Když John přiletěl zpátky, přivezl s sebou malé překvapení.

   Blížila se devátá hodina večer, když mu přišla zpráva od manažera, že se už vrátil a do tří minut bude u něj v pokoji. Jakmile Alex uslyšel klepání na dveře, s úsměvem Johnovi otevřel.

   A v tu chvíli ho něco chytilo za nohy. Alex shlédl dolů a uviděl tříletou blonďatou holčičku, jak mu objímá nohy. "Alex! Alex!" skandovala roztomilým hláskem.

   Alex nemohl uvěřit svým očím. Dřepl si, aby mohl Emmu pořádně obejmout. "Co ty tady děláš, princezno?" zeptal se radostně. Pravda byla možná taková, že měl Emmu raději jak Oscara s Bellou dohromady. Ta ho alespoň nikdy nesoudí.

   "Maminka má bebí, musím být s tátou," odpověděla stručně a Alex vzhlédl k Johnovi, aby ho obdaroval většími detaily.

   "Žena si zlomila nohu," vysvětlil. "Nezvládla by se o Emmu postarat, tak jsem ji vzal s sebou."

   "Proč jste s ní nezůstali?" nakrčil Alex obočí. "Já bych to tady zvládl."

   John mu první věnoval takový ten pohled, který mu říkal, že ne, opravdu by to tady sám nezvládl, a pak pokračoval: "Je s ní její matka. V pohodě."

   A tak se stal Alex teoreticky chůvou až do odjezdu do Paříže. Emma ho až moc zbožňovala na to, aby mu dala alespoň trochu soukromí (to měl jen v noci, když šla spát) a on zase ji, takže ji stejně chtěl mít neustále u sebe.

   Když se na druhý den objevil u auta s tříletou holčičkou, Yohan se zamračil: "To sis kdy pořídil?" zeptal se.

   Alex ho ignoroval a klekl si k Emmě. "Stůj tady a nehni se, jo? Hned se vrátím, jen se jdu zeptat, jestli mají pro tebe tu sedačku, jinak budeš muset jet s tatínkem."

   Emma zaprotestovala, že s tatínkem jet nechce, ale nakonec se posadila na vyvýšený patník a hrála si s plyšákem pejska v ruce. Alex si odskočil za řidičem a když se vracel s dobrou zprávou, že sedačka je nachystaná v autě, jako první uslyšel Emmin smích. Jenže na patníku už neseděla.

   Přísahal by, že nebyl pryč ani minutu a navíc byl jen na druhé straně auta. I tak se ale Emma stihla skamarádit s Yohanem a smála se něčemu, co jí ukazoval na telefonu.

   Alex k nim došel a popadl Emmu do náruče. "No tak, princezno, s cizími lidmi nemůžeš mluvit," upozornil ji.

   Emma se začala kroutit z jeho náručí. "On je hodný, fakt! Má voztomilého pejska!"

   Alex už ji nedokázal udržet, a tak ji zase pustil. Emma se rozběhla zpátky za Yohanem a radostně vykřikla: "Další!"

   V Alexovi bublal vztek. Přece mu zrovna Yohan nesebere Emmu. 

   Naštěstí ale přišel čas nasednout si do auta. Alex vzal malou za ruku a dovedl ji k místu, kde měla sedět. Sedačka byla připravena za místem řidiče, přesně kde Alex sedával normálně, a tak si uvědomil, že cestou na natáčení bude muset být namáčknutý na prostřední sedačce vedle Yohana.

   Povzdechl si. Ale s klidnou hlavou připoutal Emmu do sedačky a obešel auto, aby mohl nastoupit. Yohan trpělivě čekal, až se Alex vedle Emmy posadí.

   Jenže sotva strčil jednu nohu do auta, Emma vykřikla. "Ne! Ty ne! Já chci pejska!"

   Alex se zarazil. Vážně na něj jeho princezna, jeho spřízněná duše vykřikovala, že chce vedle sebe Yohana a ne jeho? 

   Zamračil se na Emmu. "Teď jsi mě normálně ranila."

   "Pejsek! Pejsek!" vykřikovala. Alex si povzdechl a sklopil hlavu. Potupně z auta opět vystoupil a naznačil Yohanovi, ať si sedne první. Vedle Emmy. Jeho Emmy.

   "Doufám, že máš těch videí s čoklem dostatek," zavrčel na něj, když kolem něj Yohan procházel. Zastavil se a podíval se na svůj telefon.

   "Tak kolem třiceti? To by mohlo stačit," ušklíbl se.

   Yohan nad ním neustále vyhrával. A Alex v tu chvíli kašlal na jakýkoliv pokrok k lepšímu v jejich vztahu a rozhodl se, že ne, žádný pokrok nebyl, právě se vrátili na úplný začátek.

   John se taky nestíhal divit, když na set přišla jeho dcerka ruku v ruce s Yohanem a ne s Alexem.

   "Ani se neptej," okomentoval to Alex, "a raději mi kup psa."

   Taky se na setu dozvěděli, že režisér se sekl v zácpě kvůli nějaké bouračce, a tak za nimi přišel choreograf, že začnou dnes jinak. Alex hned věděl, o co jde.

