ɛ Elias ɜ

Jakmile Elias exportoval před pár týdny onu písničku k ostatním z jeho alba, věděl, že je jeho nejlepší.

Možná byl vůči ní trochu zaujatý. Rád si ale říkal, že ne, protože s tím, jak se nad ní natrápil, jak dlouho mu trvala, až si myslel, že vydá album bez ní, ji mohl naopak nesnášet. 

Jmenovala se Lovesong. A byla celá pro Olivera.

On o tom nevěděl. Elias mu sice slíbil, že mu napíše někdy písničku, ale nikdy mu neřekl, že bude na jeho albu. Že k ní připraví i klip. Že ji zkrátka vypustí do celého světa, protože jak Elias zjistil od toho, co o jejich vztahu věděl celý svět, miloval se Oliverem chválit. Nestyděl se za to, co k němu cítil a byl pyšný na to, že zrovna člověk, jako je Oliver, je jeho přítelem. 

Termín mu bohužel nevyšel ani na jejich výročí, ani na Oliverovy narozeniny. Na druhou stranu to tak ale bylo mnohem větší překvapení. 

Udělal to mazaně. Rozhodl se písničku vydat ještě před celým albem, dalo by se říct i jako takovou malou ochutnávku. Byl pozván do jedné talk show, kde měl i prostor na vystoupení se dvěma písničkami. Oliver byl jediný, který nevěděl, že ten večer zazpívá první píseň z jeho nového alba.

Když si tak stoupl k mikrofonu s kytarou v ruce a čekal, až ho moderátor představí, vyhledal pohledem Olivera. Dřepěl na konci první řady diváků s velkým foťákem, aby nikomu nezavazel, ale zároveň mohl pořídit pár fotek. První píseň Elias odzpíval už předtím, teď byla řada na tu druhou.

Moderátor ho začal představovat a Elias se postupně podíval na Tobiase, Jamieho i Jacksona, jeho bubeníka, který nahradil Dylana. Všichni letmo přikývli.

Nebyl nervózní. Když měl kytaru v ruce, jistým způsobem ho uklidňovala. Jen doufal, že se písnička bude Oliverovi líbit. Že mu udělá radost. 

"...dámy a pánové, Elias!" zaznamenal moderátorův hlas a reflektory se všechny přemístily na něj. Nikdo ještě hrát nezačal; Elias se přiblížil k mikrofonu s pohledem upřeným na Olivera, i když lidé u obrazovek nemohli mít tušení, kam se dívá. "Takhle je pro tebe," řekl a začal hrát. 

Při samotné písni se na Olivera dívat nedokázal. Stejně měl půlku písně zavřené oči, protože mu to pomáhalo se soustředit a tohle bylo vystoupení, které určitě podělat nechtěl. Za jeho zády se promítal videoklip, který Elias sám udělal - sestříhal společné fotky a videa jako tehdy na Oliverovy narozeniny, ale miloval to klišé. I když věděl, že Oliver tam musel jen stát a červenat se, možná ho proklínat, bylo mu jasné, že i přes to to bude milovat. 

V moment kdy s písní začal, vpustil se samotný klip i písnička do světa. Tisíce fanoušků po celém světě ho teď sledovaly buď přímo v televizi nebo na Youtube. 

Až při posledním refrénu se podíval Oliverovým směrem. Už neklečel tam, jak předtím, stál a oči se mu leskly slzami. Elias se zasmál a jeho hlas se mu v tu chvíli na milisekundu zlomil, což zas vykouzlilo úsměv na Oliverově tváři. 

Ta písnička nebyla nijak pomalá, ale zase žádná rychlovka. Takový zlatý střed. A nezpíval v ní o Oliverovi, zpíval jemu. Takže pro lidi, co neznali kontext, to mohla být jen další zamilovaná písnička, pro Eliase byla ale Oliverova. Napsal ten text tak, aby mu řekl vše, co chtěl, protože přece jen to uměl přes hudbu nejlépe. Udělal menší narážky na společně strávené chvilky, ať už to byly procházky na turné nebo pečení koláčků s Oliverovou mámou. 

