ɛ Elias ɜ

Elias upřeně sledoval Olivera, jak sebejistě mluví před soudcem o událostech noci, kdy byl zmlácen, a obdivoval ho. On sám seděl na tom stejném místě ještě před pár minutami, ale určitě nevypadal v klidu.

Odvrátil pohled, až když se na obrazovce televize objevily fotky. Oliverovo zmlácené tělo i krev na zemi v Eliasově pokoji. Nemusel to vidět znovu, protože stále ty obrazy viděl čerstvě v hlavě. Po chvíli opět zvedl pohled k Oliverovi a snažil se ignorovat obrazovku, kterou periferně viděl. Oliver se na ni naopak upřeně díval, na všechny ty ošklivé modřiny, které pokrývaly jeho tělo.

Elias přece jen trhl pohledem na obrazovku, když fotky přepnuly. Jenže tam byla další. Oliverův obličej před tím, než ho vůbec očistili od krve. Krev mu tekla ze rtu, úst i z obočí, nemohl ani otevřít oči a v tu chvíli Elias ucítil slzy. Tohle sám nikdy neviděl. A nejspíš ani nepotřeboval. 

Cítil na sobě Oliverův pohled. A o pár sekund úplně všech, protože se postavil a vydal se pryč. Potřeboval se alespoň trochu nadechnout čerstvého vzduchu. 

Všechny tyhle fotky vytáhl jeho právník, on to věděl. Zaplatil toho nejlepšího, kterého znal, a zkrátka mu i nakázal, aby udělal všechno proto, aby Dylan i oba ti muži dostali co nejdelší trest.

Jeho právník přikývl. A proto právě popisoval Oliverova jednotlivá zranění. 

Sotva se za ním zavřely dveře soudní síně, otevřely se znovu. Ven vyběhla Harper. "Jsi v pořádku?" zeptala se a položila mu jednu ruku na rameno.

"Jo," vydechl Elias. "Jen se nedokážu na to dívat. Ty fotky jsem nikdy předtím neviděl.""

"Chápu," zamumlala Harper. "Doufám, že dostanou alespoň deset let."

Elias se uchechtl. "S tím nepočítám. Šlo jen o loupež. Ublížení na zdraví. Nevím, kolik tomu přidá to, jak se snažili prodat Oliverovu identitu. Když budeme mít štěstí, ti dva týpci dostanou maximálně pět let, protože mají už nějakou tu minulost. Dylan? U něj asi budu rád za dva roky. Tak nám to říkal právník."

Harper chápavě přikývla. Pak Eliase objala. "Dopadne to dobře. Musí. Už sis prošel až moc věcmi za poslední dobu. Oliver je fakt borec, mluví o tom, jako by se ho to ani netýkalo. Má můj obdiv."

"Jo..."

Elias se ještě párkrát zhluboka nadechl a pak se vrátili do síně. Fotky už byly pryč. Oliver už neseděl na místě svědka, ale vedle prázdné židle, kde měl být Elias. Posadil se vedle něj.

Oliver se k němu naklonil. "Všechno dobrý?" 

Elias přikývl. Natáhl se pro Oliverovu ruku a propletl si s ním prsty. Dylan si neodpustil od stolku obžalovaných nepříjemný pohled. 

Soud se táhl celé dvě hodiny a další hodinu trvalo, než se rozhodli pro výsledek. Když se soudce vrátil a celá síň povstala, Elias stiskl Oliverovu ruku, podíval se do země a zavřel oči. Aspoň pět let pro ty grázly. Aspoň dva roky pro Dylana, opakoval si v hlavě. 

Byl blízko. Oba muži byli odsouzeni ke čtyřem letem odnětí svobody a Dylan na osmnáct měsíců. To mu stačilo. Kdyby to bylo míň, vážně by zvažoval dokonce odvolání, ale tohle stačilo.

Otočil se k Oliverovi a objal ho. "Je to tam," zašeptal. "Máme to z krku."

Z jejich malého objetí se stalo jedno velké, protože se k nim postupně přidali všichni - Harper, Tobias, Jamie, Tazia, která kvůli slyšení přijela, dokonce i Oliverův táta. Oliverova máma stála opodál a s úsměvem tleskala, Eliasovi rodiče byli skoro na druhé straně síně, protože přijeli kvůli zácpám na poslední chvíli.

Jakmile se všichni uklidnili a Elias si všiml, že Dylana odvádí, popoběhl. "Stálo ti to za to?" zeptal se ho Elias. 

Dylan na něj plivl. Elias měl ale rychlé reflexy a stihnul uhnout dřív, než by mu plivanec přistál na saku. Musel se zasmát. "Ty jsi fakt neuvěřitelný."

Po soudu je čekal oběd. Ne tak ledajaký. Původní plán byl takový, že si zajdou na jídlo se všemi, kteří je přišli u soudu podpořit, ale nakonec to dopadlo jinak. Oliver vybral restauraci, ve které teď seděli u velkého stolu. Přesně sedm lidí - oni dva, Tobias a jejich rodiče. 

Nejprve to bylo strašně divné. Bylo to vlastně poprvé, co se jejich rodiče setkali a šlo vidět, že úplně neví, jak komunikovat. Stačila ale jedna láhev vína, aby jeho mamka začala probírat s tou Oliverovou pečení a jejich tátové se dali do řeči o nějakém přípravku pro zahradu, který si oba nedávno koupili a akorát tak na něj nadávali. 

Elias si oddechl. Všechno se vyvíjelo tak, jak si přál. Konečně.

Tobias po jeho pravé ruce neustále ťukal něco do telefonu. Došlo to tak daleko, že když se ho Oliverova máma zeptala, jak dlouho hraje na kytaru, otázku ani nezaregistroval. Proto mu Elias mobil sebral. "Hej!"

"Odpověz na otázku," sykl. A shlédl na jeho telefon.

Měl rozkliknutý chat s Harper. A Elias málem oslepl nad množstvím srdíček, jaký si poslali. "Ty spíš s mojí manažerkou," vydechl dřív, než se stihl zastavit.

Celý stůl zmlkl. Oliver vyprskl smíchy. Všechny oči se dívaly na něj. Tobias mu vytrhl telefon z ruky a podíval se na něj způsobem, který by dokázal zabíjet. "Já tě zabiju," zasyčel.

Jejich máma se zděšeně na Tobiase podívala. "Ty... ty máš něco s Eliasovou manažerkou? Není jí tak padesát?"

Tentokrát vyprskl smíchy i Elias, protože si neuvědomil, že rodiče neví o Harpiině nové funkci, kterou od mámy ale ještě nepřevzala. K tomu mělo dojít do měsíce. Odjakživa bral ale spíše Harper jako svou manažerku, takže ho nenapadlo, že způsobí jednou větou takový zmatek.

"Panebože, ne!" vyhrkl Tobias rychle. "Harper. Já... s Harper jsme spolu začali chodit."

"Já se cítím normálně zrazen. Proč jste mi o tom neřekli?" reagoval ihned Elias.

Tobias k němu trhl hlavou. "Proč jsi mi ty neřekl dříve o Oliverovi, hm?" vypálil zpátky. "Navíc, je to čerstvý. Jakože hodně čerstvý."

Tomu Elias věřil, protože ještě před dvěma týdny mu Harper u něj v obýváku říkala, že jestli někoho má, není to jeho věc alespoň do té doby, než to bude oficiální. 

"Dobře, tím pádem se ti omlouvám, bratře, že jsem tvůj vztah takto přede všemi odhalil."

"Někdy fakt nesnáším, když máš dobrou náladu," odpověděl Tobias.

Když se později potkal s Harper, která mu chtěla dát ještě poslední věci na dořešení před jejich odletem na Maledivy, při loučení se na ni usmál. "Kdyby se k tobě můj brácha choval nepěkně, řekni mi. Dám mu co proto."

"C-co?" zeptala se Harper zmateně, zatímco těkala pohledem mezi Oliverem a Eliasem.

Oliver ho popadl za ruku a začal ho táhnout k autu. "Promiň, u oběda sebral Tobiasovi mobil a vykváknul to celému stolu. Asi měl dost alkoholu."

"Až teď mám dost alkoholu. To jsem byl ještě skvěle při smyslech."

Harper nenacházela slova. V tu chvíli se naštěstí za ní objevil Tobias, a tak nemuseli už nic víc vysvětlovat. Byl si jistý, že jeho bratr jí to krásně vylíčí i s přibarvenými detaily. 

Nechal se Oliverem dotáhnout do auta. Měl takovou radost, že to u pozdního obědu s jejich rodiči možná trochu přehnal s alkoholem, zatímco Oliver před svými rodiči jako správný syn, co neměl ještě dvacet jedna let, nepil.

"Jsem rád, že přiznáváš, že teď úplně při smyslech nejsi," zamumlal Oliver, když nasedli do auta. 

"Doma pokračujeme," nakázal Elias. "Ať si můžeš dát taky."

A opravdu pokračovali, ale alkohol pil opět jen Elias. Oliver zkrátka usoudil, že chce být střízlivý pro případ, že to Elias přežene.

Na plné pecky pouštěl své vlastní písničky, křičel je na celou vilu, nutil Olivera, ať s ním tančí po celém obýváku. Dlouho se tolik nenapil. Dlouho se tolik ani neuvolnil, snad od začátku turné. 

Nic ho v tu chvíli netížilo. Žádné stresy z turné, žádný strach z práce na novém albu s Walterem, žádní zrádci, co mu dýchali na krk, vždy o krok před ním. Jen on, kluk, kterého miloval, a alkohol. Ideální kombinace pro středeční večer. 

V jednu chvíli, když se snažil Olivera roztančit na jednu z jeho nejrychlejších písní, si ho přitáhl k sobě. Ruce mu obmotal kolem krku a najednou vypadal, jako by se na tu samou písničku chystal tančit ploužák.

Pomalu si Olivera prohlédl. Jeho jizvu v obočí a menší u rtu, které mu zůstaly po jeho zraněních. "Ty fotky..." promluvil tiše. "Nedokázal jsem se na ně dívat."

"Já vím," odpověděl Oliver. "Chápu, že jsi odešel."

Přitiskl si ho co nejblíže k sobě do těsného objetí. Ucítil motýlky v břiše, když nasál jeho vůni a připomněl si, že je Oliver jen jeho. A že už jim vůbec nic nebránilo v tom být spolu tak, jak chtěli.

"Můžu být trochu sentimentální?" zeptal se.

"Jasně."

"Fakt si vážím toho, že jsi nenastoupil na tu brigádu. Že se mnou poletíš na Maledivy. Že budeš mým fotografem, i když kvůli tomu možná obětuješ vysokou." Doslova. Oliver mu už dříve po telefonu řekl, že pokud se nedostane na vysokou do LA, vykašle se na tu v jeho městě a i tak se do LA přestěhuje, aby mohl být jeho fotografem. "Jsem rád, že v nás tak věříš."

Oliver se uchechtl. Samozřejmě, že jo. "Ty jo, ten alkohol ti dává zabrat."

Elias ho pustil a plácl ho. "Nech toho! Vážně jsem ti vděčný. Řekl bych ti to i bez té promile v krvi." Pak si uraženě dupl a s plánem se posadit na sedačku se k ní rozešel.

Jenže ta jedna promile právě způsobila to, že zakopl o nic. Málem to vyrovnal, opravdu ano, ale nakonec se jak dlouhý, tak široký rozplácl na sedačku a jediné, co slyšel, byl Oliverův smích. 

Elias zůstal ležet bez jediného pohybu. "Asi alkoholu stačilo," poznamenal. 

"Můžu být taky trochu sentimentální?" zeptal se Oliver. Elias zabručel v odpověď. "Miluju tě vidět tak šťastného."

"Tak se poplácej po rameni," odpověděl Elias a převalil se na záda, "protože nejvíce za to můžeš ty."

Oliver si jednou nohou klekl mezi Eliasovy nohy a naklonil se nad něj. Pomalu se k němu sklonil a spojil jejich rty. "Ty jsi mi zas otočil o sto osmdesát stupňů," zašeptal a Eliasovi motýlci v břiše se zase ozvali. "Nikdy bych totiž nečekal, že budu dostávat tři maily o sexuálních hračkách denně."

Elias se málem udusil, jak mu v tu chvíli zaskočila slina, když se chtěl rozesmát. "Ty to prostě nenecháš být, co? Jestli se ti ty hračky tolik líbí, klidně to přijmi, já tě soudit nebudu. Můžeme na ně udělat reklamu společně."

"Ještě, že to z tebe mluví jen ten alkohol, fakt," uchechtl se Oliver a znovu se k němu sklonil. Tentokrát mu začal dávat lehké polibky na krk a na čelist. 

"Třeba nemluví," namítl Elias.

"Já vím, že jo."

Oliver mu začal odepínat košili. Elias zavřel oči ve snaze si užít jeho rty na svém těle, ale pak si něco uvědomil. "Počkej," zastavil Olivera a odtáhl ho od sebe. Oliver z něj zmateně slezl, zatímco ho sledoval, jak si sedá. "Vím, kam tohle směřuje. A jestli tady stále budou hrát moje písničky, zatímco budeme mít sex, asi už je nikdy neuslyším stejně," odůvodnil své chování a zavrávoral, zatímco se rozešel ke svému telefonu na sedačce, aby písničky přepnul nebo úplně vypnul.

Uslyšel Oliverův tlumený smích. "Prosím tě, už raději nemluv."

"Ještě druhá věc," ignoroval Elias Olivera, když písničky přepnul. Natáhl se na stolek na ovladač od okenních žaluzií. "Taky je důležité stáhnout žaluzie, protože nechceme, aby měla ochranka trauma, kdyby se vydali od brány sem, že jo." Otočil se na Olivera. "Ty jsi tady ten střízlivý, neměl bys na takové věci myslet ty?"

Zamžoural na něj. Oliver jen ukázal na okna. Až v tu chvíli si Elias všiml, že žaluzie jsou dávno stáhnuty. "Stáhl jsem je, když jsi začal vykřikovat, že mi uděláš striptýz. Jak sám říkáš, nechtěl jsem, aby měla ochranka trauma."

"Oh," vydal ze sebe Elias s pohledem upřeným na okna, jako by mu právě Oliver ukradl veškerou dětskou radost z toho, že mohl stáhnout žaluzie. 

"Klidně si je můžeš vytáhnout a zase stáhnout, jestli ti to udělá radost," poznamenal Oliver, když ho uviděl.

Elias se vzpamatoval. "Ne," zareagoval. "Jsem dospělý."

"To ti neberu," uchechtl se Oliver.

Odhodil ovladač stranou, pak dokončil rozepínání své košile, které Oliver začal, a vrátil se k němu. Obkročmo mu sedl na klín. "Tak, teď můžeme."

Oliver si ho přitáhl za pas blíž a Elias mohl vybuchnout radostí.

ɛ ɜ

2k slovní náloooož

dáme si dvě kapitoly na maledivách. jednu z premiéry eliasova dokumentu. a třeba přidám ještě jednu. to máme čtyři haha!! o jednu víc!! jsem zoufalá