Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: chybíš mi...

Pokud vše půjde dobře, Alexi, možná se uvidíme dřív jak za osmdesát dní :) Vypadá to nadějně. Vím, že ti furt všechno tajím, ale za chvíli bude po všem a já ti vše řeknu, slibuju.

Každopádně, uvěříš mi, když ti řeknu, že já tě nikdy vlastně nenenáviděl (je tohle vůbec slovo?)? Když jsem začínal s herectvím, ty už jsi měl nějaké to jméno. Byl jsi můj vzor. A když jsme se tenkrát poprvé potkali na tom večírku, ano, trochu jsem zapochyboval, jestli jsem celou tu dobu obdivoval toho správného člověka. Většinu času jsme si nerozuměli, ale neřekl bych, že to byla nenávist. Pořád ve mně žila ta část, která tě tak dlouho obdivovala. Teď už vím, že jsem měl za vzor vždy toho správného člověka.

A mimochodem. Pamatuješ si, jak jsem s celým týmem zašel před natáčením na oběd? Tebe jsem nepozval jednoduše proto, že mi to otec zakázal. Vždycky věděl, jak k tobě vzhlížím.

Rozhodně mi tvůj mail zlepšil den. Tak posílám jeden přeslazený zpátky. Taky tě miluju.

Yohan

- - -

Yohanovy maily byly snad to jediné, co na dalších pár týdnů udržovalo Alexe při smyslech. Žil pouze myšlenkou, že se blíží den, kdy se Yohan vrátí s Anglie.

Mezitím chodil tu a tam na nějaké focení nebo rozhovory a podepsal smlouvu na novou roli ve filmu, který se naštěstí měl natáčet tady v Los Angeles, jinak by se zbláznil, kdyby musel odjet zrovna, když se Yohan měl vrátit.

Alex měl zrovna krátkou pauzu při focení reklamy na jednu vůni, kterou sám rád používal, a tak byl hodně rád, když ho značka oslovila. Museli přestavět scénu pro další focení, a tak Alex vytáhl mobil a začal odepisovat Yohanovi na nejnovější mail. Sám nevěděl, jak se k tomu dostali, ale bavili se mimo jiné o tom, jaká je nejlepší příchuť zmrzliny. Alex mu odpověděl už ráno, ale Yohan mu stále a stále neodepisoval, a tak rozepsal nový mail.

V hlavě ho hned napadl třeba ten scénář, že jeho otec na jejich maily přišel.

Ještě se nestalo, abys mi tak dlouho neodpovídal, napsal. Jestli se zítra probudím a nebudu mít od tebe mail, asi zavolám policii, fakt.

"Alexi!" vyrušilo ho od psaní. Alex hned věděl, že na něj volá John. Vypnul obrazovku s rozepsaným e-mailem a vzhlédl. John se k němu blížil.

Usmál se, když k Alexovi došel. "Divím se, jak tě tady našel, ale je tady poslíček. A má pro tebe něco zrovna ne malého."

Alex nakrčil obočí. Proč to John prostě nepřebral?

Zvedl se ale a následoval Johna. Když prošli kolem dveří, které vedli ven do chodby, podivil se ještě víc.

John ho zavedl do jedné ze šaten, kde Alex zahlédl onoho poslíčka pokládat na stůl obří kulatou krabici. Znal je moc dobře, protože je často vídával na sociálních sítích. Taky mu hned bylo jasné, od koho to bude.

Pozdravil poslíčka, který si stoupl stranou a se skloněnou hlavou si něco začal zapisovat do papírů. Alex mu moc pozornosti nevěnoval a postavil se ke krabici.

Odvázal mašli a oddělal víko krabice. Usmál se, když v ní opravdu uviděl velkého plyšového medvěda. Kolem tlapky měl obvázaný vzkaz.

Vytáhl medvěda z krabice, aby se na vzkaz mohl podívat. Rozložil složený papír a přečetl: Aby ses měl v noci k čemu tulit. Nepřipomíná ti trochu mě? Až se zase budu muset vrátit do Anglie, bude ti mě alespoň nahrazovat. -Yohan

Alex nakrčil zmateně obočí. Jak to myslel, až se bude muset vrátit do Anglie?

"Potřeboval bych ještě podpis pro převzetí zásilky," ozval se za ním poslíček a Alex zkameněl. Nejprve se podíval na Johna, který stál téměř před ním a jak to tak vypadalo, zadržoval smích.

