ɛ Oliver ɜ

Oliver nebyl z toho celého tak nadšený jako Elias.

Přišlo mu totiž, že by si musel vybrat - vysoká škola nebo pracovat pro Eliase. Vždy s vysokou počítal, chtěl ji studovat. Dal si možná rok od školy pauzu, ale neznamenalo to, že se do ní už nevrátí. Nedokázal si představit, jak by mu prošlo, kdyby studoval na vysoké a potřeboval by na celý akademický rok odjet, protože by byl Eliasovým fotografem a vyjeli by na další turné.

Navíc byl realista. Napadaly ho i takové myšlenky, jako že co když jim to s Eliasem nevydrží. Nemohl spoléhat na to, že mu Elias zařídí celou budoucnost. Jasně, s Eliasem se Oliver o svou budoucnost bát nemusel. Ale bez něj by neměl nic. 

"Maledivy zní úžasně," řekl Eliasovi do telefonu. Na všechen ten zbytek zatím nereagoval.

"A to ostatní? Práce a tak? Nemusíš začínat s brigádou. Sice bude ještě chvíli trvat, než Harper vše po mámě přebere, ale měl bys stabilní práci i při studiu."

Oliver si povzdechl. "Měl bych? Já nevím, jestli můžu být tvým fotografem, když budu na vysoké. Nepotřebuješ fotografa náhodou furt za zadkem?"

Elias se na chvíli odmlčel. "Ty z toho asi tak nadšený nejsi, co?"

"Já bych rád," odpověděl Oliver. "Ale nemám ještě ani tu jistotu, že vůbec do LA na vysokou půjdu. Možná skončím tady, když mě nevezmou."

"Můžu ti zavolat přes videohovor?" zeptal se Elias.

"Eliasi..." Nezdálo se mu to jako nejlepší nápad. Stačilo mu slyšet, jak byl smutný, nemohl ho ještě vidět.

"Chci tě vidět. Prosím."

Oliver si povzdechl, ale kliknul nakonec na ikonku videohovoru. Do deseti sekund měl na obrazovce Eliase. Poznal, že sedí na barové stoličce v kuchyni. Jinak se ale Oliver jeho pohledu vyhýbal, i když to bylo přes pitomý telefon.

"Řekni mi upřímně vše, co tě napadlo po tom, co jsem ti to řekl," vybídl ho.

Oliver se v tu chvíli podíval přímo do fotoaparátu. "Jak už jsem říkal, třeba to, že mě nevezmou a zůstanu tady. To, že nebudu stíhat vysokou, když budu pracovat pro tebe. Že si nebudu moct stejně dovolit odjet s tebou na tvé další turné. To, že budu spoléhat se vším na tebe a co já vím, třeba se něco stane a my nebudeme spolu a-"

Elias se pousmál. Byl to takový ten smutný úsměv, který Oliver nesnášel. Často to totiž Elias dělal, aby nešlo vidět, že se mu chce brečet. 

"Můžeš někdy přestat být takový realista? Pesimista a nevím, co ještě?" zeptal se pobaveně. "Já tě ale nepřemlouvám. Bude to tvé rozhodnutí. Jen... Od začátku si všímám jaký jsi. Není žádný tajemství, že já peníze mám, kdokoliv by se po nich vrhl, ale ty ne. Stále chceš být samostatný, i když by mi nedělalo problém ti cokoliv zaplatit."

"Co tím chceš říct?"

"To, co jsi říkal. Že co kdybys spoléhal se vším jen na mě a třeba bychom spolu v budoucnu nebyli. Nikdy bych tohle po tobě nechtěl, protože vím, že bys to ani nezvládl. Klidně bych ti tady mohl říct, ať se na žádnou vysokou nehlásíš, že se klidně můžeš přestěhovat ke mně a válet si celý den šunky, protože mohl bys. Mám vyděláno na zbytek života pro sebe i pro tebe. Ale vím, že bys to nikdy neudělal. Vím, že chceš na vysokou, vím, že chceš práci a sám si vydělávat."

"Jo..." vydechl Oliver. Jednou si z něj Tazia dělala srandu, že do konce života nemusí hnout prstem, že o Elias přece zaopatří. Oliver by to ale nezvládl. I kdyby věděl, že to Eliasovi problém nedělá, nedokázal by z něj takhle žít. "Nejsem přece zlatokop."

Elias se zasmál. "Takže jen chci, abys věděl, že ta nabídka tady je. Se školou by to taky určitě šlo nějak skloubit. Beze školy taky. Kdybychom se v budoucnu někdy rozešli a ty bys nesnesl být v mé blízkosti, klidně bych ti jako omluvu sehnal místo jinde. Mohl bys fotit třeba pro Justina Biebera, co já vím."

Oliver se převalil na posteli na záda. "Nechám si to projít hlavou."

"Jo. A co se těch Malediv týče, byl bych rád, kdybys letěl se mnou. Jinak budu asi muset vzít svou mámu," zakřenil se.

"Tvá máma by si ale na Maledivy zasloužila."

"Můžu ji tam vzít jindy. Teď chci letět s tebou."

Oliver přikývl ve znamení, že to bere na vědomí. Zítra měl jít na svou první směnu do práce, kde měl také podepsat smlouvu. Do zítra mohl z práce vycouvat.

V hlavě si srovnal obě možnosti. První by bylo jít zítra do práce, upsat se na čtyř měsíční brigádu za průměrný plat do začátku vysoké, která bude možná v LA, možná zůstane doma, mezitím krátké návštěvy Eliase, protože víc by si dovolit nemohl a se začátkem vysoké by přišlo kdo ví co.

Druhou možností bylo zítra nikam nejít, za tři týdny odletět se svým přítelem na čtrnáct dní na Maledivy, později začít pracovat jako jeho fotograf za třikrát vyšší plat a tím pádem s ním trávit více času, že by mu i vysoká mohla být šumák.

Najednou to rozhodnutí znělo hodně jednoduše. 

"Měl bys vůbec pro mě práci i mimo turné?" zeptal se Oliver. "Nebo tě budu fotit i u tebe doma, jak skládáš písničky?"

"Je pravda, že neznám nikoho, kdo by měl takhle jednoho fotografa na plný úvazek," připustil Elias.

"Raději nemluv dál. Už tohle je dost pochybný." uchechtl se Oliver.

"Ne! Ale chci říct, že já takového chci. Můžeš třeba dělat i pár věcí, do dělala Harper, třeba vyřizovat maily, nevím. Navíc mě budeš mít neustále při ruce, což bude v řešení nějakých záležitostí výhoda."

"Najmuli byste vůbec někoho takhle na focení, kdybychom nebyli spolu, nebo byste focení hodili prostě někomu k jiné práci, jak to měla Harper?" položil Oliver tu zásadní otázku, která mu vrtala hlavou.

Elias stáhl rty do úzké linky. "Teď toho videohovoru lituju," zamumlal a Oliver se uchechtl. "Ale budu upřímný. Nejspíš ne. Možná bych to hodil Katie, mé stylistce, ale věř mi, že ty fotky by stály za prd. A jo, možná to děláme jen kvůli tomu, že jsme spolu, ale chci to tak. Protože bych si samozřejmě přál tě mít u sebe, ne tři hodiny jízdy odsud, že bychom spoléhali jen na to, kdy se nám obou uvolní kalendáře."

V tu chvíli na Eliase zavolala Harper s obýváku, že ho potřebuje. Elias si povzdechl. "Budu muset končit."

"Dám ti vědět co nejdřív," přikývl Oliver. "A jelikož mám jít na první směnu zítra, asi ti dám vědět zítra."

"Jo," špitl Elias. "Doufám, že jsem tě svými kecy nějak neovlivnil. Chci, aby ses rozhodl z vlastní vůle."

"To já se rozhodnu, to se neboj," pousmál se Oliver. "Zavoláme si zítra teda?"

"Jo. Tak se měj. A dobrou noc. Miluju tě."

"Já tebe taky. Dobrou," odpověděl a tipl ovor dřív, než si stihl uvědomit, že Elias ještě asi spát jen tak nepůjde. Raději mu měl popřát, ať mu práce rychle uteče nebo něco podobného.

Odhodil telefon stranou, vyšvihl se z postele a seběhl dolů do obýváku, kde se jeho otec díval na televizi a máma si četla knihu. Posadil se do sedačky a čekal tam s pohledem upřeným na rodiče, dokud si ho někdo nevšimne.

Jako první zvedla pohled jeho máma. "Děje se něco?" zeptala se.

"Co byste řekli na to, kdybych začal pracovat na plný úvazek pro Eliase, což by znamenalo, že se přestěhuju do LA a možná skončím s vysokou, jestli se na ni vůbec dostanu, protože zjistím, že to nestíhám?"

Jeho máma zvedla překvapeně obočí. Táta si usrkl z piva, nespustil pohled z televize a prohodil: "Dělej si, co chceš. Ty už máš s ním budoucnost zajištěnou."

"Petere!" okřikla ho máma. Oliver vyprskl smíchy. "Jak to mluvíš? Vždyť ani nemůžeme vědět, jestli jim to vydrží!"

Jo, Oliver byl povahově definitivně po mámě. Táta se na mámu otočil. "No právě, nevíme," namítl. "Tak můžeme vsadit na to, že vydrží. Navíc, určitě bude mít lepší plat něž tady na nějaké brigádě, takže bude lehčí zaplatit vysokou."

To Olivera nenapadlo. Že kdyby se mu přece jen povedlo skloubit školu a práci pro Eliase, neměl by takový problém se školným. 

"Ale říkám si, jestli to nebudeš studovat zbytečně, když budeš mít dobrou práci v malíku," uchechtl a svou pozornost přesměroval zpět na televizi.

"No to teda nebude!" bránila se jeho máma. "Vždy je dobré mít nějaké vzdělání."

"I když má přítele, co za tu dobu, co se tady o tom bavíme, vydělal víc jak my dva dohromady za měsíc?" podotkl otec.

Oliver protočil očima. "O jeho peníze mi vůbec nejde. V tomhle právě přemýšlím jako máma. Elias by byl ale asi raději, kdybych jak ty, tati."

"Však já si dělám srandu," mávnul rukou. "Ale vážně je to tvé rozhodnutí. Nechci, abys mi pak do konce života vyčítal, že jsem tě donutil jít na vysokou místo toho, aby vzal tuhle nabídku."

Olivera napadla další myšlenka. Co když právě fakt, že by si vybral vysokou, je rozdělil? Protože by neměli na sebe čas? Jak říkal Elias, nedokázali by skloubit jejich kalendáře? 

Nejraději by si v dal na místě facku, aby se vzpamatoval. Nemohl se rozhodovat na základě toho, že byl zabouchnutý. 

Ale to přesně udělal. A další den zavolal na brigádu, že nenastoupí.

ɛ ɜ

je to velký špatný, lidi, já to vidím už jen tak na čtyři kapitoly