Harry se konečně odhodlal, aby se na Luciuse pořádně podíval. Bylo po všem. Dokázal to. Byl nadšený.

Zarazil se, sotva ho uviděl.

Merline, vypadá, jak kdyby ho přejel autobus, pomyslel si zděšeně, a zacouval a vzal to ještě jednou, doplnil si v mysli znechuceně, když bez vlastního vědomí překonal polovinu vzdálenosti mezi nimi, aniž by z druhého muže odtrhl zrak.

„Jste v pořádku?“ vyhrkl, když se konečně dostal až k Malfoyovi, a starostí, která se mu promítla v roztřeseném hlase překvapil nejen Luciuse, ale i sám sebe.

Analýzu svých pocitů odsunul na později a soustředil se na muže před sebou.