Zas tolik se toho mezi Yohanem a Alexem ze začátku nezměnilo.

   Jestli si Alex myslel, že jedním polibkem bude mít přítele, začnou spolu chodit a budou mít rande každý druhý den, byl na omylu. Možná trochu i záměrně ignoroval jeden fakt. A to ten, že byli oba slavní.

   Nemohli se jen tak objevit na pařížském letišti ruku v ruce nebo projevit nějakou náklonnost. Ani se neřekli, co teď vlastně mezi nimi je. Alex se proto celou dobu do odletu držel jako malé dítě, které by se mohlo ztratit, u Johna, aby náhodou neudělal nějakou blbost.

   Ještě nikdy totiž nemusel skrývat svůj vztah před veřejností. A i když nevěděl, jestli se to mezi nimi dá nazvat vztahem, byl si jistý alespoň tím, že mezi nimi určitě něco včerejší nocí vzniklo.

   Ani v letadle spolu téměř nepromluvili, jelikož měli místa docela daleko od sebe a Alex zkysnul s Johnem vedle sebe. Měl Johna rád, ale jeho nově zaláskované já by v tu chvíli uvítalo místo něj Yohana. 

   A jako by jejich neštěstí pokračovalo, ani z letiště nejeli stejným autem, protože Yohanova manažerka se musela cestou někam stavit a něco s Yohanem vyřídit.

   Potkali se tak až na večeři v hotelové restauraci, oba unavení, jelikož i když odlétali z Paříže ve dvanáct, po osmi hodinovém letu přistáli v New Yorku ve dvě odpoledne toho samého dne. Jejich den se tak neuvěřitelně natáhl a Alex se nemohl dočkat, až bude alespoň tak osm hodin večer, aby mohl jít spát.

   Alex přišel na večeři první. Yohan si k němu do pěti minut přisedl.

   "Už jsem tady byl třikrát, ale ani jednou jsem tě tady neviděl," prohodil jako první Yohan.

   Alex překvapeně vzhlédl od svého jídla. "Jakože si čekal, až půjdu na večeři?" zeptal se. Yohan jen přikývl. "Víš, mohl jsi mi prostě napsat," zasmál se Alex. Doopravdy ho ale neuvěřitelně potěšilo, že ho Yohan takhle vyhlížel.

   "A kde je v tom ta romantika?" usmál se lehce Yohan a Alex by ho v tu chvíli nejraději praštil. Nepotřeboval se červenat na veřejnosti.

   "Jak je ti?" odklonil se od tématu Alex. "Unavený?"

   Yohan se spokojeně pustil do svého jídla. "Trochu," přiznal. "Půjdeš pak ke mně?" zeptal se zničehonic.

   "Kdy?"

   "Teď. Po večeři."

   "Proč?"

   "Protože proč ne?" uchechtl se Yohan. Alex byl úplně mimo, unavený a zmatený. Jestli ho ale Yohan zval k sobě na pokoj, taková nabídka se jen tak neodmítá. A tak nakonec souhlasil.

   Když pak kráčeli chodbami k Yohanovu pokoji, nebyla nikde ani noha. Alex proto přemýšlel, jestli by mohl chytit Yohana za ruku nebo něco podobného, ale nikdy si nemohl být jistý, že to někdo neuvidí. 

   Musel počkat až k Yohanovi do pokoje. A tak v moment, kdy se za nimi zavřely dveře, Alex postrčil Yohana proti zdi a políbil ho.

   Yohan byl nejspíš nejprve překvapený, ale brzy pochopil. Jeho ruce zabloudily na Alexův pas a přitáhl si ho blíže k sobě. Trvalo jim dobrou minutu, než se od sebe odtrhli. 

   "Od rána jsem tohle chtěl udělat," vydechl Alex. 

   "Proč jsi to neudělal? Ještě v Paříži na hotelu?"

   Alex se ráno probudil jako první. Nechal Yohana spát, šel si umýt obličej a vyčistit zuby a když z koupelny vyšel, Yohan seděl na kraji postele a protahoval se. Alex mu popřál dobré ráno, Yohan mu také, prohodili spolu pár slov a za chvíli už Yohan odcházel do svého pokoje.

   Jako by se večer před tím nestal. A tak Alex nevěděl, jestli může něco podniknout. 

   "A proč ne ty?" odpověděl Alex otázkou. 

