Alex nechtěl Yohana nijak kontaktovat, že letí do Anglie. To byla chyba číslo jedna.

   Když s Oscarem přistáli, vyzvedlo je nějaké černé SUV u bočního vchodu, co bylo pro Oscara zařízeno. Odvezlo je na hotel.

   Yohanův hotel, kde zůstával, byl známý, ale taky bohužel plný. Navíc, Oscar měl hotel zařízený od agentury, která si ho pozvala na přehlídku, a tak měli jasno. I když byl téměř na druhé straně od Yohanova.

   Být ve stejném hotelu, vše by to ulehčilo. Minimálně jejich soukromí.

   Chyba číslo dvě? Nevěděl číslo Yohanova pokoje a na recepci mu to taky samozřejmě nechtěli říct. Už tímto Alex riskoval, recepční klidně mohla vypustit do médií, že se Alex Wyatt zoufale snaží zjistit pokoj Yohana Christensena, ale její reakce byla úplně jiná a pro Alexe trochu nečekaná.

   "Nemůžeme říct kde jakému fanouškovi pokoj Yohana Christensena," zasmála se, jako by snad Alex byl opravdu tak blbý, že by byl jen fanoušek, co se snažil zjistit jeho číslo pokoje. V tu chvíli se urazil a posadil se na jednu ze sedaček v lobby. Narazil si na sebe kapuci a nasadil si sluneční brýle, aby ho nikdo nepoznal.

   Bylo sedm hodin večer. Čas, při kterém si Alex nemohl být jistý, jestli už Yohan odpočívá na pokoji nebo ještě natáčí. Doufal v to druhé, doufal, že se za chvíli vrátí z natáčení a projde kolem něj.

   Christensen kolem něj prošel. Ale ten špatný.

   Yohanův otec se zastavil na recepci. Za pár sekund Alex zahlédl, jak na něj recepční ukazuje.

   V tu chvíli Alex začal zmatkovat. Pomalu se postavil, předstíral, že si ničeho nevšiml, že je jen na cestě ven z hotelu, přes hlavu jako klasicky kapuci.

   Za chvíli ho někdo popadl za paži a zastavil. Když se otočil, Christensen byl na cestě k němu.

   Když k němu došel, jako první mu sundal kapuci. A zasmál se. "Samozřejmě," utrousil.

   Alex přemýšlel, jak si tohle jeho samozřejmě má vynaložit. Zdálo se mu, že z pohledu Yohanova otce mohl vyčíst, že všechno o nich věděl.

   "Pojďme si promluvit do salonu," přikázal Christensen, i když to mělo nejspíš znít jako návrh.

   Alex se ale nehnul z místa. "Nejsem tady, abych si promluvil s vámi," řekl.

   Christensen, který už byl na odchodu, se otočil. "Jestli si chceš promluvit s Yohanem, první si promluvíš se mnou," promluvil chladně. 

   A tak Alex šel. Protože co měl dělat? Navíc mu začalo vrtat v hlavě, co asi o nich Yohanův otec ví. Nasadil si opět kapuci a rozešel se za Christensenem a jeho dvěma muži.

   Došli do onoho hotelového salonu, kde nikdo nebyl. Když všichni vešli, jeden z mužů za nimi zavřel dveře. I když byl Alex nervózní, byl připraven bojovat.

   Posadili se do nepohodlných čalouněných křesel. A Alex se, k jeho samotnému překvapení, chytil slova. "Chtěl bych mluvit s Yohanem. Myslím, že my dva si nemáme co říct."

   "Říká někdo, kdo bydlel měsíc na hotelu, který jsem já platil?" odvětil Yohanův otec.

   Tím Alexe dostal. Co všechno sakra věděl? "Uhm-"

   "Je mi to jasný, Alexi," přerušil ho Christensen a Alex se zašklebil, když vyslovil jeho jméno. "To mi ani nemusel Yohan nic říkat. Za ním jsem si přišel jen pro malé potvrzení."

