2.ledna

Hermiona, která se vrátila den před začátkem druhého pololetí, se na to dívala jinak. Podle ní se měl Harry za Miou ihned vydat. Miu mezitím přesunuli do samostatného pokoje kde na ni stále dohlíželi profesoři. Dívky měli povoleno ji navštěvovat. 

6.ledna

Uběhlo mnoho dnů. Harry se s Ronem nebavil trval s Hermionou na tom, aby se Mie omluvil.

12.ledna

Mia se vrátila do vyučování až po týdnu. Hermiona s Harrym neustále mluvili o Flamelovi. Severus se snažil méně strhávat body Nebelvíru. Za což mu byly všichni vděční. 

Ron se Mie konečně omluvil.

20.ledna

Mia ale začala i trénovat famfrpál a Wood je proháněl víc než kdy dřív. Ani sychravé deště, které ted' vystřídaly sníh, nezchladily jeho nadšení. Weasleyova dvojčata si stěžovala, že Wood začíná být úplně posedlý, Harry s Miou však stáli na jeho straně. Pokud by vyhráli příští zápas proti Mrzimoru, poprvé za sedm let by ve školním přeboru předstihli Zmijozel. A kromě toho, že toužil zvítězit, Mia také zjistil, že nemívá tolik těžkých snů, když je po famfrpálu unavená. Po jednom tréninku, kdy byli obzvlášť zmáčení a ublácení, však Wood sdělil mužstvu špatnou zprávu. Chvíli předtím se velice rozhorlil na Weasleyovy, kteří se střemhlav vrhali jeden na druhého a předstírali, že každou chvíli spadnou z košťat. „Nechte už konečně těch šaškáren!" osopil se na ně. „Právě kvůli takovým nesmyslům ještě prohrajeme! Rozhodčím tentokrát bude Snape, a ten bude hledat každou záminku, aby Nebelvíru srážel body!" George Weasley při té novince doopravdy spadl z koštěte.

„Rozhodčím bude Snape?" vyprskl s ústy plnými bláta. „Copak už někdy soudcoval při famfrpálu? Pokud bychom měli šanci Zmijozel předstihnout, nebude pískat spravedlivě." Ostatní z mužstva se snesli na zem vedle George a začali brblat také. „Já jsem si to nevymyslel," prohlásil Wood. „Musíme prostě dbát, abychom hráli úplně čistě, a Snape aby nás nemohl při ničem nachytat." ,, Já si myslím, že táta bude soudit čestně." řekla jsem jako by nic předtím neřekli. ,, To je naše jediná záchrana Mio." řekl Harry.

