Mohl nevinnou návštěvu muzea a poté krátkou procházku v parku brát jako rande? Takově jednostranné, protože Yohan o tom neměl tušení? I kdyby ne, Alex se rozhodl, že si to jako rande zapamatuje.

Pořád ho ale rušila myšlenka na Lauru, jelikož se mu furt zdálo, že mu Yohan neřekl vše. Na druhou stranu se ale to poledne s ním bavil, jako by byli nejlepší kamarádi už několik let a ne že se před měsícem ještě nenáviděli.

Alex v tom byl až po uši. Byl si toho plně vědom.

A nejvíce ho dostalo, když se vrátili na hotel a u dveří do svého pokoje spatřil Johna. Zrovna vytahoval mobil, nejspíš aby Alexovi zavolal, ale otočil se a spatřil ho. Široce se usmál. "Oba tu jste, super," prohodil. Alex se i s Yohanem zastavili u Yohanova pokoje, a tak je John došel.

"Mám pro vás něco od režiséra. Někdy má i štědrou náladu, tak vám na zítra naplánoval celodenní výlet jako poděkování za vaši celou spolupráci."

Yohan svraštil obočí. "Výlet kam?"

John jim podal dva lístky. Alex málem začal skákat radostí. "Disneyland?! Ty máš v tom taky prsty, že jo."

John s úsměvem pokrčil rameny. "Říká se, že na Disneyland není nikdy nikdo starý, ne? Režisér koupil vstup všem hlavním a vedlejším hercům. Čeká vás velkolepý výlet."

Alex se radostně otočil na Yohana, který se s lehkým úsměvem díval na lístek v jeho ruce. Když vycítil Alexův pohled, zvedl hlavu. "To tě asi bude bavit více jak muzeum, co?"

Alex se uchechtl. Možná na sobě dával až moc znát, jak ho umění nebralo. Zas ale nemohl říct, že by se ten den nudil. Yohan to tak nějak všechno zachraňoval.

"Možná," přiznal. Yohan nejspíš neřešil to, jak mu ráno tvrdil, že umění miluje, ale nakonec chodil mezi obrazy jako by se ztratil.

John se s nimi rozloučil a odešel do svého pokoje. Yohan se otočil ke dveřím, aby si odemkl, a když už dveře otevíral, zastavil se a podíval se přes rameno na Alexe. "Potřebuješ ještě něco?" zeptal se ho.

"Mám u tebe oblečení," vysvětlil. "Rád bych si vzal zpátky své rozpadající se tenisky."

Yohan se krátce zasmál. "Jo, vlastně."

Alex vešel a došel k Yohanově posteli, kde se mu oblečení válelo. Začal si rozepínat košili, aby se zpátky převlékl, když se na něj Yohan zmateně podíval. "Ta košile je přece tvoje."

   Alex nepřestával odepínat knoflíky. "Říkal jsi, že se ti líbí. Ber to jako dar," ušklíbl se a otočil se k Yohanovi zády, aby mu přece jen nedělal soukromý striptýz. Košili pak hodil na postel a popadl své teiko s mikinou. "Teda, snad ti nevadí, že ti ji nevracím opranou. Nechce se mi platit za hotelovou pračku kvůli jedné košili."

   Yohan se neubránil smíchu. "No jo, ne že bys byl milionář nebo tak něco, že jo."

   Alex pokrčil rameny. "Stejně ani nevím, jak pračku zapnout, beztak je ještě k tomu ve francouzštině," řekl a přetáhl si přes hlavu mikinu. Otočil se zpátky k Yohanovi. "Nemusím se ztrapnit před personálem, nikdy nevíš, kdo by tu informaci mohl poslat do světa."

   "Mohl bych ti to přeložit, víš? A pračku taky umím zapnout," odpověděl Yohan.

   Alex by ho nejraději požádal v tu chvíli o ruku. Už by jen stačilo, aby Yohan rád žehlil, protože sám to nesnášel, a měl by prsten připravený. 

   "Takže příště si dáme rande u pračky?" uchechtl se Alex. A opět vyslovil něco dřív, než si rozmyslel, jestli to je dobrý nápad. Protože tohle rozhodně dobrý nápad nebyl.

   Sklonil rychle pohled k Yohanovým teniskám, které měl stále na sobě a začal je pomalu rozvazovat. Hlavně co nejpomaleji, aby se mohl vyhýbat Yohanovu pohledu.

   Yohan skočil na záda na postel a povzdechl si. Byl tak jen necelé dva metr od Alexe. "Jasně. Klidně tě naučím zrovna i se sušičkou."

