Sotva s Yohanem dosnídali, Alexovým bytem se rozezněl zvonek.

   Nejprve se na sebe podívali. Alex dnes neměl žádný program, a tak si byl téměř jistý, že to John nebude. Yohanův pohled mu navíc napověděl, že on také Johna neočekával.

   Alex se postavil od stolu a vyšel ke dveřím. Když procházel kolem sedačky, všiml si na ní Yohanovy mikiny, a tak ji po něm hodil, aby si oblékl aspoň něco. Jinak měl na sobě jen Alexovy tepláky.

   Když otevíral dveře, děkoval sám sobě, že on sám se po jejich společném ránu oblékl. Sotva totiž chytil za kliku, dovnitř se nahrnula Bella s Oscarem. 

   Jasně. Mělo ho to napadnout.

   Jakmile je Yohan uviděl, k Alexovu překvapení se usmál, jako by byli dlouholetí kamarádi. Oscar hlasitě všechny pozdravil a jako první došel k Yohanovi a plácl si s ním.

   Alex nestíhal zírat. 

   "Díky za ten kostým," prohodil Yohan. "Naprosto naletěl."

   "Cože?" ozval se Alex a všichni přítomní se na něj otočili. "Já myslel, že se sotva znáte?"

   Bella se krátce zasmála. "Kdo myslíš, že Yohanovi pomohl s překvapením pro tebe? Vyzvedli jsme ho na letišti, Oscar mu zařídil kostým poslíčka, já ručně napsala ten vzkaz na medvědovi, kterého ti koupil. Byla to týmová práce."

   Alex svraštil obočí. Chvíli mu přišlo, jako by se všichni proti němu spikli - všechno řešili a domlouvali se na něčem bez něj, včetně Johna. Pak se ale uvolnil. Dělali to pro něj.

   Bella se otočila k Yohanovi. "Ale máš pravdu," houkla ještě spíše k Alexovi. "Nikdy jsme se pořádně osobně neseznámili." Napřáhla k Yohanovi ruku. "Jsem Bella, Alexova kamarádka."

   Yohan se neubránil úsměvu, když si s ní potřásl rukou a představil se, jako by o sobě všichni navzájem nevěděli už tři roky. 

   Oscar svou přítelkyni napodobil. "Oscar. Jestli nezapadneš do party, pamatuj, že z dob, kdy jste se nenáviděli, znám o tobě dost pikantních detailů, které by se médiím líbily."

   Alex mezitím zavřel dveře, které v šoku nechal otevřené, a došel k ostatním blíž. Jako první Oscara kopnul. "Nic nevíš," utrousil.

   "Že ne?" otočil se k němu Oscar. "Jen mě sleduj-"

   "Nech toho, než nás oba vyhodí," povzdechla si Bella vyčerpaně. 

   "Abys to nakonec nebyl ty, kdo nezapadne do party," mrkl na něj Yohan. "Myslím, že u Alexe nad tebou vyhrávám."

   Tentokrát plácl po paži Alex Yohana. "Hej, já myslím, že handrkování nám za ty roky stačilo."

   Oscar si přeměnil Yohana pohledem a pak dvěma prsty naznačil, že ho sleduje. Alex si opravdu někdy přál, aby ho mohl vydědit.

   "Kdyby něco," sykl Alex směrem k Yohanovi, když se Oscar otočil a šel si sednout na sedačku vedle Belly. "Oscar čte fanfikce o nás. Tak abys proti němu taky něco měl. A začal s tím dávno předtím, než jsme spolu začali chodit."

   Yohan se zašklebil, ale nic na to neřekl. Následně se pousmál, dal Alexovi krátkou pusu na tvář a řekl: "Připravím něco na pití."

   Yohan už byl na cestě zpátky do kuchyně, když se k němu Alex otočil. "Nejsem náhodou já domácí a ty host? Neměl bych pití chystat já?"

   Nejprve Alex uslyšel, jak se Yohan zasmál. Bez toho, aby se k němu otočil, zvolal: "Zvykej si!"

   Alex v tu chvíli cítil, jak se mu do tváří hrne krev.

- - -

   Následující den se Yohan vrátil do Anglie.

   Alex ho raději nedoprovázel na letiště, aby je někdo neviděl a zase nekolovaly internetem falešné články. Na druhou stranu si ale o jejich vztahu promluvili. A Alex měl pocit, že den, kdy oficiálně oznámí, že jsou spolu, je blíž, než si myslel.

   Rozhodli se ale ještě chvíli vyčkat. Minimálně dokud Yohan nedokončí natáčení v Anglii, protože bude vše jednodušší, až se s následky vypořádají společně.

   Očekávali šťastné reakce, ale samozřejmě i ty špatné. Očekávali hanlivé články a naopak ty radostné. Počítali s nějakými nabídkami na rozhovory a další záležitosti. To se blbě řešilo s osmihodinovým rozdílem v čase přes oceán.

   Alex se tak ty poslední tři týdny, kdy byl Yohan v Anglii, soustředil na svou novou roli. Nebyla hlavní, o to Alex momentálně ani nestál, ale pořád se jeho postava ve filmu objevovala často.

   S Yohanem si psali už normálně a když jim to časový rozdíl dovolil, zavolali si. Tu a tam si ale napsali nějaký ten mail, protože přece jen si tak dopisovali téměř dva měsíce a Alexe to i začalo bavit.

   "Kontaktoval jsem Helen," řekl mu jednoho dne Yohan, když si volali i s kamerami. "Dlouho jsem váhal, protože otec se k ní nezachoval zrovna fér."

