ɛ Elias ɜ

Slyšení u soudu, aby se rozhodlo o Dylanově vině, mělo proběhnout až za dva týdny, a tak nastal už ten čas, kdy se Elias musel s Oliverem rozloučit. 

Musel začít zase pracovat. Oliver se po tolika měsících na cestách taky potřeboval vrátit do svého života. Ne úplně, protože přece jen měl teď v LA přítele, ale aspoň částečně.

"Až se zase uvidíme, pomůžeš mi vybrat nějaké spolupráce," řekl mu Oliver pár minut před jeho odjezdem.

Elias se na něj zmateně podíval. "Spolupráce? Éra jakožto Olivera influencera začíná?"

Oliver se zasmál. "Až mě zase nevezmou na vysokou, budu si muset nějak vydělávat, abych si mohl dovolit za tebou jezdit. Prohrabeme se všemi těmi falešnými nabídkami o spolupráce se značkami erotických pomůcek a něco najdeme. Nemám totiž tušení, jak to funguje."

"Nepotřebuješ dělat reklamu na vibrátory pro ženy jen proto, abychom se viděli," protočil očima Elias, ale ta myšlenka ho pobavila. Od toho, co Oliver díky soutěži nasbíral na sociálních sítích sledující, přišlo mu nabídek na spolupráce hodně. A většina opravdu byla od neověřených pochybných značek. "Kdykoliv pro tebe můžu někoho poslat."

"Jo, těm vibrátorům se chci právě že vyhnout," namítl Oliver, jako by Eliasovu další větu neslyšel. 

"Jsi můj přítel. Ze dne na den můžeš mít spolupráce klidně s Armanim nebo co já vím."

Oliver se ošil. Vážně nebyl stavěný na tenhle život v září reflektorů, o to víc ho měl Elias ale raději. Už jen z důvodu, že přesně tento život přicházel do jejich vztahu ruku v ruce s Eliasem a Oliver byl přesto ochotný to přijmout.  

"Tady se někdo chová namyšleně," odfrkl si, ale jeho úsměv stále neopouštěl jeho tvář.

"Jen říkám fakta."

Kolem oken v obýváku projelo velké černé auto. Odvoz pro Olivera přijel. 

"Čas jít," povzdechl si Oliver a postavil se. Vedle sedačky měl nachystaný kufr, který stejně odvážel poloprázdný, protože si nechával pár věcí u Eliase, aby toho nemusel tolik táhnout, až přijede příště.

Elias se také postavil a za ruku si přitáhl Olivera do objetí. "Uvidíme se za dva týdny. U soudu," uchechtl se Oliver.

"Jo. A pak tady aspoň pár dní zůstaneš."

Oliver se odtáhl. "Uvidím, jak budu moct. Kvůli práci." 

Elias přikývl. O tomto se už bavili. Za měsíc čekaly Olivera přijímačky na vysokou tady v LA, které rok předtím neudělal, čtyři měsíce pak zbývaly do té dobry, než by potencionálně nastoupil. Proto si našel brigádu - aby se zaměstnal a aby si našetřil na vysokou. Nechtěl ani slyšet o tom, že by mohl bydlet u Eliase, že by mu finančně pomohl. "Bydlet třeba jo," řekl tehdy. "Ale jinak od tebe žádnou finanční pomoc nebudu potřebovat."

Oliver mu dal krátký polibek na rty, obešel ho a vzal si kufr. Elias ho doprovodil až k autu, kde ho ještě krátce objal. "Ať se ti daří s albem. Napiš o mně něco pěkného," ušklíbl se. Pak nasedl do auta a odjel. Elias auto sledoval do chvíle, než zmizelo za branou.

Když se vrátil domů, hned pocítil tu samotu. Byl v tom obřím domě po dlouhé době úplně sám. Neměl by si pořídit alespoň nějakého psa? 

Nepustil se hned do práce, to vůbec. Nemohl si jen tak sednout a začít psát písničky, potřeboval být inspirován a motivován. Kdyby měl teď něco napsat, byla by to pravděpodobně jen dramatická píseň o tom, že ho jeho láska opustila, i když Oliver odjel jen na dva týdny. 

Proto si sedl k jiným věcem. Odpověděl na maily, vyřešil vše, co mu Harper poslala k vyřízení a čekal na zprávu od Olivera, až mu napíše, že dobře dojel. 

Telefon mu po dvou hodinách zavibroval. Byla to ale zpráva od ochranky u brány, která mu oznamovala návštěvu a jestli ji chce přijmout. Když se Elias podíval na kameru, uviděl Harper.

Vytočil číslo na ochranku. "Harper sem může vždy. Ona, Tobias a Oliver jsou jediní, kteří nemusí čekat na moje povolení."

"Dobře."

Od toho vloupání byl Elias opatrnější ve všech směrech. Neexistovalo už, že by nový kód od dveří řekl celé své kapele. Jediný, kdo ho zatím věděl, byl Oliver, protože když už byl v s Eliasem v LA, bydlel u něj. Stačilo by, aby se jednou zabouchl venku a bez kódu by se zpátky nedostal.

Měl v plánu ho říct ještě Tobiasovi. U Harper už ale váhal. Ne, že by jí nevěřil, ale zkrátka se už bál.

Počkal na ni u dveří, než zaparkovala před jeho domem. "Čím jsem si zasloužil tak vzácnou návštěvu?" zeptal se jí, když vystoupila, pobrala si tašky a vydala se k Eliasovi.

"Říkala jsem si, že se určitě budeš válet v posteli v depresích, že ti odjel Oliver a nemá cenu tě nikam tahat. Tak jsem přijela k tobě."

Elias si odfrkl. "Náhodou, od toho, co odjel, jsem vyřídil všechny maily a kdyby sis zkontrolovala i ten svůj, zjistila bys, že jsem vyřešil i vše, co si po mně chtěla."

Harper se zastavila. "Nekecej. Že bych od tebe dostala hotovou práci dřív než za týden? Vážně s tebou Oliverův odjezd něco udělal."

Elias se zasmál a pustil ji dovnitř. Harper se automaticky vydala do obýváku, kde hodila všechny tři tašky, co měla, na sedačku. "To se sem stěhuješ?"

Harper si povzdechla. "V jedný tašce jsou složky s potencionálními bubeníky. Chci, aby sis to prošel s Tobiasem a nejlépe i s Jamiem a vybrali jste pár bubeníků, kterým bychom nabídli přijít na konkurz. V druhé tašce mám ještě pár věcí k dokumentu. Potřebuju s tebou probrat plán, kdy bude premiéra a podobný blbosti. A v poslední mám pro tebe předčasný dárek k narozeninám."

Elias se zatvářil překvapeně. "Ty mám za více jak měsíc," namítl.

"Říkám, že předčasný."

Pokrčil rameny a posadil se. "Tak se do toho pusťme," řekl a popadl tašku s věcmi k dokumentu.

Harper se nakonec připojila na videohovor s dalšími lidmi z týmu, protože opravdu naplánovali datum premiéry Eliasova dokumentu, předběžný seznam hostů i vše, co bude před premiérou potřeba - zveřejnění traileru, plakátů, všeho.

"Koukni s Oliverem na fotky, které by byly hodny jít na plakát," pobídla ho. "Vsadím se, že on jich má v zásobě desetkrát víc co já."

Zrovna ho zmínila, Eliasovi zavibroval telefon se zprávou od Olivera, že už je doma a jeho máma je zklamaná, protože napekla další várku jejích úžasných koláčků, protože si myslela, že Olivera doveze Elias. Asi ti je pošlu holubem, napsal nakonec.

Zasmál se. Harper protočila očima. "Haló, něco s tebou řeším."

Elias se opřel a s úsměvem na rtech mu odepsal. Znamená to tedy, že mě mají vaši rádi?

Odpověď přišla téměř hned. Ještě aby ne.

Harper mu telefon vytrhla. "Doufám, že alespoň řešíte tu fotku na plakát," zamumlala a položila si Eliasův telefon vedle sebe. "Od toho, co ses zabouchl, je tvé pracovní tempo desetkrát pomalejší."

"Možná by sis taky mohla někoho najít, aby se naše pracovní tempo sjednotilo," odpověděl uraženě, pohled na jeho telefonu, který se rozsvítil, což znamenalo, že mu Oliver poslal další zprávu.

Harper se nervózně zachvěla. "J-já nikoho nepotřebuju," zakoktala.

Elias se bleskově narovnal. "Ty koktáš," zdůraznil. "Ty někoho máš."

Harper byla po jeho boku už více než dva roky. Znal ji, znal i její reakce. A tahle byla úplně jasná. 

Harper si odfrkla. "Nemám." Začala se obhlížet kolem sebe, dokud pohledem nevyhledala tašku, ve které měl být údajně dárek pro Eliase. Popadla ji a málem ji po něm hodila. "Na. A't tě taky nějak umlčím."

Elias tašku chytil, ale pohled nespouštěl z Harper. "Kdo je to? Někdo, koho znám?"

"Podívej se na ten dárek, sakra. Svůj milostný život s tebou probírat nebudu," napomenula ho. "Minimálně ne dokud to nebude oficiální."

"Takže je tady někdo!" vykřikl Elias nadšeně, div nevyskočil radostí.

Harper ho plácla po stehně. "Chovej se jak dospělý člověk! A podívej se raději na ten dárek. Máš to od nás, celého vašeho týmu. Protože si to zasloužíš."

"Možná je mi dvacet jedna, ale za dospělého se nepovažuju."

"Bude ti dvacet dva."

"To na tom nic nemění."

"Počkej, Oliverovi je dvacet, že? Znamená to tedy, že na té večeři pil nelegálně?" Elias nenuceně přikývl. "Vždyť tam byla kvůli Dylanovi policie..."

"Myslím, že alkohol je zrovna v tu chvíli nezajímal," uchechtl se Elias. 

Harper si povzdechla. "Bože můj, vy dva... Úplně jsem zapomněla, že nemůže ještě pít. Většinu času se totiž chová vyspěleji jak ty."

"Normálně mě raníš."

"Otevři už ten dárek."

Elias shlédl na menší tašku v ruce a potěžkal ji. Byla neuvěřitelně lehká a jak uviděl, byly v ní jen nějaké obálky. Zamračil se. Neměl tušení, o co šlo. 

Nejprve vytáhl jednu. Rozbalil ji a vytáhl dvě letenky. Letenky na Maledivy s odletem za necelé tři dny. Vlastně dva dny po slyšení u soudu kvůli Dylanovi.

"Co to-"

"Narozeniny máš až za měsíc, ale bude se blížit tvé album, film, práce plno a po tom turné si zkrátka potřebuješ odpočinout. Tolik měsíců si se nezastavil a do toho ještě to vloupání... Ať se ti to líbí nebo ne, za tři týdny nechci tvůj zadek ani vidět, pokud to nebude na fotce z Malediv."

Elias k ní vzhlédl. "Dvě? S kým letím?"

"To je na tobě. Takže myslím, že je jasný kdo," ušklíbla se.

"Oliver nebude moct," zavrtěl hlavou. "Začíná zítra pracovat. Nebude moct jen tak odletět na dva týdny."

Harpiin úsměv zeslábl. "Pracuje?"

"Samozřejmě," uchechtl se Elias. "Už není mým fotografem. Chce si našetřit na vysokou."

"Řekni mu, ať skončí."

Elias překvapeně vzhlédl. "Na to nikdy nepřistoupí. Mých peněz se nechce ani dotknout-"

"Já mám pro něj práci, Eliasi," zastavila ho Harper. "To, jak mi na turné ulehčil práci, že jsem nemusela fotit... Bylo to fakt super. A chtěla jsem ti později nabídnout, jestli bys nechtěl Oliverovi tu práci nabídnout i teď."

"Ale ty-"

"Já za chvíli budu mít práce až nad hlavu," pousmála se. "Tohle jsem ti taky nechtěla říkat už teď, ale už je jistý, že máma skončí jako tvá manažerka. Vše svěřuje mně. Takže hezky vezmi ten pitomý telefon, zavolej Oliverovi a řekni mu, že pro něj máme práci a za necelý tři týdny odlítá na Maledivy."

Na Eliase to bylo až moc informací najednou. Práce pro Olivera, Harper jeho manažerkou, Maledivy... Jediné, co ze sebe dokázal vypustit, bylo: "Sebralas mi mobil. Nemám mu jak zavolat."

"Oh," vydala ze sebe Harper a mobil mu zpátky podala. "Promiň."

Elias se postavil a vydal se do kuchyně, aby Oliverovi zavolal, ale pak se zastavil. Otočil se, rozběhl se k sedačce a málem Harper udusil svým objetím. "Jsi to nejlepší, co se mohlo mé kariéře stát," zamumlal a vlepil ji velkou nechutnou pusu na tvář.

ɛ ɜ

dáme si i jejich dovolenku na maledivách, že? že? nebude to nic zajímavýho, ale kapitoly navíc :')