Všichni o jejich vztahu věděli. Celý svět si byl vědom toho, že Alex Yohana miluje.

   Ale někteří tomu nevěřili. A prostě nechtěli.

   Ten první den se vše zdálo být v pořádku. Když se na druhý den Alex probudil a jako první šáhnul po telefonu, aby zkontroloval internet, už to tak v pořádku nebylo.

   K jeho překvapení to Yohana nějak netrápilo. Nahlašoval urážlivé komentáře u snídaně, jako taková denní rutina, a vždy, když Alexe načapal, že si zase něco čte, vzal mu telefon, odhodil ho stranou a raději ho objal, aby ho donutil myslet na něco jiného.

   To bylo všechno ještě v pohodě. 

   Týden po Yohanově návratu se ale Yohan přestěhoval do svého bytu. A Alex tak nějak osaměl. 

   Už neměl kolem sebe neustále Yohana, který by ho rozptyloval. Navíc začínal Yohan s novým projektem a Alexovi začalo natáčení filmu, kde měl vedlejší roli. Většinou se vídali tak každý třetí den.

   A Alex padal. Nikdy v životě nedostával tolik nenávistných komentářů a zpráv. Tak u mě jsi klesl, Wyatte. 

   Jsou nechutní.

   Yohan si zaslouží někoho lepšího, ne někoho, kdo se k němu dva roky choval jako nerudný šéf k podřízenému.

   Co když to byla pravda? Co když si Yohan zaslouží někoho lepšího? Alex se k němu opravdu dva roky nechoval nejlíp, přece si ho nezaslouží.

   "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se ho John, když byli na cestě z natáčení. Alex už dobrých pět minut nepromluvil, což bylo nevídané a John to věděl.

   Jenže co mu měl říct? Že téměř nespí kvůli nenávistným komentářům, které stejně píšou jen nějací zoufalci, kteří nemají nic lepšího na práci? "Nad ničím," zalhal. "Jen mi není nejlíp, nemohl jsem usnout." To už docela pravdivé bylo.

   "Mám ti koupit zase ty prášky na spaní?" podíval se na něj John krátce.

   Alex míval asi před čtyřmi lety problémy se spaním, zašlo to do takových extrémů, kdy nespal klidně celou noc. Ale to bylo něco jiného, to byl odhodlaný se vypracovat co nejvýše a neustále pracoval. Kývl na každou nabídku, co mohl. Přijal každou spolupráci. Ve výsledku měl celý den na každou hodinu cokoliv naplánováno a po nocích se učil scénáře. Žil jen na kofeinu a spánku v autě při cestování. 

   Tehdy ještě byl pod hereckou společností, která ho to vše nechávala dělat, protože sama z toho měla peníze. Pak ale přišel John a v jeho životě opět nastolil pořádek. Prášky ale chvíli potřeboval, protože se v noci neustále probouzel nervózní, že nepracuje.

   "Ne, to je dobrý," odpověděl. "Kvůli jedné noci nebudu do sebe cpát prášky." Další lež. Nebyla to jen jedna noc. Alex pomalu začínával zpochybňovat celou svou existenci.

   John přikývl. "Kdyby něco, řekni mi. Kdyby se cokoliv dělo, neboj se mi říct."

   Věděl, že je něco špatně. Ale to měl Alex na něm rád, netlačil na něj, aby mu to řekl. Ne, dokud to něco Alexe přímo neovlivňovalo.

   A Alex nebyl dobrým hercem jen tak pro nic za nic. Že se s ním něco děje uměl skrývat pěkně dlouho.

   John ho vyhodil doma a odjel. Alex si povzdechl.

   Ještě než se vydal do svého bytu, vypnul si úplně telefon, aby ho nelákalo se dívat na internet. Bylo devět hodin večer, takže si naplánoval udělat si jen pozdní večeři, dát si dlouhou koupel a jít spát. Když si dříve psal s Yohanem, Yohan mu napsal, že se dneska asi vrátí hodně pozdě, a tak s ním nemá počítat, i když úterý byl většinou den, kdy se vždy viděli.

   Jakmile zavřel za sebou dveře svého bytu, unaveně si šel udělat míchaná vajíčka na večeři. S ničím nespěchal, jelikož stejně věděl, že bude mít problémy vůbec usnout, do postele se tedy nehrnul.

   Když si pak sedl ke stolu se svou večeří, otevřel svůj laptop, aby si k jídlu něco pustil. A hned na něj vyskočilo upozornění z mailu. Alex přivřel oči. Nebyla to doručená pošta z jeho normálního účtu, ale z onoho tajného, kde si psal s Yohanem.

   Zmateně na upozornění kliknul.

Od: [email protected]
Pro: [email protected] 
Předmět: Zdravím:)

Milý Alexi,

dovol mi, abych se ti představil. Mé jméno je Tedd. Nepřemýšlej, jestli nějakého Tedda znáš, nejspíš ne. Mě ale znáš, to mi věř. Možná jen ne jako Tedda.

