Jejich první pořádné rande bylo nedlouho po tom. Alex chtěl, aby se Yohan trochu uvolnil a nepřemýšlel neustále nad tím, kdo stojí za e-maily mezi čtyřmi zdmi jejich bytů.

Proto ho pozval na rande. Yohan byl nejprve překvapený, jelikož i když už spolu byli několik měsíců, na žádném nebyli. Půlka jejich vztahu byla tajemství a v té druhé půlce zkrátka neměli čas. Alex ale sám zařídil, aby jedno odpoledne oba volno měli.

Johnovi o tom neřekl, protože nepotřeboval, aby jim za zadkem kráčela ochranka.

Jako první šli do zoo. Alex měl pocit, že tam moc lidí nebude, když už tak rodiny, a tak by tam mohli mít klid, i kdyby je někdo poznal. Místní zoo byla jinak úžasná a Alex byl přesvědčen, že ho bude bavit v každém větu.

Po třech hodinách ale zoo opustili a půjčili si kola. Se smíchem přejeli do jiné části města se zábavním parkem, kde se projeli na několik atrakcích a snažili se v jednou stánku vystřelit navzájem růži. Nakonec dostal růži jen Alex od Yohana, protože Alex se nebyl schopný trfit ani na tři pokusy.

Občas si na ně někdo ukázal nebo je někdo zastavil. Za chvíli mu začal vyzvánět telefon, jak se mu John snažil dovolat, a tak Alex usoudil, že už se na internetu objevily nějaké fotky.

V jeden moment, když Alex uviděl, jak se k nim blíží nějaká skupinka, ho Yohan popadl za zápěstí a zatáhl jej do nějaké budovy. Hned se ocitli v záplavu chodbiček a odboček a Alex poznal, že jsou v labyrintu.

"Pojď," pobídl ho tiše Yohan a začal ho zkušeně labyrintem vést, jako by v něm byl každý den. Dokud nedošli ke slepému konci.

Alex se zasmál. "Už jsem se chtěl zeptat, jak to, že to tady tak znáš, ale vidím, že zas tak úplně ne."

"Byl jsem tady už několikrát, hlavně když jsem byl menší," vysvětlil. "A u slepého konce jsme schválně," řekl sotva a spojil jejich rty.

Alexův první instinkt byl ale ho odstrčit. "Někdo nás může vidět," zasyčel tiše.

Yohan jen pokrčil rameny. "Však už o nás všichni ví, ne?"

"To neznamená, že nás musí vidět jak se takhle olizujeme na veřejných prostranstvích," řekl tiše, zatímco se otáčel, aby se ujistil, že ho nikdo neslyší.

Yohan se uchechtl. "Já vím, že ne. Ale ten adrenalin, že nás tady může někdo nachytat? Ten se mi líbí."

Alex ho chvíli podezíravě sledoval. Yohanovy ruce stále spočívaly na Alexově pasu od toho, jak si ho prvně k sobě přitáhl. Naposledy se ohlédl za sebe a zaposlouchal se, jestli někdo nejde, než se otočil zpátky k Yohanovi a jemně ho políbil.

Yohan se opřel o zeď za sebou, ruce plně ovinul kolem Alexova pasu a přitiskl ho k sobě. Jejich rty zápasily o nadvládu a Alexovo srdce bilo jako o závod. Poprvé byli takhle na veřejnosti a mohli se líbat, jak chtěli. Jistý adrenalin to opravdu dodávalo, protože kdyby je někdo nachytal, John by ho pravděpodobně vydědil.

Na to ale v tu chvíli nemyslel. Myslel na to, čím si zasloužil někoho, jako byl pro něj Yohan. Dělal ho neuvěřitelně šťastným. Když se od sebe odtrhli, aby nabrali dech, Yohan mu i tak dal dva malé polibky na každý koutek rtů. Alex málem vyskočil z kůže jak moc by zakřičel celému světu, že Yohana miluje.

Jenže uslyšeli blížící se hlasy. Alex odstoupil od Yohana a ten mu naznačil, že půjdou pryč. Sotva ale zahnuli za první roh, málem narazili do příchozích. Nebo spíše příchozího.

Yohan vedle něj se zastavil, stiskl Alexovi ruku a potáhl protektivně za sebe. Alex byl mírně zmatený.

Chlapec před nimi mohl mít tak šestnáct, sedmnáct let. Stál před nimi a přerývaně dýchal. Ty hlasy, které předtím slyšely, musely tak být někoho jiného a nebo si kluk povídal sám se sebou. Alex ho nikdy v životě neviděl, ale podle Yohanovi reakce usoudil, že ten ho znal.

"Micheali?" oslovil ho Yohan.

Alexovi se v hlavě rozsvítila žárovka. Michael. Yohanův mladší nevlastní bratr.

Alex ho nikdy nepotkal, nikdy ho neviděl ani na fotce. Yohan s ním žádnou fotku ani neměl a nerad o něm mluvil. Takže Alex o něm ve výsledku nevěděl vůbec nic.

Michael se usmál a pozdravil Yohana zpátky. Alex nedokázal určit, jestli to bylo jen náhodné setkání, nebo Michael věděl, že v labyrintu jsou.

Podle Yohanova výrazu to ale vypadalo, že není rád z jejich setkání.

"Uhm," vydal ze sebe, když se vzpamatoval. "Michaeli, tohle je Alex. Alexi-"

Nestihl to ani doříct, protože se Michael natáhl a i když byl Alex částečně za Yohanem, Michaelova pěst mu přistála přímo na tváři.

