Ten den, kdy měl Yohan přiletět kvůli jedné větší promo akci, přišel dřív, než by čekal. Možná proto, že Alex žil jen v myšlence, že za týden, za pět ní, za dva dny, zítra uvidí Yohana.

   Šlo o nějaký speciál k jejich filmu, který měl mít ve finále přibližně čtyřicet minut a Yohan s Alexem měli hrát nějaké hry a plnit určité úkoly. Prostě pro pobavení fanoušků.

   Cestou na místo natáčení byl zároveň nervózní a zároveň natěšený, že si s ním konečně bude moct promluvit. John se mu v autě vedle něj skoro až smál. Alex mu samozřejmě řekl vše o tom, jak do v Anglii dopadlo, což také Johna opravdu naštvalo. 

   Hned, jak zaparkovali v podzemní garáži, Alex se začal rozhlížet kolem, jako by snad mohl vědět, jakým autem Yohan přijel. Z toho moc chytřejší nebyl.

   Vyjeli s Johnem výtahem do třetího patra. Alex si netrpělivě podupával nohou. Když se dveře výtahu otevřely, Alex Yohana zahlédl téměř okamžitě. A uviděl ho tak poprvé za šest týdnů.

   Když výtah cinkl, Yohan sebou trhl a podíval se k výtahu. Jejich oči se setkaly a jako první Alexe napadlo - věděl vůbec Yohan, že byl kvůli němu v Anglii?

   Uhnul pohledem a zavrtěl nepatrně hlavou. Na tohle nebyl čas myslet.

   Když se na Yohana opět podíval, všiml si, že vedle něj není Helen, ale nějaký muž. Stáli vedle sebe v rohu místnosti, zatímco se muž bavil s jedním kameramanem. Doufal, že to byla jen Yohanova ochranka nebo někdo takový. Ani si nevšiml, že John se vypařil a když se vrátil, dal mu do ruky visačku s jeho jménem jakožto účinkujícím.

   A taky si John povzdechl. "Ten muž vedle Yohana," promluvil. "To je Yohanův nový manažer. Helen prý dostala padáka," prozradil Alexovi.

   Ne, ne, ne, opakoval si Alex v hlavě. To nemůže být pravda. Co když je to někdo nastrčený Yohanovým otcem, aby ho hlídal? Musel být. Helen byla s Yohanem od začátku jeho kariéry v sedmnácti letech, Yohan mu říkal, že si ji teoreticky sám vybral. 

   Yohanův manažer se otočil. Jakmile si Alexe všiml, přerušil rozhovor s kameramanem a odvedl Yohana někam pryč.

   Alexova naděje se roztříštila na kousky. Jestli si spolu budou moct vůbec promluvit, věděl, že zrovna času na rozdávání mít nebudou.

   "Sakra," ulevil si John. "S Helen jsem si už za ty roky rozuměl. Tohoto týpka nemám rád už od pohledu."

   "Nápodobně," zamumlal Alex. "A myslím, že on nás taky ne."

   Zamířili do maskérny. Kde byl Yohan? To neměl tušení. Nedivil by se, kdyby jeho manažer zařídil, aby mu udělaly make-up a vlasy někde v koupelně, jen aby nebyl ve stejné místnosti s Alexem.

   Potkali se tak až na začátku samotného natáčení. Yohan tam byl zase o něco dřív, stál už na místě, zatímco jeho manažer se usadil v rohu místnosti. Alex k němu pomalu došel, srdce mu bilo jako o závod. "Ahoj," pozdravil ho Alex tiše.

   "Ahoj, Alexi," odpověděl Yohan s lehkým úsměvem na rtech.

   Alex se cítil, jako by se měl rozbrečet na místě. Chtěl ho alespoň obejmout, neviděli se tak dlouho, ale cítil, že nemůže. Přišel si naprosto bezbranně, a to stál Yohan před ním, Ale za prvé, sledoval je jeho manažer a za druhé, nemohli ani nijak naznačit, že mezi nimi bylo něco víc.

   Jak moc si v tu chvíli přál, aby byli jen dva chlapci někde na vysoké, kteří spolu mohli chodit na rande do kaváren a dělat si, co chtějí. 

   "Můžeme si promluvit?" zeptal se tiše Alex. Yohan si skousl ret a podíval se někam za Alexe. Určitě na svého manažera.

   "Tady ne," zašeptal Yohan, rty se mu sotva pohly.

   "A kde jinde? Nebudeme mít jinou šanci," naléhal Alex.

   Yohanovy oči se přemístily zpátky na Alexe. "Já vím, že ne. Nemůžeme ale nic riskovat."

