Quirrell však musel být statečnější, než si mysleli. V příštích týdnech vypadal den ze dne bledší a hubenější, nezdálo se však, že by se vzdal. Pokaždé když míjeli chodbu ve třetím poschodí, Harry, Ron, Mia i Hermiona přitiskli ucho na dveře, aby si ověřili, že uvnitř ještě pořád churčí Chloupek. Táta chodil po škole nevrlý jako obvykle, což nepochybně znamenalo, že Kámen je dosud v bezpečí. Kdykoliv Harry v těch dnech potkal Quirrella, povzbudivě se na něj usmál, a Ron začal všem domlouvat, aby se profesorovi nesmáli, když koktá. Hermiona nicméně myslela i na jiné věci než na Kámen mudrců. Sestavila si rozvrh opakování a všechny své poznámky si roztřídila a označila různými barvami.Mia s ní velice souhlasila a přidala se k ní. 

Harry ani Ron by proti tomu nic nenamítali, Hermiona na ně však neustále naléhala, aby se do toho pustili také. „Hermiono, vždyť do zkoušek zbývá ještě celá věčnost." „Deset týdnů," odsekla Mia. „To není žádná věčnost, pro Nicolase Flamela je to jako vteřina." „Jenže nám není šest set let," připomněl jí Ron. „A stejně, proč si chceš něco opakovat, když všecko umíš?" „Proč si to chci opakovat? zbláznil ses nebo co? Uvědomujete si, že ty zkoušky musíme složit, abychom prošli do druhého ročníku? Jsou tak důležité, měla jsem se začít připravovat už před měsícem, nechápu, co to se mnou bylo..." Učitelé bohužel zřejmě uvažovali stejným způsobem jako ona. Ukládali jim tolik domácích úloh, že o velikonočních prázdninách si zdaleka neužili tolik zábavy jako o Vánocích. Harry a Ron si sotva mohli v pohodě odpočinout, když vedle nich Hermiona  Mie odříkávala dvanáct způsobů použití dračí krve nebo nacvičovaly pohyby s hůlkou. Oba sice reptali a zívali, trávili však většinu volného času v knihovně spolu s nimi a snažili se zvládnout všecky úkoly navíc.

 „Já si to nikdy nezapamatuju," vybuchl Ron jednoho odpoledne, odhodil své brko a toužebně vyhlédl z okna knihovny. Byl první opravdu krásný den po kolika měsících. Obloha bez mráčku se pomněnkově modrala a ve vzduchu visel přídech nadcházejícího léta. Harry, jenž se v tu chvíli pokoušel ve Stu kouzelnických bylin a hub objevit Dobromysl, zvedl hlavu teprve, když slyšel, jak se Mia ptá: „Hagride! Co ty děláš v knihovně?" Hagrid se přišoural k nim a něco schovával za zády. Ve svém spratkovém kožíšku se sem ani trochu nehodil. „Jen se tu rozhlížím," řekl vyhýbavým tónem, jenž okamžitě vzbudil jejich pozornost. „A co študujete vy?" Naráz se zatvářil podezíravě. „Doufám, že eště pořád nehledáte Nicolase Flamela?" „Ne, poněvadž jsme už dávno zjistili, kdo to je," řekl Ron povzneseně. „A navíc víme, co ten pes hlídá, že je to Kámen mu..." „Pssst.~" Hagrid se spěšně rozhlédl kolem, jestli je někdo neposlouchá. „Nekřičte tolik, co je to s váma?" „Máme totiž pár věcí, na které jsme se tě chtěli zeptat," řekl Harry, „jako co ještě chrání Kámen kromě Chloupka..." „PSSST!" zasyčel Hagrid znovu. „Víte co - přid'te potom ke mně; neslibuju, že vám něco povím, to říkám rovnou, ale nepouštějte si vo tom pusu na špacír tady, študenti o tom nemaj nic vědět. Eště si budou myslet, že sem vám to řek já -' „Takže se uvidíme za chvíli," řekl Harry. Hagrid se odšoural pryč. „Co to vůbec schovával za zády?" řekla Hermiona zamyšleně. „Myslíte, že to mělo co dělat s Kamenem?" „Půjdu se podívat, ve kterém oddělení byl," řekl Ron, který už měl práce plné zuby. Za okamžik se vrátil s celým stohem knih v náručí a hodil je na stůl. „Byl u Draků!" pronesl šeptem. „Hagrid si hledal rozumy o dracích! Podívejte se na tohle: Dračí druhy ve Velké Británii a v Irsku; Od vejce do pekel, příručka pro chovatele draků." „Hagrid si odjakživa přál mít draka, řekl mi to hned tenkrát, když jsme se poprvé setkali," vysvětlil Harry. „Jenže to je proti našim zákonům," namítl Ron. „Chov draků zakázala v roce 1709 Úmluva kouzelníků, to ví každý. Mudlové by si nás těžko mohli nevšimnout, kdybychom si na zahrádce za domem drželi draky - a ostatně, draka nemůžete ochočit, je to nebezpečné. Měli byste vidět, jaké spáleniny měl Charlie od těch divokých v Rumunsku!" „Ale v Británii přece divocí draci nejsou?" zeptal se Harry.

