ɛ Elias ɜ

Elias vždy nesnášel, když měl zavázané oči. Nelíbila se mu ta nejistota, že nic neviděl, že nevěděl, kam jde, bál se, že zakopne, zraní se, cokoliv. Nevěřil ani, když ho někdo uklidňoval, že ho povede, půjde s ním. 

Teď zavázané oči měl. Držely ho Oliverovy ruce a vedly přes pláž neznámo kam, zatímco Elias vnitřně šílel. "Já potřebuju vidět," zamumlal naštvaně. "Co když šlápnu na nějakého kraba? Nevím, třeba želví miminka? Věděl jsi, že se rodí na pláži v písku?"

Oliver se zasmál. "Neboj, dívám se ti pod nohy, abys na nic nešlápl."

"To mě moc neuklidnilo."

"Už tam skoro jsme," řekl mu Oliver a navedl ho více doprava, aby se nejspíš něčemu vyhnul.

"Mám narozeniny a ty na mě vytáhneš takovou noční můru, hrůza," odfrkl si. Jeho ruce šmátraly volně ve vzduchu. Byli na Maledivách už více jak týden, po této pláži šli už stokrát. Věděl, že na něj nečeká nic v písku ani ve vzduchu.

"Nebuď tak nabručenej. Jakmile tam budeme, úplně na to zapomeneš."

"Nebuď nabručenej," zopakoval Elias mimickým hlasem. "To se ti lehko říká, když vidíš."

V tu chvíli mu Oliver strhl šátek z hlavy. Když se Elias z šoku rozkoukal, jako první uviděl, že už slunce začalo zapadat. Až potom si všiml obřího pikniku, který se na pláži zjevil. Mohlo jít tak o tři velké deky a další koberce, hromada jídla, ovoce, šampaňské v kýblu s ledem, svíčky kolem.

"Není to Hawai, ale doufám, že tě maledivská verze uspokojí," zašeptal mu Oliver u ucha.

Narážel na Eliasovu písničku. Písnička z jeho posledního alba, která se jmenovala přímo Hawai a text mluvil sám o sobě. Chci být důvodem tvého úsměvu / Chci mít s tebou piknik na pláži / Chci tunu svíček kolem nás / Chci všechno tohle klišé až poletíme na Hawai, pokud ti to udělá radost.

Neubránil se úsměvu. Usmíval se tak zeširoka, až mu to přišlo blbé. Skousl si ret. "Co když ti teď řeknu, že právě tato slova napsal Walter?"

Oliver ho plácl přes rameno. "Nech toho, vím, že nenapsal. Jako by ses mi furt nechválil tím, že si texty píšeš sám."

Elias se k němu otočil. "Musím říct, že jsi mě překvapil. Dávám ti devět z deseti."

"Jen?"

"Bod dolů za ty zavázaný oči."

Oliver protočil očima, ale hned na to chytil Eliasovu ruku a přitáhl si ho k sobě. Spojil jejich rty v doslova sladkou pusu, protože jeho rty chutnaly jako čerstvé mango, které před chvílí měl. Elias to miloval. Miloval způsob, jakým mu Oliver dával tyto malé polibky, jako právě teď. Byl v něm úplně ztracen.

"Všechno nejlepší," zašeptal Oliver mezi polibky. Jeho ruka vklouzla Eliasovi na pas, a tak se zachvěl, protože měl na sobě jen plavky. Už týden v kuse měli oba na sobě snad jen plavky. 

"Další bod dolů," promluvil Elias.

Oliver se na něj zmateně podíval. "Proč?"

"Nezahrál jsi mi 22 od Taylor Swift. Jedinečná příležitost."

Oliver se uchechtl a pustil ho. "Myslíš, že nevím, že bys mi to nikdy neodpustil?" zeptal se a vytáhl si z kapsy telefon. Stačil jeden klik a písnička začala hrát z reproduktoru u pikniku. Měl to připravené. 

Elias se zkrátka musel rozesmát. Nebyl to ani rok, co se znali, jak ho Oliver mohl znát tak dobře? 

Kdyby už měl nějaký ten alkohol v sobě, nejspíš by už začal tančit. Dneska ale jako zázrakem v sobě ještě nic neměl. Řekl si totiž, že nedá Oliverovi příležitost, aby si ho natáčel zase při blbostech, které vždy dělal, a pak si ho dobíral. I když, to šampaňské u pikniku vypovídalo o tom, že to dneska nedopadne dle jeho plánu. 

Místo tančení tedy popadl Olivera za zápěstí a dovlekl ho k dekám. Vyvalil se na záda, spokojeně vydechl a mávl si ručkou. "Šampaňské, prosím."

Oliver mu div nekopl písek do tváře.

"Ještě mám pro tebe malý dárek."

Posadil se. Oliver k němu natahoval ruku s malým zabaleným dárkem. Když si ho Elias vzal, bylo mu jasné, že to musela být knížka. "Víš, že jsem přečetl za celý život tak tři knihy? To ses na Wikipedii nedočetl?"

"Že chceš na narozeniny Taylor Swift taky nemám z Wikipedie. Otevři to a nedělej ukvapený závěry," pousmál se.

