"Už máš rozmyšlené co budeš zpívat?" zeptal se Gastón, když jsme dorazili do Jam&Roller.

"Jo, už jo. Ale stále si nejsem jistý tou písničkou. Je mnohem hezčí, když se zpívá v duetu." odpověděl jsem zamyšleně.

"Je hloupé, že nesmí zpívat větší skupiny! Nechápu vůbec proč." zamracil se Gastón.

"To mi povidej, takhle to není taková legrace, když se musíme držte pravidel." prohrabl jsem si naštvaně vlasy. "A co ty? Už víš co budeš zpívat."

"Samozřejmě." usmál se. "A i s kým." dodal.

--------
"Už tu jsou tedy všichni? Lidé už čekají na vaše vystoupení." zeptala se Tamara.

"Jo, jsme připraveni." odpověděl Simón.

"Tak mládeži. Poslední Open před soutěži a v tomto vašem školním roce, tak si ho náležitě užijte, jasné?"

Simón natáhl doprostřed ruku. "No tak. Pojďme si to užit."

Všichni jsme ruce daly na Simónovu a zakriceli společně: "Roller!" a Tamara šla zahájit Open. Jako první šla Jazmína se svojí písničkou Fush te vas. Já jdu až později, takže jsem zatím šel pryč. Šel jsem ke skrinkam v úmyslu, že mám ještě spoustu času, takže bych si mohl utáhnout brusle, jenomže jsem zjistil, že nářadí Nico uklidnil jinam. Jakmile jsem se otočil, strčil do mě někdo. A ten někdo byla Luna. Najednou mi prolétl celý jejich rozhovor s Alexem.

"Promiň." omluvila se nejistě.

"To je dobrý." usmal jsem se.

Chvíli na mě oneměle zirala a nastalo trapné ticho, tak jsem řekl hned první věc, která mě napadla. "Sluší ti to."

"Díky," byla trochu nervózní. "Tobě taky."

"Tak se uvidíme...tam." chtěl jsem už odejít, protože se mi s ní špatně mluví. Oba víme co se stalo a teď nevím co bude dal mezi námi. Už jsem chtěl ji, jenže ona začala mluvit.

"Matteo?"

"Co?" otočil jsem se. Asi vím co teď přijde.

Zhluboka se nadechla. "Moc mě to mrzí-" skočil jsem ji do řeči.

"Luno, přestaň. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nemá cenu to dál rozebírat." a teď jsem doopravdy odešel. Vedel jsem, že se bude omlouvat, jenomže ona za nic nemůže. To já jsem všechno způsobil. Nechci slyšet její omluvy, protože nebudou upřímné, protože ona nic neudělala. Teď jsem nevěděl co jsem chtěl dělat, tak jsem si šel sednou a pozorovat Gastóna s Ninou. Když mi řekl, že už ví s kým bude zpívat, věděl jsem, že to bude Nina. Sluší jim to spolu. Aspoň někdo je šťastný. A já jsem jim v tom chvíli bránil, aby nebyli spolu, protože jsem myslel jen na sebe...

Do mého zorného pole se objevila Luna. Je možné, že měl Gastón tedy pravdu? Že nemá rada Alexe a odpustila mi? Musel jsem se na ni dívat. Vážně ji to slušelo. Jako vždy. Luna. Náhle se na mě podívala a kdyby mě Tamara nevyzvala na jeviště, pravděpodobně bych se ztratil v jejich očí.
Tuhle píseň jsem vybral hned poté co jsme odešli z toho parku a poslouchali Lunu a Alexe. Tahle píseň je něco víc pro mě a Lunu. Hudbu musela okamžitě poznat, protože se usmála. Nemohl jsem od ní oči odtrhnout. Možná tu je šance, že můžeme být zase spolu. Já se proste nikdy neponaučím. Ale asi proto, že nechci.

Luna se najednou pohnula, vzala do ruky mikrofón, a vystoupila na jeviště. Náhle jsem úplně zapomněl, že bych měl zpívat, protože jsem nečekal, že by to udělala. Pouhých par vteřin jsem se na ní díval, než mi došlo, že bych měl zpívat.
Najednou jsem se cítil jako malý kluk, který dostal autíčko k Vánocům. Na tváři se mi usadil pitomý úsměv, kterého jsem se nemohl zbavit, protože po takové době zpívám s Lunou. A ještě tuhle píseň.
Měl jsem takovou chuť ji chytnout za ruku. Opatrně jsem se jí dotkl, a na chvíli jsem si myslel, že mě odstrčí, ale nakonec mě za ní chytla. Projel mnou malý elektricky výboj. Najednou jsem si vzpomněl na náš polibek. Byl to ten nejlepší a zároveň nejhorší okamžik v životě, ale teď, už mě od ní nic nedrží. Žádná Ámbar, žádný Alex nebo moje stěhování, už s ní konečně mohu zase být. Když skončila píseň, chvíli jsme tam stali a dívali se zároveň do očí a já jsem se k ní pomalu přibližoval. Nečekal jsem na nic, chtěl jsem to proste udělat. Byl to úplně jiný polibek, víc upřímný.

Cítil jsem tu zradu, kterou cítila, když si myslela, že jsem byl na straně Ámbar, cítil jsem, jak se jí po mně stýská a taky to, že je úplně rozhodnuta být se mnou, stejně jako já.

Vyrušil nás ohlušující potlesk, když jsme se od sebe odtáhli a pomalu se dali do kroku, abychom vyklidili jeviště. Jenže teď bych dal všechno, abych se tam mohl vrátit, jelikož k nám přibehli všichni kamaradi.
"Takže Lutteo existuje?"
"To bylo tak krásné!"
"Já chci taky takového kluka.."
"Jak ji Matteo pozoroval!"
"Viděla jsi, jak se k němu Luna přidala?"

