„Tobě už přeskakuje taky," ohradil se Ron. ,,Jestli se nepamatuješ, já jsem Ron."

„Ne - Charlie - myslím tvého bratra Charlieho. Toho, co v Rumunsku studuje draky. Mohli bychom mu Norberta poslat. Charlie se o něj může postarat a pak ho pustit na svobodu!"

„To je báječný nápad!" zajásal Ron. „Co na to říkáš, Hagride?" Nakonec Hagrid souhlasil s tím, že pošlou Charliemu sovu, aby se ho zeptali.

Příští týden se nekonečně vlekl. Ve středu večer Hermiona a Harry seděli sami ve společenské místnosti ještě dlouho poté, co si všichni ostatní šli lehnout. Hodiny na stěně právě odbily půlnoc, když se otvor v podobizně naráz rozlétl a zničehonic tu stál Ron s Miou a svlékali si Harryho neviditelný plášt. Až do té doby byly v Hagridově boudě a pomáhali mu krmit Norberta, který ted' už hltal mrtvé myši po celých bednách. „Kousl mě!" řekl a ukazoval jim ruku, zavázanou do zakrváceného kapesníku., Něměl jsi ho zkoušet pohladit!" ohradila se na něj Mia. „Týden nebudu s to udržet v ruce brko. Řeknu vám, že ten drak je nejpříšernější stvoření, jaké jsem v životě viděl, ale když posloucháte Hagrida, mysleli byste, že je to malý chlupatý králíček. Když mě kousl, poslal mě Hagrid pryč, že prý jsem ho polekal; a když jsem odcházel, zpíval mu ukolébavku." 

V tu chvíli někdo zatukal na temné okno. „To je Hedvika!" zaradoval se Harry a spěchal jí otevřít. „Určitě nese odpověd' od Charlieho!" Všichni čtyři srazili hlavy dohromady a četli lístek, který sova přinesla:

Milý Rone,

Jak se máš? Děkuji ti za dopis – norského ostrohřbetého draka si rád vezmu, jenže nebude snadné ho sem dostat. Myslím, že nejlepší bude poslat ho po mých přátelích, kteří mě mají navštívit příští týden. Potíž je v tom, že nikdo nesmí vidět, že vezou draka, poněvadž je to proti zákonu. Dokázali byste ho v sobotu o půlnoci dostat na nejvyšší věž? Mohou se tam s vámi setkat a odvezt si ho, dokud bude ještě tma.

Odpověz prosím co nejrychleji. Srdečně zdravím! Tvůj Charlie

Podívali se na sebe.

„Máme neviditelný plášt," řekl Harry. „Nemělo by to být zvlášť těžké - myslím, že plášť je dost veliký, aby nás zakryl oba dva i s Norbertem." To, že s ním souhlasili Ron, Mia i Hermiona, jasně dokazovalo, jak ošklivý týden měli za sebou. Udělali by cokoliv, jen aby se zbavili Norberta - a Malfoye. Jejich plány ovšem zkřížila neočekávaná překážka: pokousaná ruka opuchla Ronovi do rána tak, že byla dvakrát větší. Nevěděl, jestli se má odvážit zajít za madame Pomfreyovou - nepoznala by to, že ho kousl drak? Odpoledne však už neměl na vybranou. Rána mu ošklivě zezelenala; vypadalo to, že Norbertovy zuby jsou jedovaté. Navečer Harry s Hermionou spěchali na ošetřovnu; Rona našli v posteli a v hrozném stavu. „To není jenom ta ruka," řekl jim šeptem, „i když mám pocit, že mi nejspíš upadne. Malfoy řekl madame Pomfreyové, že si ode mě chce půjčit jednu knížku - to jen aby sem mohl přijít a vysmívat se mi. Pořád vyhrožoval, že madame Pomfreyové poví, co mě doopravdy kouslo - já jsem jí řekl, že to byl pes, ale myslím, že mi nevěřila; neměl jsem tenkrát při famfrpálu Malfoye praštit, ted' mi to oplácí." Harry, Mia a Hermiona se ho pokoušeli upokojit. „V sobotu o půlnoci to budeme mít za sebou," chlácholila ho Hermiona, Rona to však vůbec neuklidnilo. Naopak: posadil se zpříma a na čele mu vyrazil pot. „V sobotu o půlnoci!" řekl chraplavým hlasem. „Ale ne, to snad ne! Ted' jsem si vzpomněl - Charlieho dopis byl v té knížce, kterou si Malfoy odnesl - takže už ví, že se Norberta chceme zbavit!" Harry, Mia a Hermiona už mu nestačili nic říct, poněvadž v tu chvíli přišla madame Pomfreyová a poslala je pryč, že prý si Ron potřebuje zdřímnout. „Na to, abychom náš plán měnili, je pozdě," řekl Harry Hermioně a Mie. „Nemáme už čas poslat Charliemu další sovu, a je to nejspíš naše jediná možnost, jak se Norberta zbavit. Musíme to risknout. A koneckonců, máme neviditelný plášť, a to Malfoy neví." Když to šli oznámit Hagridovi, našli jeho Tesáka, jak sedí venku s obvázaným ocasem; Hagrid otevřel okno, aby si s nimi mohl promluvit. „Dovnitř vás nepustím," zasupěl. „S Norbertem je to ted' všelijaký - ale není to nic, co bych nezvlád." Když mu řekli o Charlieho dopisu, vhrkly mu do očí slzy, i když to mohlo být i proto, že ho Norbert v tu chvíli kousl do nohy. „Aúúú! Ale to nic, jenom mně prokousnul botu prostě si hraje - dyť von je to eště drobeček." Drobeček právě mrskl ocasem do zdi, až se rozřinčela okna. Harry a Mia se vydali zpátky do hradu s pocitem, že se soboty snad ani nedočkají. Když pak konečně nadešla chvíle, kdy se Hagrid musel s Norbertem rozloučit, bývalo by jim ho nejspíš přišlo líto, kdyby jim ovšem nedělalo takovou starost to, co měli před sebou. Bylo zataženo, noc černočerná, a oni dorazili do Hagridovy hájovny později, než chtěli, pohěvadž museli počkat, až jim přestane překážet Protiva, který ve vstupní síni hrál tenisovým míčkem proti zdi. Hagrid už Norberta uložil do veliké bedny, ve které měl cestovat. „Dal jsem mu na cestu spoustu myší a nějakej koňak," sdělil jim tlumeným hlasem. „A přibalil jsem mu jeho medvídka, kdyby se mu snad stejskalo." Z bedny k nim doléhaly drásavé zvuky, podle kterých Harry usoudil, že Norbert se medvídkovi právě snaží utrhnout hlavu. „Sbohem, Norberte!" vzlykl Hagrid, zatímco Harry a Mia přikryli bednu neviditelným pláštěm a pak se pod něj postavili také. „Mamička na tebe nikdy nezapomene!" Neměli tušení, jak se jim vlastně podařilo dostat bednu zpátky do hradu. Zatímco se vláčeli s Norbertem po mramorovém schodišti do vstupní síně a po temných chodbách, rychle se blížila půlnoc. Ještě jedno schodiště, a po něm další - dokonce ani jedna z Harryho zkratek jim to zvlášť neusnadnila. „Už jsme skoro tam!" zafuněl Harry, když dorazili do chodby pod nejvyšší věží. 