   Alex skrčený u země ze sebe vydal všechen vzduch, který zadržoval. Yohan nejspíš tomu slovu rande nedával větší váhu. Narovnal se a čistě bílé tenisky si vyzul. "Žehlíš rád?" zeptal se, když už byl v tom. Yohan stejně neměl tušení, v jaké souvislosti to myslí.

   Zasmál se. "Žehlit ti už fakt nebudu. Ale když si zapnu nějaký fajn film nebo seriál, žehlení mi nevadí."

   Alexovi se chtělo brečet. Jak mohl tak dlouho nenávidět někoho tak dokonalého? Yohan snad neměl jedinou chybku.

   Teda až na Lauru. To byla velká chyba, o které si byl Alex jistý, že neví vše.

   Alex popadl do ruky své tenisky  otočil se na Yohana. "Okay, dobrý vědět. Tak já jdu."

   S těmito slovy pokoj opustil. Hned, jak za sebou zabouchl dveře svého pokoje, vytočil Bellino číslo. A ani by ho nemělo moc překvapovat, že to zvedl Oscar, ale stalo se.

   "To mi ojíždíš holku nebo co? Poslední dobou se spolu bavíte jen vy dva." Bylo to první, co řekl.

   Alex se zasmál. Uslyšel nějaký křik a za chvíli už na něj mluvila Bella. "Promiň, Alexi. Už jsem tady. Co potřebuješ?"

   Alex si povzdechl. Nejspíš byl čas, aby se o jeho malém tajemství dozvěděl i Oscar. "Máš to nahlas?" zeptal se Belly.

   Sekundu se mu nedostalo odpovědi. "Už jo," řekla pak Bella.

   "Super. Nic zvláštního se neděje, jen potřebuju někomu převyprávět mé dnešní rande s Yohanem a to, jak spolu jedeme zítra do Disneylandu," řekl, jako by to bylo úplně normální. Když se tak rozvzpomínal, jak se poslední dobou bavil a nebavil s Oscarem, ten si pravděpodobně ještě myslel, jak nenávidí. A proto se taky ozval jako první.

   "Počkat, cože?!"

   Alex se chtě nechtě zasmál. "Nebylo to rande, bohužel. A promiň, Oscare, že jsem tě poslední dobou trochu nezasvěcoval, ale na tvoje analýzy v podobě fanfikcí jsem ještě nebyl připravený. A tak jsem svůj problémek rozebíral jen s Bellou."

   "Problémek jakože..." začal Oscar, ale větu nedokončil. To nejspíše očekával od Alexe.

   "Líbí se mi Yohan. Sakra moc."

   Následovalo několik neurčitých zvuků. Alex pochopil, že Oscar nadával Belle, jak mu něco takého mohla tajit, zatímco šílel nad celou tou skutečností, že se Alex zabouchl do svého úhlavního nepřítele.

   "Není můj úhlavní nepřítel, proboha," ozval se Alex uprostřed toho zmatku. "Už se bavíme naprosto normálně a trávíme spolu hodně času."

   "Počkat a on o tom ví? Jsem teď trochu zmatený. Tak chodíte na rande nebo ne? Cože?" ptal se zmateně Oscar. 

   "Neví nic, proboha. Ještě aby. Nesleduješ internet? Pravděpodobně má holku, ale když mi vysvětloval, že je to jen falešný vztah pro média... Nevím, zdálo se mi, že něco i něco tají."

   "Říkal, že je to falešný?" ozvala se Bella. "Uf, tak snad jo. Třeba bys měl pak ještě šanci."

   Alex trochu posmutněl. "To nevím. Nevím, jak to vysvětlit, ale prostě mám z něj pocit, že by nás nikdy nebral jinak než jako kamarády."

   Na druhé straně telefonu se ozvalo ticho. 

   "Hele," ozval se pak Oscar. "V jedné fanfikci jsem četl-"

   "Ne!" vykřikli Alex s Bellou oba současně. "Fanfikce si strč někam," dodal Alex se smíchem. "Kéž by byly pravdivý, ale nejsou."

   "Třeba budou!" argumentoval Oscar. A tak se dostali k tak obávané analýze jejich vztahu na základě Oscarových přečtených fanfikcí.

   To si Alex ještě nevšiml, že měl celou dobu otevřené okno na balkón. Zavřel ho až těsně před tím, než šel spát, a vůbec ho nenapadlo, že ho měl otevřené i při tom telefonátu. Kdyby totiž Yohan byl na svém balkóně, klidně by ho mohl slyšet.

   A Yohan si šel číst knihu na balkón hned po tom, co Alex odešel z jeho pokoje. To ale Alex v té době nevěděl. 

Ɣ

těším se na zítřejší (snad bude zítra) kapitolu. no spoilers tho