...o týden později...

...28.ledna....

Při hodině obrany proti černé magii, zatímco si zapisovali různé způsoby, jak léčit vlkodlačí kousnutí, Harry a Ron ještě pořád přetřásali, co by si počali s Kamenem mudrců, kdyby nějaký měli. Teprve když Ron řekl, že by si pořídil své vlastní famfrpálové mužstvo, rozpomněl se Harry na Snapea a nastávající zápas. Který se měl hrát za týden „Budu hrát," oznámil Ronovi a Hermioně. „Kdybych nehrál, všichni ze Zmijozelu by si mysleli, že mám strach se Snapeovi postavit. Já jim ukážu...! Jestli vyhrajeme, zmizí jim úsměv z tváří, jako když ho seškrábne břitvou."Mia se na něj pak povzbudivě usmála. Ona sama se nakonec plná nejistoty vydala k tátovi do pracovny.

Zaklepala. Ozvalo se tiché dále a tak vstoupila. ,, Ahoj"pozdravila. ,, Ahoj co tě sem přivádí?" zeptal se ,, obvykle nemáš čas, když jsi pořád se zlatým triem" pravil. ,, Tati prosím nemluv takhle." řekla Mia a trochu se začervenala. ,, Jen se jdu poptat, prej nám budeš soudcovat zápas?" optala se. ,, Ano, za prvé chci ti být na blízku kdyby se ti něco stalo, a za druhé chci mít na dohled Pottera." ,, Proč Harryho?" zeptala se Mia. ,, Bylo by nadlouho ti vysvětlovat všechno, podívej se na to." řekl a mávl hůlkou, před nima se objevila mísa ,, Co to je?" zeptala se ,, Myslánka. Strčíš do ní hlavu jakmile tam vložím vzpomínky." dořekl a přiložil si hůlku ke spánku. Vytáhl si za pomoci hůlky vlákno a vložil ho do myslánky. Několikrát to opakoval. Pak pokynul Mie, aby vložila dovnitř hlavu.

... Cítila jakoby se propadala dovnitř nádoby, která byla nekonečná....

...Objevila se ve Velké síni....

...Na stěnách a na stropě třepetalo křídly tisíc živých netopýrů a tisíc dalších kroužilo nad stoly jako nízké černé mraky, až se plameny svící v dýních komíhaly sem tam. Naráz se na stolech objevila sváteční jídla na zlatých talířích, stejně jako při hostině na zahájení školního roku.Severus právě myslel na svou dceru, když se do síně vřítil profesor Quirrell, s turbanem nakřivo a s hrůzou ve tváři. Všichni na něj upřeně zírali, jak dorazil k židli, na které seděl profesor Brumbál, zhroutil se na stůl a ztěžka ze sebe dostal: „Je tam troll - dole ve sklepení - myslím, že byste to měl vědět." Pak se v bezvědomí zhroutil na podlahu. V síni propukla vřava. Profesor Brumbál musel z hrotu své hůlky odpálit několik nachových žabek, aby zjednal klid. „Prefektově!" zahřměl. „Každý odvedete svoji kolej okamžitě do ložnic!" 

Brumbál mrkl na Severuse, který přikývl a ihned se otočil. Když byl mimo velkou síň ihned se rozběhl do třetího patra. 

Opatrně vstoupil do zakázané komnaty, ihned spatřil osobu s turbanem. V duchu Mia poznala, že zavrčel.

,,QUIRELLE!" rokkřičel se Severus. ,, ÁÁÁ Severusi čekal jsem kdy dorazíš." .................

..............Vzpomínka se rozplynula a objevila se další....................Tentokrát se objevila na famfrpálovém  zápase, na který chyběla.............

 Slyšela jak její otec říka formuli a upřeně hledí na Harryho, který bojuje s koštětem. Poté se otočila a spatřila Hermionu jak oddělává ze sklenice ohýnek a pokládá ho na otcův plášť. Když se oheň víc rozšířil strhl otec i Quirella a tím pádem mohl Harry naskočit na své koště zpět." .......vzpomínka se zase rozplynula ............. 

...................a objevila se další .................. Tentokrát byla hodně stará......................... 

