25.prosince

Uběhly dva dny. Mia se probouzí časně a pak jako celá rodina usedají k Vánočnímu stromku kde je strašně spoustu dárků. Všichni nadšeně rozbalují své dárky. Mia dostala dokonce od Hermiony žabky a od Harryho s Ronem dostala kouzelnické šachy. Od rodičů dostala kouzelnické barvy a od bratranců a sestřenic dostala pozvánku na letní prázdniny i se zaplacenou letenkou k nim nejdříve do New Yorku a pak po dvou týdnech i do Los Angeles. Od bábinky dostala řetízek s její fotkou. A spoustu oblečení.

...V bradavicích...

Když se však příštího dne časně probudil, ze všeho nejdřív uviděl v nohách své postele malou hromádku balíčků. „Šťastné Vánoce," řekl Ron rozespale, když se Harry vyškrábal z postele a oblékl si župan. „Tobě taky," řekl Harry. „Vidíš to taky, Rone? Dostal jsem nějaké dárky!" „A co jsi čekal, tuřín?" řekl Ron a otočil se ke své vlastní hromádce, která byla o dost větší. Harry zvedl balíček, který ležel nahoře. Byl zabalený do tlustého hnědého papíru, na kterém škrabopisem stálo Harrymu k Vánocům od Hagrida. Uvnitř byla neumělá dřevěná flétna, kterou Hagrid zřejmě sám vyřezal. Harry na ni zapískal - znělo to trochu, jako když houká sova. V dalším, velice malém balíčku našel lístek: Dostali jsme tvůj dopis a posíláme ti dárek k Vánocům. Strýc Vernon a teta Petunie. K lístku byla lepicí páskou připevněná mince: padesát pencí. „To je od nich hezké," řekl Harry. Ron si minci zaujatě prohlížel. „Ta je ale divná!" řekl. „Jaký má tvar! To jsou peníze?" „Můžeš si ji vzít," řekl Harry a musel se smát, když viděl, jak to Rona potěšilo. „Takže Hagrid a moje teta a strýc - ale od koho jsou ty ostatní?" „Myslím, že vím, od koho je tenhle," řekl Ron; maličko se začervenal a ukazoval na velice objemný balík. „Od naší mamky. Napsal jsem jí, že od nikoho nečekáš žádné dárky a - ne, to ne," zasténal, „upletla ti weasleyovský svetr." Harry balíček roztrhl a našel v něm silný, ručně pletený svetr ze smaragdově zelené vlny a velkou krabici domácího fondánového cukroví. „Každý rok nám všem uplete svetr," vysvětloval Ron a vybaloval svůj vlastní, „a já vždycky dostanu hnědý" „To je od ní opravdu milé," řekl-Harry a ochutnal fondán, který byl velice dobrý. V dalším balíčku bylo také cukroví - veliká krabice čokoládových žabek od Hermiony. Zbýval už jenom jeden balíček. Harry ho zvedla potěžkal. Byl lehký jako pírko, a on ho rozbalil. Z balíčku vyklouzla jakási pohyblivá, stříbřitě šedá látka, sjela na podlahu a tam se složila v třpytivých záhybech. Ron zalapal po dechu. „Tak o tomhle jsem už slyšel," řekl tlumeně a upustil krabici Lentilek tisíckrát jinak, kterou dostal od Hermiony. „Jestli je to, co si myslím, pak je to opravdu vzácné - a taky doopravdy cenné." „A co to je?" Harry zvedl z podlahy lesklou, stříbřitou látku. Už na dotek byla zvláštní - jako kdyby ji utkali z vody. „Je to neviditelný plášť," řekl Ron, a v jeho tváři se strach mísil s úctou. „Jsem si tím jist - vyzkoušej si ho." Harry si přehodil plášť přes ramena a Ron vykřikl. „Je to neviditelný- plášť! Podívej se dolů!" Harry se podíval na svoje nohy, ale nebyly tam. Spěšně se vrhl k zrcadlu. Samozřejmě v něm spatřil sám sebe, ovšem jen hlavu, která jako by visela ve vzduchu, tělo však nebylo vidět. Přetáhl si plášť i přes hlavu a jeho obraz zmizel úplně. „Je tam nějaký lístek!" řekl Ron náhle. „Vypadl z něj nějaký lístek!" Harry si plášť svlékl a rychle uchopil dopis. Úzkým písmem plným kliček, které ještě nikdy neviděl, tam stálo: Tvůj otec si ho u mě uložil, než zemřel. Je načase, abys ho dostal zpátky. Užívej ho dobře Přeji ti veselé Vánoce. Podpis chyběl. Harry upřeně hleděl na lístek, zatímco Ron obdivoval plášt. „Za takový bych dal úplně všecko," prohlásil. „Všecko na světě. Ale co je s tebou?"

