Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: zkouška signálu

Ty jo, přijdu si jak v minulém století. Založil jsem si taky tajný email, aby nikdo nepoznal, že jsem to já, kdyby se k tomuto tvému účtu náhodou tvůj otec dostal. A teď jsem se asi prozradil, co? Oops. Každopádně můžeš tenhle mail pak smazat. Musíme zůstat v utajení, že?

Napiš mi, jestli ti mail přišel.
Alex

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: zkouška signálu

Proč zrovna Gertruda? Někdy tě fakt nechápu, ale aspoň jsi mě rozesmál. Každopádně jo, mail přišel, gratuluji, opsal jsi ho dobře. A táta na tento mail nepřijde, neboj. Budu ho bránit vlastním tělem.

Yohan 

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: gertruda je mé vysněné jméno

Gertruda je legenda, pšt. Ale jsem rád, že jsem tě rozesmál. Příště bys mi ten úsměv mohl vyfotit a poslat. Přiložit přílohu. Bože, jak já se tady směju tomuhle způsobu dopisování si. To jsme přímo mohli použít holuby.

Každopádně, jak se máš? Všechno dobrý?
Alex

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: gertruda je mé vysněné jméno

Víš, že mi bude naprosto k ničemu smazat ten první mail, kdyby náhodou na něj táta přišel, když se stejně pod každý mail podepíšeš? To sis ani druhý účet zakládat nemusel. Každopádně na holuby jsem nepomyslel, příště je určitě zvážím, pokud se ti chce čekat dny na odpověď.

Ale mám se dobře. Jsem jen unavený z natáčení, je to docela masakr. Roy neřekl o tom, jak jsme se na premiéře vytratili, tátovi ani slovo, takže jsme v pohodě. John ho fakt musel nějak zastrašit. Poděkuj mu za mě.

Yohan

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: Re: gertruda je mé vysněné jméno

Oh, no dobře, odteď se budu podepisovat jako Gertruda. Vžiju se do role.

Ale jo, to John umí. Určitě mu za tebe poděkuju. A jdi spát, vždyť už je pro tebe pozdě, ještě jestli jsi unavený. Zítra ode mě čekej další email plný užitečných informací, stejně jako dneska:] Dobrou

Tvá přítelkyně Gertruda (už se zlepšuju)

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: Re: Re: gertruda je mé vysněné jméno

Dobrou, Alexi :)

Tvůj přítel Yohan

- - -

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: Re: Re: Re: Re: gertruda je mé vysněné jméno

Tak teď jsi to úplně podělal, s takovou v utajení nezůstaneme :[ Každopádně hádám, že tem přiblbej smajlík mi místo tvého úsměvu bude muset zatím stačit :/

Tak zítra.
Gertruda

- - -

Alex se ještě chvíli na telefon pitomě usmíval, než obrazovku zhasnul. Vlastně do té doby, než k němu přišel John.

   Před chvílí dokončil focení pro časopis, pro který ještě předtím poskytnul rozhovor. Alex nikdy neměl rád focení, jako bylo tohle. Nebyl žádný model, a i přes lekce od Oscara a Belly si přišel v tom mizerný.

   "Jdeme?" prohodil John. "Po zbytek dne máš volno, tak tě hodíme k Oscarovi, jestli chceš."

   Alexův úsměv se vrátil. Oscar měl za pár dní narozeniny, a tak si řekl, že jejich malá parta, on, Alex a Bella, udělají filmový večer, protože v den jeho narozenin už zase musel pracovně odjet. Oscar mu říkal, že kdyby Yohan mohl, samozřejmě by byl zván taky, což tehdy Alexe rozesmutnilo. Když si představil, jak všichni čtyři spolu tráví čas, přežírají se brambůrky a tlačí se na gauči, najednou po tom zatoužil.

   Tehdy taky Oscarovi odpověděl, že neví, v kolik mu focení a rozhovor skončí, protože měl na to zamluvený celý den. A tak mu teď s radostí napsal, že je skoro na cestě.

   Oscar s Bellou (měli společný byt, přece jen spolu byli už čtyři roky) ve finále nebydleli tak daleko od Alexe. Ale jen těžko někdo zkoordinuje harmonogram herce a dvou modelů tak, aby se mohli často vídat. Proto byl Alex rád za každou příležitost.

   Dárek pro Oscara měl s sebou, protože doufal, že to nakonec stihne. Nějak jejich narozeniny navzájem neřešili, a tak mu Alex koupil jen hrníček s nápisem 'Tak jsem závislý na fanfikcích, no a co?' a dva balíčky jeho oblíbených sušenek.

   Do půl hodiny už tedy stál před dveřmi jejich bytu a ťukal. Otevřela mu Bella v lehkém sametovém župánku, který si vždy hodila na pyžamo, a tak bylo Alexovi jasné, co má pod ním. Podíval se na své neexistující hodinky na ruce. "Je půl páté, proč máš na sobě pyžamo?"

   Než stihla odpovědět, objevil se za ní Oscar. Taky v pyžamu.

   "Něco jsi mi zapomněl říct?" ptal se nejistě Oscara. Ten po něm bez jediného slova hodil nějaké oblečení. Alex se na kousky oděvu nemusel ani podívat, aby věděl, o co jde. Do pěti minut už měl na sobě pyžamo taky.