...objevila se před polorozpadlým domem. Spatřila svého tátu jak stojí kousek před ní  a hledí na zřícený dům. Když jej obešla tak uviděla jeho smutný, vystrašený a zaražený obličej. Vytáhl hůlku a pronesl pár zaklínadel. Ozvalo se třikrát buch. Ihned se rozběhl. Jakmile vstoupil do zříceného domu spatřil na schodech mrtvé tělo. Mia v něm poznala Jamese Pottera. Poté se otočila na tátu a spatřila jen jeho záda jak vchází do posledních otevřených dveří ve druhém patře. Vydala se za ním. Ihned se zastavila. Otec seděl opřený hned vedle dveří a brečel. Hleděl před sebe a tam spatřila ležící ženu. Lilly Potter Ležela vedle Kolébky kde seděl Harry s jizvou na čele. Mezitím co se přesunula k Harrymu všimla si, že se Severus odhodlal se vzchopit a teď jej našla v objetí s Lilly. ,, Slibuju, že se ti o něj postarám. Budu na něj dohlížet. To ti slibuju. Tak jak ty jsi se postarala o mou dceru já se postarám o tvého syna." řekl a stále brečel. Pak najednou něco spadlo ve vedlejším pokoji. Severus s sebou trhl a vstal. S napřaženou h§lkou se vydal do vedlejšího pokoje. Opatrně otevřel dveře. ,, Mio" vydechl. ,, Tata" řekla jsem já skoro o 9 let madší. ,, Pojď za mnou." řekl sehl se ke mě a otevřel náruč. Pomalu jsem do ní vplula a táta mě vzal do náruče. ,, Kde je Ari?" Zeptal se a Mia ukázala na malou skříňku. Severus ji otevřel a v ní spala malá holčička velice podobná na Lilly. Severus ji vzal a přesunul k Harrymu do kolébky. Harry usl. Severus vyčaroval patrona ,, Brumbále, Lilly a James... no přijďte sem a uvidíte sám. Ariana a Harry jsou v pořádku." pravil a patron ve tvaru laňky se vydal pryč. ,, Půjdeme domů." řekl a vzpomínka se rozplynula.................................................... 

........Všechny vzpomínky a Mia se ocitla jak ji někdo vytahuje ven....................

,,Tati" na nic jiného se nezmohla. Okamžitě ho objala. ,, Věřím ti." ,, Jsem rád. Ale pochybuji, že ti tři budou taky." pronesl ,, No Herm možná ano ale Harry s Ronem nevím jak na to zareagují." ,, Tak běž držím palce před zápasem." řekl a ukázal zaťaté pěsti. Mia se s ním pak rozloučila a vydala se nahoru najít ostatní z party.

Našla je docela rychle. V knihovně..Kde jinde.. Mia zrovna upozorňovala Harryho. „Hlavně abychom neseškrabovali tebe ze hřiště," řekla Hermiona. 

Jak se však utkání blížilo, Harry byl čím dál nervóznější, ať už Ronovi,Mie a Hermioně tvrdil cokoliv. Ostatní v mužstvu nebyli také právě klidní. Představa, že by v kolejním mistrovství předstihli Zmijozel, byla úžasná, vždyt se to nikomu nepovedlo bezmála sedm let; pokud však zápas bude pískat tak předpojatý rozhodčí, připustí vůbec, aby vyhráli? Harry nevěděl, jestli se mu to jen zdá nebo ne, jako by však na Snapea narážel všude, kam přišel. Občas si dokonce říkal, jestli ho Snape sám nesleduje a nepokouší se ho při něčem přistihnout. 

Mohl snad tušit, že se dozvěděli o Kameni mudrců? Harry neměl zdání, jak by se to mohlo stát - někdy ovšem měl děsivý pocit, že Snape snad dokáže číst myšlenky. Když jim příštího odpoledne Ron a Hermiona před šatnou popřáli mnoho štěstí, Harry si uvědomoval, že přemítají, zda ho ještě kdy uvidí živého.Mia to ovšem brala trochu jinak, věděla, že to táta dělá pro jejich dobro. Valná úleva to věru nebyla. Jak si oblékli famfrpálový hábit a zvedli své Nimbusy Dva tisíce. Nastal Woodov obvyklý proslov.

