Bylo skoro jedenáct hodin večer druhého dne, kdy Alex poprvé uviděl oba oficiální plakáty a ostatní vybrané fotky. Chystal se jít osprchovat, vyčistit si pleť a spát, když mu přišel e-mail od Johna s hotovými fotkami.

   Musel uznat, že Pierre a jejich tým pracovali opravdu rychle. Po focení stihli natočit pouze jednu scénu, dnes jen další tři, jelikož se v jednu chvíli Alex s Yohanem pohádali, a i když to nechtěli tahat na set, jejich zakrývání nenávisti šlo až moc vidět. Takže ti tak rychlí nebyli.

   Alex mail otevřel na počítači a fotky si stáhl dřív, než se na ně podíval v náhledu. Nejprve oba plakáty.

   A zůstal zaraženě na fotky civět. Pierre vybral obě fotky z jejich prvního focení. První byla ta, jak si ji sám představoval a postavil je hned na začátku. Osvícení bylo především fialové a Alexovy oči, hledící do kamery, vypadaly, že by byl schopen zabít každého, kdo by se Yohana jen dotknul. Dole byl napsán název filmu, herci a celý jejich tým.

   Překvapilo ho to. Musel totiž uznat, že vypadali opravdu fantasticky.

   Na druém plakátě byla přesně ta fotka, kde si Yohan s Alexem propletl prsty a Alex mu dával polibek do vlasů. Tentokrát bylo osvětlení spíše do červena a vypadalo to dost intimně. Musel se uchechtnout. Fanoušci se zblázní, až se tohle zveřejní.

   Zahleděl se na Yohana. Měl zavřené oči, byl přitulený k Alexovi a po tváři mu stékala slza. Vypadal, jako by se měl pod Alexovým polibkem do vlasů hned rozpadnout. 

   Nechtěl si to připustit, ale Yohan odvedl opravdu skvělou práci.

   Zrovna byl připraven notebook zavřít s plánem, že na ostatek se podívá po sprše, když někdo zaťukal na dveře. Alex se podíval na hodinky na své ruce a zamračil se. Notebook jen přivřel a seskočil z postele.

   S domněním, že to jen bude jeho manažer, otevřel dveře. A v nich stál Yohan.

   "Uhm, myslím, že sis spletl pokoje," prohodil Alex a začal opět dveře zavírat. Yohanova ruka ho zastavila.

   "Ne, nespletl," řekl.

   Alex se zatvářil zmateně. "Tak co chceš?"

   "Máš ty fotky? Manažerka mi je poslala, ale v nějakém divném souboru a nejde mi to otevřít. Ona to s technikou moc neumí. Chtěl bych je vidět," zeptal se naprosto normálně. Bez nějakých pitomých poznámek, jak u nich bylo zvykem.

   Alex chvíli mlčel. Nakonec jen řekl: "Jasně."

   Odešel od dveří, které nechal otevřené, aby mohl Yohan vejít. Posadil se do tureckého sedu na postel a otevřel notebook. Yohan k němu pomalu došel a posadil se na kraj postele. Alex k němu přistrčil počítač a vzal si do ruky mobil, aby se zaměstnal, zatímco si Yohan prohlížel fotky.

   Zavládlo mezi nimi ticho. Alex nakukoval na Yohana, aby přece jen viděl jeho reakci, ale jeho tvář byla naprosto nečitelná u obou fotek. "Máš i ty ostatní?" zeptal se Alexe asi po minutě.

   "V tom mailu, jo," odpověděl Alex. "Můžeš je postahovat, ještě jsem je neviděl."

   Byl to divný pocit, být s Yohanem o samotě a nehandrkovat se s ním. 

   Yohan se mlčky překlikl na Alexův mail od Johna. A zasmál se.

   "Co je?" zeptal se Alex.

   Yohan otočil počítač k Alexovi a ukázal na větu, kterou John k mailu připsal. Alex ten mail ani nečetl, přímo začal fotky stahovat. "Spíš to vypadá na lásku, než na nenávist," citoval Yohan Johnova slova nahlas. 

   "To určitě," odfrkl si Alex. "Je to naše práce, nemůžu tě jen tak zabít při focení romantického filmu."

   "Nápodobně," odvětil Yohan a začal stahovat ostatní fotky. Alex tak přemístil pohled zpátky na svůj telefon a domovskou tapetu. Nic nedělal, jelikož pokukoval opět po Yohanovi, jestli na jeho počítači dělá jen to, co má.

