Každý šel prozkoumat jinou část. Já šla do té úplně horní. Zatím jsem narazila jen na pár oblud a to jsem zvládla levou zadní. Měla jsem ale tušení, že mě nahoře čeká něco mnohem horšího. Proplížila jsem a konečně jsem vešla do posledního patra. Tam na mě už čekali asi 3 obludy a začaly na mě útočit. Zareagovala jsem okamžitě a začala jsem s nimi bojovat. Když jsem je odkopla na zem využila jsem svoji moc a z rukou mi vyletěly paprsky které obludy omráčily.
,,Clarice Elizabeth Starková..konečně se setkáváme."promluvil hlubokým hlasem někdo. Okamžitě jsem se otočila a spatřila jsem monstrum. Byl mnohem větší než ty ostatní. Cítila jsem z něj, že je také mnohem mocnější.
,,Jsi velice mocná..hodila by ses nám."promluvil znovu a já se zatvářila znechuceně.
,,K vám bych se nepřidala ani za milion let."vyprskla jsem.
,,Dobrá, inu..vybrala sis to sama. V tom případě mi vydej svůj prsten a pak tě možná nechám žít."
,,Prsten je pryč, je zničen."řekla jsem s klidem ale byla jsem ostražitá abych mohla kdykoliv zaútočit kdyby se o něco pokusil.
,,To ti nevěřím mé dítě, nezničila bys to poslední, co ti po matce zbylo."zasmál se.
Když jsem si vzpomněla na maminku, slzy se mi nahrnuly do očí.
,,Zničila."řekla jsem.
,,Vím, že ho nemáš u sebe. Máš ho někde skrytý a proto přichází na řadu plán B."přišel ke mně blíž. Nedala jsem na sobě znát strach.
,,Uneseme tě a Avengers dostanou nabídku..buď zachránit prsten nebo tebe. Uvidíme co si vyberou."okamžitě co to dořekl jsem napřáhla ruce abych ho mohla zneškodnit. On byl ale rychlejší. V ruce se mu objevila injekční stříkačka a poslední co si pamatuju bylo to, že jsem cítila bolest v ruce jak mi ji tam bodl.
Probudila jsem v chladné místnosti bez oken, cítila jsem se jako v kleci. Neměla jsem nejmenší tušení kolik je hodin.
Bolelo mě hlava a tak jsem si pomalu stoupla.
Promnula jsem si oči a když jsem se jakž takž probrala jsem se odhodlala použít svoje schopnosti k útěku. Jakmile jsem ale nadzvedla ruce a snažila se z nich něco vydat nic se neobjevilo. Nechápala jsem co se děje a tak jsem to zkoušela znovu a znovu. Začínala jsem být zoufalá a cítila jsem, že na mě jde šílená úzkost. Začalo se mi špatně dýchat a měla jsem pocit, jako by šly stěny proti mě. Snažila jsem se uklidnit.
,,Už jsi se nám probudila."ozvalo se přede mnou a já se hrozně lekla. Ta obluda, nejspíš jejich pán, stál přede mnou.Pořád jsem se snažila na sobě nedát znát strach ale myslím si, že to bylo marné. V očích jsem měla hrůzu a to mi určitě nehrálo do karet. Bez svých schopností jsem nebyla nic. Byla jsem jenom jako každý jiný obyčejný agent.

,,Co jsi mi to udělal?"zeptala jsem se s roztřepaným hlasem a hlavou jsem kývla na své ruce.

,,Dal jsem ti injekci ve které byla látka, která na pár hodin utlumí tvé schopnosti."zněla odpověď

Musím uznat, že jsem si trochu oddechla, že je to jen dočasné. I když jsem to nedávala znát, bez svých schopností jsem se cítila poměrně dost nesvá.

,,Teď už budeme jen čekat až přijdou ti tví kumpáni s prstenem, no a pak vás všechny zabiju."zdůraznil posledních pár slov. Vážně jsem doufala, že sem Avengers nepřijdou. Šli by rovnou na porážku.
Jak jsem je ale znala věděla jsem moc dobře, že přijdou. Abych si zkrátila dlouhou chvíli přemítaly se mi v hlavě vzpomínky.
Mohlo uběhnout jen pár hodin ale pro mě to byla věčnost. Nekonečné čekání na to, co bude dál.
Najednou se ozval hluk a já věděla, že se něco děje.