ɛ Oliver ɜ

Oliver se starostí v očích sledoval, jak Elias ve vedlejší místnosti telefonuje. 

Volala mu Harper. Byli přímo sami v obýváku, sledovali náhodný program, kterému stejně moc nevěnovali pozornost, když se Eliasovi rozezvonil telefon. Byl s Harper domluvený, že si u Olivera čtyři dny naprostého klidu od práce, takže mu měla volat jen v důležitých věcech. 

Když ale Elias zavěsil, vrátil se do místnosti s úsměvem na rtech. Plácl sebou vedle Olivera. "Dobrý zprávy, vlastně. Zítra, jak pojedu domů, můžeš jet se mnou, protože večer bude večírek na oslavu ukončení turné."

Oliver se na něj překvapeně podíval. Elias se musel vracet kvůli práci na novém albu a dalším záležitostem, kterého po turné čekali, proto se dohodli, že alespoň první dva týdny se bude soustředit na práci, aby pak za ním Oliver mohl na chvíli přijet. Zkrátka žil doteď v tom, že Elias zítra odjede, on zůstane doma a kdo ví jak dlouho se neuvidí. "Jak to? Neměl být až příští měsíc? Vždyť už jsi měl začít zase pracovat, ne?"

"Harper vše potřebné posunula. Tyhle akce bývají docela narychlo. Je to termín, kde se může dostavit nejvíce lidí z turné, abychom to oslavili."

Na tvář se mu probojoval úsměv. "Takže pojedu zase k tobě?"

"Samozřejmě jestli chceš. Nemusíš tam chodit, ale jako vítěz a fotograf si zvaný," odpověděl Elias a pak se ušklíbl. "A samozřejmě jako můj přítel."

"Jasně, že chci," vyhrkl Oliver. 

A tak se o den později zase loučil s rodiči a nastupoval do Eliasova auta (kde se vlastně jen vyměnil s tátou na sedačce spolujezdce, protože Elias ho svezl po sousedství, aby mu splnil přání), aby se vydali zpátky do LA. 

Oliver tyhle jízdy s Eliasem v autě miloval. Miloval, jak si dělali malé karaoke party, i když Oliver zpíval většinou mimo tóninu, jak si povídali o všem možném, co je zrovna napadlo, smáli se svým pitomým vtipům a zkrátka si užívali společnost toho druhého.

Někdy měl Oliver slabou chvilku, kdy sledoval Eliasův profil, to, jak si vítr otevřeného okna hrál s jeho vlasy, to, jak se podepřel hlavu jednou rukou, zatímco druhou řídil a jak se pomalu začínal usmívat, když si uvědomil, že ho Oliver sleduje. 

V tu chvíli si jen pomyslel, jak je možné, že zrovna on má to štěstí. Eliase chtěly miliony lidí po celém světě. Byl krásný, talentovaný, hodný, mohl mít kohokoliv, koho chtěl.

A on si přesto vybral ho. Obyčejného kluka z průměrné rodiny, který mu nemá co dát. Nechápal to.

Ale líbilo se mu to. 

Přijeli s menším zpožděním. U Eliase už je čekalo připravené oblečení, které musel někdo přivést. Oliver zavrtěl hlavou. "Nebudu si furt oblékat tyhle předražený věci. Chci si vzít něco svého, pohodlného."

Elias popadl věšák a rozepnul obal, ve kterém bylo oblečení schováno. "Tohle jsem ti vybral já," řekl. "A snažil jsem se myslet na to, aby ses v tom cítil dobře."

Šlo jen o bílou košili a pohodlné společenské kalhoty, za což byl Oliver Eliasovi neuvěřitelně vděčný. "Doufám, že nemají přijet nějací make-up stylisti?"

"Neboj," zasmál se Elias a sám si vytáhl vlastní outfit. "Super! Tohle jsem vždy chtěl zkusit."

Oliverovi málem spadla brada až na zem. "Vždyť je to crop top."

"Není. Ale je to o něco kratší, to máš pravdu."

Když se pak Elias o několik desítek minut do outfitu převlékl, Oliverova první myšlenka byla, že by to z něj nejraději hned strhl. Musel zčervenat jak rajče, když si uvědomil, na co to myslí. 

Jenže Elias vypadal dokonale. Měl pravdu, nebyl to úplně crop top, bylo to z látky podobné obleku, dlouhé rukávy a na bocích byl vykrojený, že mu přece jen kousek kůže na obou stranách vykukoval. Když ovšem zvedl ruce, zvedl se i celý top a odhalil Eliasův útlý pas a svaly. 

On si mohl takový outfit dovolit. Měl na to postavu. Oliver by na něj měl pravděpodobně příliš široká ramena a neměl tak útlý pas nebo vypracované břicho. 

"Wow," okomentoval Oliver, když se mu Elias ukázal v celé své kráse. Zareagoval úplně stejně jako tehdy Elias, když šli na premiéru filmu. 

"Možná lituju všech životních rozhodnutí," zamumlal Elias, zatímco shlížel na svůj outfit.

"Proč?"

"Není to moc? Asi si skočím taky jen pro nějakou košili..."

