Yohan seděl sám u stolu u okna s výhledem na město. Alex najednou znervózněl. Dlouho spolu nepromluvili a najednou se měli bavit tváří v tvář.

   Seděl k němu zády, a tak se Alex ještě zastavil u baru, objednal si první drink, co zahlédl na menu a do minuty ho měl už v ruce. Věděl, že ho bude potřebovat. Než si k Yohanovi přisedl, dal si dva velké loky.

   Alkohol ho jistým způsobem uklidňoval. To měl na něm rád.

   Vklouzl na židli naproti Yohanovi a skleničku položil na stůl. Yohan se ho málem lekl. "Víš, spíš jsem si myslel, že já se mám omlouvat. A taky jsem to měl v plánu."

   Yohanovi chvíli trvalo, než zpracoval, jak se tam Alex tak rychle objevil. Jeho oči zmateně tikaly z místa na místo. "Uhm, proč by ses měl omlouvat ty?"

   "Dotknul jsem se citlivého tématu."

   "A já ho začal. A pak mlčky odešel. Kdo je tady ten větší vůl?"

   Alex se zamyslel. "Oba. Protože mlčet týden kvůli takové kravině není normální."

   Oba se rozesmáli a Alex se až divil, jak jednoduché to bylo. Jak jednoduché bylo zaplout zpátky do konverzace s člověkem, kterého dva roky nenáviděl. Yohan si loknul ze své skleničky, zatímco ho Alex nenápadně pozoroval.

   V hlavě si opakoval - tohle je kluk, co se ti líbí. Kluk, který ti způsobuje motýlky v břiše. Wow. Najednou ho viděl v úplně jiném světle. Ještě když se na něj usmíval, ne jako na natáčení.

   Yohan se do baru vyfikl, jako by měl jít v plánu na módní molo. Ostatně jako vždy. Alex jen vyměnil tepláky za džíny, stříkl na sebe kolínskou a šel. 

   Bylo samozřejmě riziko chodit i do takových hotelových barů. Mohli sem jenom lidé, co se na hotelu ubytovali, ano, ale mohl se najít někdo, kdo by je vyfotil. Většinou se ale hotely, kde zůstávali, hemžili bohatými lidmi, co si hleděli svého.

   "Takže to už jsme jako kamarádi?" zeptal se Alex.

   Yohan pokrčil rameny. "Jestli to tobě nevadí? To ty jsi měl nějaké pochybnosti, když jsem naposled zmínil, že je lehký se přestat nenávidět."

   Bože, pomyslel si Alex. Kdybys jen věděl, co se od té doby změnilo.

   "U mě dobrý," odpověděl. "Přece jen jsi tady snad jediný, s kým bych se tak mohl bavit. Nic jiného nám nezbývá."

   Na to si ťukli svými drinky a napili se. Za chvíli už Yohan objednával nové koktejly.

   "Doufám, že jsi objednal něco s vodkou. Nechci míchat dneska," prohodil Alex a Yohan se ušklíbl.

   "Pozdě. Je to s rumem. Taky nechci míchat."

   Alex se plácl do čela. Už mu trochu z alkoholu zčervenaly tváře, i když měl jen jeden drink. Rád by se nazýval zkušeným pijanem, ale i s roky tréninku ho stále dokázal skolit jeden drink.

   "Máš mě na starosti, jasný?" ukázal na Yohana prstem.

   "Jsem mladší, nemělo by to být naopak?"

   "Ale očividně jsi zodpovědnější. A nebudeš dnes míchat," odvětil Alex. Kdyby se hodně opil, byla y to dostatečná výmluva na to, aby mohl Yohana políbit?

   Zavrtěl hlavou. Takové myšlenky by ho ani neměly v tu chvíli napadat, protože opravdu stačilo pár drinků a mohl to udělat.

   "Stejně se opít nějak nemůžeme," ukončil jejich diskuzi Yohan. "Zítra natáčíme."

   Šlo vidět, že Alexe nezná. Ten se totiž do hodiny točil kolem tyče na baru.

   Ne doslova. Jeho hlava by ráda, ale žádná tyč nebyla v dohlednu. 

   Yohan se smál každé kravině, kterou Alex vypustil z pusy, a tak si Alex užil ten večer tak moc, jako snad nikdy. Kdyby mu o této situaci řekl někdo před dvěma měsíci, nevěřil by jim ani slovo.

