22.prosince

Miu vzbudilo olíznutí. ,, Horáci!, dolů" ano jejich pes se nějakým záhadným způsobem dostal do jejího pokoje. Pes je slabé slovo. Je to Salašnický pes, který byl jejich hlídač. Mia se tedy posadila, jelikož už neusne a zjistila, že holky spí ale Horác se k nim potaji dostával a nejdříve olízl Stellu ta vykřikla a vzbudila i Alesii. Mia tedy nečekala, vstala, vzala si berle a vykřikla ,, Kluci já vím, že jste tam je to super vtip ale děkuji s Horáciem se známe a poslouchá mě!" vykřikovala Mia a holky furt nemohly pochopit na koho až tehdy když Mia otevřela dveře a za nimi se popadali kluci za břicha a smáli se. V momentě kdy otevřela Mia dveře tak kluky přešel smích ,, Horáci prožeň je." Tenhle povel Horác znal a rozběhl se za rukou Mii a šel na kluky, ti vzali nohy na ramena jelikož nevěděli co měla na mysli. Tenhle povel Miu naučila Carrie a věděla, že ji poslechne. Horác kluky okamžitě dohnal a skočil na Lukase ( jak mu s oblibou hned včera večer začala Mia říkat) pořádně mu olízl vlasy a pak se hrnul na Mike tomu taky olízl zase pro změnu obličej. Pak se vrhnul na Alexe a ten mu utíkal, tak se s ním Horác neštval a chytl ho za nohu. Pak jej olízl v plné míře. Od pokoje dívek se ozval výbuch smíchu jelikož vedle Mii se objevili dvě hlavy, jedna patřila Alesii a druhá Stelle. ,, Šikovný Horác. Teď běž na místo." Řekla Mia a Horác uposlechl její rozkaz.

Když se toho dne dostali na snídani tak si všimli, že kluci byly asi ve sprše. Holky se potají pod stolem zachichotali. Mia si dnes udělala kuličky s mlékem. A po snídani se vydala společně s holkama převléct do zimního oblečení a vyšli ven. Jelikož Mia má stále berle tak nemohli létat. Ale Severus si stál za svým, že toto Mia zvládne a tak se stalo, že ji Severus držel a pomáhal ji nasednout na koště. Holky uměly létat. ,, Tati co to je za koště?" zeptala se podezíravě Mia ,, Tohle koště má i Harry Potter a máte je kvůli famfrpálu. Ty jak se vrátíš do Bradavic tak začneš trénovat. Angelina po Vánocích přestupuje do Krásnohůlek." Vysvětlil jí Severus a ona pochopila. Pomalu přehodila nohu přes násadu. Uchopila ji do rukou a lehce jí Severus drknul, aby se odrazila a povedlo se. Severus taky nasedl na své koště, přece jen aby ji ohlídal. Ale Mie to docela šlo. Podle jeho pokynů se nakláněla pak když si myslela, že by to už mohla zvládnout tak se rozhodla si s holkama obletět jejich pozemek.

Podle ní to byla nádhera. Když přestaly létat tak si udělali jakoby bunkr u houpačky. Tam Stella nahrabala s lopatou obrovskou kupu sněhu a Alesie jí pomáhala. Mia mezitím uspořádávala sníh tak, aby měly dobrou podstavu bunkru kam se budou moct schovat. Doufali, že kluci je nepozorujou.

Jenže se pletli. Mike si jich všiml jak začali schraňovat sníh dokupy k houpačce, zavolal kluky a ti dostali nápad, věřili, že nebudou mít děvčata ještě bunkr hotový a tak se odebrali ven a každý si udělal hromadu kuliček.

Jakmile chtěli zahájit bitvu ozval se Aladin se slovy oběd je na stole. A tak to odložili na odpoledne.

...Mezitím v Bradavicích...