Jelikož byl Oliver (právoplatný) fanoušek číslo jedna Eliasova pasu, nemohl mu dovolit, aby se šel převléct. Kdyby svět ještě nevěděl, že jsou spolu, kdyby šli někam, kde nebude jen Eliasův tým, možná by mu to vadilo. Vadil by mu jakýkoliv cizí pohled, který by na Eliase padl. Ale to byla minulost. Teď klidně mohl všem ukázat, že tento dokonalý pas patří jen jemu. 

Zastavil Eliase v půli chůze do patra a přitáhl si ho k sobě. Jeho ruce přistály na jeho pasu a tím pádem přímo na holé kůži. Ucítil, jak se Elias zachvěl. "Studíš," zašeptal.

"Nech si to na sobě," odpověděl Oliver. "Stejně tam budou jen tví lidi. A vypadáš naprosto dokonale," řekl upřímně. Pak spojil jejich rty. 

Elias mu obmotal ruce kolem krku a tím pádem se mu i sako nadzvedlo. Oliver měl opravdu co dělat, aby mu ho na místě nesundal. To ale mohl, až se vrátí z večeře a oslavy. A upřímně, doufal, že to bude brzy. 

"Myslím," promluvil Elias mezi polibky. "Že zrovna ty jsi vůči tomuto outfitu až moc zaujatý. Potřeboval bych objektivní názor."

Oliver se od něj odtáhl a uraženě se na něj podíval. "Nejsem zaujatý."

"Teď je to poprvé, co se mi díváš do očí a ne na pas od toho, co jsem přišel dolů," namítl Elias.

Oliver se odmlčel. Elias měl pravdu. "Dobře, možná jsem trochu zaujatý."

Oba se rozesmáli.

Bože, tak moc toho kluka miloval. 

Oliver ho už chtěl pustit, přece jen by už měli vyrazit do restaurace, kde se měla konat večeře a vsadil by se, že řidič v garáži už čekal, ale Elias ho místo toho objal. "Budeš mi tak moc chybět, až odjedeš domů."

Oliver se uchechtl, ale objal ho zpátky.  "Zvládl jsi tři týdny v Jižní Americe. Teď se neuvidíme maximálně dva."

"Jo, jenže uběhl měsíc, který jsme strávili celý spolu, a já tě miluju tak třikrát víc."

Oh.

Oliver zapomněl, jak se tvoří věty. Elias se odtáhl. "Jsme spolu tři měsíce, už to můžu říct, ne?"

"J-jasně," zakoktal Oliver. "Jen mě to překvapilo."

"Lidi z toho dělají zbytečný boom," pokrčil rameny. 

"Říká někdo, kdo má minimálně dvě písničky o tom, jak je těžký tato slova vyslovit."

Elias si povzdechl, ale lehce se zasmál. "Ty vždycky víš, jak mě setřít, co?"

"Docela si v tom libuju."

"Většinou to ten druhý člověk řekne zpátky, víš?" odfrkl si Elias.

"Můžu tě setřít znovu? Protože když jsem ti já tehdy, když zveřejnili tu druhou fotku, řekl, že tě miluju, taky jsi to zpátky neřekl," ušklíbl se.

Elias ho hravě praštil. "Já tě nesnáším. Tak dojemná chvíle to byla." V tu chvíli Elias přešel do hereckého módu a chytil se za srdce. "Máš mě ty vůbec rád? Budu ti vůbec chybět? Právě jsi mi asi zlomil srdce."

Oliver protočil očima, popadl Eliase za zápěstí a začal ho táhnout směrem ke garážím. "Oscara třeba nechceš? Pěkný herecký výkon, ale jdeme pozdě."

Elias se mu vyvlékl a dramaticky dopadl na sedačku v chodbě, kolem které procházeli. "Už se nemůžu ani hnout. Tak to bolí..."

Oliver ho nesnášel. A miloval. A vlastně všechno dohromady. Vrátil se k němu, zvedl ho na nohy a přitiskl k sobě. Dal mu lehký polibek na tvář a zašeptal: "Miluju tě. Stačí? Nejvíc."

Elias se spokojeně usmál.

 Oliver ho odstrčil a zamumlal. "Drama queen, fakt. Jsi jak opilej," uchechtl se.

"Tak to si počkej. Dneska to mám v plánu." Chodbou se rozezněl Eliasův smích. Dohnal Olivera, srovnal s ním krok. "A toho Oscara mám kde?"

Oliver předstíral, že se zamýšlí. "Možná ho dostaneš, až se vrátíme."

"V jaký podobě?"

Došli před garáž, ale Oliver se ještě zastavil, aby je neslyšel řidič, který už v garáži určitě byl, protože bylo slyšet nastartované auto. "Oscara asi stihnout neseženu. Oliver ti bude muset stačit."

Elias pískl. "Najednou se mi nikam nechce."

Oliver otevřel dveře do garáže a postrčil Eliase se smíchem před sebe. 

Tohle bylo přesně to, co miloval. Tohle vtipkování, pošťuchování se. Cítil se pak, že celý svět byl v pořádku.

Ale nebyl. Protože právě jeli na večeři, kde měl být i ten člověk, co zorganizoval vloupání se k Eliasovi. 

ɛ ɜ

já,,, já se pokusím to natáhnout alespoň do kapitoly 55. nejsem ready se s nimi rozloučit