   Za chvíli seděli s Yohanem na pro ně až moc malé sedačce (alias nemohli od sebe sedět minimálně půl metru) a sledovali jejich líbací scénu, kterou natáčeli minulý týden. Bylo divné sledovat s Yohanem to, jak se líbají na obří televizi s ultra HD rozlišením? Ano. Cítil se trapně, když jim choreograf popisoval, jak se líbali špatně a proč by měl raději Alex chytit Yohana za zadek? Stoprocentně.

   Řekl si, že i kdyby mu zaplatili milion, Yohanova zadku se nedotkne. Kdyby mu za to ale vrátil Emmu, to klidně.

   "Tady!" vykřikl choreograf a stopl jejich líbací scénu. "Tady by bylo lepší, kdybys sjel rukou trochu níž, ať jde Yohanova tvář lépe vidět."

   Alex mlčky přikývl.

   "Yohane, napadlo mě, že by nebylo špatné, kdybys ještě trochu vyčkal, než začneš Alexovi polibek opětovat. Alex by se pak už mohl začít odtahovat, celý zklamaný, ale ty se pak po něm vrhneš."

   Alex oficiálně nesnášel výběr slov tohoto týpka. Taky by docela ocenil, kdyby k nim referoval jako Brandon a Levi, protože ti dva se líbali. Kdyby to bylo na Alexovi, ani se k Yohanovi nepřiblíží.

  "Taky by bylo dobré, kdybyste ukázali více lásky, no tak, kluci. Hlavně ty, Alexi," pobídl ho choreograf. "Tváříš se moc, až do líbací scény je to v pohodě, to se hádáte, ale pak bysměl trochu změknout."

   To se mu lehko řeklo. Pro Alexe to bude až moc náročné přemáhání, aby vypadal, jako by Yohana miloval.

   Yohan se vedle něj uchechtl. Alex ho kopl. Vše vyřešeno.

   Choreograf se nad jejich pošťuchováním zamračil. "Mohli byste taky někdy trénovat," řekl pak. "Sami."

   Oba vyprskli smíchy. Choreograf si povzdechl.

   "Vy dva jste mi docela oříšek. Proč si vás režisér vybral?"

   "To taky nevím," utrousil Yohan. 

   "Jestli teď po vás budu chtít, abyste tu scénu se mnou projeli, nic z toho asi nebude, co?" zeptal se. Šlo na něm vidět, jak to s nimi pomalu vzdává.

   "No, to ne," odpověděl Alex ve stejnou chvíli, co Yohan: "Můžete to zkusit."

   Alex se k němu prudce otočil. Yohan pokrčil rameny. "Jsme profesionálové, ne? Zkoušení scén je v popisu naší práce."

   Choreograf se na ně nadějně podíval. "Super! Tak si stoupněte!"

   Yohan se opravdu ihned postavil. Alex si tiše zanadával a modlil se, aby se režisér vypletl ze zácpy co nejdříve. Proti své vůli se postavil. 

   Choreograf jim vysvětlil, že půjdou na tu scénu zpomaleně, aby si zapamatovali každý pohyb. Ukázal jim, kde jsou pomyslné kamery a taky je upozornil, že začnou od posledních Leviho slov před samotnou pusou.

   A tak se do toho pustili.

   "To není možný-" začal Yohan, zatímco Alex v sobě sbíral veškerou odvahu. A pak se historie opět opakovala. Alex opět překonal zbývající vzdálenost mezi nimi, chytil Yohanovu tvář (tentokrát tedy trochu níž) a políbil ho.

   Yohan přesně spravil veškeré výtky. Neoplácel Alexovi polibek až urputně dlouho, až se začal zklamaně odtahovat. V tu chvíli si ho Yohan přitiskl zpátky k sobě a polibek začal opětovat.

   Jestli se minule Alexovi líbilo, jak Yohan líbá, tentokrát to musel milovat. Přiznal si to. Přiznal si, že by mu nevadilo, kdyby ho Yohan líbal víc, jen kvůli tomu pocitu. Jeho rty a jazyk byly jako stvořeny pro Alexe. 

   A to ho štvalo. Neuvěřitelně moc ho to štvalo, že to byl zrovna Yohan Christensen, ze všech lidí na planetě.

   "Hned je to lepší!" vykřikl choreograf a přerušil tak Alexův tok myšlenek. Naštěstí. "To stačí, tak dlouhá ta scéna není," upozornil je.

   Yohan se od něj odtrhl. Alex k tomu neměl síly.

   "Uhm, můžu si odskočit?" zeptal se, zatímco si otíral rty. Choreograf mlčky přikývl.

   Bál se, že to, co se právě stalo, nebylo jen hraní. Že se do toho až moc ponořil. A že to Yohan poznal.

   Když kolem něj téměř proběhl, aby co nejrychleji z místnosti vypadnul, ucítil, jak se o jeho ruku otřela ta Yohanova. Nakonec ho ale nezastavil.

   A už nikdy si o tom nepromluvili.

Ɣ

   streak pokračuje! a já zapomněla odpovědět na včerejší komentáře, oops, už jdu na to!