ɛ Elias ɜ

Ta oslava byla úžasná.

Nejprve byli na večeři. Harper pozvala jen ty lidi, kteří měli na turné největší zásluhu, takže jich kolem velkého stolu seděli kolem dvaceti pěti. Dali si výborný steak, přiťukli si šampaňským a Elias ke všem krátce promluvil, i když to nesnášel. 

Po večeři se přesunuli do dá se říci takového luxusnějšího klubu, který celý pronajali. Tam už mohl přijít kdokoliv, kdo při turné přihodil ruku k dílu. Ve výsledku jich tam mohlo být kolem stovky. 

Tančili, pili, bavili se. Elias se dlouho takhle neuvolnil, jako tu noc. Nic ho pro jednou netížilo, rozhodl se zapomenout na všechny problémy.

Jenže ten největší problém se připomněl sám.

Elias se naklonil k Oliverovi a oznámil mu, že jim zajde pro další pití. Pak vzal jejich skleničky a vydal se k baru, který nebyl daleko od místa, kde seděli ještě s Harper a stylisty. 

Šoupl skleničky na bar a vyžádal si další dva drinky. Když se při čekání otočil, aby se rozhlédl po klubu a podíval se, jak se všichni baví, zaregistroval Dylana, který seděl u baru na vyvýšené stoličce zády k němu. Mluvil se svou novou přítelkyní, kterou sem s sebou vzal. Elias se ani neobtěžoval zapamatovat si její jméno, protože znal Dylana a věděl, že za týden o ní nebude už ani vědět.

Co ale Eliase zaujalo byla konverzace, kterou přeslechl.

"...a já prostě nevím, co dělám špatně. Jsem sakra nejlepší bubeník ve státech, jak mě může odmítnout?" vykřikl Dylan a zapotácel se na stoličce. Tak Elias poznal, že musí být pěkně nalitý.

Přesto se k němu přiblížil. "Kdo tě odmítl?" zakřičel na Dylana zezadu, aby ho uslyšel. 

Dylan se trochu lekl a nemotorně se na Eliase otočil. "Do prdele..." ulevil si.

Elias nakrčil obočí. "Kdo tě odmítl?" zopakoval svou otázku. "Znělo to podezřele."

"Podezřele?"

"Jsi bubeník v mé kapele. A zní to, jako by sis pokoušel urvat místo jinde," odpověděl Elias. "Předpokládám, že tohle jsem slyšet neměl?"

Dylan si odfrkl. "Do toho ti nic není."

"Já myslím, že je," odpověděl Elias. Přistály před ním dvě skleničky drinků, které si objednal, ale neodcházel. Uslyšel něco, co neměl. Chtěl odpovědi. "Platím tě já. Máš určitou smlouvu. Jestli si hledáš místo jinde, je to sakra má věc."

Dylan k němu zvedl pohled a opilecky se usmál. "Jo, platíš mě ty. A ty prachy stojí pěkně za hovno," zasyčel, až Eliase poplival.

Musel se zasmát. Moc dobře věděl, kolik Dylanovi platí. A zrovna málo to nebylo. "Myslíš, že jinde dostaneš lepší peníze?"

"Samozřejmě. Už jen proto, že ostatní z kapely dostávaj víc jak já. Přijde ti to fér?"

"Ostatní z kapely toho totiž dělají více než ty," odvětil v klidu Elias. "Jedinkrát si mě nebyl doprovodit na živém vystoupení kromě oficiálních koncertů, při nahrávání alba sis odjel v půlce na dovolenou a dohrával to za tebe někdo jiný. Neděláš pro mě nic jiného, než že bubnuješ na turné. Proto mají ostatní víc. Neberu ti to, že jsi skvělý bubeník. Ale mimo turné zas tak spolehlivý nejsi."

Elias si periferně všiml, že se Oliver dívá jejich směrem. Nejspíš si všiml, že něco není v pořádku. Ostatně, Elias se málokdy bavil s Dylanem bez toho, aby neřešili něco problémového.

"Nebo tady spíš jde o to, že Tobias je tvůj bratříček a Jamie pravděpodobně někdo, koho z nudy ojíždíš?"

Brada mu málem spadla až na zem. Co kdy Dylanovi udělal, aby se k němu choval takovým způsobem? Neměl na to nervy. Ne přímo tento večer, který si doteď užíval. Z toho důvodu by od sebe čekal nějakou vyspělejší a klidnější reakci, ale alkohol v jeho krvi nejspíš chtěl drama. A tak Elias Dylana praštil. 

Dylan se zapotácel a kdyby vedle něj nebyla ta jeho nádhera, nejspíš by se až svalil na zem. Chytil se za tvář v místě, kam ho Elias udeřil a nevěřícně se na něj podíval. Pak nezaváhal a vystartoval po Eliasovi zpátky. 

Myslel si, že prát se s někým tak opilým bude docela brnkačka. Až pozdě, hodně pozdě, si uvědomil, že se Dylan rekreačně věnoval boxu. Ty tři rány, které stihl Eliasovi dát, než ho někdo zastavil, byly silné a přesně mířené.

Dopadl na zem a celý svět se mu na chvíli zatřásl. V ústech ucítil krev. Když vzhlédl, Dylan se snažil vysmeknout ze sevření Eliasova bodyguarda, aby mohl pokračovat. 