   Za chvíli, když zrovna Alex opět koukal do svého telefonu, se Yohan posunul na posteli vedle Alexe, také si sedl do tureckého sedu a přitáhl k nim počítač.

   "Co děláš?" zeptal se Alex a automaticky si odsedl dál, jelikož se jejich kolena dotýkala. 

   "Říkal jsi, že jsi ty fotky taky ještě neviděl ne?" podíval se na něj a uchechtl se, když uviděl, jak se Alex odtáhl.

   "Nebudu se s tebou dívat na fotky, kde se téměř muchlujeme," zakřenil se Alex. "Stačí, že jsem si tím musel projít při focení."

   "Věř mi, hlavu a čelo a jsem si včera umýval tak desetkrát po tom, co jsi mě musel políbit." Yohan se zatvářil znechuceně. "Ale když už jsme si tím prošli, není to jedno? Prostě se na ty fotky podíváme a dobrý."

   "Posluž si," mávl Alex, posunul se na posteli dozadu a opřel se o čelo postele. Opět se zahleděl na svůj telefon. 

   Yohan si povzdechl, zavtěl hlavou, ale začal si fotky prohlížet. A samozřejmě to Alexovi nedalo, na část monitoru viděl, a tak sledoval, jak se Yohan fotkami proklikává. Sám je ještě neviděl a byl zvědavý, jen neměl tu potřebu udělat Yohanovi tu radost, že se na ně podívají spolu.

   "Tahle je dobrá," řekl zničehonic a hned si zanadával, že to řekl nahlas.

   Yohan přestal klikat na další fotky a vrátil se k té předešlé. "Tahle?"

   "Jo," odpověděl poraženecky Alex. Z tohoto už by se jen tak nevymluvil.

   Byla to fotka z jejich druhého focení, Yohan seděl na posteli v "Brandonově pokoji" a Alex na židli, natočen k Yohanovi. Měli předstírat, že se normálně baví, něčemu se smějou, a Alex by přísahal, že to bylo zrovna v tu chvíli, kdy Yohan doopravdy zavtipkoval, a tak se oba rozesmáli.

   Ano, někdy měli světlé chvíle.

   Každopádně ta fotka vypadala opravdu upřímně. A nasvícení bylo taky dokonalé, ale to už Alex znal, Pierre to se světlem na svých fotkách uměl.

   Když se tedy Alex prozradil, že na fotky stejně kouká, Yohan se také posunul dozadu a opřel se o čelo postele vedle Alexe. Měl už nutkání něco říct, ale nakonec to neudělal. Na pár podělaných fotek to vydrží, ne?

   Yohan mlčky překlikával fotkami dál. Čím dál byl, Alex si uvědomoval, že každou chvíli přijde poslední focení.

   A zrovna na to pomyslel, stalo se tak. Yohan se na chvíli zasekl, když se na obrazovce ukázala první fotka z posledního focení.

   Jak by to Alex řekl? Teoreticky se mazlili na posteli.

   Naštěstí po nich nikdo nechtěl žádné polibky. Ale to, že jeho rty byly milimetry od těch Yohanových, mu stačilo.

   Nikdo nic neřekl a Yohan pokračoval v projíždění fotek. A když zrovna došel k té, kde opravdu chyběl kousek, aby se políbili, opět se zastavil. 

   Naklonil hlavu. "Ty fotky fakt nejsou špatný," prohodil. "Kdo by řekl, že se nenávidíme? Já teda ne."

   Alex se na něj podíval, jestli to myslí vážně. A očividně ano. "Není to náhodou naše práce? Hraní?"

   "Já nehraju," odpověděl Yohan ihned. "Nejlepší výkon podáš, když se do toho vžiješ."

   Alex se uchechtl. "Takže co, tady u té fotky jsi mě opravdu toužil políbit?"

   Alex nečekal, že by mu Yohan odpověděl. Ale bez jakéhokoliv sarkasmu odpověděl: "Dalo by se to tak říct."

   Nasucho polkl. To ticho, které mezi nimi zavládlo, muselo být opravdu nápadné a Yohan musel vycítit, jak Alexovi jeho odpovědí došla slova.

   Zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval, seskočil z postele a postavil se. "Musím do sprchy," prohodil, zatímco se vyhýbal očnímu kontaktu s Yohanem. "Až se dodíváš, prostě ten počítač zavři a běž pryč."

   Krátce se na Yohana podíval. A málem se vrátil, aby mu vlepil facku, když na jeho tváři uviděl ten vítězný úsměv.