ɛ Elias ɜ

Později hodně litoval toho, že si nedal ani toho pitomého šlofíka.

Celou ranní show téměř usínal na stoličce, zatímco si Oliver spokojeně dospával na hotelu. Harper se ho několikrát ptala, co se děje, ale Elias jen odpovídal, že zkrátka moc nespal, když vzal v potaz adrenalin z koncertu a třesoucí se autobus.

Byl alespoň rád, že se někam posunuli. Teda v to Elias doufal. Od začátku nebral Olivera jako fanouška, protože ním ani nebyl, a celá tato soutěž, které ze začátku moc nefandil, se ukázala jako dobrá. Oliver totiž na něj nehleděl jako na slavného. Bral ho jako normálního kluka, kterého nemá rád, protože ho měla ráda jeho bývalá. A nejlepší kamarád taky.

Elias se musel pro sebe zasmát. Bylo to komické.

Na hotel se dostal až kolem oběda. Potkal Olivera, jak vyráží do města, aby ho trochu poznal a Elias se nachytal, že by rád jel s ním. Ale zaprvé, měl necelé čtyři hodiny, které mohl využít na spánek, a za druhé by s nimi tím pádem musela jít i ochranka a Elias mu nechtěl vzít tu možnost se volně po městě pohybovat.

A tak se s ním jen pozdravil a zamířil si to rovnou do postele.

-

Ten večer podal téměř příšerný výkon. 

Harper i Tobias ho utěšovali, že přehání. Že byl dobrý. Ale Elias cítil, že ze sebe nevydal to, co na jiných koncertech. Byl unavený, jako by ty čtyři hodiny nespal vůbec.

Seděl v šatně a odmítal se převléknout. S hlavou v dlaních nadával sám sobě, jak si to jeho fanoušci nezasloužili. Platili za to, aby ho viděli, a on přitom podal tak špatný výkon.

"Eliasi," špitla Harper vedle něj. "Převleč se. Zítra máš volný den, do Orlanda vyrážíme až pozítří. Můžeš odpočívat, jak budeš chtít. Ale Musíš se převléct. Dát si sprchu."

Elias si mlčky stoupl, pobral si věci a vydal se do koupelny. Teplá sprcha mu alespoň trochu rozptýlila myšlenky, jenže byly zpět hned, co ze sprchy vyšel. Málem se vrátil pod teplý proud vody, když ze šatny uslyšel hlas jeho bubeníka Dylana. "Co jste dělali celou cestu? Je naprosto vyřízenej a celého koncertu lituje. Divím se, že dneska nepadl vyčerpaností."

Elias se rychle osušil a hodil na sebe oblečení. Když z koupelny vyšel, Dylan stál kousek od Olivera a promlouval mu do duše. 

"Nech toho," štěkl na Dylana vyčerpaně. "Oliver není zodpovědný za můj spánkový režim. Myslím, že už jsem dost starý na to, abych se sám rozhodoval, kdy jdu nebo nejdu spát."

Dylan po něm střelil naštvaným pohledem. Elias ho měl z kapely nejmíň rád. Byl to zkrátka kariérista a honil se jen za penězi, což znamenalo, že se někdy choval až agresivně ve chvílích, kdy naprosto nemusel. Elias si moc dobře pamatoval, když se jednou rozhodovali, jestli by neměli zrušit jedno vystoupení v televizi v době, kdy byl Elias dost vyčerpaný a na dně. Dylan byl jediný, který trval na tom, aby ho odehráli.

"Tak se tady nelituj, měl sis zkrátka pořádně odpočinout," odpověděl mu rázně.

Elias by nejraději na něj vybouchl. Bránil se. Křičel. Ale neměl to zapotřebí. Nepotřeboval se s Dylanem rozhádat ani ne ve třetině turné. Byl to přece jen sakra dobrý bubeník a kdyby se celé turné jen hádali, ještě by musel někde uprostřed asijské odnože hledat bubeníka. 

"Nech to být," mávl nad tím rukou. "Někdy se holt koncert nepovede, moc dobře to víš."

"Tahle celá soutěž je fraška," zamumlal Dylan, zatímco se vydal pryč. "Jako bychom toho už tak neměli při turné nad hlavu, ještě tady hlídáme nějakého středoškoláka."

Elias už otevřel pusu, ale ten středoškolák ho předběhl. "Nepřijde mi, že bych vám tady dělal nějaký problémy."