Docela vtipné, že? Jak jsi tenhle účet měl jen pro svého milovaného Yohana a teď ti píšu já. Nemusíš se ptát, jak jsem k němu přišel, stejně ti to neřeknu. Ale musím uznat, že vaše maily s Yohanem jsou opravdu roztomilé. Mám je, ale neboj, nikdo je neuvidí. K čemu by mi to bylo, je teď zveřejnit, když jste se stejně rozhodli jít se svým vztahem na veřejnost?

To je to, s čím mám problém. To, že jsi to zrovna ty, kdo Yohana zblbnul natolik, že si teď myslí, že si pro něj ten pravý. Nejsi. A nikdy nebudeš. Oproti němu jsi jen ošklivá nula, která vždy bude jen v Yohanově stínu. 

Uvědom si to. Uvědom si, že Yohana jen brzdíš. Že k tobě nic necítí. Jak by taky mohl, když jsi ho tak dlouho nenáviděl? Myslíš, že na to prostě jen tak zapomněl?

Pochybuju. Zdechni a nenič Yohanovi život.

Já tě sleduju.

- - -

Sotva e-mail dočetl, jeho bytem se rozezněl zvonek.

   Alexovi málem vyskočilo srdce z hrudi a podíval se na poslední větu. Já tě sleduju. Mohl to být...?

   "Alexi?" uslyšel Alex slabě, sotva to slovo zachytil. Nebyl ke dveřím zrovna nejblíž, i tak ten hlas ale poznal a oddechl si. Yohan.

   Zaklapl počítač a nasucho polkl. Z té zprávy mu úplně vyschlo v krku.

   Ještě než dveře otevřel, snažil se uklidnit, protože mu přišlo, že se celý třepe. V hlavě si opakoval, že ho takhle nemůže rozhodit nějaká výhrůžka od osoby, co mu anonymně píše. Jenže kde vzali jeho e-mail, přes kterým si psal jen s Yohanem?

   Otevřel. Yohan stál na chodbě, v ruce telefon s vytočeným Alexovým číslem, které hlásilo nedostupné. Jakmile si Alexe všiml, viditelně si oddechl. "Už tak hodinu se ti snažím dovolat a spamuju tě zprávami. Co děláš?"

   Alex ustoupil, aby mohl Yohan mohl vejít. "Mám vybitý telefon. Co tady děláš? Říkal jsi, že dnes nebudeš mít čas," změnil téma.

   "To nemám," přitakal Yohan. "Ale čekal jsem, že se vrátím ještě později. Tak jsem ti volal, jestli bys nechtěl u mě přespat a ještě předtím mi pomoct vybrat nějaké dekorace do bytu."

   "Aha, promiň," špitl Alex.

   Yohan, který kolem něj zrovna procházel, se zastavil. Chytil Alexe za bradu a donutil ho tak, aby se mu podíval do očí. "Co se děje?" zeptal se přímo.

   Alex se pokusil o úsměv, natáhl se a krátce políbil Yohana na rty. "Nic," zalhal, přičemž se snažil vypadat přirozeně. Bál se ale, že ho Yohan prokoukne. John ho možná znal mnohem lépe, ale Yohan ho znal jinak. Znal každou křivku Alexova těla, znal každý pohyb, znal každou emoci, která se přehnala přes Alexův obličej. A jelikož byl sám herec, dokázal lépe rozpoznat, kdy Alex lhal.

   Teď si ho ale jen podezíravě přeměřil pohledem. "Vážně?" ujistil se.

   "Vážně," potvrdil Alex. "Můžeš přespat ty tady a klidně se na něco koukneme do tvého bytu."

   Yohanovi chvíli trvalo, než se usmál a Alex věděl, že stále přemýšlí, jestli mu má věřit. Nakonec ale opravdu oba koutky úst zvedl do úsměvu. "Dobře," řekl jemně. "Ráno ale budu muset v sedm zmizet."

   Alex pokrčil rameny. "Já o půl osmé, to je skoro to samé."

   Zatímco se Yohan usadil na pohovce, Alex opět otevřel svůj počítač a onen mail smazal. Úplně ho smazal a vyhodil i koš. Až pak ho vzal a přešel k Yohanovi a podal mu ho.

   Trochu lakomě využil toho, že Yohan za ním přišel. Přitulil se k němu a místo toho, aby pomohl Yohanovi s výběrem, jen přikyvoval na cokoliv, co Yohan našel. Mezitím nasával jeho vůni a uklidňoval se, že Yohan ho miluje. Několikrát mu to řekl, několikrát mu to dokázal. Nedovolí nějakým zprávám, aby ho přesvědčily o opaku.

Ɣ

 ...

jak se dneska máte? :]