Ostatní členové družstva se po tréninku jako obvykle loudali k hradu a bavili se mezi sebou, Harry s Miou však zamířili přímo do nebelvírské společenské místnosti, kde našli Rona a Hermionu, jak hrají šachy. Šachy byly to jediné, v čem Hermiona kdy prohrávala, a Harry i Ron si říkali, že jí to velice prospívá.  Mia s nima ovšem nesouhlasila. Už chtěl něco namítnout když si oba všimli Harryho výrazu. ,, Co je s tebou?" zeptala se Hermiona a Mia jim vysvětlila oč jde. Jelikož se Harry k ničemu neměl. Chtěli dál pokračovat když v tu chvíli do společenské místnosti přepadl Neville. Nikdo dost dobře nechápal, jak vůbec dokázal prolézt otvorem v podobizně, poněvadž měl obě nohy pevně u sebe, a všichni se dovtípili, že za to může Svěrací kouzlo. Neville zřejmě musel celou cestu do nebelvírské věže snožmo doskákat. Všichni se dali do smíchu až na Hermionu, která vyskočila a udělala protikouzlo. Nevillovy nohy vmžiku odskočily jedna od druhé a chlapec roztřeseně vstal. „Jak se ti to stalo?" zeptala se Mia a vedla ho s Hremionou k Harrymu a Ronovi, aby se mohl posadit. „To mi udělal Malfoy," vysvětlil Neville třaslavým hlasem. „Potkal jsem ho venku před knihovnou a on říkal, že hledá někoho, na kom by si to vyzkoušel." „Běž za profesorkou MeGonagallovou!" vybídla ho Hermiona. „Ohlas jí, co ti udělal!" Neville zavrtěl hlavou. „Nechci, aby mi provedl ještě něco," zamumlal. „Ty se mu musíš postavit, Neville!" namítl Ron. „Je zvyklý na to, že má nade všemi navrch, ale to není důvod, aby sis to dal líbit a ještě mu to usnadňoval." „Nemusíte mi říkat, že nejsem dost odvážný, abych byl v Nebelvíru, to už udělal Malfoy," zajíkl se Neville. Harry sáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl čokoládovou žabku, úplně poslední z krabice, kterou dostal od Hermiony k Vánocům, a dal ji Nevillovi, který vypadal, že se každou chvíli rozpláče. „Stojíš za tucet takový, jako je Malfoy," řekla jsem mu. .,Moudrý klobouk tě přece poslal do Nebelvíru, že? A kde je Malfoy? V prašivém Zmijozelu." Nevillovi zacukal chabý úsměv na rtech, když žabku rozbaloval. „Děkuju ti, Harry. Myslím, že si půjdu lehnout. Chceš tu kartu, ty je přece sbíráš, ne?" Zatímco Neville šel do ložnice, Harry se podíval na jednu z karet se Slavnými kouzelníky. „Už zase Brumbál," řekl. „To byla vůbec první karta, kterou jsem -' Vtom zalapal po dechu a upřeně se zahleděl na zadní stranu. Pak vzhlédl a podíval se na Rona a na Hermionu. „Našel jsem ho!" zašeptal. „Našel jsem Flamela! Já jsem vám říkal, že jsem to jméno už někde četl. Četl jsem ho ve vlaku, když jsme sem jeli - poslechněte si tohle: Profesor Brumbál obzvlášť proslul svým vítězstvím nad zlým černokněžníkem Grindelwaldem v roce 1945, objevem dvanácti způsobů použití dračí krve a pracemi o alchymii, jež napsal spolu se svým společníkem Nicolasem Flamelem!" Hermiona byla skokem na nohou. Mia stále nechápala. Tak vzrušeně se netvářila od chvíle, kdy dostali známky za svou úplně první domácí úlohu. „Zůstaňte tady!" křikla jenom, a tryskem se řítila po schodech k dívčím ložnicím. Harry a Ron si sotva stačili vyměnit užaslé pohledy, když se přihnala zpátky s obrovskou starou knihou v náručí. „Nikdy mi nenapadlo hledat ho tady!" zašeptala vzrušeně. „Půjčila jsem si ji z knihovny už před kolika týdny, abych měla něco lehčího na čtení." „Lehčího?" podivil se Ron, Hermiona mu však řekla, ať je potichu, než něco najde, začala v knize horečně listovat a přitom si něco mumlala pro sebe. Konečně našla to, co hledala. „Tak už smíme mluvit?" zeptal se Ron nevrle. Hermiona si toho nevšímala. „Nicolas Flamel," zašeptala vzrušeně, „ je jediný; kdo kdy vyrobil Kámen mudrců!" Její slova však nezapůsobila tak, jak očekávala. „Cože vyrobil?" zeptali se Harry i Ron. „Proboha, copak vy dva vůbec nic nečtete? Podívejte - přečtěte si tohle." Postrčila knihu k nim, Mia k nim nakoukla a Harry i Ron četli:

Alchymistické studie se už odpradávna zabývají vytvořením Kamene mudrců, bájné látky s úžasnými schopnostmi. Kámen mudrců promění každý kov v ryzí zlato. Kromě toho vytváří Elixír života, a kdo se ho napije, stane se nesmrtelným. V průběhu staletí se o Kameni mudrců vyskytuje mnoho zpráv, ovšem jediný, jenž v současné době existuje, patří panu Nicolasi Flamelovi, známému alchymistovi a milovníkovi opery. Pan Flamel, jenž loni oslavilšestistéšedesátépáté narozeniny, žije spokojným životem v Devonu se svou manželkou Perenellou, které je šest set padesát osm let.

