Před vstupem do restaurace byla ještě něco jako zahrada se vstupem v podobě květinové brány, před kterou stal človíček, který na seznamu rezervací kontroloval, kdo mohl vejít.

   Yohan k Alexově překvapení neodešel z restaurace úplně. Uviděl ho sedět na jedné z laviček v zahradě. Seděl v předklonu, zapíral se o svá kolena a propaloval zemi pohledem.

   Alex k němu došel. "Jsi v pohodě?" zeptal se.

   Stejně mu to přišlo jako úplný nesmysl, aby zrovna on za ním chodil. Ale i když se nesnášeli, přece jen to bylo lepší, než kdyby za ním přišli Bella s Oscarem, ne? Aspoň se znali. A někdy měli i světlé chvilky, tohle mohla být další z nich.

   Yohan k němu zvedl pohled a Alex si tak všiml, že má v očích slzy. "Co chceš?"

   Alex zdvihl jedno obočí. "Ptám se. Jsi v pohodě?"

   "Jo," odsekl Yohan. "Jdi pryč."

   A tak si Alex sedl vedle něj na lavičku.

   Problém? Byl příšerný v utěšování lidí, v soucítění s lidmi a vlastně v jakékoliv interakci tohoto rázu s lidmi.

   "Nevypadáš," řekl v klidu. Yohan se odsunul na úplný konec lavičky. "Chceš si o tom promluvit nebo je to moc osobní na to, aby ses o tom svěřil přímo mně?"

   "Přesně tak," zamumlal tiše Yohan. "Nic ti do toho není. Můžeš v poklidu pokračovat s obědem se svými přáteli."

   Yohan si sundal brýle a otřel si oči. Alexovu pohledu se stále vyhýbal.

   "Kdo to je?" zeptal se, jakoby Yohana předtím vůbec neslyšel. "Tvůj táta? Brácha? To asi ne, co. Někdo z tvé společnosti?"

   Yohan mlčel. A Alex už byl připravený to prostě vzdát, zvednout se a opravdu si jít užít svůj oběd. Už mu určitě chladnul na stole.

   Pak k němu ale Yohan natočil hlavu. "Co všechno jste slyšeli?"

   "Asi vše od toho, co někdo rozbil tu skleničku nebo co to bylo," odpověděl Alex.

   Yohan se uchechtl. "Házet skleničky po tátovi je docela sranda, mohl bys to taky někdy zkusit," prohodil a Alex se neubránil úsměvu.

   "Takže to je tvůj otec?"

   "Jo."

   "A o co šlo?"

   "To už není tvoje věc," odsekl. Alex si povzdechl. To už si myslel, že se někam dostávají.

   "Hele, ber tohle jako krok k tomu, abychom se zvládali alespoň snášet. Když mi to teď řekneš, jsem si jistý, že to mezi námi vytvoří nerozbitné pouto a pomůže to našemu filmu," zkusil to Alex.

   Yohan se na něj podíval stylem, jestli to myslí vážně. "Není to tvoje věc," zavrčel téměř. "Vsadím se, že tě sem stejně jen vykopli ti tví kamarádi. Takže se můžeš vrátit a zbytečně se nenamáhat."

   "Hej," zatvářil se Alex ublíženě. "Snažím se být přátelský, tak si toho važ, jelikož se to nestává často."

   "Já o tvé přátelství vážně nestojím," zamumlal Yohan a odvrátil se od Alexe ještě víc. A to už si Alex myslel, že to není možné.

   A tak se postavil. "Jak chceš," prohodil. "Snaha na mé straně byla. Klidně tady můžeš mizerně sedět sám a čekat, až tě nějaký paparazzi vyfotí. Nebo nebo můžeš jít zpátky dovnitř a přisednout si k nám, ale to pravděpodobně asi ani nezvážíš, co?"

   Yohan opět mlčel, a tak se Alex prostě jen otočil a nechal ho tam sedět. Když se vrátil do restaurace, jídlo už bylo na stole, jak předpokládal, a pohledy Belly i Oscara se na něj okamžitě upřely.

   Alex se otřepal. "Nikdy víc," zavrčel na ně a sedl si na své místo u stolu.

   "Tak co? Co jsi zjistil? Kde je?" bombardovala ho otázkami Bella.

   "Je to jeho otec," odpověděl Alex tiše, kdyby ho náhodou muž stále sedící u druhého stolu slyšel. "Jinak nevím nic. Furt mě jenom odháněl. A já se snažil fakt!"

   Bella natočila hlavu mírně do strany. "Proč ti nevěřím?"

"Protože pravda je taková, že jsem doteď jen postával venku schovaný za keřem, abyste si mysleli, že jsem si opravdu zahrál na kamaráda, a přitom jsem s ním nepromluvil ani slovo."

