Když Alex Yohanovi říkal, že se ujistí, aby táta měl všechny sekery schované, až přijedou na chatu, dělal si srandu. Jenže možná se ujistit opravdu měl.

   Přijeli s Yohanem kolem čtvrté odpoledne a zatímco je Alexova máma přivítala s otevřenou náručí, jeho táta došel se sekerou v ruce. 

   Yohan vykulil oči. Alex nasucho polknul. A pan Wyatt se zasmál. "Štípu dříví, to není na vás."

  A tak se Yohan seznámil s Alexovou rodinou, která ho přijala, jako by byl jejich vlastní. Alex o tom ale nepochyboval. Kdyby se sám neschovával za tu pomyslnou plachtu nenávisti, která se vytvořila naprosto zbytečně, propadl by Yohanovu kouzlu už mnohem dřív.

   Alex byl ale vždycky trochu jiný. Potřeboval společný film a několik scén, kde mohl Yohana líbat bez toho, aby to bylo nápadné. Až pak si uvědomil, že to, co k němu cítí, vůbec nenávist není.

   Jakmile vešli do chaty, Alex si hned všiml časopisu, na jehož obálce byl právě on s Yohanem. Jejich první focení pro časopis, který vyšel teprve dnes. Samozřejmě, že už ho jeho máma měla a nejspíše už znala nazpaměť i jejich rozhovor uvnitř.

   Alex ho vzal do ruky, aby si ho prohlédl. Sám ho ještě neviděl. Podrobně si prohlédl fotku, kterou na titulní stranu vybrali, a neubránil se úsměvu. Pod fotkou byl titulek: Náš vztah byl jako předem prohraná hra.

   Yohan mu nakoukl přes rameno a mírně se zamračil. "Co ten titulek znamená?"

   Součástí jejich rozhovorů byly i samostatné rozhovory. Alex hned poznal svou světu, kterou pro titulek vybrali. Alex nevěděl, o čem mluvil Yohan, Yohan zas nevěděl, o čem Alex. "Přečti si to a uvidíš," ušklíbl se Alex.

   Pamatoval si to naprosto přesně. Zeptali se ho, jak se jim dařilo vztah tajit tak dlouho. Každý věděl o Yohanově situaci s otcem, a tak byla Alexova odpověď jednoduchá.

   "Náš vztah byl jako předem prohraná hra, tak mi to alespoň přišlo. Jako by se nám náš film, Prohraná hra, snažil už jen svým názvem naznačit, že tak dopadneme. Byli jsme od sebe odříznutí a nezmohl jsem nic. Nebylo co tajit, když se nic nedělo. Několikrát mě napadlo, že bych to prostě mohl vzdát. Že si asi nejsme souzeni. Pak ale přišel zlom, když Yohan vše se svým otcem vyřešil."

   Yohan mu časopis vytrhl z ruky. "No to si teda přečtu," prohodil.

   Alex si Yohanovu část rozhovoru přečetl o několik minut později na internetu, když Yohan telefonoval na terase s Helen. Ptali se ho na Alexe, na další plánované projekty i na natáčení v Anglii. Na což Yohan odpověděl: "Anglie je krásná, ale nemohl jsem si ji užít tak, jak bych si přál. Půlku svého pobytu tam jsem v sobě nosil vinu, která mě ani nenechala spát. Chyběl mi Alex."

   Alexe píchlo u srdce. Nerad vzpomínal na období, kdy byl Yohan v Anglii a ještě víc nerad na to, jak se v té době cítil. Taky vinně. Bezmocně. Odříznut. 

   Někdy, když se na Yohana podíval, vzpomněl si na všechno, co mu tenkrát při jejich hádce řekl a bylo mu ze sebe sama špatně. Stejně jako teď, když si dočetl celý jejich článek a Yohan se vracel ze svého telefonátu.