„Nic," odtušil Harry. Měl velice podivný pocit. Kdo mu ten plášt poslal? A opravdu kdysi patřil jeho otci? Ještě než si stačil pomyslet nebo říci cokoli jiného, dveře ložnice se rozlétly a dovnitř vtrhli Fred a George. Harry plášt spěšně schoval, aby ho neviděli. V tuto chvíli se o něj nehodlal s nikým dělit. „Veselé Vánoce!" „Jé, podívej se - Harry má taky weasleyovský svetr!" Fred i George na sobě měli modré svetry: na jednom bylo velké žluté F, na druhém G. „Ovšem ten Harryho je lepší než naše," prohlásil Fred a zvedl Harryho svetr. „Mamka se zřejmě víc snaží, když je to pro někoho, kdo není z rodiny." „Jaktože nemáš na sobě ten svůj, Rone?" zeptal se . „No ták, natáhni si ho, víš, jak jsou hezké a teplé." „Když já hnědou barvu nesnáším," postěžoval si Ron rozpačitě a přetáhl si svetr přes hlavu. „Ty na něm ale nemáš písmeno," všiml si George. „Nejspíš si myslí, že nezapomínáš, jak se jmenuješ. Jenže my taky nejsme na hlavu - víme, že se jmenujeme Gred a Forge." „Co je to tady za kravál?" Do dveří strčil hlavu Percy Weasley a tvářil se pohoršeně. S vybalováním dárků byl zřejmě někde v polovině, poněvadž také držel přes ruku tlustý svetr, a Fred mu ho ted' vytrhl. „P jako prefekt! No tak, Percy, vezmi si ho taky, my už je všichni máme na sobě, dokonce i Harry jeden dostal." „Já - ne-chci -" zahuhňal ještě Percy, jak mu dvojčata násilím natáhla svetr přes hlavu, až mu brýle zůstaly viset nakřivo. „A dneska taky nebudeš sedět s ostatními prefekty," řekl George. „Vánoce patří rodině." Vyvedli vzpouzejícího se Percyho z ložnice, s pažemi připoutanými k bokům jeho vlastním svetrem. Takovou vánoční hostinu Harry za celý život ještě nezažil. Stovka vykrmených pečených krocanů, hory pečených a vařených brambor, veliké talíře mastných bramborových lupínků, mísy hrášku na másle, stříbrné omáčníky s hustou, silnou šťávou a s klikvovou omáčkou - a všude po stole hromady kouzelnických žabek, vzdálené jen několik stop od sebe. Ty úžasné třaskavé žabky se vůbec nedaly srovnávat s ubohými mudlovskými žabičkami, jaké Dursleyovi obvykle kupovali spolu s malými plastovými hračkami a kloboučky z tenkého papíru. Harry s Fredem za jednu kouzelnickou žabku zatahali a ta ne že by práskla, nýbrž bouchla, jako když vystřelí z děla, a všechny je zahalila oblakem modrého kouře, zatímco zevnitř ještě vyletěl kontradmirálský klobouk a několik živých bílých myšek. Nahoře u čestného stolu si Brumbál místo své špičaté kouzelnické čapky nasadil na hlavu květovaný čepec a vesele se smál vtipu, který mu profesor Kratiknot právě přečetl. Po krocanech přišly hořící vánoční pudinky. Percy si málem zlomil zub na stříbrném srpci, zapečeném v jeho dílu. Harry sledoval, jak Hagrid víc a víc brunátní v obličeji, jak si objednával další a další víno, až nakonec políbil na tvář profesorku MeGonagallovou, která se k Harryho úžasu zachichotala a zarděla se; cylindr měla nakřivo. Když Harry konečně vstal od stolu, odnášel si celou hromadu věcí z kouzelnických žabek; byla mezi nimi krabička nepraskavých, zářivých balonků, souprava Vypěstujte si vlastní bradavice a jeho vlastní nové kouzelnické šachy. Bílé myšky zmizely a Harry měl neblahý pocit, že nejspíš skončí jako vánoční oběd paní Norrisové. Harry a všichni Weasleyovi strávili nádherné odpoledne zuřivou koulovačkou venku před školou. Prostydlí, promáčení a vyčerpaní se pak znovu vratili k ohni v nebelvírské společenské místnosti.

