ɛ Oliver ɜ

"Omdlel jsi," konstatovala Tazia. 

"V uvozovkách," odpověděl Oliver. "Nemohl jsem na ten kvíz jít. Věděl jsem to já, věděl to Elias, věděla to Harper. A vypadalo to, že jsem byl jediný, kdo měl v plánu s tím něco udělat. Tak jsem předstíral, že jsem omdlel."

Tazia se rozesmála. Hlasitě a upřímně, takže si Oliver v tu chvíli přál, aby ji viděl. Málo kdy se stalo, aby se tak smála. 

"Už jsi s ním tři týdny a pořád o něm nic nevíš?"

"Nesetkáváme se tak často, jak si všichni myslí," ujasnil celou věc Oliver. "Naštěstí. Spočítal bych ti na prstech, kolikrát jsem se s ním viděl."

"A jak reaguje na to, že ho nemáš rád?" zeptala se.

Povzdechl si. "Celý je to složitý. Samozřejmě se k němu nemůžu chovat jak hajzl, když je na mě milý on i celý jeho tým. Zkrátka ten fakt, že vůbec nejsem jeho fanoušek, přehlíží. Přijde mi... přijde mi, že mě bere spíš jako kamaráda."

Tazia chvíli mlčela. "Wow," vydala nakonec ze sebe. "Jen tak se kamarádíš s jedním z nejslavnějších zpěváků současnosti."

"Já se s ním nekamarádím," odporoval. "Já to trpím. Pokaždé, co ho vidím, se mi na mysli akorát vybaví obraz Pheobe a Andreho. Zkrátka nejde, abych předstíral, jací jsme kamarádi."

"To znamená, že si s ním musíš asociovat jinou vzpomínku. Aby se ti objevil jiný obrázek, když ho uvidíš. Něco... lepšího. Jsi teprve v takové šestině celého turné, pár dní s ním máš ještě před sebou," poradila mu Anastasia. 

Oliver protočil očima. "Zase si četla nějakou knihu na osobní rozvoj nebo co? Zníš tak."

"Ne, jen se ti snažím pomoc, abys s ním lépe vycházel," odpověděla Tazia podrážděně. "On chudák nemůže za to, že tě tvá bývalá podvedla s tvým nejlepším kamarádem a že ho oba mají rádi."

"Dík za připomenutí," zamumlal Oliver. "Ale já ho stejně nemusel už předtím."

"Ollie-"

"Už je to lepší, ok? Já vím, že za nic nemůže, ale mně to prostě nedá."

Slyšel, jak si Anastasia povzdechla. "Chudák kluk."

"Chudák kluk s miliony na účtu a barákem větší než moje střední škola."

"Olivere."

"No jo," mlaskl. "Musím končit. Za chvíli jedu na koncert." 

"Jasně. Užij si ho, jestli to ještě jde, když ho uslyšíš tak po dvacáté," odpověděla Tazia a po krátkém rozloučení hovor tipla. Oliver se zvedl z postele a připravil se. 

Tentokrát po koncertu měli odjet do dalšího města hned až skončí. Šlo totiž o New York a Elias už brzy ráno měl nějaký program v show, o které Oliver už párkrát slyšel. Na jednu stranu byl ale rád, protože to znamenalo, že bude mít ráno čas pro sebe a bude si moct město projít. Nikdy v New Yorku totiž nebyl. Proto se před odchodem ještě rychle sbalil.

A pak už to bylo jako rutina. Harper vyzvedla a nastoupili spolu do auta. Dovedla ho na své místo v aréně a Oliver opět sledoval Eliase, jak ze sebe na pódiu vydává vše, co může. Po koncertě to tentokrát bylo ale jinak. 

Harper mu oznámila, že někdo se pro jeho věci na hotel staví, že pojedou přímo. Proto ji následoval do Eliasovy šatny.

Takhle po koncertu tam byl vlastně teprve po druhé. Po prvé ležel Elias na zemi a sotva dýchal. Tentokrát se usmíval od ucha k uchu, děkoval své kapele a vypadalo to, že má v sobě ještě energie na rozdávání.

"Převleč se a jedem," pokazila veškerou zábavu Harper, sotva vešla. "Máme před sebou čtyři hodiny cesty minimálně."

Jakoby ji Elias neslyšel. "Dnešek se naprosto povedl, ne?" řekl a nadšením ji objal. "Tohle byl snad náš nejlepší výkon zatím."

"To ano, ale vážně musíme vyrazit," odpověděla. "Půl hodina, než se odsud vyhrabeme, minimálně čtyři hodiny cesty. Máme skoro půlnoc a v pět ráno už máš být ve studiu, protože jsi živě v ranním programu v šest."

Elias protočil očima, ale stále se nepřestával usmívat. Pak si všiml Olivera. "Líbilo se ti to?" zeptal se. 

Pokrčil rameny. "Dost mi to splývá s ostatními koncerty. Už je toho hodně."

Elias se zasmál. "Nejsme ani v půlce."

"To si taky uvědomuju."

Pak Harper konečně Eliase donutila, aby se převlékl. Oliver vyšel z šatny, aby počkal venku a nepřekážel. Trvalo třicet minut, než vyšla ven Eliasova kapela, dalších deset než samotný Elias. Měl na sobě tak o tři čísla větší triko, tepláky, na tváři ani špetku make-upu a mokré vlasy. "Jdeme?" zeptal se Olivera.