   Alex seděl na posteli v pokoji, ve kterém měli spát další tři noci. Když Yohan z terasy přišel, pískal si nějakou vymyšlenou písničku. Alex ho zaujatě sledoval. Když Yohan souhlasil s návštěvou jeho rodičů, znamenalo to, že Alexovi všechna ta škaredá slova odpustil, že?

   Yohan se vyvalil na postel vedle Alexe. "Půjdeme se projít? Chtěl bych to tady trochu poznat."

   Alex mlčky přikývl. Do patnácti minut se už vzdalovali od chaty kolem jezera na druhou stranu. Šli vedle sebe, zatímco mu Yohan vyprávěl, o čem se s Helen po telefonu bavili, a výrazně při tom gestikuloval rukama. 

   Alex ho v jednu chvíli za ruku popadl, propletl si s ním prsty a zvedl jejich ruce se stejnými náramky tak, aby si je mohl prohlédnout. Yohan přestal mluvit, zastavil se a s pobavením Alexe sledoval. "To vidíš moji ruku poprvé, nebo...?"

   Alex se ale soustředil na Yohanův prstýnek ve tvaru křížku, který nosil na prsteníčku. Za tu dobu, co spolu byli, už Alex poznal, co pro Yohana znamená a že ho snad nikdy nesundal. Podezíravě se mu podíval do očí. "Kdybych tě požádal o ruku, sundal by sis ho pro mě?"

   Yohan překvapeně vytřeštil oči, a tak Alex doplnil: "Čistě hypotetická otázka, samozřejmě. Žádat o ruku tě tady nemám v plánu."

   Yohanův výraz se chvíli neměnil. Pak se mlčky vymanil z Alexova sevření, sundal si onen prsten s křížkem a předělal si ho na ukazováček. "Abys věděl, že máš můj prsteníček kdykoliv k dispozici."

   Byl sakra dobrý se slovy a činy, to už Alex věděl moc dobře. Dodnes myslel na to, jak mu Yohan řekl poprvé, že ho miluje, ve znakovém jazyce, aby je nikdo neviděl. Tohle byl další z jeho přehnaně romantických činů, které dostávaly Alexe na kolena. 

   Plácl ho do ramene. "Přestaň," zamumlal.

   "Co je?" zasmál se Yohan. "Říkal sis o to."

   "Děláš to vždycky," dupnul si Alex. "Řekneš nějakou přehnaně romantickou kravinu a já se pak cítím blbě."

   "Proč?" Ten přiblblý úsměv neopouštěl Yohanův obličej. "To tys tady začal s žádostí o ruku."

   "Bylo to hypoteticky!" bránil se Alex. "Jen jsem chtěl vědět, jestli bys byl ochotný někdy ten prsten vůbec sundat. Doufám, že teď neočekáváš, že tě někdy v blízké době požádám o ruku," zamumlal.

   "Nepanikař, prosím tě," uchechtl se Yohan, objal jednou rukou Alexe kolem ramen a dali se zase do chůze. "Samozřejmě, že nic neočekávám. Jen je sranda tě sledovat, jak panikaříš." 

   Yohan byl zlý, usoudil v tu chvíli Alex. Ve většině případů měl Alexe v hrsti, jelikož uměl zachovat chladnou hlavu. Zato Alex? Jeho myšlenky létaly od věci k věci a  velká část z nich se týkala pouze Yohana. Byl jak malé dítě závislé na nové hračce. Akorát Yohan v jeho životě už nebyl nový, už v něm hrál důležitou roli snad tři čtvrtě roku.

   "Myslím, že tě máma zbožňuje," začal Alex z úplně jiného soudku. "Mám podezření, že i když jsem si u ní vždy stěžoval, jak tě nenávidím, stejně tě tajně obdivovala."

   "Jo? Proč myslíš?" zeptal se Yohan.

   "Viděl jsi ten dezert, co upekla? To je její speciální recept, který peče jen na zvláštní události."

   "To ještě neznamená, že mě má ráda," namítl."

   "Věř mi, znamená. Jinak by ho nepekla."

