Alex zjistil, že jeden den v Disneylandu mu ani za milion nestačil. Tipl by si, že stihli ni ne polovinu celého parku.

   Hned po vstupu vběhl do prvního obchodu, který uviděl, a koupil sobě i Yohanovi čelenku s ušima Mickeyho Mouse. Pak dalších deset minut strávil přemlouváním Yohana, aby si ji nasadil. 

   Když si pak vzal plánek celého Disneylandu, hned si uvědomil, že nemají šanci stihnout vše. A tak si našel na internetu úplně ty nejlepší atrakce, které stálo za to vidět. 

   Dařilo se jim dobrou půlhodinu držet krok s ostatními herci. Pak se ale neplánovaně oddělili, když Alexe zaujala zmrzlina ve tvaru nejrůznějších Disney postaviček a prostě si musel koupit jednu s Goofym. Yohan na něj počkal. Ostatní ne. Ne, že by mu to vadilo.

   Šli se podívat na draka. Svezli se v hrníčcích. Pluli na loďce po řece. Podívali se do Disneyland hotelu. Navštívili strašidelný hrad, který museli brzy zase opustit, protože Yohan nebyl takovým tvrďákem, jakým se zdál být. Pak se jeden druhému ztratili v labyrintu a trvalo jim dobrých patnáct minut, než se zase našli.

   Alex tak nějak zapomněl, že je dospělý a má už dvacet tři let. Byl alespoň dokonalým příkladem, že Disneyland je pro každého.

   Občas je někdo zastavil, vyfotil se s nimi nebo Alex dokonce podepisoval kelímek od kávy, když netrpělivě hledal Yohana v labyrintu. Jinak ho až překvapovalo, že je nikdo moc nerušil.

   Alex si nejvíce užil Piráty z Karibiku. Nebo to si alespoň myslel, dokud se celý Disneyland neponořil do tmy díky pozdní hodině a nezačal ohňostroj.

   Ani jeden z nich to nečekali. Byli už téměř na odchodu, když se nad tím hlavním zámkem Disnelylandu rozsvítila obloha. Oba se zmateně otočili, Yohan trochu polekaně, ale jejich výrazy hned vystřídaly úsměvy, když si uvědomili, že je to ohňostroj.

   Stáli vedle sebe, hlavy natočené vzhůru a společně sledovali vybuchující oblohu za doprovodu písničky A Whole New Wolrd z Aladina. Alex si nemohl pomoct, a tak si v hlavě přezpívával text. 

   V jednu chvíli Yohan popadl Alexe za loket a přitáhl ho k sobě, jelikož Alex stál v cestě průchozím. "Pozor," zamumlal tiše Yohan. Pak už do konce ohňostroje jeho ruku nepustil.

   To se mu nakonec líbilo nejvíc. Jen oni dva a ohňostroj. A možná další stovky lidí kolem, to už byl ale jen detail.

   Když pak došli k autu, zjistili, že všichni odjeli už minimálně před hodinou. Museli se zasmát. Oni sami, kdyby mohli, by v Disneylandu zůstali ještě celou noc. 

   V autě se Yohan vyvalil na zadní sedačku a sundal si Mickeyho uši z hlavy. Hlasitě si povzdechl. "Nejraději bych usnul na místě. Bylo to ale sakra boží."

   "Vážně?" zasmál se Alex. "Přišlo mi, že tě to ze začátku moc nebralo."

   Yohan k němu otočil hlavu, zatímco si Alex zapínal pás. "Ta tvoje radost byla nakažlivá."

   Alex byl rád, že v autě byla taková tma, snad tak Yohan neviděl jeho přiblblý úsměv. 

   Na hotel dojeli za třičtvrtě hodiny. Čas se blížil k deváté večer, a tak bylo Alexovi jasné, že dnešek tak nějak konči. Oba si zalezou do svých pokojů, možná se ještě sbalí na zítřejší odlet, a půjdou spát.

   Alexovi hned klesla dobrá nálada. Dlouho si tak neužil celý den a už vůbec nikdy s Yohanem, proto by byl rád, kdyby ještě nekončil.

   Jakmile nastoupili v hotelu do výtahu, Yohan se opřel o stěnu výtahu, jako by chtěl usnout na místě. "Postel," zamumlal. "Blízko."