„Samozřejmě že jsou," řekl Ron. „Obyčejní velšští zelení a hebridští černí. Ministerstvo kouzel má spoustu práce, aby to ututlalo. Naši lidé musí každou chvíli očarovat nějakého mudlu, který je zahlédne, aby na to zase zapomněl." „Takže co Hagrid pro všecko na světě zamýšlí?" zděsila se Mia. Když o hodinu později zaklepali na dveře hájovny, překvapilo je, že všechny rolety jsou zatažené. „Kdo je?" zeptal se Hagrid, než je pustil dovnitř a spěšně za nimi přibouchl dveře. Uvnitř bylo vedro k udušení. Ačkoliv venku byl opravdu teplý den, v krbu sálal oheň. Hagrid jim uvařil čaj a nabídl jim chlebíčky s kolčavím masem, které odmítli. „Tak vy jste se mě chtěli něco zeptat?" „Ano," přisvědčil Harry. Nemělo smysl obcházet kolem horké kaše. „Mysleli jsme, že bys nám mohl povědět, co dalšího kromě Chloupka ještě chrání Kámen mudrců." Hagrid se na něj zamračil. „Samozřejmě že nemoh," prohlásil. „V první řadě to ani sám nevím. A za druhý", vy už takhle víte až moc, takže bych vám to neřek, ani kdybych moh. Ten Kámen tu je z dobrejch důvodů. Už ho málem ukradli u Gringottovejch - počítám, že na to ste už taky přišli? A nejde mi do hlavy, jak jste se vůbec dozvěděli o Chloupkovi." „Ale no tak, Hagride, možná že nám to nechceš říct, ale určitě to víš, ty přece víš o všem, co se tu děje," řekla Hermiona vlídným, vemlouvavým hlasem. Hagridovi to zacukalo vousatou bradou, bylo znát, že se usmívá. „Vlastně jsme jenom chtěli vědět, kdo tu ostrahu vytvořil," pokračovala Hermiona. „Říkali jsme si, komu kromě tebe Brumbál natolik důvěřuje, aby mu s tím pomáhal." Hagridova hrud' se při těch posledních slovech nadmula k prasknutí. Harry, Mia a Ron na Hermionu obdivně pohlédli. „No myslím, že tím nemůžu nadělat žádnou škodu, dyž vám povím todle... tak počkejte... vode mě si pučil Chloupka... a pak tam některý učitelé kouzlili... profesorka Prýtová - profesor Kratiknot - profesorka McGonagallová -" vypočítával je na prstech, „profesor Quirrell - a Brumbál sám pochopitelně taky nějaký kouzla dělal. Počkejte, na někoho jsem zapomněl. No ovšem, profesor Snape." „Snape?" „Jo tvůj táta Mii - tak daleko jste se eště nedostali, co? Abv vám bylo jasný, Snape pomáhal Kámen vochránit, ne že ho chce ukrást." Harry věděl, že Ron i Hermiona si myslí totéž co on. Pokud se Snape podílel na zajištění Kamene, muselo pro něj být snadné zjistit, jak ho zabezpečili ostatní učitelé. Mia si myslela něco jiného. Pravděpodobně věděl úplně všecko - zřejmě s výjimkou zaklínadla, kterého použil Quirrell, a toho, jak obejít Chloupka. „Ale ty jsi jediný, kdo ví, jak se dostat kolem Chloupka, že ano, Hagride?" zeptal se Harry s úzkostí v hlase. „A neřekl jsi to nikomu, že? Ani žádnému z učitelů?" „Kromě mě a Brumbála to neví živá duše," prohlásil Hagrid hrdě. „Aspoň že tak," zašeptal Harry ostatním. „Hagride, mohli bychom otevřít okno? Já se tu snad uvařím." „To nemůžu, Harry, nezlob se," řekl Hagrid. Harry si všiml, že se ohlédl k ohni, a podíval se tam také. „Hagride - co to máš?" Předem však už Mia věděla, co to je. Uprostřed ohně, pod konvicí, leželo veliké černé vejce. „Ehm," řekl Hagrid a nervózně si prohrábl vousy. „Totiž - to je..." „Kdes ho sehnal, Hagride?" zeptal se Ron a sehnul se k ohni, aby si vejce prohlédl zblízka. „Muselo tě stát hotové jmění." „Vyhrál jsem ho," řekl Hagrid. „Včera večír. Zašel jsem si do vsi na pár skleniček, a přitom jsem si s nějakým cizím chlápkem zahrál karty. Esli chcete vědět, myslím, že byl docela rád, když se ho zbavil." „Ale co si s ním počneš, až se vylíhne?" namítla Hermiona.

