"Luno?" zakřičela. Rychle jsem se k ní rozběhla a objala. "Co tady děláš?" divila se.

"Moc, moc mě to mrzí, jak jsem se k tobě v posledních dnech chovala, Nino." odtáhla jsem se od ní.

Usmála se na mě. "To je v pořádku, Simón mi to včera vysvětlil."

"Co ti vysvětlil?" divila jsem se.

"Proč jsi potřebovala ode všeho prostor. A chápu to. Víš, četla jsem článek, kde se psalo, že když má někdo nějaké trable, tak nepomůže rodina nebo kamarádi, jedině on sám si pomůže, když si to on sám vyřeší. Tak jedině můžeš přijít ke klidu."

"Oh, Nino, ty jsi mi tak chyběla. Ty a ty tvoje chytrý slova." zasmála jsem se a objala ji. "Ale počkat, co ti řekl Simón? Myslím, ten důvod." zase jsme se od ní odtáhla.

"Kvůli tomu, že jsi si připadala nepochopená a podvedená. A vše to začalo u Mattea, řekl to dobře?" nejistě se na mě podívala.

Pokrčila jsem rameny. "Vlastně to řekl správně."

"Ale co děláš tady, Luno? V Rolleru. Jdeš se přihlásit do soutěže, tedy pokusit se, nebo snad na Open? Nebo to má všechno, že jsi tady, jiný důvod?"

"A to, prosím tě, jaký? povytáhla jsem jedno obočí.

"Matteo." zašeptala.

"Ne, za ním půjdu jindy. Teď jdu za Tamarou a promluvit si s ní ohledně.... no, vlastně ohledně úplně všeho. Jak soutěže, tak i Openu." usmála jsem se na ni.

"Tak zlom vaz! To se tak říká, nemyslím to vážně."

Musela jsme se zasmát. "Dobře, děkuji." udělala jsem od ní pár kroku, když v tom jsem si vzpomnela. "Nino, počkej! Vzpomnela jsem si... co ty a Gastón? I když jsem se teď delší dobu nevídaly, zahlédla jsem tam vás dva na chodbách? Mám snad o něčem vědět?"

"Ne." usmála se a začervenala se. "Jen jsme kamarádi. Nic víc. Jen jsme se teď trochu sblížili, já jsem neměla tebe a on neměl Mattea."

"Jak to, že neměl Mattea?" zamračila jsem se.

"Ty to nevíš? Pohádali se."

"Cože? Proč?"

"Gaston se rozčílil na Mattea. I on uvěřil, že je Matteo zase s Ámbar. Nějakou dobu to ignoroval, ale když už mu vadilo jak se i k němu chová řekl mu, že se nechová jako přítel, ale jako zrádce. Řekl mu, že mu vadí jeho chování, to jak se chová k němu, to jak se otočil k tobě zády a že sis to nezasloužila nebo to, jak se zase kamarádí s Ámbar. Gaston se tě zastal, nevím co všechno mu řekl, ale je mu líto."

Koukala jsem na ní s otevřenou pusou. On se s ním pohádal kvůli mně, a to ani neviděl co Matteo dělá nebo proč. V podstatě to nevím ani já. Všichni jsme mu křivdili. I Gaston.

"Já-no-já mu tedy moc děkuji, že se mě zastal, a přesto všechno. Ke Gastonovi jsem se taky nechovala pěkně, jemu se taky musím omluvit. Ale nebylo správné, že se pohádali z části kvůli mně."

"Takhle to není." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se na něj. "Pohádali jsme se hlavně kvůli tomu co dělal. Nemluvil se mnou, s tebou, s nikým a mě to unavovalo. A potom, když jsem se dozvěděl co se stalo na oslavě, tak už jsem to dál nemohl ignorovat, Luno. Řekl jsem mu co si myslím o tom všem, a kvůli němu si se přestala bavit se všemi a ještě si odešla ze soutěže, takže nikdo si teď nemyslí, že můžeme vyhrát, tedy až na jednoho člověka. Nelíbilo se mi to, takže jsem se s ním pohádal, byla to nepříjemná hádka asi největší, kterou jsme zatím jako kamarádi kdy měli. Ale teď mi to je líto, protože jsem zjistil důvod proč to dělal. A on to myslel dobře." sklopil oči.

Udělala jsem k němu krok a objala jsem ho. "Omlouvám se, Gastone."

"Cože?"

"Jak jsem se k tobě chovala. Snažil si se se mnou bavit, ale já jsem tě odmítala, byla jsem nepříjemná i na Ninu." pustila jsem ho a otočila se na Ninu. "A děkuji, že si se o ní postaral."

Tihle dva patří k sobě. Nenechám, aby jim jejich vztah nikdo pokazil. Oba jsou hodní a milý, jen je někdo musi popostrcit.

Tak jak se vám líbila další kapitola? 😊 Budu moct ráda, za jakoukoliv reakci, vote nebo comment 💛