   Ten den si na večeři rozložili oheň a upekli si buřty i s Alexovými rodiči. Atmosféra byla až překvapivě klidná a Alex nemohl ani uvěřit tomu, když Yohan započal snad půl hodinovou konverzaci s jeho otcem o nějakém sci-fi filmu. Myslel si, že jeho otec tento žánr nemá rád.

   Nakonec Alexovi rodiče odešli kolem desáté večer a Alex zůstal s Yohanem u ohniště sám. Seděli na dřevěné lavičce a oheň pomalu zhasínal. Každý měl v ruce sklenku alkoholu, a tak Alex už měl tu svou malou hladinku.

   V jednu chvíli se mírně zimou otřásl. Když byl oheň ještě velký, zima mu nebyla, ale noc se prohlubovala, oheň zmenšoval, což dalo prostor pro to chladno, které mu právě ježilo chloupky na rukách. 

   Yohan se natáhl na kraj lavičky pro jednou z dek, které jim přinesla Alexova máma, ještě než šla spát. Přinesla sice dvě, ale on popadl jen jednu. Posadil se těsně vedle Alexe, přehodil přes ně deku, a přitiskl si ho k sobě. 

   "Děkuju," zamumlal Alex nesrozumitelně a jedním lokem vypil zbytek své skleničky. Odložil ji vedle sebe, aby si mohl schovat ruce do tepla. 

   "Četl jsem ten tvůj rozhovor," řekl po chvíli Yohanovi. "Ty ses opravdu v Anglii cítil tak provinile?"

   O Anglii se bavili již několikrát a bylo to pro ně uzavřené téma. Nikdy si ale pořádně neřekli, jak se v té dobře pořádně cítili. Minimálně Alex si myslel, že to odtušil ze situace.

   "Samozřejmě," prohodil Yohan, jako by to mělo být jasné. "Řekl jsem ti opravdu hnusné věci a naprosto jsem nás pokazil. Kdybych tenkrát neřekl to, co jsem řekl, možná by se vše vyvíjelo úplně jinak."

   Alex si povzdechl. "Já ti doslova řekl, abys zemřel. A ty jsi vinil sebe? Já tě musel ranit mnohem víc než ty jsi ranil mě."

   "Já tě ale znám. Vím, jak reaguješ v afektu, vím, žes to tak nemyslel. Zatímco já většinou zachovávám chladnou hlavu. Bál jsem se, že sis proto myslel, že jsem to vše myslel vážně."

   Alex mlaskl. Hlava mu padla na Yohanovo rameno. "Nechme to být," řekl ospale. Alkohol ho uspával. "Jen mi slib, že jestli se v budoucnu něco stane, zkusíme to vyřešit jako normální lidé."

   Yohan ho lehce políbil na čelo. "Jasně. Myslím, že poučeni jsme byli dost," usmál se.

   Tu noc Alex usnul v sedě v Yohanově objetí u vyhaslého ohniště. Bez jeho vědomí je tak Yohan vyfotil a fotku nahrál na sociální sítě. Ani jeden z nich nebyli zrovna ten typ, který by na sociálních sítích sdílel každý jejich moment, a tak to byla docela rarita. Když si pak ráno Alex projížděl komentáře (po tom, co Yohana napomenul, že fotku vyfotil ze špatného úhlu a že vypadá, jako by měl tři brady), zjistil, že je šťastný. Tolik lidí je podporovalo. Bylo jich stokrát více než těch pár zlých komentářů, které opět s Yohanem z nudy nahlašovali a mazali.

   Život tak byl konečně v pořádku. 

Ɣ

to bylo ode mě nepěkné co? přidávat každý den a pak zmizet na měsíc tři kapitoly od konce (ano, po této budou už jen dvě).

každopádně maturita je velice úspěšně za mnou, takže jsem dá se říct zpět! ještě tedy samozřejmě musí proběhnout nějaké ty rozlučky se třídou, výletíky a dohánění s kamarády, ale na další kapitolu určitě nebudete muset čekat měsíc, hehe.

tak snad ještě tohle někdo čtete, heh