   Alex popřál Oscarovi, který jeho dárek velice ocenil, a ještě před prvním filmem skončili všichni tři na posteli s tunou jídla a klábosili jako staré babky na vesnicích.

   "Chci vědět detaily," prohlásila Bella jako první. "Takže už jste si to s Yohanem vyříkali?"

   Bella s Oscarem toho moc nevěděli. Byli samozřejmě na premiéře, od které uběhly dva dny, ale Alex s nimi neměl zatím šanci úplně mluvit.

   A tak s úsměvem přikývl. "My jsme v pohodě," vysvětlil. "Jen jeho situace úplně ne."

   Všechno jim přeříkal. Snažil se jim vylíčit vše, aby získali celkový obraz (kromě toho, jak se Alex rozbrečel, když mu Yohan dával zpátky náramek, to vědět nemuseli) a ukončil to slovy, že by opravdu rád věděl, jak mu pomoct. "Sám mi ale řekl, že já nic nezmůžu a že na tom pracuje a mám mu věřit."

   Bella s Oscarem se na sebe podívali. Byl to zvláštní pohled a Alexovi připadalo, jako by zase komunikovali mimo jeho chápání. 

   "Dokud je Yohan v Anglii, těžko se něco řeší," promluvil po chvíli Oscar. "Jestli se ale rozhodneš mu jakkoliv pomoct, jsme tu pro tebe a jdeme do toho s tebou, i kdyby nás to mělo stát všechny končetiny."

   Alex se uchechtl. "Jako bych snad měl nějaký plán. Netuším, co bych měl udělat."

   "Jsi s ním nějak v kontaktu?"

   "Jo, posíláme si holuby," odpověděl Alex s naprosto vážnou tváří. "Musíme zůstat v utajení."

   Oscar se plácl do čela. "Nejhorší je, že nevím, jestli ti mám věřit i u takové kraviny, protože ty jsi doslova schopný holuba poslat."

   "Dělám si srandu," zasmál se Alex. "Dal mi svůj mail, který si tajně vytvořil. Takže jak za starých časů si posíláme maily."

   "Aww, to je ale romantický," uznala Bella. Ano, Alexovi to taky do jisté míry přišlo romantické (teda pokud by se nevydával za Gertrudu a napsal opravdu něco pěkného), ale hned by to vyměnil za jedinou minutu být s Yohanem. Měli se ale vidět až za téměř tři měsíce.

   "Chybí mi," řekl tiše a nejprve si ani neuvědomil, že to řekl nahlas.

   "To je pochopitelný," odpověděla Bella.

   Alex zavrtěl hlavou. "Kdybych měl alespoň jistotu, že je v pořádku. Ale já jeho manažerovi nevěřím ani nos mezi očima a bojím se, že je jen pravá ruka Cristensena, která se nebojí udeřit, když si myslí, že musí."

   "Zeptej se ho. Ať ti upřímně napíše, co mu manažer dělá. Budeš pak více klidnej," prohodil Oscar.

   "Nebo ještě víc ve stresu," zamumlal Alex. "Až se vrátí, ukradnu ho z letiště a schovám ho u sebe v bytě, fakt jako. Tam bude v bezpečí."

   "Nemůžu uvěřit, že už je to tak pět měsíců, co jste se dali dohromady, a já ho viděl naposledy ten den v restauraci, když jste se ještě nenáviděli," zakroutil Oscar nevěřícně hlavou.

   "Tři měsíce z toho je v Anglii a jinak jsme byli v New Yorku, přišlo ti, že k tomu byla nějaká šance?" podíval se Alex tázavě na Oscara.

   "Ne. Ale co když nezapadne do naší party? A ty už jsi zamilovaný až po uši, to už není cesty zpět. Yohan nemá na vybranou, prostě si s námi bude muset rozumět nebo ho asi budu muset zabít, protože je mi jasný, komu bys ty dal přednost," drmolil Oscar.

   Bella ho kopla. Alex byl rád, že to nemusel dělat sám. "Můžeš přestat? Na půl roku je Yohan v Anglii za těch podmínek, co se nám ani trochu nelíbí, Alexovi se po něm stýská a ty bys ho už zabíjel."

   "Nezabíjel! Jen prostě doufám, že si s námi bude rozumět, toť vše. Ale já věřím, že jo..."

   Alex už je přestal vnímat. Vzal do ruky svůj telefon a otevřel mail. Začal psát.

Od: [email protected]
Pro: [email protected]
Předmět: chybíš mi...

Je normální, abys mi už chyběl, i když jsme se viděli před dvěma dny? Nejspíš je to díky té myšlence, že další šance se nám naskytne až za nějakých osmdesát dnů. Nevím, jestli to vydržím.

Jsem u Oscara s Bellou. Právě se handrkují o tom, jestli si s nimi budeš rozumět nebo ne. Já si ale myslím, že budeš. Zamilují si tě tak, jak se to stalo mně.

Doteď nechápu, jak jsem tě mohl nenávidět. Chtěl bych na to nejraději zapomenout. Ale to už je minulost, víš to, že? Miluju tě, Yohane.

Asi to budeš číst až ráno, takže dobré ráno :] Doufám, že ti tento přeslazený mail udělá lepší den. Já si jdu dát dalšího panáka a doufat, že se čas zrychlí a ty se vrátíš brzo.

Alex (žádná Gertruda, já)

Ɣ

ooo, ty maily mě baví