Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola 2.

Hi..!
I'm sorry for update so late... My wi-fi suck's..
Soo... Hope you'll enjoy it and please take a look to my friend's profile.
She's awsome and she deserves some follow and stars!
Her profile: KlayKuchiki




  Když Cuphead odešel pro něco k pití, všiml jsem si, jak po Achiko kouká. Ani nevím proč, ale naštvalo mě to, ale nedal jsem to na sobě znát. Kettle se mě zeptal, proč jsem vlastně přišel. Nejdřív jsem se podíval na Achiko a potom na Kettlea. ,,Víte.. tady Achiko má menší problém.. Nějakým způsobem se ze svého světa přenesla k nám.. a tak jsem se chtěl zeptat, jestli o tom něco nevíte," Kettle se na chvíli zamyslel, ale následně zavrtěl hlavou. ,,To bohužel nevím, ale mohl bych se podívat do své knihovny, jestli bych tam něco nenašel," 

,, To by som bola veľmi rada." usmiala som sa a trocha sa posunul ku Dicovi. Potom som sa otočila zamračenym pohľadom pozrela na toho blondaka s tým aby prestal.,, Ešte chvíľu sa bude tak na mňa dívať a vyškriabem mu oči." zavrčala som a chytila sa za koreň nosa. Dice sa nad tým zasmial. 

  Achiko se ke mě více přisunula a když jsem se podíval proč, všiml jsem si jejího naštvaného pohledu. Když zašeptala tu větu, zasmál jsem se. Cuphead na nás házel takový divný pohled, který jsem u něj dřív neviděl, ale byl mi nepříjemný. Kettle se s úsměvem podíval na Achiko. ,,Takže se jmenuješ Achiko, že?" přikývla. ,,Co kdyby si nám řekla něco o sobě?" 

  Stiahla som uši do zadu a zaťala päste. Nerada som o sebe hovorila, ale nakoniec som niečo o sebe povedala. Ale tie najobsobenejšie som si nechala iba pre seba. Počas toho už prišiel ten blonďák štyrmi kavami.,, Keď pochadzaš z iného sveta mohla by sis pamätať ako si sa tu náhodou dostala." ozval sa opäť Kettle a ja som si povzdychla. ,, To by som musela najskôr niečo z toho pamätať." 

Když o sobě začala vyprávět, přišel Cuphead se čtyřmi kávami. Poslouchal jsem, co o sobě povídala a říkal jsem si, že není jediná, kdo měl hrozný život. ,,To je teď jedno," řekl jsem a probodl Cupheada pohledem, když zase hodil ten úlisný ksicht na Achiko. ,,My už půjdem, ale stejně díky," nedopitou kávu jsem odložil na stůl a vstal. ,,Kdyžtak přijďte zítra, třeba budu mít nějaké informace z knih," řekl Kettle a já jsem přikývl. ,,Cupe, dojdi je vyprovodit," Cuphead jenom přikývl a šel za námi zavřít dveře. Když jsem věděl, že nás Kettle neslyší, vztekle jsem se na Cupheada obořil. ,,Ještě jednou na ní takhle koukneš a rozbiju ti ksicht, Cupfaci," 

Počula som Dice povedal a kusla som si do pery aby som sa nezačala smiať. Ten pohľad toho blonďáka bol nezaplateniu. Keď sa zatvorili dvere začala som uplne smiať.,, Ten pohľad bol nezaplaceniu." zasmiala som sa a jemne sa usmiala na Dica. On sa tiež usmial a vydali sme sa smerom Dicovemu domu. 

Cuphead se na mě podíval pohledem, který byl k nezaplacení a já měl nutkání se začít tlemit jak lečo. Když zavřel dveře, Achiko se začala smát. Její smích byl vážně překrásný. Nakonec jsem se jen usmál a začal ji odvádět tam, kde bydlím. Ale.. budu muset nějak vymyslet, co řeknu Bossovi.. Ugh... to bude zase kravál.. 

Ako sme išli ku Dicovi prechadzali sme okolo pláže kde sa niečo zablisklo. Zastala som a keď si ma všimol Dice a tiež zastal.,, Počkaj chvílu." povedala som a vykročila smerom ku pláži kde som zablisknutie uvidela. Keď som tam prišla našla som náhrdelník na ktorom bolo maličké srdiečko ktoré sa dalo otvoriť. Ten nahrdelnik som hneď spoznala. 