Potom se před nimi náhle něco pohnulo a oni leknutím bednu div neupustili. V tu chvíli zapomněli, že jsou neviditelní, přikrčili se ve stínu a hleděli na temné siluety dvou lidí, kteří se spolu potýkali sotva deset stop od nich. Náhle se tam rozsvítila lampa. Profesorka McGonagallová v kostkovaném županu a se síťkou na hlavě držela za ucho Malfoye. „Tak za tohle vás čeká školní trest!" vykřikla. „A Zmijozelu se odečte dvacet bodů! Takhle se toulat uprostřed noci, jak jste se opovážil -" „Když vy to nechápete, paní profesorko; Harry Potter je na cestě sem a má s sebou draka!" „Co mi to vykládáte za nesmysly? Jak se opovažujete vyslovit takovou lež! Jen počkejte, Malfoyi - promluvím si o vás s profesorem Snapem!"Před posledním schodištěm na ně čekala Hermiona, která se krčila v temném koutě a čekala na ně, dokud na ni sami nevystrčí ruku z pod neviditelného pláště. Vystoupit po strmém točitém schodišti nahoru na věž jim po takové podívané připadalo jako ta nejsnazší věc na světě. Harry byl vepředu a Mia s Hermionou byli vzadu. Teprve když znovu vykročili do chladného nočního vzduchu, odhodili plášť; byli rádi, že se zas mohou pořádně nadechnout, a Hermiona samým nadšením nadskočila. „Malfoy dostane školní trest! Já jsem se tam v tom koutě tak krčila ke zdi, aby mě ani jeden neviděl, že snad neuvěřím že mě nenašli. Já se snad dám do zpěvu!" „Opovaž se!" varoval ji Harry. Ještě se potichu smáli, jak Malfoy dopadl, a čekali: Norbert sebou tloukl, divže nerozbil bednu. Asi deset minut poté se ze tmy snesla dolů čyři košťata. Charlieho přátelé byli veselá cháska. Předvedli Harrymu, Mie a Hermioně postroje, která- si připravili, aby draka mohli nést mezi sebou. Všichni společně do něj ted' Norberta bezpečně upnuli, a pak si Harry, Mia a Hermiona s návštěvníky ještě potřásli rukama a ze srdce jim poděkovali. Takže Norbert konečně bude pryč... bude pryč... je pryč! Vydali se zpátky po točitých schodech a na srdci jim bylo stejně lehko jako v rukou, když ted' nemuseli držet Norberta. Už žádné starosti s drakem - a Malfoye čeká školní trest - co by ještě mohlo pokazit jejich štěstí? Mia ještě uklízela stopy na věži zatímco se vydal Harry s Hermionou dolů. Až dlouhou chvíli po jejich odchodu si všimla, že tady nechali neviditelný plášť. Honem se pod něj schovala a utíkala po schodech dolů, na konci se však musela zastavit stál tam totiž Harry s Hermionou a naproti nim stál Filch. „Ale ale," pronesl šeptem Filch. „a ted' jsme opravdu v maléru!"pronesl k Hermioně Harry. 

,, Nějak vás z toho dostanu ale pšt." pronesla potichu Mia. Harry opatrně přikývl, aby to nebylo moc znát ale Hermiona vypadala, že každou chvíli omdlí.

Popadla mě múza mam předepsaných 5 kapitol!!!  Tak se těšte.