Vystěhovat se z hotelu a nastěhovat se do jiného tak, aby si jich nikdo nevšiml? To byl docela oříšek.

Proto celý přesun započal v deset hodin večer. Hotel, kde měl Yohan zaplacený pokoj jeho tátou, se nacházel asi tři kilometry od jejich momentálního. John zařídil velké auto, kde nanosili všechny jejich zavazadla a pak už byli na cestě k novému hotelu.

Alex byl neuvěřitelně rád, že jim to vyšlo. Byl si vědom toho, že už nemůžou riskovat jako doteď a mít se tolik sobě. Možná všem na setu bylo jasné, co mezi sebou měli (režisér to věděl s jistotou, protože se rozhodli mu to říct), ale pořád se v týmu pohyboval člověk, který tu první fotografii poslal do médií.

Jejich nový pokoj byl o něco málo menší, než jejich pokoje doteď, ale zase se Alexovi líbil víc. Hlavně kvůli té vaně s výhledem z desátého patra hotelu s okny, které z venku odrážely jen oblohu, a tak jim nikdo nemohl narušovat soukromí.

Hned tu noc vany využili.

Alex ji naplnil co nejvíc, přidal možná až moc pěny do koupele, takže o pěnu nebylo ani zdaleka nouze, a do pár minut už v ní byli s Yohanem naložení.

Bylo to pro ně zase něco nového. Alex dětinsky začal házet pěnu po Yohanovi, který se samozřejmě začal bránit, a tak vypadali jak malí kluci, kteří si vyhlásili vodní válku.

Dokud se Alexovi nedostala pěna do očí. Pevně stiskl víčka v sobě a mokrýma rukama od pěny si začal dřít oči, jako by to snad mohlo pomoct. Právě naopak. Akorát to štípání zhoršovalo.

"Počkej," uslyšel vedle sebe klidný hlas Yohana.m Rád by otevřel oči, aby viděl, co má Yohan v plánu, ale to se mu bohužel úplně nedařilo.

Yohan pustil kohoutek se studenou vodou za Alexem, jednou paží ho objal a do dlaně druhé ruky si nechal natéct vodu. Do pár sekund vypláchl Alexovi oči a on je tak mohl konečně otevřít.

"Dobrý?" zeptal se Yohan jemně.

Alex párkrát zamrkal. Zaostřil na Yohana a jeho jemný úsměv. Cítil jeho paži na svých zádech. A uvědomil si, jak moc ho miluje.

Ještě mu to ale neřekl. Místo toho ho je krátce políbil jako vyjádření díku.

A tak spolu začali sdílet jeden pokoj. Byli ovšem mnohem opatrnější, než předtím. Většinou si nechávali nosit snídaně a večeře na oběd a když z pokoje vycházeli, Alex často sahal po své velké mikině s kapucí. Nebo nějaké Yohanově. Ten jich moc neměl, ale Alex si prostě oblíbil nosit jeho oblečení. Yohan to Alexovo naopak ne, protože, jak sám říkal, Alexův styl nebyl vůbec jeho šálek kávy.

Někdy Alex opravdu zapomínal, že je starší. Protože mu to tak ani trochu nepřišlo.

"Tohle si nepořídíš," řekl rázně Yohan, když se podíval na obrazovku Alexova počítače.

"Proč ne?" ohradil se Alex. "Je to dokonalý."

Přivolal si Yohana k sobě, aby mu zhodnotil obrazy, které si chtěl Alex pořídit do svého bytu v Kalifornii. Byl z nich nadšený, Yohan asi úplně ne.

"Nebudu spát pod tak škaredými obrazy, když u tebe budu," vysvětlil jednoduše, otočil se na patě a vrátil se ke své původní činnosti - cvičení. Alex seděl na posteli s počítačem v klíně, zatímco Yohan dělal vedle něj kliky. To Alex nikdy nechápal.

Ovšem Yohanova slova ho připravila tak trochu o schopnost tvořit souvislé věty. Nebudu spát pod tak škaredými obrazy, když u tebe budu. Yohan u něj v bytě doma v Kalifornii. Po natáčení. Oni společně.

Tady šlo vidět, jak jednoduše Yohan o budoucnosti přemýšlel. Alexova hlava byla plná myšlenek, jak budou vytížení - ano, sice bydleli ve stejném městě, ale několik kilometrů od sebe, každý měl po natáčení naplánované své jiné projekty a už se zdaleka neuvidí tak často.

Yohan měl ale jasno. Prostě se i tak viděl v posteli u Alexe doma.