   Alex by tak moc rád Yohanovi pomohl. Nemohl si ani představit, jaké to pro něj může být, žít v tak toxické rodině, která mu nenechává ani trochu soukromí. Sám z toho byl dost frustrovaný. Chtěl si s Yohanem jen promluvit, stačilo by pět minut. Věděl, že nebyli v situaci, která by jim dovolila se dát prostě jen zpátky dohromady, ale potřebovali si vyříkat to, co se mezi nimi stalo. Aby byl Alex o něco klidnější.

   "Omlouvám se," šeptl Alex těsně předtím, než padla klapka a natáčení začalo. Sám nevěděl, jestli se omlouval za to, že chtěl s Yohanem tak naléhavě mluvit, nebo za vše, co mu tenkrát při té hádce řekl.

   A tak natáčeli. Hráli několik her, které by si Alex opravdu užil, kdyby neměl hlavu plnou jejich myšlenek. Jen opravdu doufal, že realita nepůjde ve finálním videu vidět.

   Samozřejmě dostali i úkoly, které měli utěšit i ty fanoušky, kteří mezi nimi čekali nějakou velkolepou interakci. A tak, když došlo na hru, kdy museli přemístit deset papírků jen pomocí jejich úst, Alex zkameněl.

   Měl být rád? Že bude Yohanovi tak blízko? Nebo se bát, že si to Yohanův manažer špatně vyloží a Yohan zůstane v Anglii už navždy? Prospěje mu vůbec tahle hra psychicky?

   Ne. Neprospěje. Protože byl tak blízko něčemu, co nemohl mít.

   Časomíra se spustila a Yohan ze stolku vedle sebe nasál první papírek ústy. Otočil se k Alexovi a ten se k němu těsně přiblížil. Teoreticky spojil jejich rty i přes papírek a nasál ho od Yohana na svoje ústa. Pak ho odhodil do krabičky vedle něj. 

   Takhle to pokračovalo s dalšími devíti. V jednu chvíli dokonce položil Yohan ruku na pas, což byl dotek, který Alex ještě nedávno moc dobře znal. Teď ho to ale dost vyvedlo z míry, a papír mu z úst spadl na zem. 

   I tak ale úkol dokončili celkem rychle a když jim moderátor ukázal tabulku předchozích soutěžících, umístili se na třetím místě. 

   Pak následovala poslední hra a po ní natáčení skončilo. Jakmile se na kameře, která je jako poslední snímala, zhaslo červené světýlko, Yohanův manažer se k ním vydal. 

   Yohan se otočil k Alexovi. "Neboj," řekl tiše, "pracuju na tom." 

   S těmito slovy vyšel svému manažerovi naproti. 

   Alex nejprve nevěděl, o čem to takhle bez kontextu mluvil. Doufal ale, že šlo o celou tu jejich situaci. Že má Yohan plán jak vše napravit. 

   Díval se, jak se Yohan od něj vzdaluje. Jeho manažer se ještě zastavil u Johna a něco mu krátce řekl, než se vydali dál, pryč z natáčecí místnosti. Alex se cítil na dně. Dělal si na dnešek až moc velké naděje, nenapadlo ho, že by se to mohlo vyvíjet takto. 

   Helen by byla určitě ochotná s nimi spolupracovat. Dala by jim chvíli si promluvit. Ale tento nový manažer? Ten se stal překážkou, se kterou Alex nepočítal.

   John k němu došel. "Tak pojď," pobídl ho. "Máme ještě pár věci na zařizování."

   Alex sklopil hlavu a následoval Johna zpátky do maskérny. Když s ním srovnal krok, John se k němu naklonil. "Vedl sis dobře," řekl mu.

   "Ani ne, když jsem s Yohanem promluvil tak pět slov," utrousil Alex.

   "Já mluvil o natáčení," zasmál se krátce John. "Ale neboj. Ono se to nějak vyřeší," prohodil. Alex se na něj podezíravě podíval, ale John si ho už nevšímal. 

   Hned, jak dojel domů, si otevřel mail od Johna, kde měl celý svůj rozvrh směřující až k premiéře filmu. John mu psal vždycky kdy a kde se akce odehrávala a do premiéry zatím zbývalo už jen nějakých šest akcí. Z toho jen jedna z Yohanem a to ještě u jeho jména byl otazník.

   Premiéra. Ta je musela zachránit. Tak to prostě musí vyřešit. Pár premiér už měl za sebou a nebyly to akce, kde by jim manažeři neustále stáli za zadky. Na druhou stranu mu bylo jasné, že tam bude i Yohanův otec a že jakožto hlavní herci budou neustále středem pozornosti. 

   Musel to nějak domyslet. Ještě se nevzdával.

Ɣ

alex is a fighter, i wanna be like him