A tak Elias papír roztrhal. V ruce mu tak zůstal prázdný notes v pevných. Nebyl ale jen tak nějaký. Byly v něm zlatě vyryty jeho iniciály písmem, které muselo být Oliverovo, protože psal E nezaměnitelným způsobem. Když pak notes otevřel, hned ho tam v kapsičce čekala fotka jich dvou z jedné z jejich posledních nocí v hotelu na konci turné, když měl Elias poslední koncerty po Americe. Oliver je vyfotil, jak si dávají pusu, protože předtím Elias v aréně znejistěl, když je Harper nenápadně vyfotila, jak mu Oliver dal pusu na tvář. Uteklo jim dostatek fotek na to, aby se bál. Oliver mu chtěl na pokoji ale ukázat, že už je mu naprosto jedno, jaká fotka se ven dostane, když už je jejich vztah veřejný.

"Očekávám, že v následujících měsících se tenhle notes naplní texty dalšího alba roku," ozval se Oliver po chvíli ticha, kdy nechal Eliase, aby si notes pořádně prohlédl. "Když si nebudeš vědět rady, můžeš kouknout na ty fotky a třeba ti dodají inspiraci. Na konci jsou další dvě."

Elias okamžitě přelistoval na konec. První byla fotka z posledního koncertu celého turné. Byl na ni vyfocený celý jeho tým, včetně všech, kdo se na turné podíleli. Mohlo na ni být takových devadesát lidí. A hned pod ní poslední fotka. To už nedokázal přesně říct, z jakého je to koncertu, ale byl si jistý, že to byla momentka z písně pro jeho fanoušky. Oliver nádherně zachytil fotku arény rozsvícené baterkami fanoušků, přičemž Elias stál na kraji pódia a široce se usmíval. "Ať víš, proč to děláš," dodal Oliver.

"Ty jo," vydechl Elias. Bylo to dokonalé.

"Nejsou to letenky nikam ani dovolená na Maledivách, ale když mi dáš rok, věřím, že další narozeniny to něco velkolepějšího bude."

Elias okamžitě začal vrtět hlavou. "Ne. Já nechci nic velkolepého. Tohle je... dokonalý." Byl přece jen člověk, co si mohl koupit cokoliv. Ze dne na den se mohl rozhodnout pro dovolenou na druhé straně světa nebo že si koupí nové auto. Jeho máma vždy říkala, že je ten nejhorší člověk na kupování dárků, protože si vše může koupit sám. A byla to pravda, on to věděl.

Proto tenhle dárek miloval. Byl tak osobní. Oliver mu připravil piknik podle jeho písničky, zahrál mu písničku, kterou si přál, a sám vymyslel a nechal vyrobit něco, do čeho dal myšlenku. Jak řekl, bylo to dokonalé.

Zavřel notes a ještě si ho celý jednou prohlédl. Z celého toho momentu mu přišlo, že na něj přišla vlna inspirace. Hned ho napadlo téma, o kterém by rád napsal písničku.

Pak svůj dárek odložil, aby mohl Olivera obejmout. "Děkuju," zašeptal. "Děkuju, že se s tebou můžu cítit jak obyčejný člověk." Protože tak mu to v tu chvíli přišlo. Při takových momentech s Oliverem si připadal jako normální kluk a ne světoznámá hvězda.

Navíc pro něj bylo už dávno dostatečným dárkem to, jak se Oliver rozhodl stát se jeho fotografem, což znamenalo, aby se přestěhoval do LA, aby možná riskoval své vysněné studium na vysoké, aby mohl být více s ním. 

Ale to už Oliver věděl. Elias mu za to děkoval pokaždé, co se jen trochu napil. 

Jejich vztah byl celý o tom, aby se spíše Oliver přizpůsoboval Eliasovi. On ze své pozice toho zase tolik udělat nemohl, i když se snažil, co mohl. A Oliver mohl být někdo, koho by to štvalo, kdo by to odmítl dělat. A po tom, čím si prošli, by to mezi nimi skončilo už pěkně dávno. 

Byl si jistý, že tohle Oliverovi nikdy dostatečně neoplatí. 

Oliver si lehl, zatímco ho Elias stále objímal, a hlava mu tak skončila málem v talíři čerstvého ovoce. Zasmál se, zatímco zase Eliase začal líbat. Elias byl v tu chvíli tak moc šťastný, že by mu klidně srdce mohlo vyskočit z hrudi.

Nechal se tedy v tu chvíli unést. Přešel polibky na Oliverův krk a jeho ruka mu začala po hrudi sjíždět níž a niž, až Oliverovi naskočila husí kůže.

"Eliasi," uchechtl se Oliver a jeho ruku zastavil. "Neříkám, že by to nebylo vzrušující tady, ale-"

Byl přerušen. Někde za nimi se totiž rozezněla hudba, která byla na každé akci, na kterou s Oliverem každý večer chodili. Pak se na pláži objevilo mnohem více lidí - Adara, která se o ně starala, místní muži, se kterými si Elias oblíbil pít, další ženy a mladí lidé, všichni místní.

"Jo," vydechl Oliver. "Tví místní kamarádi ti taky chtěli popřát. Takže poděkování za tohle čekám později až budeme sami, domlouval jsem se s nimi rukama nohama."

Elias se postavil. Už chápal, proč byl ten piknik tak velký. Lidé dokonce nesli i další jídlo a pití. 

Začali mu zpívat narozeninovou písničku a Elias s tím nejširším úsměvem tleskal do rytmu. Oliver se mezitím taky postavil, zezadu ho objal a tvář mu zabořil mezi krk a rameno. A dal se do tichého zpěvu taky.

Tohle byly ty nejlepší narozeniny v jeho životě. Stoprocentně. A celé je měl na svědomí Oliver, kterého před rokem ještě ani neznal.

ɛ ɜ

dvě kapitoly, vážení. dvě. zítra ale asi nebude, jen varuju