Alex se konečně vrátil domů. Po více jak třech měsících. 

   Nebydlel s rodiči, měl celkem slušný a velký byt v jiné části města, i tak ale z letiště hned zamířil za nimi. Čtvrt roku si s nimi mohl jen volat, a tak je konečně potřeboval vidět.

   Přece jen ale byl unavený z letu, a tak plánoval jen krátkou hodinovou návštěvu, aby se pak mohl jet domů vyspat a chtěl je navštívit na druhý den pořádně a třeba s nimi něco podniknout.

   Tak nějak ale zapomněl, jaká je jeho máma. Z hodinové návštěvy se stalo to, že tam nakonec i přespal. A na druhý den se dostal domů až v pět hodin odpoledne.

   Díky rodičům ale zapomněl na vše, co ho trápilo, což se dalo shrnout do jednoho slova. Yohan.

   Rodiče o jeho vztahu nic nevěděli a ani jim nic neříkal. Jakou by to teď mělo cenu? 

   Jediné informace, kterých se mu o Yohanovi dostávalo, získával z médií. Yohan Christensen dorazil do Anglie. Yohan Christensen započal natáčení; podívejte se na první exkluzivní fotky ze setu!

   A Alex se koukl. Samozřejmě, že ano. Šlo o seriál, který se odehrával snad na začátku dvacátého století, a tak byl Yohan oblečený v ošoupaném kabátě s nepadnoucími kalhotami. Obličej měl špinavý, jako by se právě vyhrabal z nějakých zákopů.

   I tak si ale Alex pomyslel, jak mu to sluší. A to ho rozesmutnilo.

   Podělali to. Oba dva to zbytečně podělali.

   Kdyby se Alex snažil více pochopit Yohanovu situaci. Kdyby Yohan alespoň zvážil to, že by mohli svůj vztah oznámit. Teď neměli nic. A možná se to dalo téměř hned vyřešit, ale to by nemohl být Yohan na druhé straně zeměkoule. Na půl roku.

   A nebo si zbaběle mysleli, že můžou jen tak vymazat dva roky nenávisti. Všechno se stalo tak rychle. Možná v tom byla ta chyba.

   První rozhovor se konal zanedlouho. Alex přišel do studia pořadu, kde měli mít i s Yohanem rozhovor jako jeden z prvních. Přišel sám, samozřejmě. A bál se, jakým otázkám bude čelit.

   Moderátorka tak jeho věku jako první přivítala diváky a uvedla nějakou krátkou reportáž, po které hned měl být exkluzivní rozhovor s hvězdou velice očekávaného filmu Prohraná hra, Alexem Wyattem, jak sama řekla.

   Když se na něj otočily všechny kamery a Alex periferně zahlédl červené světýlko na kameře, pozdravil všechny diváky.

   A moderátorka mu položila první otázku. "Velmi tě tady vítáme, Alexi," usmála se až moc uměle do kamery. "Myslím, že diváky nejvíce zajímá, kde je tvůj kolega, Yohan, který hraje druhou hlavní postavu?"

   Alex se pousmál. Doopravdy by si nejraději povzdechl. Zvedl mikrofon k ústům. "Yohan se bohužel nemohl dostavit kvůli seriálu, na kterém pracuje v Anglli. Myslím, že se máte taky na co těšit."

   To nevěděl. Vše, co o Yohanově projektu věděl, měl z internetu. Byl stejně informovaný jako všichni okolo.

   "To je škoda, jsem si jistá, že se všichni těšili na vás dva spolu v akci. Tak to si budeme muset asi počkat na film, že?" 

   Alex se krátce zasmál a přikývl. Už teď se cítil naprosto nepříjemně a uvítal by, kdyby vedle něj seděl Yohan. Místo toho tu měl jen sklenici s vodou. A tak se pro ni natáhl a napil se, zatímco mu moderátorka položila další otázku.

   "Mohl bys nám film nějak blíže představit? Jak se vám natáčelo, jaký byl váš výlet do Paříže?"

   Alexovi se téměř zatmělo před očima, když vyslovila Paříž. Vzpomněl si na Disneyland, vzpomněl si, jak se s Yohanem poprvé políbili na hotelovém pokoji. S tím měl spojenou Paříž. Na natáčení si skoro nepamatoval.

   Ale byl člověk, který by se mohl obkecáváním živit. A tak to tak nějak obkecal. Popsal děj filmu a jak se mu na něm dobře pracovalo, zatímco moderátorka nepatrně přikyvovala.

   "Takže rivalita mezi tebou a Yohanem už neexistuje?" navázala další otázkou.

   Alex si pomyslel, jestli by ho moc John s Yohanem zabili, kdyby prostě řekl, co mezi nimi bylo. Ale věděl, že by to Yohanovi nemohl udělat. "Je pryč," potvrdil Alex. "Jsme kamarádi."