"Tak jsi tady vůbec nemusel ani být," odpověděl mu Dylan.

"To možná ne. Ale nevím, jak jsem asi mohl ovlivnit výsledek koncertu, když jsem jen stál v publiku. Možná by ses měl měl první zamyslet nad sebou, protože ty jsi někdo, kdo ten koncert ovlivnit mohl."

Dylan se zastavil. "Chceš tím říct, že jsem hrál špatně?"

"Chci tím říct, ať na mě neházíš vinu, když nebylo vůbec v mých silách nějak koncert ovlivnit."

Eliasovi se líbilo, jak se Oliver dokázal bránit. Dylan byl o patnáct let starší jak on a stejně se ho nebál. 

"Nebylo, hm?" vrátil se k Oliverovi Dylan. "Tak mi řekni, proč si tě vzal Elias do autobusu, když měl jen odpočívat, aby byl na dnešek připravený. Kdo ví, co jste tam spolu o samotě dělali, protože Elias není ani zdaleka tak nenápadný, jak si myslí."

Místnost ztichla. Eliasova hlava vypnula. Ucítil na sobě pohled všech okolo.

"Co tím sakra myslíš?" zeptal se Dylana.

Dylan přešel tentokrát k němu. Naklonil se mu až k uchu a zašeptal. "Nejsem blbej. Vybrali ho z té soutěže jen proto, aby ses při turné nenudil. A moc dobře víš, jak to myslím."

S těmito slovy si vzal věci a opustil šatnu.

Elias zůstal zaraženě stát. Nikdo z jeho týmu nevěděl, že je gay, kromě jeho bratra. Dokonce ani Harper. 

I když na sobě stále cítil pohledy všech přítomných, podíval se jen na Tobiase. Ten mu ústy naznačil promiň. A tak Eliasovi došlo, že to musel Dylanovi říct.

Zalil ho vztek. Opět to ale na sobě nedal znát, protože ostatní by měli pak jen otázky. Místo toho si vzal všechny věci a tašku si přehodil přes rameno. Když procházel kolem Olivera, zastavil se. "Omlouvám se za něj. Nevím, o čem to zase mluvil, ale je zkrátka takový."

Oliver přikývl. Elias zmizel ze šatny dřív, než na něj někdo mohl pálit jakékoliv otázky. 

Hned za dveřmi se k němu přidala ochranka. Elias si povzdechl. Právě teď by uvítal, kdyby mohl být úplně sám, ale to se s jeho životním stylem moc nestávalo. 

Ještě než došel k autu, slyšel, jak za ním někdo běží. A protože měl tušení, kdo to byl, neotáčel se. Protože s ním mluvit nechtěl.

"Eliasi!" zavolal za ním jeho bratr. Elias zrychlyl.

Utíkat se mu ale nechtělo, takže ho Tobias dohnal. Popadl ho za ruku a zastavil ho. Elias protočil očima, zamumlal na ochranku, že si s Tobiasem potřebuje popovídat a odtáhl ho kousek dál.

"Já ani nevím, jestli ti mám co říct," řekl Elias jako první. Byl z Tobiase zklamaný.

"Vím, že mě nic neomlouvá, ale chci ti to alespoň vysvětlit a pořádně se omluvit," opověděl. 

"Máš pravdu, nic tě neomlouvá, protože pokaždé, když na toto téma došlo, Dylan se choval homofobicky."

"Neřekl jsem to schávlně," vydechl Tobias. "Ulítlo mi to. Pili jsme."

Elias se musel zasmát.

"Já vím, že mě to neomlouvá," zopakoval. "Ale vážně je mi to líto. Slíbil, že to nikomu neřekne ani to nebude vytahovat."

"Dneska to bylo těsný, Tobe," zavrtěl hlavou Elias. "Nechci, aby to někdo věděl. Ať už svému týmu věřím jak chci, tohle je informace, za kterou by kdokoliv dostal pěkný balík, kdyby chtěl."

"Já vím. Slibuju, že už se to nestane. Promluvím si s Dylanem, ab to nevytahoval, i když je naštvaný," ujistil ho.

Eliase ale stále svíral takový divný pocit po celou dobu, dokud neusnul. Hlavně doufal, že Dylanova slova nebral nikdo vážně.

ɛ ɜ

v pondělí mi začíná semestr, připravte se na méně kapitol :')