   Alex se krátce zasmál. Dojeli do čtvrtého patra a výtah se otevřel. Jejich pokoje byly ale bohužel ještě o dvě chodby dál. Zatímco mezi nimi panovalo unavené ticho, šli vedle sebe až ke dveřím svých pokojů. Rozloučili se, popřáli si dobrou noc a každý zmizel ve svých dveřích.

   I když byl Alex taky unavený, potřeboval si sbalit, protože mu bylo jasné, že pravděpodobnost, že vstane dřív, aby se sbalil, je menší, než ta, že by teď u balení usnul. Nejprve si dal ale sprchu, která ho taky ještě trochu probudila. Pak si vytáhl ze skříně kufr, hodil ho na postel a začal si do něj skládat oblečení.

   Vyrušilo ho až tiché zaťukání o patnáct minut později. Alex se chtě nechtě usmál, protože mu bylo jasné, že to byl Yohan.

   Když otevřel, Yohan před ním stál, očividně taky osprchovaný, s párem svých bílých tenisek. Alex se na něj zmateně podíval.

   "Nemáš náhodou místo v kufru? Asi jsem to tady přehnal s nákupy, tyhle tam už fakt nenacpu."

   Alex se uchechtl. Odstoupil od dveří, aby Yohan mohl vejít. "Nevím," řekl popravdě. "Teď se balím. Uvidím, jestli mi zbyde místo."

   Alex tak nějak doufal, že Yohan pochopí, aby vešel a možná s ním zůstal do té doby, než lex naskládá své věci do kufru. A naštěstí se tak stalo.

   Yohan se posadil na kraj Alexovy postele a tiše sledoval, jak si balí věci.

   "Alexi?" řekl po chvíli tiše. 

   Alex se zastavil uprostřed pohybu. "Hm?"

   Yohan k němu až v tu chvíli zvedl pohled. "Dnešek jsem si fakt užil. Jsem rád, že jsem tam byl s tebou."

   Alexovi v tu chvíli málem vyskočilo srdce z hrudi. To mu dělal naschvál?

   Položil poslední triko do kufru a natáhl ruku, aby mu Yohan dal své tenisky zabalené v igelitu. Nacpal je na stranu a pak kufr úspěšně zavřel. Až pak se podíval na Yohana, který se mezitím zvedl, jako by už byl na odchodu. 

   "Já taky. Upřímně? Moc si neumím představit, že bych tam byl s nikým jiným," řekl. Bylo mu jedno, jak si to Yohan vyloží.

   "A co Oscar s Bellou? Nebo Emma?" zkusil to Yohan. Alex se musel uchechtnout. Kdyby jen věděl, co k němu cítí.

   Alex přivřel oči a pokýval hlavou. "Emma je silný protihráč. Ale nevím, jestli bych vydržel celý den za ní běhat a hlídat ji. Tebe jsem hlídat nemusel. Spíš ty mě."

   Yohan sklonil hlavu a zasmál se. Až v ten moment si Alex všiml, že má ještě něco v ruce.

   "Tak jsem si říkal," začal Yohan, "že by to chtělo něco na památku. Když jsme se nemohli najít v tom labyrintu, nebylo to proto, že bychom se oba ztratili. Já se ti ztratil záměrně a skočil jsem k tomu stánku, co u toho labyrintu byl."

   Alex si žádný stánek neuvědomoval, o to víc byl zmatený.

   Yohan přistoupil k Alexovi blíž a vzal ho za zápěstí. Než se Alex stihl vzpamatovat, Yohan mu na ruce zapínal jednoduchý černý náramek s přívěškem Mickeyho Mouse.

   Alex neměl tušení, jak si tu situaci přebrat. Otupěle sledoval Yohanovy prsty, jak zápasí se zapínáním, a tak si všiml, že Yohan má na ruce taky nějaký náramek, který dříve neměl. Vypadal téměř totožně jako ten, který mu právě, dával, ale zas celý ho přes rukáv neviděl.