V šatně si Wood mezitím vzal Harryho stranou. „Nechci na tebe nijak naléhat, Pottere, ale pokud jsme kdy potřebovali chytit Zlatonku co nejdřív, tak je to dneska. Musíme zápas ukončit dřív, než ho Snape samým nadržováním daruje Mrzimoru." „Je tam úplně celá škola!" ohlásil Fred Weasley, jenž vyhlédl ze dveří. „Dokonce - u všech všudy - přišel se podívat i Brumbál!" Harrymu poskočilo srdce. „Brumbál?" řekla a vrhla se ke dveřím Mia, aby se sama přesvědčila. Fred měl pravdu. S tou stříbrnou bradou to nemohl být nikdo jiný. Harry by se nejraději hlasitě rozesmál, tak se mu ulevilo. Vůbec nic mu nehrozilo. Neexistoval prostě způsob, jak by se mu Snape pokusil ublížit, když se Brumbál díval: Možná to byl důvod, proč Snape vypadal tak rozzlobeně, když obě družstva nastoupila na hřiště. Ron si toho všiml také. „Ještě nikdy jsem neviděl, že by se Snape tvářil tak podle," řekl Hermioně. „Podívej - už jsou ve vzduchu. Au!" Někdo ho zezadu uhodil do hlavy. Byl to Malfoy. „Promiň, Weasleyi, ale já jsem tě neviděl." Malfoy vycenil zuby na Crabbeho a na Goyla. „Jsem zvědavý, jak dlouho se Potter tentokrát udrží na koštěti. Chcete se někdo vsadit? Co třeba ty, Weasleyi?" Ron mu neodpověděl, poněvadž Snape v tu chvíli přiznal Mrzimoru trestné střílení za to, že George Weasley na něj odpálil jeden Potlouk. Hermiona seděla s rukama v klíně, držela Harrymu a Mie palce a s přimhouřenýma očima upřeně sledovala, jak krouží nad hřištěm jako jestřáb a vyhlíží Zlatonku. „Víš, jak podle mého názoru vybírají hráče do družstva Nebelvíru?" řekl Malfoy nahlas o několik minut později, když Snape přiznal Mrzimoru další trestné střílení, tentokrát bez jakéhokoliv důvodu. „Vybírají ty, kterých je jim líto. To máš Pottera, který nemá rodiče, pak jsou tam Weasleyovi, kteří nemají peníze a ty bys měl být v družstvu taky, Longbottome, poněvadž nemáš mozek." Neville zrudl jako krocan, obrátil se však na sedačce a podíval se Malfoyovi do tváře. „Stojím za tucet takových, jako jsi ty, Malfoyi," řekl zajíkavě. Malfoy, Crabbe a Goyle úplně hýkali smíchy, ale Ron, který se stále neodvažoval spustit oči z hřiště, řekl: „Jen mu to dej, Nevine." „Longbottome, kdyby lidské mozky byly ze zlata, byl bys ještě větší chudák než tadyhle Weasley, a to už něco znamená." Ron už takhle měl nervy napjaté k prasknutí samou úzkostí o Harryho. „Varuji tě, Malfoyi - ještě slovo -" „Rone!" vykřikla najednou Hermiona. „Harry -" „Cože? Kde?"

Harry se naráz vrhl střemhlav dolů, což vyvolalo užaslé výkřiky a jásot obecenstva. Hermiona vstala a oba palce i s ukazováčky si strčila do úst, zatímco se Harry řítil k zemi jako kulka. „Máš štěstí, Weasleyi, Potter zřejmě zahlédl na zemi nějaké peníze!" prohlásil Malfoy. Ron po něm skočil. Dřív než Malfoy zjistil, co se vlastně děje, Ron už ležel na něm a tiskl ho k zemi. Neville okamžik váhal, potom však přelezl přes opěradlo sedačky a vrhl se Ronovi na pomoc. „Do toho, Harry!" vykřikla Hermiona, vyskočila na sedadlo a dívala se, jak Harry letí jako blesk přímo na Snapea - vůbec si přitom nevšimla, že Malfoy a Ron se válejí na zemi pod její sedačkou, ani vřavy a skřeků, jež doprovázely smršť ran, jak spolu zápasili Neville, Crabbe a Goyle. Nahoře ve vzduchu Snape otočil své koště právě včas, aby zahlédl něco jasně červeného, co se mihlo kolem něj a minulo ho jen tak tak o několik palců a v příští vteřině už Harry střemhlavý let vyrovnala vítězoslavně zdvihl paži; v ruce držel Zlatonku. Tribuny vybuchly nadšením: určitě to byl rekord, nikdo se nepamatoval, že by nějaké družstvo chytilo Zlatou tak rychle. „Rone! Rone? Kde jsi? Utkání skončilo! Harry a Mia, Nebelvír vyhrál! Vyhráli jsme, a Nebelvír vede!" ječela Hermiona, tančila na svém sedadle a objímala Parvati Patilovou v řadě před sebou. Stopu nad zemí Mia seskočila z koštěte. Ještě pořád tomu nemohla uvěřit. Dokázali to - utkání skončilo; trvalo sotva pět minut. Jak fanoušci Nebelvíru vtrhli na hřiště, viděla tátu, jak přistál nedaleko bledý v obličeji, rty sevřené -Harry potom ucítil na rameni něčí ruku, a když zvedl hlavu, spatřil Brumbála, který se usmíval. „To se ti povedlo," pronesl Brumbál tiše, takže ho mohl slyšet jen Harry. „Jsem rád, že už jsi nehloubal o tom zrcadle... ani jsi na to neměl čas... byl jsi výtečný... Snape si roztrpčeně odplivl na zem.

