Focení na obálku časopisu skončilo naštěstí celkem brzy, a tak se Alex s Yohanem ocitli u Yohana v bytě už kolem páté hodiny odpoledne. Dlouho se jim nestalo, aby měli volný čas oba dva a tak brzy.

   A když měli témata na probírání? Určitě se jim to hodilo.

   Hned jak si odložili věci, Alex se posadil na stoličku v Yohanově kuchyni. Yohan zamířil jako první do lednice a vyndal z ní dva kousky kuřecího masa, které, jak Alexovi dříve slíbil, měl v plánu udělat na kari ještě s rýží. To bylo jedno z Alexových oblíbených jídel.

   Na to ale Alex momentálně neměl kapacitu myslet. Jeho hlavu obývaly myšlenky, co mu Yohan chce říct. "Tak?" neznačil. "Wilson?"

      Yohan se pobaveně pousmál. "Nedočkavý," rýpl si a pak ukázal na stoličku vedle Alexe. "Podáš mi tu zástěru, prosím? Nepotřebuju si zašpinit tuhle novou košili a je mi jasné, že se zašpiním."

   Alex popadl šedou zástěru a došel k Yohanovi, který už krájel maso. Přehodil mu ji přes hlavu a následně vzadu zavázal, za což si od Yohana vysloužil tiché poděkování a pusu na tvář. Pak se šel posadit zpátky na své místo.

   "Začal bych tím," řekl po chvíli Yohan, "že doufám, že mě nezabiješ, protože ti to říkám až teď. Jen to nebylo nic až tak strašného a nepotřeboval jsem, abys Wilsona zabil, když byl ještě můj manažer, protože ty bys byl toho schopný." Yohanovi na tváři hrál lehký úsměv, což Alexe jistým způsobem uklidňovalo.

   "Já vím, že se k tobě choval surově, když jsi ho naštval," namítl Alex. Yohan mu v jednom z mailů kdysi vysvětlil, že opravdu nešlo o nic vážného. Wilson do něj občas strčil, nebo ho udeřil, Yohana to ale nikdy ani pořádně nebolelo. A taky měl pravdu - když to tenkrát Alex četl, měl v plánu Wilsona zabít.

   "Nejde jen o to. Jak jsem ti říkal, Wilson nevycházel se svým otcem, který už je po smrti, nikdy dobře. Měli stejné jméno, Roy, a tak ho nerad používal a proto jsem mu říkal Tedde. On je vlastně takový rodinný přítel, hodně pracuje s mým tátou už ani nepamatuju od kdy. Nikdy nepracoval v manažerské branži, než se otec rozhodl vyhodit Helen."

   Yohan sykl a Alex se lekl. "Dobrý?" zeptal se Yohana, když viděl, jak si prohlíží prsty. V druhé ruce měl nůž a stále krájel maso.

   "Dobrý," uchechtl se Yohan. "Planý poplach."

   Pak pokračoval. "Když jsme s Johnem a mým právníkem v Anglii pak řešili to všechno okolo mého otce, podal jsem žalobu i na Wilsona. Za to, jak se ke mně surově choval, a taky za sexuální obtěžování."

   Alex se cítil, jako by mu dal někdo facku. "Co prosím?"

   Yohan dokrájel maso a otočil se k Alexovi, jeho pohledu se ale vyhýbal. "Jak jsem říkal, znám Wilsona dlouho, věděl jsem, že je gay. Dvakrát se o něco pokusil, dvakrát se mu to nepovedlo. I tak jsem se ale rozhodl, že to taky dám k soudu. Jenže žádní svědkové, žádné důkazy ani z jeho surového chování, ani z tohoto, a tak vyvázl čistý. A nebo mu k tomu táta dopomohl, co já vím."

   Alex zatnul pěsti. "Co ti dělal?" zeptal se tvrději, než by sám čekal. Vztek v něm ale vířil o sto šest, i když byl ještě před pár sekundami naprosto v klidu.

   "Alexi..." vydechl Yohan. "To není důle-"

   "Co ti dělal?" zopakoval Alex a tak ho přerušil. "Já myslím, že to důležité je."

   Yohan, který dříve už na pánvi rozpálil olej, sporák opět vypnul. Nejspíš mu přišlo, že tohle nebyla zrovna konverzace, při které by mohl v klidu uvařit večeři. Sklopil hlavu. "Poprvé mě jen začal osahávat, zatímco mi šeptal, jak mě jednou dostane a že na tebe si už ani nevzpomenu. Po druhé se mě pokusil několikrát i políbit, ale akorát mě oslintal, docela humus," vysvětlil tiše.

   Alex by v tu chvíli nejraději někoho praštil. Bylo mu naprosto jasné, kdo stojí za maily, které mu poslední dva týdny chodily. Vše se mu spojovalo dohromady jako skládačka.

   "Proč jsi mi o tom neřekl dřív?" zeptal se Alex. To bylo vše, na co se zmohl. 

   "Co bys s tím udělal? Nejsou žádné důkazy," odpověděl zkrátka Yohan.

   "Minimálně bych mohl sám tomu hajzlovi rozbít pusu," zamumlal jako první. Yohan ho uslyšel a neubránil se krátkému smíchu. "Ale i když bych nemohl nic udělat, mohl jsem tu být pro tebe."

   "Byl jsi přes oceán na druhé straně světa a komunikovali jsme jen přes pitomé maily, myslíš, že jsem tě tím chtěl zatěžovat? Akorát by ses tady trápil tvou bezmocí," vysvětlil jemně Yohan. Opět na Alexe vytáhl ten jemný tón hlasu, který jako zázrakem Alexe vždy uklidnil. "Když se Wilson dozvěděl, že jsem ho nahlásil, už si nic netroufl. Pak už bylo vše v pohodě a když jsem se vrátil sem, nechtěl jsem se vracet do minulosti, i když jsem věděl, že ti to jednou řeknu."

