Sebrala jsem se a šla jsem všechny přivítat. Rogers už tam stál. Vyměnili jsme si pohledy.
,,Koukám, že jste oba živí."poznamenal Thor a já odpověděla: ,,Jsme ale bylo to jen tak tak a kapitán už by tu nebyl."
,,Tak jak jste to tady zvládli? Všechno proběhlo v pořádku?"zeptal se táta.
,,Ehm jo."řekl Steve a já přikývla.
,,Tony nevyslýchej, Steve je dobrá chůva."zasmála se Nat a spolu s ní i ostatní.
,,Tak jaká byla mise?"zeptal se Kapitán.
,,O nic moc jste nepřišli, zmlátili jsme pár agentů a to bylo všechno."řekl Rhodey.
,,Byla to brnkačka."dodala Wanda.
,,To sice byla ale musíme se mít pořád na pozoru. Claiřin prsten nesmí ukrást, způsobilo by to velkou zkázu. Friday mi zjistila, co že to vlastně za obludy je. Mají krále, který očividně potřebuje kámen k ovládnutí vesmíru. Friday také zjistila, že momentálně mají jakousi základnu na zemi, nebude to lehká mise ale nečekaně na ně zaútočíme, zjistíme trochu víc o kameni a zpacifikujem je."řekl Tony.
,,Znamená to teda že to beze mě nezvládnete?"zašklebila jsem se celá natěšená na tuhle velkou misi.
,,Zas tolik si nevěř Starková."dodal Steve a já protočila oči.
Hlavně že ty sis včera večer věřil až moc blbečku. Pomyslela jsem si ale nechala jsem si svou myšlenku pro sebe.
,,Co si budem, bez Claire bychom byli už mockrát mrtví."zastal se mě Bruce a já se na něj usmála.
,,Jo a volal Fury, že nám sem prý pošle nějakou agentku, prý je u nich nejlepší..aby na nás dohlédla a kdyžtak nám pomohla."dodal ještě táta a já se na něj zmateně podívali.
,,Nepotřebujeme tu nějakou agentku."ozvala jsem se.
,,Ta agentka se jmenuje Sharon, je skvělá, myslím, že by se nám tu mohla hodit."vložil se do rozhovoru Steve a já na něj nechápavě koukala.
Nic už jsem neřekla, sebrala jsem se a odešla jsem do pokoje. Jediný Peter si všimnul, že jsem rozrušená, tak šel za mnou.
,,Proč tě ta agentka Sharon tak rozhodila?"zeptal se mě. Ani jsem nevěděla, proč mě to tak sebralo. Achjo, tak moc jsem si přála říct Peterovi všechno o včerejšku ale věděla jsem, že by z toho dělal moc velké haló.
,,Ani nevím, jen mám blbej den."odpověděla jsem. Peter si ke mně lehnul a navrhnul, abychom se koukli na film a tak jsme si tam pustili nějakej horor.
Když jsme ho dokoukali, ještě jsme si zbytek večera povídali. Peter donesl zmrzlinu a tak jsme probírali všechno možný a u toho jsme pojídali naši nejoblíbenější karamelovou zmrzlinu.

,,Sakra, to už je tolik hodin."řekl Peter a já se koukla na hodiny.
Bylo už docela pozdě večer, s Peterem jsme se nějak až moc zakecali
,,Tak já už půjdu spát Claire, dobrou noc."řekl Peter a usmál se.
,,Dobrou pavoučku."oplatila jsem mu úsměv a on odešel. Vzala jsem si na sebe triko a kalhotky, můj klasický outfit na spaní a ještě jsem projížděla instagram. Po asi hodině koukání na různé sociální sítě jsem se rozhodla, že zkusím usnout.
Zavřela jsem oči. Ale před očima jsem měla kapitána, přemýšlela jsem nad tím, co se vlastně včera stalo. Nemohla jsem z hlavy dostat tyhle myšlenky.
Po hodině a půl snahy o spánek jsem se zvedla a rozhodla jsem jít do kuchyně pro nějakou půlnoční svačinku.
Všichni už spali takže v kuchyni byla tma. Rozsvítila jsem a v tom jsem opět měla pocit, že mám infarkt.
,,Doprdele co tady děláš po tmě?!"Zděsila jsem se, když jsem uviděla sedícího kapitána na židli.
,,Pozor na jazyk! Pořád se tak lekáš, asi nemáš čistý svědomí."rýpnul si do mě.
Já jsem jeho poznámku přešla a místo toho jsem se zeptala: ,,Nemůžeš spát?"
,,Ty očividně taky ne."odpověděl.
,,Už tu ale nějakou dobu sedím, tak půjdu znovu zkusit usnout."povzdechl si, zvednul se a hrníček, ze kterého pil šel dát do myčky.
Já tam zrovna dával talíř a on se mi tam samozřejmě musel připlést, takže jsme se u myčky motali jak košťata.
,,Nemůžeš počkat než to tam dám?"zeptala jsem se, nadzvedla jsem hlavu a najednou jsem si uvědomila, že jsme u sebe až nebezpečně blízko.
,,Tak si počkej ty."řekl a naklonil se ke mně a políbil mě. Já místo toho, abych uhnula jsem mu polibek opětovala.
Cítila jsem motýlky v břiše. Opět.
V tu chvíli jsem se ale odtrhla.
,,Ne tohle je špatně, včerejšek byla jedna velká chyba, která se nebude opakovat."řekla jsem.
,,Jasně, byl to omyl. Stejně spolu nechceme mít nic společnýho."řekl a já přikývla.
,,Takže dobrou Rogersi."řekla jsem a rychle jsem zaplula do svého pokoje.
,,Dobrou Starková."slyšela jsem ještě za sebou.