   "Dávám ti ho až teď, protože jsem nevěděl, jestli je to dobrý nápad. Přece jen to není tak dávno, co jsme si chtěli podříznout krky. Ale říkal jsem si, že by to mohla být minimálně vzpomínka na tenhle film a na to, že jsme konečně kamarádi. Už se nám to asi nikdy totiž nepovede," vysvětlil Yohan a v tu chvíli konečně náramek úspěšně zapnul. Spokojeně se pro sebe usmál.

   Alex i z tohoto malého gesta ucítil motýlky v břiše. 

   "Můžu tě políbit?" vyhrkl zničehonic. Tentokrát ho ale nezaplavil ten vyčítavý pocit, co to zase bez přemýšlení vypustil z úst. Yohan k němu překvapeně vzhlédl. Už to vypadalo, že něco řekne, což nemohlo být dobré znamení, a tak ho Alex ještě předběhl. "Ne jako Brandon a Levi. Ale jako my. Yohan a Alex."

   Bilo mu srdce jako o závod, protože Yohan byl stále očividně vyveden z míry. Alex už toho začal pomalu litovat, v hlavě se mu začaly tvořit ty nejhorší scénáře, jak právě pokazil vše, co se mezi nimi napravilo.

   Zrovna když otevřel pusu, aby se omluvil, Yohan mu položil dlaň na tvář, druhou na pas, a přitáhl si Alexe k sobě. Hned na to spojil jejich rty. 

   Pro Alexe to nebylo až takové překvapení, přece jen už Yohanovy rty znal. Ale ten pocit, že ho poprvé líbá v soukromí, poprvé mimo kamery, jen oni dva a žádné jejich postavy, ten ho v tu chvíli naprosto ovládl. 

   Až tohle řekne Oscarovi, ten se zblázní, pomyslel si. Pokud se dříve nezblázní on sám. 

   Hned, jak se Yohan odtrhl, promluvil: "Opravdu s Laurou nic nemám," řekl. "Tenkrát jsem ti nechtěl říct všechno, protože jsem ti nechtěl říct, že mě doopravdy holky vůbec nezajímají."

   Alexovy rty se rozšířily do úsměvu. Pak se hned ale zamračil. Jak Yohan věděl, že o jeho odpovědi pochyboval? "Jak-"

   "Tvůj včerejší telefonát. Nechal jsi otevřené okno a já byl na balkóně, slyšel jsem všechno," přiznal Yohan. Alex se v tu chvíli neubránil a plácl se do čela.

   "Panebože," vydechl. "Takže jsi to celý den věděl. A nic jsi neřekl."

   Yohan zavrtěl s úšklebkem hlavou. 

   "Tak proč jsi byl sakra tak překvapený, když jsem se tě zeptal, jestli tě můžu políbit?" plácl ho Alex do hrudi. V tu chvíli si opravdu totiž myslel, že je mezi nimi konec. 

   "Mám z něj pocit, že by nás nikdy nebral jinak než jako kamarády," citoval jeho včerejší slova Yohan. "Myslíš, že bych čekal, že tohle uděláš hned dneska?"

   Alex musel určitě zčervenat, tím si byl jistý. Bál se totiž položit svou další otázku. "A je můj pocit správný?"

   Yohan si dával s odpovědí na čas. Nakonec ale natáhl ruku, vyhrnul si rukáv a ukázal Alexovi úplně stejný náramek, kterým do obdaroval a kterého si Alex všiml už předtím. "Co myslíš?" zeptal se jednoduše.

   Alex svraštil obočí. "Neříkal jsi, že je to náramek na vzpomínku na film a naše kamarádství?"

   Yohan protočil očima. "Bože, jak já tě nesnáším," zasmál se.

   Alex pokrčil rameny. "Jo, v tom máme přece jen největší praxi."

   Tu noc se už Yohan k sobě na pokoj nevrátil. Místo toho si s Alexem ještě dobré dvě hodiny povídali, dokud Yohan neusnul na posteli, když Alex hledal v telefonu jednu fotku, kterou mu chtěl ukázat.

   Když si všiml, že Yohan usnul, došel k sedačce, kde se válela deka, vzal ji a Yohana opatrně přikryl. Pak si lehl vedle něj a po dlouhé době spokojeně usnul.

Ɣ

aaaaaaaaaa, jste happy?? já vím, že to není nic moc, ale poslouchala jsem přitom hakuna matata, docela mi to zabíjelo mozkové buňky, pardon