   Alex seděl a pohledem propaloval troubu. Nic neříkal.

   "Chápu, jestli budeš naštvaný, že jsem ti neřekl o něčem takovém-"

   "Já ti taky o něčem neřekl," přerušil ho Alex. Teď byl čas Yohanovi říct o těch e-mailech. Jestli to opravdu byl Wilson, měli něco, čím by dokázali, jaký je to člověk.

   Yohan se na něj zmateně podíval, ale Alex se jen zeptal, kde má počítač. Do minuty pak seděl v kuchyni i s Yohanovým laptopem. "Já věděl, že jsi věděl, že se mnou něco je. A jo, nenesu zrovna dobře všechny ty příspěvky o nás, které nejsou zrovna pěkné," začal Alex a napsal Yohanovo heslo od laptopu. Yohan k němu pomalu přešel, zatímco se Alex přihlašoval na svůj tajný mail.

   "Posledních pár týdnů mi chodí maily. Od toho, co jsme náš vztah zveřejnili. A teď si vážně myslím, že za nimi stojí Wilson."

   I když Alex první dva maily smazal, ty pozdější si už nechával. Právě pro situaci jako byla tato. Co když se to jednou rozhodne řešit a nebude mít ani důkaz, že mu nějaké maily chodily? Teď za to byl neuvěřitelně rád.

   "V prvním mailu, který jsem smazal, mi psal, že mu mám říkat Tedd. Navíc, je to můj tajný e-mail, kdo jiný by na něj přišel, než on, když jste byli ještě v Anglii? Mohl ti někdy vlézt do počítače nebo do mobilu."

   Přistrčil počítač k Yohanovi s prvním mailem, který si už nechal. Ty maily mu chodily skoro každý den, omílaly se pořád dokola, jen od té doby, co Teddovi odepsal, mu přišly maily tři jiné. Všechny popisovaly to, co by nejraději s Yohanem dělal, zatímco by je Alex musel sledovat. Byli to naprosto nechutné věci a už byl připravený situaci řešit s Johnem.

   Yohan se uprostřed čtení posadil na vedlejší stoličku. Pak klikl na další mail. A další a další. Mlčky četl zprávu za zprávou, jeho obličej stále více znechucený. 

   Alex jen netrpělivě vyčkával. Byl připravený na Yohanův hněv, že před ním tajil něco takového, sám by se na Yohana asi naštval. Alexe ale taky nebylo těžké naštvat.

   Když Yohan dočetl poslední mail, bez toho, aby od obrazovky odtrhl pohled, se Alexe zeptal: "A ty jsi tohle přede mnou tajil proč?"

   Alex pokrčil rameny. "Říkal jsem si, že je to jen nějaký ubohý týpek a nebudu tě tím zatěžovat. Poslední dobou se vidíme tak málo, pracuješ celý den, nechtěl jsem ti nasadit brouka do hlavy."

   Yohan se k němu otočil. "Ubohý týpek, co zná tvou tajnou e-mailovou adresu?" zvedl jedno obočí.

   Alex stáhl rty do úzké linky. "Ubohý týpek s hackerskými schopnostmi."

   Yohan se plácl do čela. To ho Alex snad ještě nikdy neviděl udělat, nebo si to alespoň neuvědomoval. "Bože," zakňučel. "Někdy si říkám, jestli náhodou nejsi mladší jak já. Tak o deset let."

   Alex se uchechtl a Yohan se podíval zpátky na laptop. "Předpokládám, že John o tom neví, že?" Na Alexovu odpověď ani nečekal. "Ty mu teď zavoláš. Všechno mu řekneš. Zítra to nahlásíme. Tyhle maily nejsou jen nevinné pošťuchování. A opravdu to vypadá na Wilsona, takže už mě nic nezastaví v tom poslat toho hajzla do pekla," zasyčel.  Alex okamžitě poznal ten vztek, který se mu v očích zrodil. Ten viděl jen jednou v životě a to když se tenkrát pohádali před Yohanovým odletem do Anglie.

   Yohan k němu přistrčil zpátky laptop a sám vytáhl z kapsy telefon. "Nevím, co si myslel," prohodil. "Bylo jasný, že když se pojmenuje Tedd, dojde mi to. I když, on nikdy nebyl zrovna chytrý."

   To Alexe doteď ani nenapadlo. Jak mohl Wilson vědět, že s tím za Yohanem hned nepoběží? Proč by se pojmenoval tak... odhalitelně?

   Yohan na svém telefonu vytočil nějaké číslo a postavil se. "Teď musím vyřídit jeden hovor," řekl Alexovi a vyšel z bytu na chodbu.

   Alex se neptal. Bylo mu jasné, komu volá, což se mu potvrdilo, když i z chodby uslyšel, jak Yohan na svého bývalého manažera vyjel.

   Místo toho, aby Yohanův hovor odposlouchával, vytáhl si z kapsy svůj vlastní telefon a vytočil Johnovo číslo.  Přece jen tady měli jednoho násilníka, kterého museli poslat za mříže.

Ɣ

ajajaj, jdu se učiiit

ale,,, občas člověk potřebuje přestávku, že jo,,, já myslím, že dvě kapitoly týdně, nebo alespoň tu jednu, bych mohla dávat. já už si tak moc zvykla psát yohalexe každý den, že normálně abstinuju