Když jim Bard nabízel deku, Lynea jen zdvořile odmítla a zamířila do rohu místnosti. Přišla k ní starší z dívek. ,,Jsi úplně první elf, kterého jsem viděla. Už jsem si začínala myslet, že jste jen v pohádkách." poznamenala a sedla si vedle ní. Elfka se jen pousmála. ,,No jo, a někteří si to doopravdy myslí. Většinou ale jen nechceme, aby se o nás tolik vědělo. Naši králové a královny si střeží své území a nesnaží se dobývat další. Nevedeme války a moc elfů se ani nevypravuje za hranice jejich říše. Není nás moc, co by se takhle toulalo." vysvětlila. ,,To je škoda. Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být elfka." povzdechla si. Lyn se zasmála. ,,Ono to není zas tak skvělí. Jak se jmenuješ?" ,,Sigrid." ,,No, Sigrid. Já jsem Lyn." usmála se na dívku a zvedla se. Potřebovala si promluvit s Bardem. ,,Trpaslíci budou naštvaní, až zjistí, že nemáte zbraně, které oni chtějí." poznamenala. ,,Cože?" nakrčil nechápavě čelo. ,,Hádám, že máte pár předělaných nástrojů, ale to jim nebude stačit." vysvětlila. ,,No, lepší nemám." pokrčil rameny a obrátil se k Thorinovi, který si prohlížel samostříl. Lyn se otočila na Kiliho. ,,Co noha?" Když trpaslík neodpovídal, stočila pohled stejným směrem, jako se díval on. ,,... Vyrazil drakovi šupinu pod levým křídlem." doříkával zrovna Bain. ,,To jsou jen povídačky." odbyl ho Dvalin. Elfka se raději nezapojovala, jelikož o tomhle, ačkoliv si to nechtěla připustit, nic nevěděla. Nevěděl o tom ani Thorin, který tam byl. ,,Vzal jste naše peníze. Kde jsou zbraně?" přerušil Thorin debatu. ,,Ar sí sina yessë. (A teď to začne.)" Poznamenala.

Trpaslíci o něčem diskutovali v hloučku. K Lynee se opět přitočila Sigrid. ,,Můžu se na něco zeptat?" Elfka potlačila protočení očí. ,,Jistě." pousmála se. ,,Jak se řekne elfsky 'Ahoj'?" Jop, tak tohle je přesně jedna z věcí, proč není tak skvělý bejt elf. ,,Áyan." Odpověděla. ,,A je pravda, že elfové žijou vděčně?" Pokračovala dívka s otázkama. ,,Jo, ale nesměj tě vykuchat skřeti." poznamenala temně, ve snaze dívku odehnat a zastrašit. Fungovalo to. Nebylo to kvůli tomu, že by jí vyloženě nebyla sympatická, ale prostě nesnášela vlezlé otázky. Naštěstí už se vrátil Bard.

Lučistník položil balík na stůl. Elfka se jen pohodlně opřela o zeď. Trpaslíci rozložili balík a hned stačili nespokojeně mručet. ,,Co je tohle?" ,,Zaplatili jsme si zbraně!" ,,To je vtip!" postupně naházeli zbraně zpátky na hromadu. Bard se beznadějně obrátil na Lyneu. ,,Ni len sina quetsn. (Já ti to říkala.)". Poznamenala si spíš sama pro sebe, ale jemu očividně došlo, co měla elfka na mysli. ,,Lepší jsou jen v městské zbrojnici. Tam jsou pod zámkem kované zbraně." Začal. Trpaslíci si vyměnili pohledy. ,,Thorine, vemme tyhle zbraně, bývali jsme na tom už hůř." přesvědčoval Balin vůdce jejich malého společenství. ,,Pojďme!" Zavelel někdo. ,,Nikam nepůjdete." zarazil trpaslíky Bard. ,,Cos to řek?" zavrčel Dvalin. Lynea se zvedla ode zdi a přiblížila se ke hloučku. ,,Všude tady šmejdí zvědové." vysvětlil. Možná uměl střílet z luku, ale nebyl moc dobrým lhářem. ,,Počkáme do setmění." kývla na něj.