   "Chtěl bych mluvit s Yohanem," zopakoval Alex trpělivě. "Potřebuju s ním něco vyřešit."

   "Já vím co," získal si opět slovo Yohanův otec. "Ale nevím, jestli to pro něj bude dobré, víš?"

   "Yohan je dospělý," rýpl si Alex. "Je na něm, aby si to rozhodl."

   "Yohan vděčí za všechno, co má, mně," utrousil Christensen. Alex ho opravdu nenáviděl. "A já ti dám jeho číslo pokoje. Je na pokoji čtrnáct v posledním patře. Teda bude tam, až se vrátí z natáčení. Jenže jestli za ním půjdeš, přísahám, že zařídím, aby se jen tak už nikdy neobjevil v tvojí blízkosti. Teď je na půl roku tady v Anglii. Klidně tu může zůstat déle. Slyšel jsi jeho britský přízvuk někdy? Dokonale by zapadl."

   Alex se uchechtl. "Žijeme v dvacátém prvním století. Můžu mu kdykoliv napsat a vy o ničem vědět nebudete."

   Samozřejmě, že měl Yohanův otec pojištěné i to. Vytáhl z kapsy Yohanův telefon s rozbitou obrazovkou. "Ztratil ho. My ho našli. Jeho telefonní číslo se dostalo k pár lidem, ke kterým nemělo. Když si pořídil nový, musel si zajistit i nové číslo, aby ho fanoušci neotravovali."

   Alex pochyboval o tom, že by Yohan jen tak ztratil telefon. Ale nechal to být. Místo toho řekl: "Nejste tak chytrý, jak si myslíte."

   "Jestli ho plánuješ kontaktovat na jakékoliv sociální síti, uvidím to," zaťukal na Yohanův starý mobil. Alex cítil, jak se všechna naděje v něm ztrácí.

   "Proč to děláte?" zeptal se zahořkle.

   "Yohan má toho ještě hodně před sebou," odpověděl klidně Christensen a schoval si Yohanův telefon zpátky do kapsy. "Jeho kariéra ani zdaleka není na vrcholu. Stačí jediná chyba a všechno se může pokusit. Ty bys mohl být hodně velká chyba."

   Alex se uchechtl. "Uvědomujete si, že Yohan je váš syn? Člověk, pro kterého byste měl udělat první poslední, respektovat to, co si sám přeje a co ne? Že by měl mít vlastní soukromí?"

   "To je to. Já pro něj dělám první poslední," odpověděl Christensen v klidu.

   Alex v tu chvíli skončil. S takovým člověkem se nemělo cenu hádat. Se zatvrdlým boháčem, co udělá vše proto, aby měl více peněz. Třeba že naprosto obětuje svého syna.

   Ten večer už Alex na Yohana nepočkal ani se nevydal do jeho pokoje. Nechtěl riskovat to, před čím ho varoval Christensen. Zklamaně se vrátil do svého hotelu, hlava plná myšlenek. 

   Tohle nebyl konec, ne. Yohan měl na konci měsíce přiletět na jednu akci týkající se jejich filmu. Určitě se najde chvíle, kde si budou moct promluvit. Musí jen vydržet pár týdnů. 

   Jakmile dorazil na pokoj, praštil s sebou do postele a vykřičel se do polštářů. Yohan byl tak blízko, ale při tom tak daleko. Chtěl se jen omluvit, chtěl to jen napravit. Mít Yohana zpátky.

   Jeho myšlenky se rozdělily na dva tábory. Jeden, který mu tvrdil, ať se na všechno vykašle, kontaktuje ho nějak nebo jde za ním. Druhý mu našeptával, ať nic neriskuje, že Yohanův otec je schopný udělat vše, co říkal.

   Nevzdával se, ale ani nic neriskoval. Hned, jak se s Yohanem někde uvidí, na nějaké akci, promluví si. Vyřeší to spolu. Tam jim Christensen v tom nezabrání.

   Yohanův otec byl silný hráč, ale to Alex taky. A neplánoval prohrát.

Ɣ

...já vás varovala