Yohan s Alexem byli ubytování na stejném hotelu. Film se natáčel v jiném městě, než kde sami bydleli, a tak jim tvůrci filmu zamluvili pokoje v luxusním hotelu necelý kilometr od setu. Naštěstí jejich pokoje byly na opačných koncích.

   A jak se Alex později dozvěděl, režisér pro ně bude posílat auto. Jedno. Nikdy nebyl s Yohanem zavřený v tak malém prostoru a doufal, že se navzájem neuškrtí.

   Tohle ráno ale pro ně auto ještě nejelo. Přece byli domluveni na kávě, no ne? A dávalo by smysl, kdyby z hotelu, kde oba bydleli, odešli prostě spolu, ale to bylo na Alexe moc. Plánoval se prostě setkat před tou kavárnou, jak to původně naplánoval.

   Bylo něco málo po osmé hodině, když Alex vyšel ze svého pokoje, na očích sluneční brýle a na hlavě kapuci. Nepotřeboval na sebe strhávat pozornost dřív, než bylo nutné. 

   Zatímco Yohan tak vůbec nepřemýšlel. Uviděl ho ve vestibulu - měl na sobě černé úzké rifle s rozpáranými koleny, černé triko, koženou bundu a těžké boty. Na očích neměl klasicky brýle, ale nasadil si sluneční brýle, které přímo křičely, jak jsou drahé. Vlasy měl rozcuchané přesně tak, jak viděl vždy na sociálních sítích, že to fanoušci milují.

   Naprosto normální outfit pro kluka jeho věku. Proč v tom ale vypadal tak dobře?

   Měl se jít ještě převléct?

   Alex měl na sobě pouze až zbytečně velkou mikinu, černé obyčejné rifle a dva roky staré tenisky. Nebyl to jeho styl, ale myslel si, že na sebe nebudou strhávat až zbytečnou pozornost. Někdo by si jich všiml tak jako tak.

   Už byl připraven si zavolat výtah zpátky do svého pokoje, když se Yohan před odchodem z hotelu otočil. Jejich pohledy se setkaly, Yohan se zastavil a usmál se. Ten úsměv nevypadal ani trochu falešně, a tak si Alex pomyslel, že už se nejspíš dostal do své role, kde jsou kamarádi. 

   Alex nasucho polkl a jeho ruka, která už byla připravena zavolat výtah, klesla. Rozešel se.

   Nejdivnější na tom bylo, že kolem sebe neměli ani své manažery. Byli na to sami, maximálně s dvěma lidmi z ochranky, kteří byli převlečeni za normální lidi, a tak Alex ani nevěděl, kdo z lidí kolem něj je jeho ochranka. Pokud tu vůbec nějaká byla.

   Yohan si strčil ruce do kapes od kalhot a čekal na Alexe. V tu chvíli mu bylo jasné, že jeho plán, aby se potkali až u kavárny, byl ta tam.

   Co Alexe ještě víc překvapilo bylo, když k Yohanovi došel a plácl si s ním na pozdrav. Pak se k němu nahnul a sykl: "Kamarádi, vzpomínáš?"

   Alex to věděl, ale nějak mu to najednou nešlo. Musel vypadat jak ztracené kotě.

   Chvíli šli spolu mlčky. Sotva vyšli z hotelu, Alex uslyšel cvaknutí fotoaparátu. Ohlédl se - vedle vchodu stál nějaký fotograf a usmíval se nad svým úlovkem. 

   "Nadhodíš nějaké téma na konverzaci? Ať vypadá, že se alespoň známe," prohodil Yohan.

   Alex si odkašlal. "Nějaký nápadnější outfit jsi ve skříni neměl? Nevěděl jsem, že chceme přitahovat pozornost."

   "Není to to, o co nám jde? Ať si všichni myslí, jací jsme kamarádi? Musí si nás všimnout. A moje oblečení je celé černé, co je na to nápadného?" odpověděl Yohan. Měl rozhodně lepší náladu než včera.

   "Stahuješ na sebe pozornost, když vypadáš tak dobře," zamumlal Alex dřív, než si uvědomil, jaký kompliment právě Yohanovi složil. 

   Ten se uchechtl. "Tak děkuju."

   "To neměl být kompliment."

   "Vážně?"

   Možná měl. To by Alex nahlas ale nikdy nepřiznal.

   "Vážně."

   Až do kavárny spolu nepromluvili. Naštěstí nebyla daleko, a tak ve finále bylo ticho maximálně dvě minuty. 

   Yohan si objednal ledové latté jako první. Byli v kavárně, kde psali jména na kelímky, ale Yohana se nezeptali. Proč by taky? Každý věděl, že se v této části města natáčí ten nový film, na který všichni tak čekají. Prodavačka za barem se nemohla přestat usmívat.