Lyn se posadila vedle Kiliho. ,,Naposledy si mi neodpověděl." poznamenala. Trpaslík sebou trhl. Zřejmě do teď nezaznamenal její pítomnost. ,,Je to dobré." odbyl ji. ,,To sotva." nedala si elfka říct. ,,Myslím, že tě trefili otrávěným šípem." Kili se na ní zděšeně podíval. ,,Na mě nekoukej, nejsem léčitelka." pokrčila rameny. ,,Ale myslím, že ti někdo pomůže." Trpaslík se na ni zděšeně podíval. Dívka se jen usmála a zvedla se. Zamířila k Thorinovi. ,,Plánujete jít pro ty zbraně." konstatovala. Thorin ji provrtal pohledem. I když už mnohokrát zachránila nějakému ze členů skupiny život, pořád byla elf. ,,Ano. Pomůžete nám?" ,,Ve anen aistan or cilmë. (Jako bych měla na výběr)." Ušklíbla se. ,,Ano." dodala obecnou řečí, jelikož jí bylo jasn, že jí vůdce trpaslíků nerozuměl. ,,Fajn, jdeme!" zvolal Thorin. Dívka si stáhla kapuci do obličeje, shodila půjčený plášť a srovnala šípy v toulci.

Venku už se pomalu stmívalo. ,,Ticho!" sykla na trpaslíky a rozhlédla se. ,,Dva strážní po levé straně budovy. To je vše. Zřejmě nečekají, že by se někdo pokusil dostat do zbrojnice." ,,Co, já tam nic nevidim!" začali mrmlat trpaslíci. ,,Protože nemáte elfí zrak. To vám mohlo dojít." protočila oči. Trpaslíci se postavili na sebe a začali šplhal do okna. Když vylezl poslední trpaslík, rozběhla se elfka a jediným skokem se zachytila za rám okna a už byla vevnitř. Pomáhala trpaslíkům sundavat zbraně ze stěn, když se najednou ozval řinkot. Sakra. Kili doplatil na zranění nohy a zhroutil se ze schodů. Všichni ztrnuli. ,,Pryč!" vykřikl jeden z trpaslíků. Elfka jako první proskočila oknem, tiše dopadla, ale jakmile se ven dostal jeden z trpaslíku, přímo před nimi se oběvili stráže. Lyn nepochybovala, že by je zvládla, ale nechtěla způsobit ještě větší nepříjemnosti. Když najednou jí začali ruce úplně hořet (Myslím to obrazně, ne do opravdy xd) Jakoby jí v žilách koloval oheň. Elfka si strhla rukavice, a odhalila ruce hustě poseté černými nitkami. Cítila, jak se pomalu rozžhavují do ruda. Stráže je vedli uličkami a jí si zatím nikdo nevšímal. Elfka se pomalu uklidnila a bolest začala odeznívat. Musím se o tom poradit s Gandalfem. Teda pokud se dožiju našeho shledání. Proběhla jí hlavou. Cítila jak jí pulzuje krev v rukou.

Předvedli je před starostův dům. Lyn šla poslední, stále s kápí na hlavě. Někdo jí chtěl ze zadu srvat zbraně, ale elfka se blesku rychle utočila, podkopla stážnému nohy a rychle se stratila z dosahu. Nemohla nechat Morna laimë, jejich rodové dědictví, nechat v rukou děhlech lidí. Najednou se otevřely dveře a ven vyšel obtloustlí muž. ,,Co má tohle znamenat?!" ,,Chytli jsme je, když kradli zbraně, pane." ,,Tak nepřátelé státu, co?" ,,Státu?" uchechtla se a všichni stichli a přesměrovali pohledy na no. ,,Tohle je sotva město." ušklíbla se. ,,Ubozí žoldáci." sykl slizkej šmejdil, který stál po starostově boku. ,,Jak se to opovažuješ se mnou mluvit?! A ještě se zahalenou tváří?" vyštěkl starosta. Někdo ji serval kapuci z hlavy, a odhalil tak její špičaté uši. ,,Cože?" ,,Elfka!" slyšela šokované výkřiky. Obrátila svůj pohled a šokovanému starostovi. ,,Copak?" podivila se. ,,Nemáte ponětí, kdo jsme." vystoupil Dvalin z řady.

Já vim, tahle kapitola mi trvala příšerně dlouho a ani za to moc nestojí a má hodně chyb, tak se omlouvám. Každopádně děkuju za všechny povzbuzující komentáře.

Jinak, možná jste si všimli, že jsem otevřela svoji první grafickou knížku, PREMADES, tak budu ráda, když se podíváte. Fakt nejsem žádnej profík, ale budu poctěna, když mojí knížku poctíte svojí návštěvou :D

Alex