"Byl jsi to ty, že?" promluvil na Dylana, když se hudba ztišila, protože všichni už viděli, že se něco stalo. "Znal jsi kód ke mně domů. A očividně jdeš po mých penězích."

"Hovno," vyprskl a otočil se k Eliasovi zády. Začal si šahat po kapsách, jako by něco hledal.

"Byl to on," zvolal něčí hlas. Když se i Dylan zmateně za hlasem otočil, uviděl i Elias Olivera s Dylanovým telefonem v ruce. Natočil ho k nim s rozkliknutou fotkou. 

Byla to přesně ta, kterou jim ukradli a zveřejnila ji redakce bulvárního časopisu s rozmazaným Oliverem. Tady ta fotka byla ale neupravená. Šel na ni jasně vidět jak Elias, tak Oliver. 

Elias se postavil. Měl vždy s Dylanem problémy, i přes to ho bral jako přítele, ne jako někoho, kdo by zorganizoval loupež u něj doma nejspíš jen proto, že se cítil podplacený. To byl taky důvod, proč znal kód jeho domu. Celá kapela ho znala, protože jim věřil a navíc jim byl k ničemu, když Elias nebyl zrovna doma, protože jinak míval zaplá další bezpečnostní opatření. 

Tu noc, co u něj Oliver zůstal, nebyla zapnutá. A Dylan byl s Eliasem na schůzi. Nemohl vědět, že Oliver byl u něj, ale měl jistotu, že Elias doma není. 

Dylan okamžitě vystartoval i po Oliverovi, aby mu telefon sebral, ale bodyguard ho zastavil. Elias si v tu chvíli přál, aby ho někdo taky držel, protože neměl daleko od toho, aby Dylana zmlátil na místě. Před očima se mu objevil pohled na Oliverovu krev v jeho ložnici, na to když ho byl poprvé navštívit v nemocnici a viděl, jak je zřízený. A viník stál před ním. 

Oliver velkým obloukem prošel kolem Dylana a zastavil se u Eliase. Podal mu telefon. "Spadl mu, když jsi ho praštil. Měl ho v ruce, takže byl odemknutý. Všiml jsem si aplikace, přes kterou můžeš anonymně posílat zprávy, znám ji ze školy. Bylo to tam," vysvětlil mu rychle. 

Elias shlédl na telefon s rozbitou obrazovkou. Když fotku zmenšil, objevil se mu anonymní chat, který nemohl být ani s jedním z mužů, kteří  se k Eliasovi vloupali. Poslední zpráva byla odeslaná po Eliasově posledním koncertu. Když ho Elias rychle prolétl, uvědomil si, že to byl chat s někým, komu se Dylan snažil fotku prodat ještě před tím, než na koncertě Elias odhalil, že to právě Oliver je jeho přítel. 

"Ty zmetku," zamumlal si spíše pro sebe. Jeden jediný pohled na jeho bodyguarda stačil k tomu, aby pochopil. Začal vytáčet policii. 

Dylan se už nebránil. Zhluboka dýchal, pohled zavrtaný do země. 

Elias k němu přešel blíž. "Já ti věřil," řekl mu. "Přes to všechno jsem ti věřil. Řekl jsem policii, že nikdo z mé kapely to určitě neudělal. Tak proč sakra?"

Dylan mu ale neodpovídal. Vlastně to vypadalo, že vykládá veškerou sílu na to, aby ho nepraštil. Alespoň něco měli v tu chvíli společné. 

Elias od něj tedy ustoupil a vrátil se na své původní místo. Oliver si ho krátce prohlédl před tím, než se obsluhy baru zeptal, jestli nemají po ruce lékárničku. Elias si ani neuvědomil, že mu po čele stéká krev.

Než policie přijela, bodyguard vyvedl Dylana ven. Oliver se zatím ujal lékárničky a očistil Eliasovi ránu na čele. "Mohl jsi prostě jen říct, že chceš vypadat jak já," pousmál se, aby trochu uvolnil tu napjatou atmosféru. Elias nespouštěl oči ze dveří, kde Dylan zmizel.

Vzpamatoval se. Podíval se na Olivera. "Myslím, že budu mít taky pěknej monokl kolem oka, no." Jednu ránu dostal do čelisti, proto nejspíše cítil krev v puse. Druhá náležela jeho oku a do spánku, proto se mu na chvíli zatřásl celý svět. 

"Taky jsi mu dal ale pěknou ránu. Docela jsi mě překvapil," namítl Oliver.

"Kdyby mi došlo dřív, že to byl on, dostal by jich minimálně tolik, kolik jich zavinil u tebe," zamumlal. 

Oliverova ruka od Eliasova spánku klesla. Chtěl už něco říct, ale v tu chvíli k nim přišla Harper. "Policie je tady. Chtějí s vámi mluvit. A chtějí Dylanův telefon."

Ten měl Elias stále v ruce. Povzdechl si a postavil se, přičemž se mu trochu zamotala hlava, ale nedal to na sobě znát. Když se všichni tři vydali ven, Elias se zamračil. "A měl by dostat minimálně dvojnásobný trest za to, že pokazil tak dobrou party."

ɛ ɜ

jupí jeeeej