Oba si ho poměřili pohledem. "To zní ale fakt víc reálně, kámo," vyklopil ze sebe nakonec Oscar.

Alex si vzal do ruky příbor a dal si načas s krájením steaku na jeho talíři. "Tak neschopnej zase nejsem," řekl nakonec. Bella si viditelně oddechla. "Ale jak říkám, nechtěl se mnou mluvit. Já vám to říkal."

Nabodl kousek steaku na vidličku a už se blížil ke své puse, když se uprostřed pohybu zastavil. Yohan vešel opět do restaurace, pohledem zavadil o Alexe, jinak se ale vydal ke svému stolu. Jeho otec na něj začal hned něco syčet, nejspíš se snažil, aby je nikdo neslyšel. Yohan ho ale naprosto ignoroval. Došel ke svému místu, vzal si příbor, sklenici vína a talíř s nedojedeným jídlem a jako dítě na prvním stupni základní školy si přesedl. Usadil se právě k jejich stolu, přímo naproti Alexe, jak mu to nabízel.

Bella s Oscarem na něj zaraženě civěli. Yohan si v poklidu rozložil přinesené věci, rychle pohledem přejel pohledem po přítomných, až se zastavil na Alexovi, a řekl: "Dobrou chuť."

Jeho otec vypadal, jako by měl každou chvíli vybuchnout. Stál pár metrů od jejich stolu, jako by nedokázal uvěřit, co právě Yohan udělal, ale najednou mu nejspíš došla slova. Nebo prostě pochopil, že s ním Yohan pro dnešní den skončil.

Do minuty se otočil a restauraci opustil.

Zatímco Yohan v poklidu obědval, ostatní se stále překvapením nehýbali. Když měl zrovna Yohan skloněnou hlavu, Bella k němu kývla a ukázala na Alexe. To je tvoje práce? naznačila mu ústy.

Alex nejprve pokrčil rameny, ale nakonec přikývl. Přece jen mu nabídl, že si k nim může Yohan sednout, nikdy ho ale nenapadlo, že by to mohl opravdu udělat.

Oscar si odkašlal. "Tak Yohan, jo?"

Yohan zvedl pohled. "Však se známe, ne? Seznámili jsme se tehdy na té show v Paříži."

Oscar se zatvářil, jako by nemohl uvěřit, že si ho někdo jako Yohan pamatuje. Alex se musel uchechtnout, přišlo mu to vtipné, když byl Oscar o celé tři roky starší.

Bella nasadila svůj profesionální úsměv. "Jo. Oscar má jen hodně krátkodobou paměť."

Kdyby Bellu neznal, soudil by z jejího chování, že má prostě v plánu na místě Yohana sbalit.

"Hej!" ohradil se Oscar. "Já si to pamatuju! Jen jsem chtěl začít konverzaci."

Yohan se pousmál a postrčil si brýle na nose výš. "V pohodě. Klidně se bavte, jako bych tady nebyl."

"Nevím, jestli je to dobrý nápad. Většinu času jen řešíme to, jak se s Alexem nenávidíte," zamumlal Oscar, ale všem bylo jasné, že měl v úmyslu, aby ho všichni slyšeli.

A tak si Alex zopakoval minulost a znovu pod stolem Oscara kopnul.

Yohan zavrtěl hlavou. "Myslím, že nenávist je moc silný slovo," řekl s plnou pusou.

Alex přemýšlel, jestli před ním sedí ten samý Yohan, se kterým před chvílí mluvil venku.

Každopádně si všiml, jak se Bella snaží zakrýt úsměv. Oscar svůj překvapený výraz neskrýval ani trochu.

"Okay, okay, máme vás snad nechat o samotě?" řekl přehnaně upraveným hlasem Oscar a zastrčil si neexistující pramen vlasů za ucho. Někdo by mu měl zakázat memes a sociání sítě.

Jak moc by byl považován za zlého kamaráda, kdyby ho opět kopl?

Yohan se zasmál. "Ne, jak říkám, dělejte, jako bych tady nebyl. Nechci vás rušit."

Alex se pomalu pustil do jídla. Jeho steak už byl skoro vychladlý, ale pozornost tomu nevěnoval, i když to mohl svést na Yohana a obvinit ho, že mu kvůli němu vystydlo maso.

Před dvěma týdny by to pravděpodobně ještě udělal. Další šance k pošťuchování se, no ne? Teď si ale uvědomoval, jak dětinské by to bylo.

Jak dětinské bylo snad vše, co si s Yohanem za poslední dva roky udělali.

A tak jen tiše odpověděl dobrou chuť a strčil si do pusy další kousek masa.

Ɣ

uhm. donuťte mě psát taky něco jiného.