Když pak dozpíval, moderátor mu přišel poděkovat a studiem se rozezněl potlesk. Když stihl trhnout pohledem k Oliverovi, už tam nebyl.

To byl jeho poslední program toho dne. Ještě chvíli si mimo kameru popovídal s ostatními hosty talk show a pak se zdvořile omluvil, že musí jít. Čas najít Olivera. 

Jenže nikde ho najít nemohl, a tak mu nakonec napsal. Kam jsi zmizel?

Jako vždy na odpověď nemusel čekat dlouho. Venku. Zadní východ. A po chvíli druhá zpráva. Přece nebudu bulet přede všema.

Elias se zasmál. Nebyl od zadního východu daleko, a tak si i trochu popoběhl. Cestou měl ještě šatnu, a tak popadl z ní svou košili, ve které přišel, než se musel převléct, kdyby náhodou byla venku zima.

Když rozrazil dveře, Oliver tam stál opřený o zeď a Elias hned uslyšel Lovesong. Pouštěl si tu písničku a četl si komentáře pod videem.

Elias si skousl ret. "Tak co na ni říkáš?"

Oliver zvedl pohled a telefon si strčil do kapsy. Pak se Eliasovi vrhnul kolem krku. "Kdy jsi to stihl? Myslel jsem, že nemáš ani ň z té písničky pro mě."

"Přece tě nebudu o průběhu informovat, když je pro tebe," odpověděl Elias se smíchem.

"Neměl jsi ji vypustit takhle před albem," zamumlal.

"Musel. Protože je jeho součástí."

Oliver ho pustil a zvedl k němu pohled. Jako první si Elias všiml, že se zachvěl. Měl jen krátký rukáv a byl večer, ochladilo se. Moc dobře věděl, proč se do šatny ještě stavil pro tu košili. Přehodil ji Oliverovi přes ramena a znovu si ho přitáhl k sobě, aby ho zahřál i tak. "Mně bylo úplně jasný, že tady budeš postávat jen v triku."

"Řekl jsi, že bude součástí alba," ignoroval ho Oliver. 

"Jo, řekl."

"To je... velký."

"Ale zas tak ne."

"Vždyť jsi mi tvrdil, že jen tak třetina písniček, které napíšeš, se do alba dostane."

Elias se ušklíbl. "To možná jo."

Oliver se uchechtl. "Víš, randění s tebou má jednu obrovskou nevýhodu."

"Hm? Jakou?"

"Jak se ti já mám kdy alespoň vyrovnat s tím, co pro mě děláš?"

Elias se rozesmál. Oliver měl furt pocit, že co se týče dárků, překvapení a věcí pro toho druhého, nikdy se Eliasovi nemůže vyrovnat. A mohl mu milionkrát vysvětlovat, že je to naopak - že Elias se nikdy žádným činem nevyrovná jemu. Protože Oliver obětoval veškeré své soukromí, aby mohli být spolu. Už i jen na nákupy musel jít s ochrankou, protože ho lidé poznávali. 

Nebyl v tomto světě dlouho. Ale Eliasovi bylo jasné, že si jednou Oliver uvědomí, kolik to znamená. 

V kapse mu začal vibrovat telefon. Nejspíš mu volala Harper, kde je, ale v tu chvíli to ignoroval. "Já ti to nebudu už zase vysvětlovat," řekl Oliverovi pobaveně. "Nic mi dokazovat nemusíš. Už jsi toho udělal dost."

"Tak jo," nerozebíral to pro jednou Oliver dál, čímž Eliase překvapil. "Děkuju. Ta písnička je krásná. I ten klip. I ty jsi byl, když jsi to zpíval. Panebože. Já tě fakt tak moc miluju," mumlal.

Elias se nemohl přestat usmívat, vážně ne. Už ho dokonce začala bolet pusa, ale zkrátka nedokázal přestat. "Já tebe taky," odpověděl jen a dal mu pusu do vlasů. "A teď pojďme dovnitř. Jsi úplně studený."