„No, něco jsem si vo tom přečet," řekl Hagrid a vytáhl zpod polštáře velikou knihu. „Tudle jsem si přines z knihovny - Chov draků pro zábavu a podnikání - samozřejmě je už trochu starší, ale je tam všecko. Držte vejce ve vohni, poněvač jejich matky na ně taky dejchaj, rozumíte, a když se vylíhne, dávejte mu každý půl hodiny kbelík koňaku smíchanýho s kuřecí krví. A podívejte se tadydle - jak rozpoznat různý vejce - todle tady- je norskej vostrohřbetej drak, a ty jsou vzácný." Vypadal velice spokojený sám se sebou, ale Hermiona s ním nesouhlasila. „Hagride, tenhle dům je ze dřeva," zdůraznila Mia. Hagrid ji však neposlouchal. Přikládal na oheň a vesele si přitom něco broukal. A tak měli další důvod, proč si dělat starosti: co by se mohlo Hagridovi stát, kdyby se někdo dozvěděl, že u sebe v hájovně ukrývá zákonem zakazovaného draka. „Rád bych věděl, jaké to je, když někdo žije v pohodě," vzdychal Ron, když večer co večer zápasili se všemi domácími úlohami navíc, které dostávali. Kromě toho Hermiona ted' začala sestavovat rozvrh opakování i pro Harryho a pro Rona, což je dohánělo k šílenství. Pak jednou při snídani Hedvika přinesla Harrymu další vzkaz od Hagrida. Byla to jen tři slova: Už se líhne! Ron by nejraději vůbec nešel na hodinu bylinkářství a místo toho vyrazil rovnou do hájovny, Hermiona však o tom nechtěla ani slyšet. „Hermiono, kolikrát v životě uvidíme, jak se líhne drak?" „Přece máme vyučování, měli bychom z toho malér, a to ještě není nic proti tomu, do jaké bryndy se dostane Hagrid, až se někdo dozví, co dělá -" „Mlč!" šeptl Harry. Malfoy byl jen pár stop od nich a ted' nečekaně zůstal stát a poslouchal. Co všecko asi slyšel? Výraz v jeho tváři se Harrymu ani trochu nezamlouval. Ron a Hermiona se spolu hádali celou cestu až do třídy, a Mia nakonec souhlasila, že během dopolední přestávky s nimi k Hagridovi zaskočí. Když se na konci hodiny ozval z hradu zvon, všichni čtyři okamžitě odhodili sázecí lopatky a utíkali přes školní pozemky k okraji lesa. Hagrid je uvítal celý rozpálený a vzrušený. „Už je skoro venku!" Otevřel jim, aby mohli dovnitř. Vejce leželo na stole a byly na něm hluboké praskliny. Uvnitř se něco hýbalo a z vejce vycházely podivné cvakavé zvuky. Všichni si přitáhli židle ke stolu a se zatajeným dechem sledovali, co se stane. Náhle se ozval skřípavý zvuk, vejce puklo a na stůl žuchlo dračí mládě. Nebylo nijak vábné; Harry si v duchu říkal, že vypadá jako zmuchlaný černý deštník. Jeho ostnatá křídla byla v porovnání s hubeným černým tělem veliká; dráče mělo dlouhý čenich s širokými nozdrami, náznak budoucích rohů a vypoulené oranžové oči. Pak mládě kýchlo a z čenichu mu vyletěla sprška jisker. „No není krásnej?" zamumlal Hagrid. Natáhl ruku a chtěl draka pohladit po hlavě, ten mu však chňapl po prstech a ukázal jim špičaté zuby. „Pámbůh s ním, von už ví, kdo je jeho mamička!" pyšnil se Hagrid. „Hagride," řekla Mia, „jak rychle takoví norští ostrohřbetí draci vlastně rostou?" Hagrid se jí chystal odpovědět, ale vtom zbledl jako stěna - jediným skokem byl na nohou a hnal se k oknu. „Co se děje?" „Někdo sem nahlížel škvírou mezi roletama - nějakej kluk - a ted' utíká zpátky ke škole." Harry se vrhl ke dveřím a podíval se ven. ,, Malfoy" vyhrj'kla Mia, která byla ihned v patách Harrymu. Dokonce ani na dálku se nemohl zmýlit. Byl to Malfoy, kdo uviděl draka. Celý příští týden zářil na Malfoyově tváři potměšilý úsměv a Harry, Ron, Mia i Hermiona z toho byli velice nervózní. Většinu volného času trávili ted' v Hagridově hájovně za staženými roletami a snažili se přivést ho k rozumu.