"Počkám na Harper," kývl Oliver k zavřeným dveřím šatny, kde Harper ještě musela být. "Nevím, jakým autem mám jet nebo tak. 

"Jedeš se mnou, tak pojď," pousmál se Elias a opět se dal do chůze. "Jedeme autobusem. Abychom si mohli lehnout a tak."

Oliver ještě zaváhal, ale nakonec se rozešel za Eliasem. Celou cestu až k autobusu v podzemí zůstával pár kroků za Eliasem. Nebyl si totiž jistý, jestli mohl takhle Harper utéct.

Elias se pozdravil s pár lidmi a pak mu řidič autobus otevřel. Oliver vystoupal schodky za ním a pak zůstal zaraženě stát. 

Tohle byl ten nejluxusnější autobus, který kdy viděl. Sám v tu chvíli nevěděl, proč očekával klasický autobus, možná akorát s koženými sedačkami. Bylo to totiž poprvé, co z jedné destinace do druhé neletěli, ale jeli.

Tento autobus měl kožené sedačky, to ano, dohromady jich ale bylo v celém voze šest maximálně. Na jedné straně byly nad sebou tři postele, na druhé velký gauč a malá kuchyně. Vše bylo hezčí a modernější, než v Oliverově bytě, kde bydlel s rodiči. 

"Wow," vydechl.

"Tour bus," vysvětlil Elias a odhodil si věci na sedačku. "Napadlo mě, že jsi v takovém ještě nikdy nejel, tak jsem řekl Harper, že dneska jedeš se mnou."

"Neměl jsem?" zeptal se zmateně.

"Měl jsi jet s Harper v jednom z aut," vysvětlil lhostejně. "Tady většinou jezdím jen já, řidič samozřejmě, a jeden člověk z ochranky. Někdy se přidá i brácha, ale dělá se mu tady více špatně, než když jede autem. Zbytek kapely má vlastní, menší autobus. A někdy si pozvu Harper nebo někoho, ale na jízdy, jako dneska, je to stejně zbytečný, protože budeme jen spát." 

Oliver trhl pohledem k postelím. "Jakou chceš?" zeptal se Elias. "Já většinou spím na té nejnižší."

"Tu střední, asi," zamumlal Oliver. Přišlo mu nefér, že on si tu bude spát v posteli, když měl jet jen v nějakém autě s Harper. 

Proč to Elias dělal? Pozval by si takhle i někoho jiného, kdo by tu soutěž vyhrál?

"Ne," přerušil Oliverovy myšlenky Elias. "Tím, že mě nemáš rád, držíš si ode mě odstup a nějak mě neobtěžuješ. Takže můžeš se mnou jet a užít si to tady."

Samozřejmě, že se ho Oliver zeptal nahlas. To se mu stávalo často, když byl v úžasu.

"Díky," odpověděl nejistým hlasem. Svou tašku si odložil na jedno z křesel.

"Doufám, že mě pak budeš mít raději," rýpl si Elias.

"Tak o to ti jde?" uchechtl se Oliver. Elias se rozplácl na gauč, zmáčkl něco na jakémsi ovladači a najednou před ním začala ze země vyjíždět obrovská televize.

"Možná," zamumlal v odpověď a pak se na něj energeticky podíval. "Na co se chceš dívat? Nebo chceš jít rovnou spát? Klidně můžeš, já mám v sobě ještě dostatek adrenalinu z koncertu, takže jen tak neusnu."

Nemohl ho nenávidět. Nemohl být na něj hnusný, když mu dopřál takový luxus. A když vlastně na něj nikdy nebyl zlý. Oliver se zhluboka nadechl. Vyhodil z hlavy obrázek Pheobe a Andreho, jak společně nadšeně kupují lístky na Eliasův koncert, zatímco jim Oliver věřil a neměl problém s tím je společně nechat jít. O týden později zjistil, že spolu spali.

Měl si vytvořit s Eliasem nové asociace, Tazia měla pravdu. Aby necítil nenávist pokaždé, co ho uvidí jen kvůli tomu, že se mu zároveň vybaví jeho bývalá.

"Máš Netlfix?" zeptal se.

Elias vypadal upřímně překvapeně. Nejspíš čekal, že zamíří přímo do postele. 

"Netflix, HBO, Hulu, Amazon, cokoliv budeš chtít. Vše tady je," odpověděl. 

Oliver se posadil na gauč kousek od něj. "Tak něco zapni."

"Co?"

"Nevím, něco, co máš rád. Až se mě zase nějaká moderátorka bude ptát na tebe, aspoň něco budu vědět."

"Jaký je moje příjmení?"

"Oliva?"

Elias se zasmál. "Skoro."

A zapnul tam jeho oblíbený seriál.

Cesta se protáhla na čtyři a půl hodiny. Ani jeden ale oka nezamhouřili, protože celou dobu sledovali televizi a bavili se.

Oliver měl konečně jinou vzpomínku pokaždé, co Eliase uviděl.

ɛ ɜ

nestíhám bus do práce aaaaaaaaaaa