   "A?" zeptal se Alex a strčil si do pusy vidličku se salátem. Yohan se válel na posteli, kolem něj rozsvícená světla, protože Anglie byla již ponořená do tmy, zatímco Alex obědval.

   John byl stále ještě i Yohanův manažer. Alex si docela užíval, že mají stejného manažera, občas spolu telefonovali všichni tři (a někdy se přidala i Emma) a byla to docela zábava. Na druhou stranu ale chápal, že starat se o kariéru dvou herců muselo být náročné. I tak ale John Yohanovi domluvil další projekt, film, který se měl začít natáčet za pár měsíců. V Americe, žádná Anglie. A poprvé si Yohan mohl opravdu říct, jestli to chce vzít nebo ne.

   "Zeptal jsem se jí, jestli by neměla zájem být zase mojí manažerkou. Říkala, že o tom popřemýšlí, že samozřejmě nečekala, že by se mohla vrátit. Ale řekl bych, že to vypadá nadějně," odpověděl Yohan. Alex doufal, že se Helen vrátí. Měl ji rád, byl na ni už taky zvyklý, že stála vždy při Yohanově boku a navíc - neměla problém s jejich vztahem.

   "Vidím, že to s námi oběma bude muset John ještě chvíli vydržet," zasmál se Alex.

   "Já se snažím!" bránil se Yohan. "Samozřejmě ale, že se jako první pokusím získat Helen zpátky. Myslím, že ani John by si nechtěl zvykat na něco nového, protože musí mu být jasné, že i když spolu už nic nenatáčíme, bude se s mým manažerem potkávat často."

   "Jasný," přitakal Alex. "Já si taky nechci zvykat na nikoho jiného."

   "Taky mi John poslal odkazy asi na tři byty, pomůžeš mi vybrat?" zeptal se. Alex se ušklíbl.

   "Nepočká to, až přijedeš? Bude to pohodlnější," zakňučel Alex.

   "A kde budu jako bydlet, když nebudu mít byt," uchechtl se Yohan.

   "U mě. Myslím, že to s tebou těch pár dní vydržím."

   "No tak," nenechal ho Yohan. "Už jsem ti na mail poslal odkazy na ty byty. Jen je rozklikni a můžeme se na ně takhle přes telefon podívat úplně stejně, jako bychom byli vedle sebe."

   Alex se zamračil, ale natáhl se pro počítač kousek od něj. "Není to stejný, protože tu fyzicky nejsi," zamumlal, ale Yohan ho naštěstí neslyšel. Rozjel svou schránku a za chvíli už klikal na první odkaz na byt.

   Hned, jak uviděl adresu, o prvním bytě měl jasno. "Tenhle ne," řekl po pěti sekundách. "Ten je moc daleko ode mě."

   Yohan se zasmál. "Dobře, možná ty nejsi ta nejlepší pomoc na vybírání bytu. Jsi moc zaujatý."

   "Já nejsem zaujatý," namítl Alex. "Jen by mi nevadilo, kdybys bydlel se mnou, protože nesnáším umývat nádobí." Naopak Yohan se v tom za ty dva dny, co u Alexe byl, docela vyžíval. Alexovi se už před nějakou dobou rozbila myčka a opraváře zatím nezavolal - buď byl neustále mimo byt nebo na to prostě zapomínal.

   Yohan jakoby jeho poznámku ignoroval. "Klikni na ten třetí odkaz."

   Alex sice ještě neotevřel ten druhý, ale nic nenamítal. Opět mu oči jako první skočily na adresu. "Jo!" vykřikl. "Je mi jedno, jak vypadá, je mi jedno, kolik stojí, ber tenhle."

   Alexův byt se nacházel v jednom z několika stejných bytových komplexů. Byly to drahé a luxusní byty, dohromady šest domů, každý s několika desítkami bytů a vlastní recepcí. Nechyběl ani park a brána, u které vrátný zajišťoval, že se do čtvrti nedostane nikdo, kdo tam nebydlí nebo kdo není hostem někoho z nich. Proto tuto lokalitu často vyhledávaly slavné osobnosti - byla tady jistota, že žádný fanoušek se sem jen tak nedostane.

   Alex bydlel v jedenáctém patře domu komplexu B. Věděl, že v něm žádné volné byty nejsou, jinak by je samozřejmě Yohanovi ukázal. Ten, na který se právě Alex díval, měl stejnou adresu, akorát v komplexu F. Ten byl tak pět set metrů od toho Alexova.

   "Já věděl, že nějak takhle zareaguješ," smál se Yohan.

   Když se Alex uklidnil, prohodil: "Víš, to bys ale fakt mohl zrovna bydlet se mnou."

   "Chtěl bych vlastnit nějaký byt," odpověděl Yohan. "A až se jednou sestěhujeme, nechám ho třeba mámě. Ta by tam bydlela ráda."

   "Ty jsi prostě dokonalý," vydechl Alex tiše.

   Yohan ho opět neslyšel nebo alespoň předstíral, že ne. 

   "Takže asi hlasuješ pro tento, že?" zeptal se Yohan a Alex přikývl. "Ještě na ně kouknu, ale abych byl upřímný, i když pominu ten fakt, že bydlíš tak blízko, stejně se mi líbí asi nejvíc."

   Alex neodpovídal, jen se snažil zpracovat, jak šťastný se cítil. Všechno v jeho životě se najednou vyvíjelo tak dobře.

Ɣ

dneska vám přeji pěkný nadcházející víkend :]