„Vidíte?" řekla Hermiona, když Harry a Ron dočetli. „Ten pes určitě hlídá Flamelův Kámen mudrců! Vsadím se, že požádal Brumbála, aby mu ho opatroval, poněvadž věděl, že se ho někdo snaží zmocnit, a proto chtěl, aby Kámen zmizel z Gringottovy banky!" „Kámen, který mění jiné kovy ve zlato a navždy uchrání před smrtí?" řekl Harry. „Ted' už se nedivím, že se ho Snape chce zmocnit! Ten by přece chtěl každý."  objasnil Ron. ,, Rone proč podezíráš pořád mého tátu??" zeptala jsem se. ,, Jen tak. Načapali jsme ho když se o Halowenské oslavě snažil kolem toho psa projít. " ,, Mě táta řekl něco jiného." vysvětlila Mia. ,, Jo a co?" zeptal se Ron ,, Rone nezačínej s tím zase!" varoval ho Harry ,, Jo trochu brzdi!" řekla Hermiona. ,, Táta mi řekl, že se zranil když bránil vchod, aby se mohl někdo kolem toho psa dostat." ,, To ale mění naši verzi." řekla Hermiona. ,, Já si myslím, že ti pěkně lže." vyjasnil si to Ron sám pro sebe. Všichni se na něj naštvaně podívali a Mia ho praštila šachovou deskou. ,, Au za co?" zeptal se Ron ale to už Mia byla na cestě na pokoj. ,, Ty jsi idiot Ronalde!" řekla Hermiona a vydala se za Miou. Harry jen zavrtěl hlavou a šel si zahrát s Nevillem na pokoj řachtavého Petra.

,, Mii?" Hermiona zaklepala na dveře dívčí ložnice a otevřela. Spatřila jak Mia má otevřené okno a sedí u něj společně s Winky, kterou hladila. ,, Mio?" zeptala se a opatrně k ní přišla blíž. Všimla si, že je skrčená a pláče. ,, Ach Mii. Ron je debil. Vůbec si to neber." řekla jsem a objala ji zezadu. Trochu se vylekala ,, Proč to dělá?" zeptala se a přitom stále brečela. ,, Vůbec ho neber takhle. Jenom žárlí." řekla Hermiona. Objaly se úplně a Hermiona si sedla vedle Mii. Mia hladila svou Winky.

,, Herm já jsem ti ani neřekla jak jsem dopadla na ošetřovně, že?" Zeptala se Mia jakoby se probrala z tranzu. Hermiona zakývala hlavou. ,, Madam Poppy mi kladla na srdce, že se musím šetřit a teď ještě víc. Na zápas musím mít takovou ortézu na záda. Mám ji i na trénincích. , řekla a přešla ke své skříni a odtamtud vytáhla takový jakoby korzet. , Mám to kdybych náhodou spadla, abych se nemusela zase opírat o berle a podobně." řekla Mia a Hermiona jenom zírala. Přešla k ní a obhmatala na korzet. ,, Nedělá ti to problém?" zeptala se. Mia zakývala hlavou ze strany na stranu. 

,, Je ti líp" zeptala se Hermiona asi po hodině co si ještě tak povídali u otevřeného okna. ,, Jo" řekla Mia a objala ji. ,, Děkuju, že jsi na mojí straně. Musíš tátu poznat. Já měla sice tu čest jenom pár týdnů ale je úžasný. Úplně jiný než byl ve škole na začátku roku. Pozvu tě na velké prázdniny." zakončila to Mia. ,, Moc ráda." souhlasila Mia

Po asi deseti minutách se začali scházet ostatní obyvatelky ložnice a tak se holky sebraly a šly do koupelny se umýt. Pak již zalezly do svých postelí a chvíli si povídaly než nakonec usly.