Vánoce se kvapem blížily. V polovině prosince se jednoho rána v Bradavicích probudili a zjistili, že venku leží několik stop sněhu. Jezero úplně zamrzlo a Weasleyova dvojčata si vysloužila trest za to, že očarovala několik sněhových koulí, takže pronásledovaly profesora Quirrella, kudy chodil, a odrážely se od jeho turbanu. Těch několik málo sov, které se prodraly bouřlivým počasím, aby jim doručily poštu, musel Hagrid opatrovat, než se zotavily a mohly se vydat na zpáteční cestu. Nikdo se už nemohl dočkat, až začnou prázdniny. Zatímco v nebelvírské společenské místnosti i ve Velké síni hučel oheň, na chodbách to ledově táhlo a okny v učebnách lomcoval prudký vítr. Ze všeho nejhorší byly hodiny profesora Snapea dole ve sklepení, kde se jim kouřilo od úst a všichni se drželi co možná nejblíž u svých sálavých kotlíků. Jednoho dne, což bylo přesně 3 dny před začátkem prázdnin oznámil profesor Brumbál, že do začátku prázdnin se ruší veškeré hodiny Lektvarů. V neděli je všechny překvapila návštěva Mii a zjištění, že je Snapeová. „Je mi jich opravdu líto," prohlásil Draco Malfoy při jedné hodině přeměňování „všech, kteří přes Vánoce musí zůstat v Bradavicích, poněvadž o ně doma nestojí." Díval se při těch slovech na Harryho. Crabbe a Goyle se uchechtli. Harry, si jich nevšímal. Od utkání ve famfrpálu byl Malfoy ještě protivnější než dřív. Vadilo mu, že Zmijozel prohrál, a snažil se všecky rozesmát tím, že příště bude místo Harryho hrát chytače nějaká rosnička, poněvadž dokáže stejně roztáhnout hubu. Pak zjistil, že to nikomu nepřipadá směšné, poněvadž všichni Harryho obdivovali, že se na vzpurném koštěti dokázal udržet. A tak Malfoy, rozzlobený a žárlivý, začal Harrymu znovu předhazovat, že nemá opravdovou rodinu. Harry skutečně do Zobí ulice na Vánoce nejel. Profesorka McGonagallová obešla všechny žáky už před týdnem a pořídila si seznam těch, kteří zůstanou na Vánoce ve škole, a Harry se okamžitě zapsal. Nebylo mu to líto ani trochu; nejspíš ho čekaly ty nejlepší Vánoce, jaké kdy zažil. Ron a jejiho bratři tu zůstávali také, poněvadž pan a paní Weasleyovi jeli do Rumunska navštívit Charlieho.

Když po hodině přeměňování vyšli z učebny, zjistili, že chodbu před nimi zatarasila veliká jedle. Podle dvou obrovských nohou, které zpod ní vyčuhovaly, a podle hlasitého funění pochopili, že za ní je Hagrid. „Ahoj, Hagride, chceš, abychom ti nějak pomohli?" zeptal se Ron a prostrčil hlavu mezi větvemi. „Ne, Rone, todle zvládnu sám, děkuju." „Uhnuli byste laskavě z cesty?" protáhl za nimi Malfoy studeným hlasem. „Zkoušíš si přivydělat, Weasleyi? Nejspíš by ses taky rád stal hajným, až jednou v Bradavicích skončíš, vid' - ta Hagridova bouda ti musí připadat jako palác proti tomu, nač jste u vás doma zvyklí." Ron se na Malfoye vrhl právě ve chvíli, kdy po schodech vyšel nahoru Kratiknot. „WEASLEY!" Ron pustil náprsenku Malfoyova hábitu. „Za to může Malfoy, pane profesore," a Hagrid zpoza stromu vystrčil svůj veliký zarostlý obličej. „Urážel jeho rodinu A mě.." „To je sice možné, ale prát se je v Bradavicích proti školnímu řádu, Hagride," řekl Kratiknot jeho medovým hlasem. „Zmijozel přichází o 5 bodů, a buďte rádi, že to není víc. A ted' už jděte po svých, všichni, jak tu jste." Malfoy, Crabbe a Goyle se protlačili kolem stromu, natrousili všude spoustu jehličí a spokojeně se šklebili. Profesor mezitím odešel do Velké síně. „S ním si to vyřídím," řekl Ron a při pohledu na Malfoyova záda zaskřípal zuby, „jednoho krásného dne si to s ním vyřídím „Nenávidím jej," řekl Harry. „Malfoye a tu jeho bandu" „No tak, nechte toho, už jsou skoro Vánoce," řekl Hagrid. „Víte co, pod'te se se mnou podívat do Velký síně, vypadá to tam náramně." Všichni tři tedy zamířili za Hagridem a jeho jedlí do Velké síně, kde profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot měli plné ruce práce s vánoční výzdobou. „Á, Hagride, poslední strom - dejte ho tamhle dozadu, prosím." Velká síň zářila úžasnou podívanou. Všude po stěnách visely girlandy cesmíny a jmelí a po místnosti se tyčilo hned dvanáct vánočních stromů; na některých se třpytily maličké rampouchy a na dalších zářily stovky svící. „Kolik dnů vám zbejvá do prázdnin?" zeptal se Hagrid. „Už jenom jeden," odpověděla Hermiona. „A to mi připomíná - Harry, Rone, do oběda máme ještě půl hodiny času, měli bychom jít do knihovny." „Ano, to máš pravdu," připustil Ron a odtrhl oči od profesora Kratiknota, kterému z hůlky vykvétaly zlaté bublinky a on je věšel na větve stromu, který Hagrid právě přinesl. „Do knihovny?" zeptal se Hagrid, když spolu s nimi vyšel z Velké síně. „Den před prázdninama? Nepřeháníte to kapku?" „Ale my nepracujeme," vysvětlil mu Harry s úsměvem. „Od té doby, co ses zmínil o Nicolasovi Flamelovi, se snažíme zjistit, kdo to je." „Cože děláte?" Hagrid vypadal ohromeně. „Poslechněte - říkal jsem vám přeci, ať to pustíte z hlavy. Do toho, co ten pes hlídá, vám vůbec nic neni." „Chceme prostě jen vědět, kdo je Nicolas Flamel, to je všecko," prohlásila Hermiona. „Pokud nám to radši neřekneš sám a neušetříš nám práci," dodal Harry. „Prošli jsme už celé stovky knih a nemůžeme ho nikde najít - stačí, když nám naznačíš aspoň něco - vím, že jsem jeho jméno už někde četl." „Já vám nic nepovím," odmítl Hagrid rázně. „V tom případě si to musíme zjistit sami," řekl Ron, opustili nabručeného Hagrida a spěchali do knihovny. Skutečně hledali v nejrůznějších knihách Flamelovo jméno od chvíle, kdy Hagridovi uklouzlo; jak jinak by mohli zjistit, co se vlastně pokouší Snape ukrást? Potíž byla v tom, že vůbec nevěděli, odkud začít, poněvadž neměli tušení, čím si Flamel vlastně zasloužil, aby se o něm v nějaké knize psalo.