...Dům bábinky v Norsku...

Mia celý týden si náramně užívala. A poslední den u bábinky vstala a ani se neohlédla po berlích a normálně šla k psacímu stolu kde měla rozepsané dopisy a pohlednice, které koupila s Carrie včera na tržnici. Byly čtyři. Jeden Hermioně druhý Harrymu a Ronovi. Třetí Ginny a ten čtvrtý poslala Aladinovi. ,, Mio?" zeptala se Stella ,, Ano Stel?" zeptala se ,, Kde máš berle?" zeptala se Stella a Mia si až teprve teď uvědomila, že je nemá. ,,MAMÍÍÍ TATÍÍÍÍ!" vykřikla a rozběhla se do jejich ložnice. Ti ji moc pochválili, že se jí to konečně povedlo. Všichni byly hrdí že Mia konečně je schopná bez berlí už v klidu chodit. Po Mindy poslala všechny dopisy a rozkázala jí, aby zůstala v Bradavicích u Harryho, kterému to i napsala v dopise. Severus byl tak hodný a poslal do Bradavic její klec a v ní i pamlsky a její misku na jídlo a vodu.

30.prosince

V tento den se celá rodina vrátila do Londýna a ostatní již k sobě. Všichni se rozloučili a pak se postupně Dave s Anet a dětmi Mikem, Lukem a Stellou přemístili k nim domů. A Axel s dvojčaty Alexem a Alesii po necelých dvou hodinách se přemístili taky k sobě domů.

U Mii v pokoji seděla sova bílá sněžná. A Mia poznala v ní Hedviku od Harryho. Měla pod sebou dopis, který ihned otevřela a začala číst.

Ahoj Mio,
Mindy už dorazila do školy. Sice nejdříve jsem se vylekal klece s věcma, ale záhy doletěla Mindy. Jinak děkujeme za pohlednice. V Norsku to musí být úžasné. Hermiina je s rodiči taky na lyžích v Alpách. Moc se těšíme, až budeš zase s námi.
Všichni zdraví
Harry

Po Hedvice odepsala krátkou odpověd i s tím, že už nepotřebuje berle, a že se uvidí za čtyři dny v Bradavicích. Ještě než Hedvice předala odpověď podala jí pár sovích krekrů. Ta jí lehce šibla do prstu a vzala si od ní odpověď, se kterou ihned odletěla.

Mia celá unavená z dnešního dne se odebrala ihned po večeři do postele. Však zítra je nový rok. Už se toho nemohla dočkat. A pak ihned 3.ledna jede zpět do školy. Ještě si musí dopsat zápisky. Které má dopsané jen asi z půlky. Zítra s tím musí pokročit.

Než Mia usla úplně tak nakoukla dveřmi dovnitř Carrie a zase je zavřela. Jenže se přes dveře dostal Horác. Takže vyskočil nahoru na postel a Mia ho pohladila. ,, Lehni si Horáci" řekla a už zívla. Takže se převalila na bok a okamžitě usla. Horác se protáhl a lehl si tak jak to má nejradši... Takže přes skoro celou postel...