   Alexovi v kapse začal vibrovat, a tak ho nemotorně vytáhl na stůl. Volal mu John. Odfrkl si. "Nemám na něj chuť," řekl a hovor odmítl.

   "Náladu," opravil ho Yohan.

   "Přesně to," potvrdil Alex a téměř si lehl na stůl. "Víš, co by bylo dobrý? Kdybychom se začali sledovat na sociálních sítích," zamumlal. "Fanoušci by se zbláznili."

   Yohan se uchechtl. "A společnou fotku přímo sdílet nechceš?"

   "Ne, ne, ne! To až tak za týden. Musíme na to takticky."

   Yohan si automticky vzal Alexův mobil, který ležel odemknutý na stole, a z kapsy vytáhl ten svůj. Odemkl ho a podal ho Alexovi. "Najdi se. Všechny sociální sítě mám v jedné složce."

   Alex se opět narovnal a vzal si Yohanův telefon. Na tapetě měl toho psa, kterého neustále ukazoval Emmě. Rozklikl Instagram.

   Yohan naopak Twitter. A měl co dělat, aby se nerozesmál. "Yohalex? Zajímavá historie hledání."

   Alex zamrzl na místě. Tupě zíral na Yohanovu hlavní stránku na Instagramu, kde byla fotka nějaké modelky. V té chvíli mu došla slova.

   Po chvíli se na Yohana podíval. "Víš, jak talentovaný fanoušky máme?" zeptal se. Třeba to stačilo k tomu, aby to zahrál do mrtvého bodu.

   "To vidím. Ten fanart, co sis uložil, je fakt dobrej," prohodil Yohan.

   Alex naprázdno otevřel pusu a Yohan k němu natočil jeho telefon. Byl u něj v galerii a opravdu se díval na obrázek, který si Alex uložil.

   Na tohle už neměl vysvětlení. 

   "Hej! Nikdo ti nedovolil mi chodit do galerie!" vykřikl Alex a natáhl se po svém telefonu. Yohan se mu ale vyhnul.

   "V klidu. Jen se začnu sledovat a dám ti ho. Klidně se koukni do mojí galerie, taky tam pár věcí najdeš," odpověděl Yohan.

   Alex nejprve nechtěl. Ale kdy se mu opět naskytne možnost, aby se podíval Yohanovi do galerie? A tak na ni nakonec klikl. Prst automaticky vybral složku z Twitteru. A jestli se Alex styděl za jeden fanart, Yohan se mohl stydět třikrát více.

   V té složce měl fanarty tři. Alex z nich na Twitteru viděl pouze jeden, ale ty ostatní byly taky nádherně zpracované.

   "Často si nás hledám," vysvětlil Yohan. "Je to sranda. A tyhle jsem si uložil před dvěma týdny, říkal jsem si, že bychom se nad nimi mohli společně zasmát. Samozřejmě jsou úžasný, o tom žádná, ale taky dost nereálný, že jo."

   Alex si skousl ret a snažil se, aby na něm nešlo poznat, jak by doopravdy nejraději reagoval na Yohanova poslední slova. Co když by chtěl, aby reálné byly?

   A tak se jen trhaně zasmál. "Jo, přesně," řekl pouze. Opustil Yohanovu galerii, vyhledal se na jeho sociálních sítích a začal se sledovat. Pak Yohanovi telefon rychle vrátil. A na ex dopil zbytek své skleničky.

   Do půl hodiny už pak šli zpátky do svých pokojů. Alex nebyl tak opilý, jak minule, věděl, že si vše bude pamatovat. I přes to měl ale nápady jako třeba ten, že za každou cenu doprovodí Yohana do pokoje. 

   Z pouhého doprovodu se stalo to, že mu obsadil postel a usnul. A taky možná způsobil celohotelové pátrání po jeho maličkosti, když Johnovi nezvedal telefon a ráno se k němu nemohl doťukat.

   Zatímco ho celý hotel hledal, on spal v Yohanově posteli. S Yohanem. Vedle sebe.

Ɣ

...hahhaha, kdo se za mě naučí na zítřejší občanku

anyway, tady máte druhou kapitolu za dnešek na úkor mého vzdělání, nemáte zač.