Procházeli jsme okolo pláže, když v tom se něco ve slunci zablýsklo. Achiko k tomu šla a já jsem šel za ní. Sehnula se a sebrala to z písku. Koukl jsem ji přes rameno a všiml jsem si, že v ruce drží náhrdelník ve tvaru srdce. Na tváři se jí objevil divný výraz, který mě docela znervózňoval. ,,Jsi v pořádku?" 

,, Hej." usmiala som sa na neho a potom otvorila srdiečko. Vnútri bola fotka mňa a toho bastarda ktorý ma využil iba na sex.,, Dicy máš zapaľovač?" spýtala som sa a vytiahla fotju odtiaľ. Dice sa ma na nič nepýtal a podal mi zapaľovač ktorý som si tichý dik zobrala 

Když otevřela náhrdelník, skvěla se tam její fotka s nějakým chlápkem, který nevypadal vůbec sympaticky. Měl jsem z té fotky špatný pocit a pak se mě zeptala jestli mám zapalovač. Na nic jsem se neptal a z kapsy jsem vytáhl svůj zapalovač, který jsem ji podal. S tichým ,,díky," si ho ode mě vzala a škrtla jím. 

Fotka začala horiet, nechala som ju spadnúť na zem kde celá zhorela. Nadychla som sa a úsmevom sa pozrela na Dica ktorý mal ako keby sucitny pohľad. ,, Ideme ďalej?" spýtala som sa nevinné. Nechcela som sa o tom baviť, ale určite sa bude na to pýtať. 

Když fotka začal hořet, až shořela celá a zbyl z ní jenom popel, který byl rozfoukán mírným větrem, Achiko se na mě otočila. Soucitně jsem se na ní podíval. Nevinně mi pokynula, abychom šli dál. Věděl jsem, že se o tom nechce bavit, ale zeptat jsem se prostě musel. ,,Proč.. jsi spálila tu fotku? Něco špatnýho?" 

,, Ano, ale není to nič čo by trebalo riešiť." zasmiala som sa a dala som dôraz na riešiť. Možno keď ho spoznam lepšie mu o tom poviem. Mala som dojem že mu môžem veriť. ,, Dicy? Nebudeš mať práci problém že neprídeš načas?" spýtala som dosť nervózne a stiahla uši do zadu. 

Povzdechl jsem si, když řekla že to není potřeba řešit. Asi mi zatím nevěří tolik, aby mi to řekla. Ale nedivím se jí, taky jsem ji zatím neřekl všechno. ,,Jo budu, ale průser mám pokaždý, když něco poseru..," sklonil jsem zrak. Cítil jsem její pohled na sobě, ale nevzhlédl jsem. Strčil jsem si ruce do kapes u kalhot a šel jsem mlčky dál. Už vidím, jak dostanu přes držku, jen přejdu práh toho zasranýho kasina... 

,, Aj keď je to nejaká malá hlúposť?" zdvihla som jedno obočie a Dice prikývol. Iba som chapavo kyvla a spomenula si na svoju profesorku. Medzi nami bolo ticho ale nie to trápne. Pred nami som uvidela dom tak dvojposchodovy. Užasnuto som na ten dom dívala. 

Yep.. i za každou malou hovadinu dostanu seřvák, ale tak nějak jsem si už zvykl. Panovalo mezi námi ticho, ale nebylo nepříjemné, spíše takovéto chápavě a klidné. Ani ne za pět minut jsme stáli před Casinem, obrovským víceposchoďovým domem s obrovským nápisem: DEVIL CASINO. Už jen z pohledu na něj mě zabolela stará rána na předloktí. Achiko se na něj s úžasem dívala, až jsem se musel uchechtnout. ,,Zavři pusu, nebo ti do ní vletí mouchy," zasmál jsem se.        

Začervenala som sa a slabo ho udrela do ramena. Znova som si prečítala názov a nervozitou sa zatriasla. Dice si všimol mojej nervozity, jemne sa usmial a pohladil ma po vlasoch. To ma trocha ukľudnilo. Vošli sme do kasina a všetky pohladi padli na nás. Stiahla som uši do zadu a viac som dala ku Dicovi. 

 Přečetla si nápis na kasinu a trošku znervózněla, ale když jsem ji pohladil po vlasech, uklidnila se. Jen jsme vešli dovnitř, pohledy všech padli na nás a Achiko stáhla uši k hlavě. No super... pomyslel jsem si. ,,Hlavně klid, za chvilku budeme u mě v bytě..," zašeptal jsem ji do ucha. Jemně přikývla a zatímco jsme procházeli hlavním sálem, tiskla se ke mě. Zaslechl jsem nějaký šepot v rohu, který říkal, že jsem si začal s kurvama nebo tak něco a prostě jsem vybuchl. ,,Vraťte se do práce, vy budižkničemové, nebo vás nahlásím Bossovi!!" Všichni se odvrátili a začali se věnovat své práci. Když jsme stáli ve výtahu, úlevně jsem si oddechl.

