ɛ Oliver ɜ

Oliverovi ta vyhrocená výměna názorů, jak by to sám nazval, zůstávala v hlavě do té doby, než Eliase potkal na hotelu.

Protože ho vážně nečekaně potkal. 

Měli před sebou celý volný den, první od začátku turné. Oliver se opět rozhodl využít luxusního hotelu, a tak se ještě po koncertu vydal k bazénu. Byla půlnoc, ale to mu nevadilo. Aspoň měl jistotu, že bude tam bude sám.

Jenže nebyl. Tam právě narazil na Eliase. Byl ve vodě, zády k němu, opíral se o okraj a vypadal ztracený v myšlenkách. 

Oliver si odhodil věci na lehátko. "Kde máš ochranku?" zeptal se jako první.

Už jednou Eliase potkal u bazénu, ale to se jen minuli. Měl hned za zadkem jednoho z bodyguardů.

Elias se Oliverova hlasu lekl. Pak se otočil. "Řekl jsem jim, že jdu jen za Harper, která má pokoj ve vedlejší chodbě. Chtěl jsem být tady sám."

Oliver ukázal směrem, kudy přišel. "Tak mám odejít?"

"Ne," zavrtěl hlavou Elias. "Stejně jsem už skoro na odchodu."

S těmito slovy se vyšvihl z vody ven, narovnal se a protáhl. Pak se vydal ke svým věcem a ručníku kousek od Olivera.

Oliverův pohled spadl na jeho tělo. A jeho bisexuální část se probrala k životu.

Odkašlal si. Odtrhl pohled. "A jsi v pohodě?" zeptal se. Elias vypadal opět samozřejmě unaveně (což taky byl), ale taky zněl smutně. Oliverovi bylo jasné, že za tím stál Dylan.

Dylanova slova moc nechápal. Nejprve pochopil, že Dylan ví o Eliasovi něco, co ostatní ne, ale tuto myšlenku mu vyvrátila Eliasova slova, že neví, o čem to mluví. Co si ale namlouval - i kdyby měl Dylan pravdu, Elias by to jen tak nepotvrdil někomu, koho zná pár týdnů.

"Jo," odpověděl a začal si sušit vlasy ručníkem. "Jen jsem nemohl usnout, tak jsem si šel zaplavat."

"Máš za poslední dva dny naspané čtyři hodiny, jak se ti nemůže chtít spát?" zeptal se Oliver dřív, než se stihl zastavit. Neměl se ptát. Neznal Eliase, třeba měl nějaké problémy se spánkem. Třeba to bylo osobní.

Elias ale jen pokrčil rameny. "Hlava plná myšlenek. Ty jsem snad teď utopil a půjde to líp."

Oliverovi začínala být zima, když tam jen tak stál v plavkách, a tak se pomalu přemístil k bazénu. Sotva skočil do vody, Elias promluvil znovu. "A co ty tady takhle pozdě?"

Oliver se odrazil od kraje a doplaval doprostřed bazénu. Potopil se, vynořil, hodil si vlasy dozadu a až pak odpověděl. "Opět si užívám luxusního hotelu," odpověděl upřímně.

Elias se zasmál. "Že se ptám."

Oliver se opět potopil a pod vodou se vydal do hlubší části bazénu. Když se vynořil, marně hledal Eliase mezi lehátky - ten se totiž stihl už přemístit a seděl na kraji bazénu s nohami ve vodě. Když si Oliver vyklepal vodu z uší, Elias měl pro něj další otázku.

"Co si o mně momentálně myslíš?" 

"Cože?"

"Slyšel jsi mě."

"Uhm," vydal ze sebe Oliver. "Co bych měl?"

"Tvrdíš, jak mě nemáš rád kvůli své bývalé, ale při tom jsi naprosto v pohodě."

Oliver se uchechtl. "Platíš mi luxusní hotely a cestu kolem světa. Bylo by neetické se k tobě chovat s nenávistí, i kdybych chtěl."

"Takže nechceš?"

"O co ti jde?" zeptal se zmateně.

Elias pokrčil rameny. "Jsem docela rád, že s námi cestuješ zrovna ty. Neočekáváš ode mě, abych se choval jako ten vysněný idol, známá hvězda. Necítím se kolem tebe, jako bych musel pracovat, což s kýmkoliv jiným bych musel. Abych splnil jejich očekávání cestování s oblíbeným zpěvákem."

Oliver jeho slova zpracovával velmi pomalu. Elias ale ještě neskončil. "Třeba to s Dylanem v šatně. Být na tvém místě nějaký fanoušek, bál bych se, co na internetu o tom zveřejní."

"Ani mě nenapadlo o tom něco přidávat. A nemyslím si, že by někdo-"

"To by ses divil," uchechtl se Elias. "Zaujmout na sociálních sítích. Prodat citlivé informace. Většinou jsem hodně opatrný i kolem mého vlastního týmu, a to jsou lidi, kterým věřím snad nejvíce. Ale ne dostatečně. Stačí jeden krok vedle a mohli by na tom pěkně vydělat."