Oliver přikývl, ale v chůzi ještě Eliase zastavil, aby spojil jejich rty v něžný polibek. 

I když Lovesong neměl být hlavní song jeho nového alba, sklidil největší úspěch. Vyhrál písničku roku na dvou různých oceněních a videoklip trhal rekordy. Takže když o pár měsíců někdo vzpomenul Eliasovo nové album, všichni si jako první vybavili tuto píseň.

To úplně Eliasův záměr nebyl, ale také si nestěžoval. Dva měsíce po albu přišlo nové světové turné a to bylo právě to nejhezčí období jeho dosavadního života. Vraceli se s Oliverem na ta samá místa, kde byli před dvěma lety, tentokrát ale nic tajit nemuseli. Také trochu omezili počet koncertů a mezi každými udělali větší rozestupy, aby měl Elias i s dalšími programy dostatek času na odpočinek, a tak se stalo jen jednou, že po koncertu zkolaboval. Nebylo to jen vyčerpáním, ten den se celkově cítil špatně, a tak ho raději i převezli do nemocnice, z čehož se Oliver málem zbláznil.

Lidé v jeho životě se furt měnili. S jeho stylem života to bylo předurčené.  Jamie odešel z jeho kapely, rok na to Harper přestala být jeho manažerkou, protože čekala s Tobiasem dítě. Jen Oliver, ten po jeho boku zůstal. 

A nedokázal si představit, v jakém psychickém i fyzickém rozpoložení by se teď nacházel, kdyby jeho tým před těmi třemi lety ze stovek tisíců přihlášek nevybral právě Oliverovo jméno.

ɛ ɜ

...

čas brečet, bye.

ne. ehm. je konec. no. zkusím tady ze sebe něco vyblepnout.

tenhle příběh,,, zaprvé, nečekala jsem, že mě tak chytne. ale zase chytil. a tím chci právě navázat na vás.

neděste se, hehe. já vím chci jen šíleně poděkovat. měla jsem pocit, že možná už jsem na wattpadu už dlouho, že moje příběhy nejsou už stejně tak čtené (jo, koukám na čísla, i když je to ve finále úplně jedno, it's my toxic trait), ale já vím říkám, i kdybych tohle psala pro pět a půl lidí s tou podporou, kterou jste tomuhle příběhu dávali, psala bych dál.

já nevím, co se stalo, ale od první kapitoly byla ta podpora úplně úžasná. jsem na wattpadu už dlouho, mám i jeden docela dost čtený příběh, vím, jak se čísla u mých příběhů pohybují, ale tohle?? hned ta první kapitola měla do dne přes sto hvězdiček. a každá nová taky.

a jelikož se teď pokouším psát něco mimo wattpad, můžu s jistotou říct jedno - vaše podpora dělá neuvěřitelně, ale neuvěřitelně hodně. kdyby jí nebylo, kapitoly nejsou každý den. věřte mi, fakt ne. u toho příběhu mimo wattpad nemám za dva týdny ani dvě kapitoly.

takže děkuju, že jste mi vymazali ten pocit z hlavy, že možná je už čas z wattpadu zmizet, že možná už mé příběhy za to stejně nestojí. já se naopak do psaní zamilovala ještě více. 

takže děkuju, děkuju, děkuju!

tentokrát pro vás nový příběh zatím nemám. chci se do konce semestru začít soustředit více na školu, a tak se zaměřím na karmu a během dalších týdnů bych chtěla vydat takovou "knihu povídek", protože často mi chybí psát o mých starých příbězích. byly by to takové bonusovky ze všech mých příběhů na jednom místě. tak na to se můžete těšit. 

ojojoj, jak jsem se nakonec rozepsala, heh. A ještě takový sentimentální. no nic. raději jdu. děkuju, že jste měli rádi eliase a olivera, že jste zase a opět obětovali vás drahocenný čas, abyste si přečetli mé výmysly. děkuju.

(a potlesk pro mě, že konečně jsem napsala příběh, ve kterém zápletka nezahrnovala jejich rozchod. vidím aspoň, že zápletka, kdy spolu stojí proti něčemu, taky není vůbec špatná)