   Pak si objednal Alex. Ani po něm nechtěli jméno a zrovna, když se chystal přiložit svůj telefon k platebnímu terminálu, aby zaplatil, Yohan mu zablokoval cestu. Jeho ruka byla rychlejší a za chvíli se ozvalo pípnutí, že platba byla schválena. Alex se koukl na kreditku v Yohanově ruce, kterou mu právě zaplatil kávu.

   "Dneska to bude na mě. Můžeš mi to vynahradit příště," usmál se a odešel k výdejnímu pultu.

   Yohan byl v celé této situaci jejich falešného kamarádství jako profík. A Alex očividně stále bloudil a hledal světlo na konci tunelu.

   Naposledy se ohlédl na dívku za pokladnou, která si ho už nevšímala, ale něco horlivě ťukala do telefonu. Alex očekával, že celá tato scéna bude za chvíli trendovat na sociálních sítích.

   Naštvaně došel k Yohanovi. "Až tak hrát nemusíš," sykl k němu Alex. "Na kávu ještě peníze mám."

   Yohan zvedl jeden koutek úst do úsměvu. "Já nic nehrál."

   Alex by ho nejraději praštil.

- - -

"Já myslím, že je od něj strašně pěkný, že ti koupil kávu!" ozvala se Bella. Alex si zkontroloval, jestli si opravdu volá s Oscarem.

   "Oh, taky tě zdravím, Bell. Nevěděl jsem, že tam jsi taky," odpověděl Alex. "Ale ne, hezké to nebylo. Teď vypadám, jako bych neměl ani na kávu."

   "Jsi jeden z nejoblíbenějších mladých herců současnosti, pochybuju, že si někdo myslí, že jsi chudý, Alexi," odpověděl Oscar pobaveně.

   "To je jedno!" vyjekl Alex. "Tady jde o princip."

   "O jaký?"

   Alex neodpověděl. Sám nevěděl.

   "Sociální sítě jsou vás plné," ozvala se Bella. "Přátelství na obzoru? Yohan koupil Alexovi kávu!"

   Oscar se zasmál. Bella pokračovala. "Realita nebo trik, jak nás oblafnout? Deset důvodů, proč si myslíme, že je toto přátelství reálné."

   "To z jedné kávy vyhrabali deset důvodů?" podivil se Alex a zamračil se. "Pošli mi ten článek, to by mě zajímalo."

   "Hotovo," řekla Bella do pěti sekund. "Přeji příjemné čtení. Je to docela sranda."

   "Vypadá to, ale že to funguje. Nejspíš fakt vypadáte, že jste se spřátelili. Nejdříve ta košile, teď tohle. Musím říct, že jste fakt dobří herci." Oscar se rozesmál, jako by řekl kdo ví jak vtipnou věc.

   Alex jen protočil očima a zahrabal se hlouběji do peřin své postele. Za chvíli bude jedenáct večer. "Ta košile nebyla žádné přátelské gesto," odporoval Alex. "A do teď lituju, že jsem mu jí půjčil. Nenapadlo mě, že si toho média všimnou."

   "Už ti ji aspoň vrátil?" zeptal se Oscar.

   Alex nejprve zavrtěl hlavou, než si uvědomil, že ho Oscar s Bellou vidět nemohou. "Ne. Měl bych se připomenout."

   "Vsadím se, že si s ní povlekl polštář a každý den usíná při tvé vůni," uchechtla se Bella. Ta měla již odjakživa teorii, že Yohan na Alexovi něco vidí.

   "Tu košili jsem na sobě ten den neměl a on na ni pak nastříkal tunu kolínské. Pochybuju, že voní jako já."

   "Líbí se mi," začal Oscar, "jak si nevyvrátil to, že s ní Yohan spal, jako b ti to nevadilo."

   Alex nakrčil obočí. "Asi protože to není pravda? Proč bych se o tom vůbec zmiňoval."

   "Každopádně, Alexi," vyhrkla Bella dřív, než kdokoliv jiný stihl promluvit. "Jakožto pár modelů tě kritizujeme za tvůj výběr oblečení. Příště nám nejprve zavolej, než si něco oblečeš, jo?"

   Alex zakňučel. Nechtělo se mu vysvětlovat, že se prostě chtěl skrýt. Kdyby věděl, jak se Yohan vymódí, taky by ze šatníku vytáhl své nejlepší kousky. Už taky viděl pár článků, které kritizovaly jeho velkou mikinu a nemohly se nabažit toho, jak skvěle Yohan ve svém oblečení vypadal.

   "Končím s vámi," zamumlal Alex. "Mám z vás akorát tak migrénu."

   Do minuty hovor ukončil. Mobil odhodil na druhou půlku postele a lehl si na záda. Ještě dlouho hleděl do stropu a přemýšlel nad tím, co přijde. Co se bude dít. Jak celé natáčení přežije. Až pak usnul.

Ɣ

jsem ráda, že podle vašich komentářů u předchozí kapitoly, se vám příběh líbí!