„Harry, kdes byl tak dlouho?" zapištěla Hermiona. „Vyhráli jsme! Tys to vyhrál! Vyhráli jsme!" křičel Ron a bušil Harrymu do zad. „A já jsem udělal Malfoyovi monokl na oku a Neville se úplně sám pokusil přeprat Crabbeho a Goyla! Ještě pořád nepřišel k sobě, ale madame Pomfreyová tvrdí, že bude v pořádku - takže jsme Zmijozelu ukázali!",, Všichni na tebe čekají ve společenské místnosti; udělali jsme si večírek a Fred s Georgem uzmuli z kuchyně nějaké jídlo a zákusky."vyhrkla Mia „To ted' pusť z hlavy," vyhrkl udýchaně Harry. „Pojďte, najdeme si nějakou prázdnou místnost. Počkejte, až uslyšíte, co vám povím!" Než za sebou zavřel dveře, ujistil se ještě, že uvnitř není Protiva, a pak jim vylíčil, co viděl a slyšel.

,,....Po předním schodišti hradu spěšně scházela jakási postava s kápí na hlavě. Zcela viditelně nestála o to, aby ji někdo zahlédl, a co nejrychleji se pustila k zapovězenému lesu. Harry při pohledu na ni v tu ránu přestal myslet na své vítězství. Tuhle pliživou chůzi dobře znal: to Snape se kradl do lesa, zatímco všichni ostatní seděli u večeře. Co to mělo znamenat? Harry se znovu vyhoupl na svůj Nimbus Dva tisíce a vznesl se do vzduchu. Jak neslyšně klouzal nad hradem, viděl ještě Snapea, jak vběhl do lesa, a vydal se za ním. Stromy byly tak husté, že vůbec neviděl, kudy se Snape pustil. Kroužil proto níž a níž a už se dotýkal nejvyšších větví, když zaslechl hlasy. Klouzavým letem zamířil k nim a neslyšně přistál v koruně rozložitého buku. Opatrně sešplhal po jedné z větví, držel se pevně na koštěti a snažil se prohlédnout listím dolů. Snape stál na stinné mýtině, ale ne sám. Spolu s ním tam byl i Quirrell. Harry nedokázal rozpoznat, jak se tváří, koktal však ještě hůř než obvykle. Harry napjal sluch, aby slyšel, co říkají. „...n-nevím, p-proč jste chtěl, abychom se sešli p-právě tady, Severusi..."

„Myslel jsem prostě, aby to zůstalo mezi námi," odtušil Snape ledovým hlasem. „Koneckonců, studenti by se o Kameni mudrců neměli dozvědět." Harry se naklonil dopředu. Quirrell něco mumlal, ale Snape ho přerušil. „Už jste zjistil, jak se dostat kolem té Hagridovy příšery?" „A-ale, Severusi, j-já -' „Musíte se rozhodnout, jestli budeme přátelé, anebo nepřátelé, Quirrelle," prohlásil Snape a pokročil k němu. „J-já n-nevím, co m-máte -' „Víte velice dobře, jak to myslím." Někde hlasitě zahoukala sova a Harry div nespadl ze stromu. Když se zas bezpečně usadil, stačil ještě zaslechnout, jak Snape říká: „...pár těch vašich kejklů. Takže budu čekat." „A-ale j-j-já n-nevím -' „Dobrá, dobrá," skočil mu do řeči Snape. „Brzo si zase popovídáme, abyste měl čas si to rozmyslet a rozhodnout se, na čí straně jste." Přehodil si plášt přes hlavu a rázným krokem opustil mýtinu. Byla už skoro tma, přesto však Harry viděl Quirrella, jak tam nehybně stojí, jako by zkameněl. ..." 

,,Páni" vyhrkla Hermiona. Nechápali to. A hlavně Mia. Proč to táta řešil?................