A Alex měl v tu chvíli jasno. Otočil se jako rychlostí blesku a objal onoho poslíčka tak zhurta, že mu spadla kšiltovka z hlavy. Ta pitomá kšiltovka, kvůli které ho Alex nepoznal hned. A taky možná kvůli té celé uniformě dopravce.

Yohan se rozesmál a nejspíš měl co dělat, aby se oba udrželi na nohou. Alexovi došla veškerá slova. Co tady sakra dělal? Jak to, že tu opravdu byl? Vždyť má být ještě měsíc v Anglii?

Alex ucítil v očích slzy štěstí. Už tomu byly zase skoro dva měsíce, co Yohana neviděl, a myslel si, že si ještě další měsíc počká. Yohan nikdy ani nenaznačil, že by mohl přiletět.

Ucítil jeho ruce, jak se ho snaží od sebe odtáhnout, ale Alex svůj stisk ještě zesílil. Neměl v plánu ho pouštět alespoň další dvě minuty.

"Asi mi za chvíli dojde kyslík," řekl Yohan přiškrceně. Alex za sebou uslyšel Johnův smích.

V tu chvíli Alex Yohana pustil a otočil se zpátky k Johnovi. "Ty jsi o tom věděl, že? A nic jsi mi neřekl, cítím se normálně zrazen."

John jen pokrčil rameny. "Jakožto jeho manažer, musím udržet taky jeho tajemství."

Alex se zamračil. "Počkat, cože?" Začal tikat pohledem mezi Yohanem a Johnem. Byl tak moc zmatený.

"Uhm," vydal ze sebe Yohan. "Hodně se toho za posledních pár měsíců stalo," řekl jen. Alex přesměroval svou pozornost zpátky k Johnovi.

"Jako třeba?" zeptal se.

"Než si Yohan najde nového manažera, od dnešního dne jsem taky jeho manažer," pousmál se.

Alex věděl, že by měl ukázat nějakou radost, protože to znamenalo, že se Yohan zbavil svého starého manažera. Ale stále byl zmatený. Jak se to stalo? Jak to, že John? Kdy to stihli?

Podíval se na Yohana. "Jak..."

Větu nedořekl. John na ně mávl se slovy, že je nechá chvíli o samotě a pokusí se Alexovi prodloužit pauzu, ale že mají maximálně patnáct minut.

"Myslím, že máš sakra co vysvětlovat," vydechl Alex hned, jakmile se za Johnem zavřely dveře. Yohan si sundal svou pošťáckou vestu a posadil se na nejbližší židli. Alex si přitáhl druhou naproti němu a byl připraven si vyslechnout vše, o co přišel.

"No," řekl Yohan po chvíli ticha. "Nevím kde začít. Každopádně vše, co se stalo, jsem ti tajil proto, protože to John tak chtěl. Abys nebyl zklamaný, kdyby to nevyšlo. Což až dodnes nikdy nevyšlo. Teoreticky do včerejška. Přiletěl jsem hned, abych ti o tom mohl říct dřív, než to uvidíš všude ve zprávách."

Alex mlčel. Jako první ho zajímalo, jak mohl být s Johnem vůbec v nějakým kontaktu.

"Hned jak jsem odletěl poprvé do Anglie a otec mě teoreticky odřízl, věděl jsem, že prostě s něčím musím přijít. A možná má tady podplaceného každého lepšího právníka, ale v Anglii ne. A tak jsem si jednoho našel. Když jsem se pak poprvé vrátil sem, tehdy, když jste poprvé uviděli, že mám nového manažera, v šatně jsem Johnovi strčil do kapsy ten samý papír s mailem jako tobě a poprosil ho o pomoc."

Alex se zasmál. "Ty jsi dobře slizkej. Tvůj manažer si nejspíš myslel, jak tě má pod kontrolou a ty takhle."

Yohan se usmál. "Musel jsem si najít způsob. Johnovi jsem důvěřoval, samozřejmě. Potřeboval jsem manažera, u kterého jsem si mohl být jistý, že nepoběží za mým otcem, jakmile ho kontaktuju. John mi hodně pomáhal v čemkoliv, co jsem potřeboval vyřešit tady. Prý mu někdy pomáhali i Oscar s Bellou, fakt se divím, že jsi o tom nic nevěděl," uchechtl se.

Alex nemohl uvěřit, že měl kolem sebe tolik zrádců. Najednou ale chápal všechny ty podezřelé pohledy.