   Na obří obrazovce za Alexem se objevila ta fotka, která byla vypuštěna do médií z jejich šatny. Jakmile si jí Alex všiml, znervózněl. Mělo mu být jasné, že tohle jen tak nenechají být.

   "Omlouvám se, ale musíme se zeptat," zašvitořila moderátorka. Hned mu přestala být sympatická. "Jak jste reagovali na vypuštění této fotky do médií?"

   Nervozita se proměnila v zlost. Najevo to ale nedával. "Jak by?" zasmál se krátce. "Je to z doby, kdy jsme se s Yohanem ještě úplně nemuseli. Museli jsme projíždět některé scény s choreografem mimo kameru, aby to vypadalo, že mají Brandon s Levim mezi sebou vůbec nějakou chemii."

   Moderátorka se na něj usmívala. Alex ale vycítil, že mu nevěří. Stejně jako půlka světa, když se to celé stalo. "Přišli jste na to, kdo fotografii vypustil?"

   Alex přikývl. "Ano. Ten člověk dostal výpověď. I když je to pouhá fotka ze zákulisí natáčení, neměla se dostat ven," řekl už s vážnějším výrazem. Tím chtěl dát najevo, že by rád změnil téma.

   "Takže, jak jsi naznačil, nějaké scény vám dělaly s Yohanem problémy?" Přestala rozebírat fotografii. Začala snad ale ještě horší téma.

   Alex pevněji stiskl mikrofon v ruce. "Některé jo, při každém natáčení jsou těžší a lehčí scény," řekl vyhýbavě. Tak moc si přál, aby byl vedle něj Yohan a pomohl mu. Ten věděl častěji, co říct. Alex nebyl tak dobrý se slovy.

   "Jaké třeba?" zeptal se. Alex by nejraději seskočil z té nepohodlné barové židličky a utekl.

   Byl ale přece profesionál. Podíval se do kamery. "Už jste líbali někdy někoho, koho nenávidíte?" zeptal se spíše diváku s předstíraným úsměvem.

   Chtěl domů. Teď hned. Prosím. Doufal, že ten rozhovor Yohan neuvidí.

   "Tak vidím," začala moderátorka, když se dosmála, "že se máme na co těšit."

   "To jo," spíše si povzdechl Alex do mikrofonu tiše. 

   Rozhovor pak ještě pár minut pokračoval, naštěstí s o něco příjemnějšími otázkami. Když byl pak Alex na cestě do svého bytu, s Johnem nepromluvil ani slovo, což pro něj muselo být neobvyklé, ale Alex měl hlavou plnou úplně jiných myšlenek než těch, že by si mohl s Johnem popovídat.

   Myslel na to, jak příšerná premiére bude. Nejenže na ni Yohan přijede a Alex neměl tušení, co mezi nimi bylo, ale nemohl si představit, jak s ním vedle sebe bude sledovat film, kde se několikrát líbají.

   Všechno to měl. Ale ztratil to. Ztratil Yohana.

   I když byl v autě, přitáhl si kolena k tělu, opřel si hlavu a díval se ven.

   "Jsi v pohodě, Alexi?" ozval se John vedle něj tiše.

   "Jo," zamumlal Alex. Nebyl si ani jistý, jestli to John slyšel, ale bylo mu to jedno. Chyběl mu Yohan. Chyběl mu tak moc, ale zároveň cítil nějakou pomyslnou barikádu. Nemohl mu jen tak napsat, jako by se nic nedělo. A řešit jejich situaci, když měli mezi sebou celý oceán a osmi hodinový časový rozdíl? Podíval se na hodinky. Yohan teď určitě spal.

   Do dvou minut mu zapípal telefon a Alex se na něj podíval. Byla to zpráva od Oscara.

   Kámo, hádej, kdo jede za dva týdny na přehlídku do Londýna? Nechceš se přidat a něco náhodou napravit?

   Alexův stisk kolem telefonu zesílil. Yohan natáčel právě v Londýně. Mohl by jet s Oscarem a třeba vše napravit. Alespoň se o to pokusit.

   Prázdnýma očima se podíval na Johna.

   "V tom týdnu máš jen jednu akci," řekl mu automaticky John, z čehož Alex usoudil, že mu četl přes rameno. "Mohl bych se ujistit, ať ti do toho nic neskočí."

   Úsměv na Alexově tváři se začal mírně rozšiřovat.

   "Ale žádný blbosti, jasný?" varoval ho John. "Všechno si budete muset vyřešit v soukromí."

   Alex jen přikývl. "Děkuju," odpověděl tiše a napsal Oscarovi, že je čeká výlet do Londýna.

Ɣ

... ještě se neradujme, ok