„Prostě ho pusť ven," naléhal Harry.

„Pusť ho na svobodu!" Doléhala Mia.

„Nemůžu," namítal Hagrid. „Je eště moc malej. Někde by umřel." 

Společně hleděli na malé dráče.

Za pouhý týden vyrostlo tak, že už bylo třikrát delší. Z nozder mu neustále vycházel kouř. Hagrid se v posledních dnech vůbec nevěnoval svým povinnostem hajného, poněvadž drak ho plně zaměstnával. Všude po podlaze byly prázdné lahve od koňaku a kuřecí peří. „Rozhod jsem se, že mu budu říkat Norbert," prohlásil Hagrid a díval se na draka dojatým pohledem. „Ted' už mě vopravdu pozná, jen se podívejte. Norberte! Norberte! Kdepak máš mamičku?" „Docela mu přeskočilo," pošeptal Ron Harrymu do ucha. „Jen počkej, Hagride," řekl Harry nahlas, „ještě tak dva týdny, a Norbert bude dlouhý jako tvoje hájovna." ,, A Malfoy může kdykoli zajít za Brumbálem." namítla Mia. Hagrid se kousl do rtu. „Já - já vím, že si ho nemůžu nechat napořád, přeci ho ale nemůžu jen tak vyhodit, to teda nemůžu!" 

Vtom se Harry obrátil k Ronovi. 

„Charlie," předběhla ho Mia.