Nebyl ve Velkých kouzelnících dvacátého století ani ve Význačných kouzelnících a čarodějkách naší doby; chyběli v Zásadních objevech magie v současné době, i ve Studii o současném vývoji kouzelnického umění. Především ale zápolili se samotným rozsahem knihovny: měla desetitisíce svazků, tisíce regálů a stovky úzkých řad. Hermiona vytáhla seznam témat a titulů, které se rozhodla prohledat, zatímco Ron prostě zamířil k jedné řadě a začal knihy namátkou vytahovat z regálů. Harry chvíli jen přecházel po knihovně, až došel k oddělení s omezeným přístupem. Už nějaký čas uvažoval o tom, jestli Flamel není právě tam. K tomu, abyste mohli nahlédnout do některé ze zakázaných knih, jste ovšem museli mít zvláštní povolení podepsané některým z učitelů, a on věděl, že ho nikdy nedostane. Knihy v oddělení s omezeným přístupem obsahovaly mocnou černou magii, která se v Bradavicích nikdy nevyučovala, a směli je číst jen starší studenti, kteří se zabývali obranou proti černé magii pro pokročilé. „Co hledáš, chlapče?" „Nic," odpověděl Harry. Knihovnice, madame Pinceová, výhrůžně zamávala péřovou prachovkou. „Tak radši zmiz. Slyšel jsi - koukej zmizet!" Harry zalitoval, že si nestačil rychleji vymyslet nějakou výmluvu, a vyšel ven. S Ronem a s Hermionou se už dřív dohodli, že se madame Pinceové raději nebudou ptát, kde by Flamela našli. Byli si jistí, že by jim to mohla říct, nemohli však riskovat, že by se Snapeovi doneslo, oč jim vlastně jde. Harry čekal venku na chodbě, aby se dozvěděl, jestli ti dva něco nezjistili, nedělal si však přehnané naděje. Ostatně hledali už čtrnáct dní, jelikož však na to měli jen krátké přestávky mezi vyučováním, nemohli se divit, že nic nenašli. Potřebovali by totiž hledat v klidu a důkladně, aniž by jim madame Pinceová pořád stála za zády. Pět minut nato se k němu připojili i Ron s Hermionou, jen zavrtěli hlavami a všichni společně šli na oběd. „Budete hledat dál, i když budu pryč, že ano?" řekla Hermiona. „A pošlete mi sovu, kdybyste něco zjistili." „A ty se můžeš zeptat doma rodičů, jestli nevědí, kdo to je Flamel," navrhl Ron. „Těch se snad můžeš klidně zeptat, ne?" „Úplně klidně, poněvadž oba dva jsou zubaři," řekla Hermiona.