Alex zalapal po dechu, tak tak udržel rovnováhu. A i když se Michael začal natahovat po další ráně, Yohan pohotově zareagoval, zastavil Michaela v půlce pohybu a chytil ho tak, aby neměl už šanci útočit. "Zbláznil ses?!" vykřikl.

Alex měl v tu chvíli jasno. To, že se Michael také v bludišti objevil, náhoda nebyla.

Micheal se snažil Yohanovi vzepřít, ale ten byl přece jen starší a silnější. A tak se musel spokojit jen z křikem. "Je to tvoje chyba!" zakřičel na Alexe. "Všechno!"

Alex se vůbec nechytal, a tak zmateně těkal pohledem mezi Yohanem a jeho nevlastním bratrem. Jejich křik musel být ovšem slyšen, protože se u nich za chvíli objevila ochranka.

Zmateně sledoval, jak jim Yohan vysvětlil, co se stalo. Ochranka pak vyvedla Michaela pryč a Yohan se už rozešel k Alexovi, když ho ještě jeden z mužů zastavil.

"Máme přivolat zdravotníka?"

Yohan se otočil k Alexovi, ten ale jen zavrtěl hlavou. "V pohodě, děkujeme," prohodil k muži a ten s přikývnutím zmizel.

Alex cítil v puse krev. Do té doby si to ani neuvědomil, ale při Michaelově ráně si skousl ret. Yohan k němu došel, chytil ho za bradu a v kapse vylovil kapesník. Nejspíš měl Alex krev i mimo ústa.

"Promiň," špitl Yohan po chvíli.

"Proč se omlouváš?" zeptal se zmateně Alex.

"Michael. Netušil jsem, že by něco takového udělal," odpověděl stroze. "Bolí tě něco?"

"Není to tvoje chyba," vydechl Alex. "Ale zajímalo by mě, proč mu tak vadím, sotva jsme se potkali."

"Ty maily," vyhrkl hned Yohan. "Třeba za nimi bude on."

Alex zavrtěl hlavou. "Nemyslím si. Pamatuješ ty poslední? Kde Tedd popisoval, co by s tebou rád dělal?"

Yohan pustil Alexovu tvář a zamračil se. "Čas jít domů," zamumlal si spíše pro sebe a vzal Alexe za ruku. Začal ho vést ven. "Ale Michael... má určitou psychickou poruchu, víš? Je mentálně zaostalý, když to tak řeknu. Kolikrát jedná, jak by neměl. Další důvod, proč o něm nikdo neví. Táta nechce, aby někdo věděl, že má takového syna. Nebo vůbec nemanželské dítě."

Yohan se odmlčel a nepromluvil, dokud nevyšli z bludiště. Pak pokračoval. "Když jsem ho předával ochrance, opakoval něco o tom, že jsi mě ukradl od otce a že s jeho mámou teď nemají peníze."

"Myslíš, že-"

"Myslím, že když už otec nemá mé peníze v peněžence, je nahraný. Poslední měsíce bych řekl, že žil z osmdesáti procent z mých peněz. Takže když už je nemá, možná už tolik neposílá Michaelovi a jeho mámě. To nebyly zrovna malé částky."

Před budovou bludiště Alex Michaela znovu zahlédl. Stál kousek dál s několika muži, přičemž jeden ho držel za paži. "Počkej tady," zamumlal směrem k němu Yohan a rozešel se ke svému nevlastnímu bratrovi.

Alex tam stál a sledoval je dobrých deset minut. Nejprve Yohan k Michaelova něco promlouval, nakonec mu vzal telefon a vytočil nějaké číslo, nejspíš Michaelovu mámu.

Za chvíli se k Alexovi vrátil. "Budu muset na stanici vypovědět. Michaelova máma si ho tam taky vyzvedne."

"Tak jdeme, ne?" nadhodil Alex, připraven se rozejít k autu. Yohan ho ještě zastavil.

"Zavezu tě domů," řekl mu. "Prý stačí, když tam budu jen já. Myslím, že nás čekají opět nějaká rodinná dramata," protočil očima.

Alex se chtěl nejprve bránit, že půjde přece s ním, že on je ten, kdo dostal po hubě. Ale nakonec jen přikývl. Jak Yohan řekl, nejspíš je čekala rodinná dramata a do těch se raději plést nechtěl. Byl si jistý, že mu Yohan stejně později vše povypráví.

"Zjistím, co budu moct," dodal ještě Yohan, když pobídl Alexe, aby se rozešli k Yohanovu autu. "Ale když jsem se s ním teď bavil... Určitě to má co dočinění s tím, že jsem se od otce odtrhl."

"To ale neznamená, že ty maily psal," namítl Alex.

"Neznamená," přisvědčil Yohan. "Ale možné to je."

Yohan ho zavezl k sobě do bytu, i když Alex bydlel o půl kilometru vedle. Tvrdil, že ho chce mít u sebe, až se vrátí. Ještě než odešel, vytáhl z mrazáku balení ledu a přiložil ho Alexovi k tváři, kde ho Michael praštil a mu tím pádem trochu napuchla. Alex ho musel téměř vykopnout, aby na stanici dojel vůbec včas.

Alexovi se to ale celé nezdálo. I když byl Michael nějak mentálně zaostalý, nepřišlo mu, že by takové maily napsal. Měly perfektní gramatiku, srozumitelný jazyk. Něco mu na tom nehrálo.

Ɣ

...příští kapitolu se to snad už rozlouskne :D