Oliver nasucho polkl. "Mluvíš přímo o dnešku?"

Elias se na něj poprvé, od toho co se posadil na kraj bazénu, podíval. "Víš, že tyto soutěže nikdy nejsou náhodné?" zeptal se. "Můj tým si tě vytypoval. Vybírali jen mezi fanoušky mužského pohlaví, hlavně aby nevznikl žádný milostný skandál s fanynkou."

Oliver chápavě přikývl. Takže přece jen Dylan mlel mimo mísu. 

"Ptal ses mě, co si o tobě momentálně myslím," promluvil. "Takže za prvý, vůbec tě neberu jako tu světoznámou hvězdu, kterou jinak samozřejmě jsi, to ti neberu. Takže kdybys mě naštval, klidně bych se tě nebál kopnout. Nebo možná jo. Přece máš za zadkem neustále ochranku." Elias se zasmál. "A já vím, že za nic nemůžeš, jenže zkrátka pokaždé, co jsem tě uviděl, vzpomněl jsem si na Pheobe a Andreho, kteří mě zradili. A to mě štvalo." Ani se neobtěžoval mu vysvětlovat, kdo jsou Pheobe a Andre. Musel to pochopit. 

"To se mi taky líbí. Že mě nebereš jako někoho slavného. Jde to vidět," řekl Elias tichým hlasem. 

"No, chci tím jen říct, že už je to lepší. Už tě nemám chuť praštit pokaždý, co tě vidím," dokončil svůj proslov.

Elias začal pomalu kopat nohami ve vodě. "Co se tedy stalo? Mezi tebou, Pheobe a Andrem? Pokud ti samozřejmě nevadí o tom mluvit, ale docela mě to zajímá, když jsem se do toho nevědomky zapletl," zasmál se krátce.

"Není to nic světoborného," pokrčil rameny. "Pheobe byla vždycky tvá šílená fanynka, dokonce mi i pověsila plakát v pokoji." Elias se neubránil úsměvu. "A Andre tě měl taky vždycky rád. Když jsi vyhlásil tohle turné, bylo jasné, že půjdou spolu a mně to nevadilo. Dokonce jsem s nimi kupoval lístky. O dva dny později jsem je u Pheobe sám nachytal. A teď si to představ, pokoj plný tvých plakátů. Sednu naštvaně do auta, v rádiu tvá písnička. Naštval jsem se i na tebe."

V tu chvíli se Elias smál už opravdu nahlas a bez přestání. "Wow, nikdy bych nečekal, že to budu vyprávět přímo tobě."

"Promiň, ale přijde mi to docela vtipný," řekl Elias, když se dosmál, a utřel si neexistující slzy. "Jen ta představa jak na ně koukám z několika úhlů jako plakát na zdi."

Oliver se rozesmál taky, protože nečekal, že by se Elias smál přímo tomuto. 

"Takže na tom koncertu v L.A. byli oba?" zeptal se Elias.

Zavrtěl hlavou. "Ne, jen Pheobe. Andre s ní jde až na ten koncert, kterým končíš turné."

"Aha," přikývl chápavě Elias. "Takže máš od ní hezky na pár měsíců pokoj."

"Víš, že když jsem tohle vyhrál, pořád si myslela, že jí tu výhru daruju? Po tom, co mi udělala?" 

"Ne-e."

"Jo-o"

"Wow, ta holka má kuráž. Už teď ji nemám rád."

Oliver stáhl rty do úzké linky. "Já jsem strašný. Teď kvůli mě nesnášíš jednu z tvých nejvěrnějších fanynek."

"Tak neměla podvést mého kamaráda." Oliver nakrčil obočí. Elias ho napodobil. "No tak, Oli, co jinýho jsme?"

"Takže už i přezdívky, Eli?" rýpl si Oliver.

"Proboha, tak už mi nikdy neříkej." Elias se zatvářil, jako by právě snědl kousek extra kyselého citrónu. 

"Olivo se ti líbí víc?"

Oliver celou dobu kroužil ve vodě, a tak se v tu chvíli i objevil blízko Eliase. Proto neváhal a vykopl Oliverovi vodu přímo do obličeje. Hned na to si stoupl a odstoupil od bazénu, primárně proto, aby na něj nemohl Oliver vypálit zpět. "Vidíš? O tomhle mluvím. S tebou je zkrátka... pohoda."

Na to Oliver vážně nevěděl, co odpovědět. Naštěstí ale Elias ještě dodal: "Ted už jdu vážně spát. Padá na mě únava."

Oliver ho sledoval, jak si bere všechny své věci z lehátka a odchází. Těsně předtím, než vyšel východem ven, zvolal. "Dobrou noc, Eliasi."

Elias se překvapeně otočil a jeho koutek úst se zvedl do úsměvu. "Dobrou," odpověděl.

Jediné, na co ale v ten moment myslel, bylo, jak by mu Pheobe v tu chvíli záviděla.

ɛ ɜ

zítra mě ještě čeká tříhodinová cesta vlakem. to bych taky mohla dát kapču, right