...zpět v domě Snapeswill...

Po obědě se holky vrátili ke svému bunkru. Kluci na ně ihned začali pálit ale jejich informace byly milné... holky byly připravené a začali na ně pálit taky. ,, Hele Mii tvoje sova!" řekla Stella a ukázala nahoru odkud letěla její sova Mindy. Jenže tohle neměla dělat a Mia dostala do obličeje sněhovou kuličku, když setřela všechen sníh byla u nich Carrie. ,, Nechtěli byste už skončit?" zeptala se když viděla, že Mia si setřela sníh z obličeje. ,, Co takhle teplé kakao a koláč? S Anet jsme upekli několik koláčů." Řekla a všichni se mlsně olizovali.

Po hodině to už opravdu vzdali a sešli se do kuchyně odkud se linula nádherná vůně koláčů.

Když byly všichni dostatečně najezení odebrali se k holkám, že si pustí nějaký film. Vybrali Čarodějův učeň.

Po filmu se všichni sebrali do postel.

23.prosince

....Bradavice....

Jakmile začaly prázdniny, Ron i Harry zažívali tak příjemné časy, že na Flamela nestačili ani pomyslet. Ložnici měli sami pro sebe a společenská místnost byla mnohem prázdnější než obvykle, takže si mohli zabrat ta nejlepší křesla u krbu. Vysedávali tam dlouhé hodiny a jedli všecko, co se dalo nabodnout na opékací vidlici - chleba, koláčky, ibiškové pokroutky - a vymýšleli si způsoby, jak dostat Malfoye ze školy; užili spoustu legrace, když se o nich bavili, i když věděli, že jim k ničemu nebudou. Ron také začal Harryho učit kouzelnické šachy. Byly úplně stejné jako ty mudlovské až na to, že figury byly živé, takže to opravdu bylo jako vést jednotky v bitvě. Ronova souprava byla velice stará a otlučená. Stejně jako všecko ostatní, co měl, patřila kdysi někomu jinému z rodiny - v tomto případě jeho dědečkovi. Staré figury ovšem nepředstavovaly žádnou nevýhodu; Ron je znal tak dobře, že je vždycky bez. obtíží přiměl, aby udělaly právě to, co si přál. Harry hrál s figurami, které mu půjčil Seamus Finnigan, a ty mu nevěřily ani trochu. Nebyl dosud nijak dobrý šachista a figury na něj neustále pokřikovaly a radily mu, což ho ještě víc mátlo: „Tam mě neposílej, copak nevidíš jeho koně? Pošli tam jeho, toho můžeme ztratit." Když se Harry na Štědrý večer uložil k spánku, těšil se na dobré jídlo a na zábavu, které přinese zítřek, s žádnými dárky ale nepočítal.

...Dům Snapeswill...

Dnes bylo v domě rušno. Všichni se totiž balili a připravovali na cestu do Norska. Mia si zabalila věci do svého starého kufru a Severus vytáhl ze sklepa lyže a pro Miu a Stellu vytáhl sáňky a boby. Ostatní měli lyže a Alesia s Alexem si přivezli snowboardy. Dnes se všichni pomocí přemísťovadla měli přemístit do domu jejich bábinky do Norska.

Mia se neskutečně těšila, konečně pozná svou pravou babičku.

,,Přenášedlo bude aktivované za 10 vteřin. „ křikl Dave když všechny zavazadla přenesly již k bábince. Všichni se chytli starého prasklého míče a Dave začal odpočítávat ,, 5, 4, 3, 2, 1, 0!" náhle Mia pocítila to známé škubnutí a točení. Pak pocítila pod nohama pevnou zem. Když se postavila chytla berle a konečně se mohla rozhlédnout po domě. Celý dům byl bílý a jen střecha byla dřevěná a krásně realizovaná a opracovávaná. Carrie přešela k ní trochu ji oprášila kabát.

Mia prožívá nádherný týden ve společnosti svépravé rodiny, bábinka je čilá skoro 150 letá paní, která krásně lyžuje. Všichnise každý den vypravují na lyže a děcka na sáně. Mia stále cvičí chůzi. Pořád nic.