   Yohan s úsměvem pokrčil rameny a zadíval se na Alexův krk. Alex už zpanikařil, že je třeba špinavý, ale pak si uvědomil, že Yohan se díval přesně na to místo, kdemu při natáčení nechal malou památku, kterou Alex ještě včera musel zakrývat make-upem. Dneska už to nešlo téměř vidět.

   Proto se Yohan asi rozhodl, že nenechá své dílo jen tak zmizet a bez varování nasál Alexovu kůži znovu. Než ho Alex stačil odstrčit, cucflek byl zpátky na svém místě.

   "Hej!" vykřikl Alex a chytil se za ono místo, jako by snad mohl nahmatat, jestli mu kůže červená nebo ne.

   Yohan se neubránil smíchu. "Tentokrát se ti omlouvat vážně nebudu."

   Alex nevěřil svým očím. Jak si mohl takhle dovolovat, když byl o dva roky mladší? Přimhouřil oči. Bylo u v tu chvíli jasné, že Yohan prostě využívá faktu, že věděl, co k němu Alex cítí. Byl v přesile.

   Otočil se na patě a vydal se k zrcadlu kousek od Yohanovy postele. Natočil hlavu stranou, aby se mohl podívat na svůj krk. A neubránil se úsměvu. I když to znamenalo dlouhé minuty zakrývání každé ráno, zároveň to dokazovalo, že něco mezi ním a Yohanem vzniklo. Tentokrát to nebylo falešné, jen pro film. 

   Zatímco se Alex kontroloval v zrcadle, Yohan se rozvalil na sedačce a zapnul televizi. Na stolku stály dvě skleničky vína, což Alex netušil, kdy stihl nachystat.

   Když k sedačce došel, ukázal na víno. "Myslíš, že zase budu s tebou pít? Pravděpodobně každou chvíli vytuhnu, jak jsem unavený."

   "Ber to jako kofein," prohodil Yohan, zatímco nepřestával sledovat televizi a jeho přepínání kanálů. "Abys neusnul."

   Alex se zasmál. "Ty jsi pěkně mimo."

   Posadil se vedle něj a vzal do ruky skleničku. Jedna mu přece neuškodí, ne?

   Když byl konečně Yohan spokojený s výběrem kanálu, odložil ovladač stranou, taky si vzal skleničku a s Alexem si přiťukl. "Na nás," řekl Alex ze srandy. Yohan se krátce napil a pak natočil hlavu k Alexovi. 

   "Co vlastně jsme?" zeptal se.

   Dobrá otázka, pomyslel si Alex. Spíš doufal, že on se bude ptát Yohana, protože sám odpověď neznal. 

   "Uhm," vydal ze sebe Alex. "Herci, kteří se údajně podle některých ještě nenávidí, ale opak je pravdou a oni to teď budou muset tajit před celým světem, aby si zachovali aspoň tu poslední špetku soukromí?" zkusil to.

   Yohan se ušklíbl a podíval se Alexovi přímo do očí. "Ale co tajit?"

   Alex ho nesnášel. Fakt. "Hej, nechceš mi třeba pomoc?" ohradil se. "Sám nevím, co mezi námi je. A jestli sis nevšiml, snažil jsem se to nenápadně obkecat."

   Yohan pomalu odložil svou skleničku zpátky na stůl a při tom se posunul blíže k Alexovi. Jednu ruku dal Alexovi kolem ramen a mírným tlakem mu naznačil, ať si něj nalehne. Alex byl mírně nervózní, protože jedna z mála věcí, co mu ještě úplně nešla, byla vypočítávat Yohanovy další úmysly. 

   Ale tak opřel se o Yohana, jak si to přál. Za chvíli ucítil Yohanovy rty u ucha. Tichým hlasem řekl: "Chtěl bych s tebou mít to, co mají Brandon s Levim."

   Alexe nejprve píchlo u srdce. Bylo tady ještě hodně věcí, které o Yohanovi nevěděl. Znali se sice už přes dva roky, ale když devadesát pět procent toho času mezi nimi panovala nenávist? Měl co dohánět.

   Proto ho nejspíš tak trochu překvapovalo, jak se Yohan právě choval. Ale tou poslední větou ho naprosto dostal.

   Alex zvedl hlavu, aby se mohl Yohanovi podívat do očí, a řekl: "Máš to mít."

   A oba si bez problému rozuměli.

Ɣ

já z nich nemůžu. fakt jako. i want what they have.