Tiše jsem pošeptal: "Pojd" a odešli jsme nenápadně do zadu, pryč od ostatních. Tam jsem ji rychle vzal do náruče.

"Už nedovolíme, aby nás někdo rozdělil." řekla mi a v jejích očí se zračil slib.

"Už nikdy, že ti ale trvalo si něco takového uvědomit." zasmál jsem se.

"Já jsem si svoji chybu uvědomila, to ty jsi byl poslední dny nedostupný, a nemluvil si se mnou." píchla mě provokativně do hrudi.

"Možná trochu, ale to nemění nic na tom, že si mě nechala, přes 2 týdny si se mnou nemluvila." Najednou jsem se vzpomněl na ten pocit, když se mi vyhýbala a dělala, že mě nezná. Najednou jsem se necítil tolik štastný.

"Tak teď ti to vynahradím." řekla, chytla mě a políbila. Takovouhle ji neznám, překvapila mě, zase. U ní je vždycky těžké vědět co udělá. Je nepředvídatelná a to se mi líbí. Pomalu jsem se začal odtahovat, ačkoli jsem chtěl, aby náš polibek trval o něco déle, ale slyšel jsem jak Ámbařina píseň končila, byla na řadě Luna. "Myslím, že bys měla jít zpívat. Potom si ještě promluvíme."

Těšil jsem jakou píseň vybere, a opět nezklamala. Zazpívala Modo Amar. Sedl jsem si naproti ní, abych ji mohl sledovat. Zdálo se, jako bych ji tím znervozňoval, ale celou dobu se mi dívala do očí. Vnitřně jsem se smál. Vypadala nádherně, nemohl jsem se na ní vynadívat. Ale po nějaké době ztuhla a dívala se mi za záda. Otočil jsem se a uviděl Alexe. To mě nepřekvapuje, řekl jsem si v hlavě. Je na čase, abychom si to všechno už vyříkali. Zvedl jsem a šel za nim. K mé smůle, Lunina píseň skončila, takže utíkala hned k nám, když jsem požádal Alexe, aby šel se mnou ven.

"Matteo? Co se děje?" chytla mě za paži.
"Nic, jen si s ním chci promluvit."
"Ale-" začala, ale Alex ji rychle přerušil. "Luno, nic se neděje, jen si chceme trochu promluvit a mimochodem, zpívala si nádherně."

Povytáhl jsem obočí. Tak on si chce taky promluvit, řekl jsem si v hlavě, ale to s tím krásným zpíváním jsem měl říct já. Dali jsme se rychle na odchod, ale věděl jsem, že Luna bude chtít jít s námi. "Ty zůstaň tady. Za chvíli přijdu, jo? Pak si promluvíme." Zamračila se, věděl jsem, že se jí to nelíbí, ale teď nás nechala odejít.

Prošli jsme zadním vchodem a vyšli venku. "Tak fajn, začnu já." řekl jsem. "Podívej, nemám tě rád a to jen z jednoho důvodu." začal jsem upřímně. "Od doby, co jsi se objevil, tak si chtěl mojí holku. Když jsi zjistil, že mezi námi něco bylo, tak sis měl dát odstup, jenže jakmile jsme se pohádali, už si za ní lezl. A bůh ví co jsi ji napovídal o mně. Takže si to pro jednou vyjasníme. Nech už Lunu na pokoji, jasný? Už je zadaná."

Zasmál se. "Tak fajn a teď budu mluvit já," začal, "Já takový kluky, jako jsi ty moc dobře znám. Myslíte si, že jste vládci světa a každá holka je vaše, jenže takhle to nefunguje. Lunu mám vážně rád, viděl jsem ten váš výstup a ona mi naznačila, že u ní nemám šanci. Takže dobře, stáhnu se, ale jakmile ji zase něco uděláš, budu tady, čekat. Využiju situace a budu tady pro ni. Protože to co jsi udělal jí hodně ublížilo."

"Ty ani nevíš, co se doopravdy stalo, tak nedělej, že víš všechno, prosím." usmál jsem se ironicky a o krok jsem se k němu přiblížil.

"A ty zase nedělej, jako kdyby ti všechno patřilo. Jsi jen egoista, který si o sobě myslí bůh ví co. Netuším co na tobě na Luna vidí."

Tak to by stačilo, řekl jsem si v hlavě a užuž jsem natahoval ruku, abych mu jednu vrazil, jenže dveře se rychle otevřeli a někdo nás vyrušil. "Co to tady sakra děláte? Tamara se po tobě, Matteo, schání, už bude konec. Tak honem, nech ho být a pojď." Simon mě chytl za rameno a odtáhl mě.

"Ještě mi poděkuješ, měl bys jinak průšvih." zašeptal mi do ucha potichu. Zmateně jsem se na něj podíval. Alexe jsme tam nechali jen tak stát, a když jsme byli uvnitř Simon se na mě otočil. "Viděl jsem vás, jak jdete do zadu. A když jde o Alexe u tebe, nic hezkého to určitě nebude. Tak jsem se tam radši za vámi vydal. Kdyby to zjistila Luna, že se perete, zase byste se mohli hádat. Vždyť víš, že nemá ráda bitky. Tak už pojď."

Tak konečně jste se dočkali další kapitolky (1594 slov). 😁🎉 Co na ni říkáte? Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, protože v tomhle měsíci, jsem před rokem vydala první kapitolu. A je neuvěřitelné, že už to má víc jak přes 2 tisíce přečtení, jste úžasní! 💜💜 Určitě budu moct ráda za vaše komentáře a vote. 💜