,, Takto tu je stále?" spýtala som sa už pokojná. Že kurvou, pf vypadam tak? rozlučovala som sa hlave a rozhodla to neriešiť. Na čo sa zbytočne rozľučovať. Svoju pozornosť som presunula na Dica.,, Všimla som si keď spomenul vášho bossa tak všetci sa zatvarili vystrašene. To je až tak hrôzostrašný?" spýtala som sa a zaujímavo sa na neho zahľadela 

,,Jo.. kort tady..," řekl jsem potichu. Nejdřív vypadala rozčileně, ale následně se uklidnila. Pak se zmínila o Bossovi. Povzdechl jsem si a promnul si kořen nosu. ,,Byl bych radši, kdybys ho ještě nepotkala.. bůhví, co by ti udělal..," Achiko zvedla zmateně obočí, ale nic jsem neřekl, protože jsem ji nepotřeboval zbytečně děsit faktem, kdo můj Boss vlastně je. Výtah nás dovezl do předposledního patra, kde se nacházel můj byt. Otevřel jsem ji dveře a nechal vstoupit. ,,Tak tohle je můj skromný byteček," zasmál jsem se malinko. 

Ďalej som sa nepytala na jeho šéfa, bude to niekto určite koho by som fakt nechcela stretnúť. Keď som vošla do vnútra zostalo som opäť užasnuto sa na to dívať. ,, Máš to tu veľmi pekné zariadené." usmiala som sa a pozrela sa na ten nábytok. Takýto nábytok sa vyrábal iba osemnástoch a deätnástom storočí. Podľa toho usudzujem že toto je stred buť osemnásteho alebo devätnásteho storočia. Zaujímavé.

,,Děkuji," poděkoval jsem s menším začervenáním. Užasle se dívala na starobylý nábytek a rukou přejížděla po starém stole, kde se skvěla váza s čerstvými květinami. No jo.. mám rád vkusný nábytek. Sedla si na dvojlůžkovou postel a pohladila hedvábné bílé povlečení. Asi se jí to vážně líbí. ,,Líbí?" zeptal jsem se.

,, A moc, u nás takéto periny už takých dobrých dvesto možno viac rokov nevyrábajú." zasmiala som sa a ľahla si. Dice sa zatváril nechápavo. Chytila som sa za hlavu. Kurnik som úplne zabudla na to že toto nie je svet z ktorého pochádzam.

,,Jo aha..," zvedl jsem nechápavě obočí. Pořád zapomínám, že je z jiného světa. Ale připadá mi, jako kdyby sem odjakživa patřila. Lehla si a sepjala ruce za hlavou. Chtěl jsem se jí zeptat, co by chtěla dělat, ale v tu chvíli mi zazvonil mobil. Zvedl jsem ho a s menším strachem řekl: ,,A-Ano..?" Vzápěti mi hlava málem vybuchla z toho, jak Boss začal řvát. ,,Samozřejmě.. hned jsem tam.. Ano, přinesu vám to," hovor byl ukončen a byl jsem za to vlastně rád. Ale teď přijde to nejhorší, co může být. ,,Achi? Budu muset na chvíli odejít, ale vrátím se. Zatím tu buď jako doma," a chystal jsem se odejít.  

,, Dicy buď prosím opatrný." jemné som sa na neho usmiala a on mi úsmev prikyvnutim opätoval. Odišiel a ja som si povzdychla. Postavila som sa a išla sa tu porozhliadnuť. Našla som nejaký zápisy, na ktorých som našla rok. 1897.

,,Neboj, budu," opětoval jsem jí usměv a zavřel za sebou dveře. Ale ihned, jak jsem zmizel z bytu, mi úsměv z tváře zmizel a nasadil jsem svůj falešný obličej kliďase Dice. Po schodech jsem začal vycházet a každý krok jako by byla další sekunda k mé smrti. Ano, takový mám pocit ze setkání s Bossem. Cestou jsem se zastavil v baru a vyzvednul jeho gin s ledem. Chvíli jsem stál před obrovskými dveřmi, které vedli do kanceláře mého šéfa a po zádech mi stekl ledový pot. Zaklepal jsem. ,,Dále," ozvalo se.      


Dice: Why must I go there??

Me: First, I write for you and second.. It needs more action!!

Dice: *sigh* okay, then..

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro