ɛ Oliver ɜ

Turné se v poklidu rozjelo. Oliver většinu času trávil s Harper, která se už stala jeho dobrou kamarádkou, protože co jiného mu zbývalo? Nebyl extrémně společenský typ, ale to ani introvertní. Potřeboval parťáka.

A i kdyby k Eliasovi nechoval nenávist, on by to být nemohl. Oliver ho viděl jen každý druhý den na koncertě nebo když se potkali v hotelu, což se stávalo velmi málo. Elias měl většinou jeden z nejdražších pokojů někde v posledních patrech, zatímco Olivera ubytovali do jednoho z těch menších a levnějších. 

Elias lítal od zvukovky k rozhovorům a do studia, neměl čas málem ani na sebe, jak to tak vypadalo. Když už s ním Oliver mluvil, vypadal neuvěřitelně unaveně. 

A Oliver si to celé začínal i užívat. Dokud i mu nepřišla jeho první nabídka na rozhovor.

"Co je?" zeptala se ho Harper, když byli na cestě na další koncert a Oliver už několik sekund tupě zíral do telefonu.

Otočil k ní telefon. Harper si mail přečetla, zatímco se jí zvětšoval úsměv. "Jo, tam má myslím domluvený rozhovor i Elias! Ale o tobě mi vědět nedali, to se museli rozhodnout až později."

"Proč by chtěli mluvit se mnou?" zeptal se stále zmatený.

"Jsi výherce, upřímně, divím se, že se ozvali první až teď," podotkla Harper a znovu se zahleděla na svůj notebook v klíně. Momentálně vyřizovala nějaké maily.

Oliver se zpátky podíval na svůj telefon. 

Rozhovory, to opravdu nečekal. Napadlo ho, že by se mohl ozvat někdo kvůli spolupráci kvůli tomu, jak jeho sociální sítě narostly (a zatím mu přišly dvě nabídky - na vibrátory pro ženy a nějaký krém na vousy, i když se Oliver pravidelně holil), ale tohle byla opravdu novinka. 

"Nemusíš to přijmout," ozvala se po chvíli Harper. "A jsme tady, pojď."

Vystoupili z auta v podzemní garáži a Harper ho opět dovedla na jeho místo v aréně. Na začátek koncertu jako vždy zůstávala s ním, ale později se dala do pohybu, aby pořídila fotky koncertu i z jiných úhlů.

Elias ze sebe vydal opět úplně vše. I když ho stále neměl rád, jeho obdiv měl, protože s tím, jak unavený pořád vypadal, vydával ze sebe neuvěřitelné výkony. 

Ke konci koncertu se k němu Harper opět připojila a jak skončil, vedla ho opět k autu. 

Oliver ten režim chápal. Ať už to vyhrál on nebo kdyby někdo jiný, nemohl být neustále s Eliasem (což mu osobně ani nevadilo). Někdy si ale říkal, že pravého fanouška by možná výhra i zklamala. 

Už byli téměř u východu do garáží, když se Harper zastavila. "Cože?" vyhrkla. Měla v uchu sluchátko s mikrofonem, přes které byla vždy počas koncertu spojená s celým Eliasovým týmem. "Už běžím," dodala.

Podívala se na Olivera. Pak na prázdnou garáž. Většinou na auta ještě chvíli čekali, pak ho Harper do jednoho posadila a sám odjel na hotel, zatímco ona se vracela za Eliasem. "Elias prý zkolaboval," řekla klidněji, než by Oliver očekával. "Musím za ním hned."

"Já počkám na auto, to je dobrý," odpověděl Oliver s kamennou tváří.

Harper zavrtěla hlavou. Popadla ho za ruku a začala ho táhnout zpátky. "Nemůžeš takhle sám. Vím, co si teď myslíš, že nejsi malej, ale o to tady nejde. Kdyby tě někdo viděl o samotě, mohl by tě pěkně využít. Už taky nejsi neznámá tvář."

To stále nepřišlo Oliverovi jako dostatečný důvod, protože kdo, kromě lidí kolem turné, ho mohl v garáži vidět? Nic ale nenamítal a když se Harper rozběhla, rozběhl se taky. Za poslední dva týdny byl v tolika arénách, že by se v této klidně mohl ztratit.

Doběhli do jedné z prostorných šaten. Oliver zůstal stát u dveří, zatímco Harper se vetřela dovnitř. Přece jen ale něco viděl - Elias ležel na zemi, u úst masku s rychlým přísunem kyslíku.

Harper na něj shlédla. "Zase?" zeptala se. Asi to tady bylo na denním pořádku. 

Elias slabě přikývl, takže musel být při smyslech. Zvedl ruku a masku si na chvíli oddělal. "Dneska se mi ale povedlo spadnout do měkkého," pochválil se.

Harper vypadala, že ho zabije. Protočila očima a beze slova vyměnila Eliasovi na čele obklad. 

Dva zdravotníci, co doteď u Eliase klečeli (Oliver si vždycky říkal, proč s nimi jezdí), si stoupli. "Tady už víte, ne?" podíval se na Harper. "Ohlásili nám teď i dva případy omdlelých fanynek."

Fanynky, no jasně. To mu nedošlo.

Harper přikývla a čekala, až odejdou. Když se tak stalo, sedla si na stoličku a vydechla. "Tim je mi tak nesympatický, ugh." Odkazovala na jednoho ze zdravotníků.

Elias si hned kyslíkovou masku sundal a posadil se. Košili, kterou měl na sobě, měl celou rozepnutou, a tak si ji začal pomalu zapínat. V tu chvíli si všiml Olivera.

Přesunul svůj pohled na Harper. "Co tu dělá?" zeptal se. 

"Nechtěla jsem ho nechávat samotného a navíc to není uřvaná fanynka, co by se při pohledu na tebe v tomto stavu vedle tebe taky vyvalila," vysvětlila.

Elias se znovu podíval na Olivera a naznačil mu, ať jde dovnitř. "Zavři, prosím tě," řekl mu studeně. 

Oliver ho poslechl. Z celé této situace byl trochu nesvůj, na druhou stranu to nic překvapivého nebylo. Poměr mezi jeho unaveností a výkony na pódiu byl zkrátka nezvládnutelný.

"Další koncert máš až pozítří," řekla mu Harper. "Zítřejší plány netýkající se turné zruším, musíš si odpočinout. Zruším je na celý týden."

"Nebylo tam to jedno důležitý interview někde?" zeptal se tichým hlasem.

"Kašli na interview. Pošleme tam Olivera, ten tam taky dostal pozvánku," řekla se srandy.

Elias k němu opět vzhlédl. "Ale, máme tady vycházející hvězdu?"

Olivera na to napadla jedna poznámka. Ale nejspíš by byl zase neslušný, a to k Eliasovi v tomto stavu být nechtěl, a tak mlčel. 

"To interview nech," řekl Harper. "Zbytek zruš, jestli to půjde. Přece nebude Oliver na jeho prvním rozhovoru sám."

"Já ale neřekl, že na něj půjdu. Harper říkala, že to můžu odmítnout," bránil se Oliver. Od začátku si hrál spíše s tou myšlenkou, že to odmítne. 

"Nedělej to," zamračil se Elias. "Bude sranda."

"To se ti lehko řekne," zamumlal si Oliver spíše pro sebe.

Ten den odjížděl v jednom autě i s Eliasem, protože ho Harper odmítala spustit z očí. A Olivera vlastně taky. Byla jako jejich máma, a to byla jen o pět let starší. 

Před hotele už čekala Eliasova ochranka, která ho doprovodila až k výtahu. Oliver moc nevnímal, stoupl si do rohu výtahu, aby se on, Elias, Harper a minimálně dva lidi z ochranky do výtahu vešli, když se najednou dveře začaly zavírat a uvnitř byli jen oni dva.

"Tvá ochranka nejede? Harper?" zeptal se a už natahoval ruku, aby dveře zastavil, když ho Elias popadl za ruku, aby ho zastavil.

"Říkal jsem ti, že do svýho pokoje trefím. Harper se zakecala s recepční, jestli sis nevšiml. Nebudeme čekat, už chci spát."

Oliver si tedy mlčky stoupl na své místo a stiskl číslo svého patra dodatečně k tomu Eliasovu. 

Jeli mlčky. Za pár sekund stejně už Oliver vystupoval.

Ještě se na Eliase otočil. "Budeš v pohodě?" zeptal se téměř proti své vůli. Ale nedalo mu to. Pohled z arény ho trošku vyděsil.

"Za tu minutu než dojdu do pokoje a padnu do postele? Snad jo," odpověděl unaveně. 

Oliver ho už tedy nechal. Většinou to byl on kdo odpovídal krátce nebo podrážděně, ale na druhou stranu se ani Eliasovi divit nemohl. 

A tak ho ve výtahu nechal a šel do svého pokoje, kde se ráno ubytoval. Dneska si hotelové výhody neužíval, protože jeho hlava byla proti jeho vůli plná myšlenek toho, jak to Elias musí mít těžké. Člověk si řekne, že je to zpěvák, peněz má milion a za nic, ale Oliver takhle poznával tu krutou pravdu.

ɛ ɜ

dneska druhá wohooo. výsledek tří hodinové cesty vlakem a vaší podpory u tohoto příběhu, hehe.