A tak mlčky záložku s obrazy vypnul. Raději si také představil Yohana ve své posteli a pokud se mu ty obrazy nelíbily, kupovat je nebude.

Zaklapl notebook a shlédl na podlahu na Yohana, který se právě držel v pozici prkna. "Baví tě to?" zeptal se lhostejně.

"Jo," odpověděl krátce Yohan a dál se soustředil na svůj dech.

Alex se zamračil. "Nechceš věnovat pozornost raději mně?"

Dostalo se mu další krátké odpovědi. "Ani ne."

Alex se zamračil ještě více. Yohan si do dvou minut lehl na zem, obrátil se na záda a zhluboka dýchal. Podíval se na postel na Alexe. "Chceš tohle?" zeptal se, vyhrnul si z části triko a ukázal na své břicho, kde se začaly rýsovat svaly. To pro Alexovo tělo byla španělská vesnice. "Tak musí být tohle," pokračoval Yohan a zamáchal kolem sebe rukama, aby dal najevo, že musí cvičit.

Alex se neubránil smíchu. "Ty jsi strašnej."

Pak nastal čas, kdy měli odjet na natáčení. Sbalili se, oblékli se a společně opustili hotel. Jako vždy na ně čekalo u zadního vchodu auto. Byla to už zaběhnutá rutina. V moment, kdy opustili pokoj, od sebe odstoupili, jako by se ani neznali. A tak to pokračovalo skoro celý den.

Až do jednoho momentu, kdy společně natáčeli obyčejnou nudnou scénu, kde se Brandom s Levim domlouvali, co budou děla, až jim skončí výuka.

Tuto scénu natáčeli v parku nedaleko jejich obvyklého setu a jel s nimi menší tým - asi o půlku menší, než normálně. Nepotřebovali tolik lidí na krátkou scénu v parku.

I přes to, že scéna byla krátká, jim to docela trvalo. Museli se ujistit, že kamery nezachytí v pozadí nikoho kromě komparzu a to právě způsobilo, že scénu točili hned několikrát.

"Co si o tom myslíš?" zeptal se Yohan v roli Leviho. Šli pomalou chůzí, kolem nich tři velké kamery, nad nimi mikrofon a soustředěný režisér, který z nich nepouštěl zrak.

Alex byl odjakživa mistr v kažení věcí. A tak, místo toho aby řekl své dva řádky ze scénáře, z něj vypadlo: "Miluju tě."

Režisér se plácl do čela a přerušil natáčení. "Tady není vhodný čas na improvizaci, Alexi."

Yohan se slabě zasmál, nejspíš trochu zmatený. "To není ve scénáři," řekl tiše, aby to slyšel jen Alex.

"Já vím," odpověděl Alex v klidu a polila ho nervozita. Pohledem vyhledal Johna, který mu už naznačoval, jak ho zabije.

Pořád nechytili toho, kdo vyšel s onou fotkou na veřejnost. Klidně ten člověk mohl být tady s nimi. Ale Alex tak nějak doufal, že to celý tým pochopil jako nepovedenou improvizaci. Kromě Johna. Ten moc dobře věděl, o co jde.

Yohan chvíli zůstal mlčky stát, nejspíš přemýšlel, jak si to má přebrat. Nakonec se k Alexovi naklonil blíž (ne zas moc, aby z toho neměli problém) a tiše mu řekl: "Ani nevíš, jak rád bych tě teď objal."

Alex se pousmál. Bylo mu jasné, že jestli to Yohan cítil stejně, teď mu to říct nemohl, to už by se za improvizaci považovat nedalo. A jestli ten zrádce byl teď mezi nimi?

I tak Alex trochu znejistěl. Řekl to moc brzo? Je vůbec možné, aby to Yohan cítil stejně?

Alex v tu chvíli zapomněl, že je to Yohan. Kluk, který se vždy ujišťoval, jestli je Alex v pořádku a dělal vše pro to, aby byl. A tak se postavil tak, aby Alexovo tělo bránilo výhledu celému natáčecímu týmu, který byl jen dva metry od nich, a rukou udělal gesto, kdy prostředníček a prsteníček skrčil, ale ostatní prsty nechal natáhnuté. Jemně rukou zatřepal, aby si toho Alex všiml a usmál se.

Alexovi trvalo déle, než bylo vhodné, aby si uvědomil, že mu Yohan právě řekl miluju tě ve znakové řeči tak, aby je nikdo neviděl ani neslyšel.

Všechna nervozita z něj odpadla. Neubránil se úsměvu a přikývl, aby dal Yohanovi najevo, že pochopil.

Ɣ

dobré ráno s novou kapitolou 😎