"Sbírali jsme vše, co jsme mohli, v tajnosti, proti mému tátovi. A pak jsme ho s mým právníkem obžalovali. Abych byl konečně volný. Otec byl docela bezmocný. Důkazů jsme měli dost, to jak si bral snad devadesát procent mých peněz. Včera padlo rozhodnutí a vyhráli jsme. Takže je to všechno za námi. Mohl jsem klidně hned přiletět. A i když musím pozítří zpátky, můžu klidně přiletět další týden. Nebo ty za mnou. Můj otec už nade mnou nemá žádnou kontrolu, co se mé kariéry týče."

Šlo vidět, jak byl Yohan pyšný na to, co zvládli. A Alex byl taky, samozřejmě, že ano. Yohan mu vyprávěl o jeho dvou předešlých pokusech, jak se osvobodit od jeho táty, které skončily snad dřív, než vůbec započaly. Proto tak nějak nemohl zpracovat, co mu právě Yohan řekl.

Vážně už jim Yohanův otec nepřekážel? Vážně se mohli navštěvovat, jak jen chtěli? Psát si? Být spolu?

Yoha ho chytil za ruku. "Můžeme o nás říct světu a mému tátovi to může být úplně jedno. Podle jeho slov si pokazím kariéru, já bych spíš řekl, že se alespoň vyhnu spolupracím s toxickými lidmi."

Alex se konečně vzpamatoval. "Okay, ale až tady skončím, budeš mi muset všechno převyprávět do nejmenšího detailu," zvládl ze sebe vyklopit.

Yohan se krátce zasmál. "Samozřejmě. Počkám tady, v převleku poslíčka, až dofotíš. Domů se mi úplně kvůli tátovi nechce a hotel mám daleko-"

"Děláš si srandu, že sis zaplatil hotel?" přerušil ho s vážným výrazem Alex.

Yohan k němu zvedl pohled. "Proč?"

"Říkal jsi, že pozítří zase odjíždíš? Proč jsi mi prostě nenapsal, jestli můžeš zůstat u mě, když nechceš jít domů-" Alex se odmlčel. "Překvapení," řekl po chvíli.

Yohan přikývl. "Překvapení. Ale jsem rád, že to říkáš, protože žádný hotel jsem si nezaplatil a doufal jsem, že budu moct zůstat u tebe," uchechtl se.

Alex nevěřícně zavrtěl hlavou, ale usmíval se. "Ty jsi fakt slizkej."

V tu chvíli se dveře šatny otevřely a John Alexovi naznačil, že je čas, aby šel. Hned na to ale dveře zase zavřel a Alex se otočil zpátky k Yohanovi.

"Samozřejmě, že u mě můžeš zůstat. I kdybys měl zaplacený hotel, donutil bych tě být u mě." Postavil se a uklidil židli, kterou si k Yohanovi přisunul, zpátky na své místo. "Tak do hodiny snad budu hotový. Teda snad, pořád tak nějak nemůžu pobrat fakt, že jsi tady a taky to všechno, co se bez mého vědomí stalo."

Yohan se taky postavil. "Počkám tady."

Alex se k němu naklonil a krátce políbil Yohana na rty. Dva měsíce je neměl k dispozici a věděl, že další měsíc zase nebude (pokud se nerozhodne Yohana navštívit, to bylo pravděpodobné), proto byl připravený si jich následující dva dny užít.

"Chyběl jsi mi," zašeptal Yohan hned na to. Alex si byl jistý, že si tyhle tři slova mohli už vytetovat s tím, jak často si je říkali.

"Ty mně víc," odpověděl Alex. Pak nechal poslíčka Yohana v šatně a šel co nejrychleji dokončit focení a natáčení reklamy. Měli totiž dost práce s doháněním, co se vlastně všechno stalo.

Ještě než Alex pokračoval s focením, koukl se na internet. A uviděl první článek. Víme to první: Yohan Christensen poslal svého otce před soud!

Yohan měl sakra dobré načasování, pomyslel si Alex.

Ɣ

wow, nad touhle kapitolou sedím téměř nepřetržitě od půl druhé. možná jsem zakřikla na instagramu, že mi kapitoly trvají hodinu až dvě :')

ale já říkala, že světlo na konci tunelu se blíží! teď bych mohl klidně ukončit celou knihu, co? :D ne, já ještě něco vymyslím (možná už jsem vymyslela)