ɛ Oliver ɜ

Elias zavřel kufr od auta a podíval se na Olivera s Taziou. "Máme všechno?" zeptal se.

Tazia přikývla a se slovy, že ona určitě ano, vlezla na zadní sedačku auta. Byla z Eliasova auta naprosto unešená, protoe samozřejmě v podobném ještě nejela. Hned vykřikla, že má tolik místa na nohy, že by tam klidně mohla spát.

Elias se zasmál. Chtěl projít k místu řidiče, ale Oliver mu stál v cestě. A nesmál se. "Vážně je všechno v pořádku?" zeptal se. "Já vidím, že se něco děje, Eliasi."

Elias se totiž včera k večeru sešel se svou manažerkou a přišel zpátky celý nesvůj. Jediné, co mu řekl, bylo, že všechno je fajn a že můžou zítra normálně jet k Oliverovi domů. Přesto si byl Oliver jistý, že mu něco tají. 

Elias se pousmál. Když kolem Olivera procházel, ruka mu vklouzla na jeho pas a dal mu pusu na tvář. "Je. Jen jsem nervózní, že strávím čtyři dny s tvými rodiči a pak odjedu s tím, že se uvidíme, kdo ví kdy."

"Oh," vydal ze sebe Oliver. Otočil se k Eliasovi, který si už otevíral dveře od auta. "Proč jsi mi to neřekl už včera?"

"Protože to nic není. Nechtěl jsem na tebe převádět mou špatnou náladu. Pojď, už teď jedeme pozdě."

Měli přijet na oběd, což se jim moc nedařilo, protože zaspali. Po tom, co se Elias vrátil od své manažerky, zapnuli si všichni tři v obýváku, připravili si bohaté občerstvení a víno a šli spát snad až ve tři ráno.

A Oliver tak zjistil, že když se Elias napije, vydrží spát dokonce déle jak on sám. Ne, že by chtěl, aby pil, každou noc, ale opilý Elias také nebyl od věci. Olivera překvapilo, že má výdrž větší jak Elias, a upřímně litoval Taziu, že ten večer s nimi musela trpět.

Nasedl na sedadlo spolujezdce a Elias si naposled přeříkal, jestli má všechno. Pak nastartoval auto, vyjel před bránu pozemku a zkontroloval, že všechna bezpečnostní opatření má zapnutá. 

"Tak vyrážíme," povzdechl si, ale usmál se. Oliver najednou viděl, jak nervózní je, proč si toho předtím nevšiml, když už poznal, že se něco děje jen z toho, že se na něj při příchodu včera usmál méně než normálně?

"Bude to v pohodě," zasmál se Oliver lehce. "Vím, že možná naši nevypadali nejpříjemněji, když tady byli, ale taky jsem před nimi seděl tak zmlácený, že jsem skoro nebyl poznat. Tazia timůže vyprávět, jak jsou mí rodiče pohodoví, že?" Otočil se na Taziu.

"Vlastně, tvůj táta mě trochu děsí,"  odpověděla a Oliver ji propálil pohledem. "Co je? Nikdy se mu nelíbilo, jak se oblékám."

Elias si pohotově zkontroloval oblečení a Oliver se musel zasmát. "Myslím, že tvůj outfit projde, neboj." Elias neměl nijak extravagantní styl. Vždy se oblékal jednoduše a v monotónních barvách. Momentálně na sobě měl černé džíny, černé triko a rozepnutou větší hnědou károvanou košili. 

Za chvíli se Tazia připojila na Eliasovo auto a dělala jim DJ. Tedy, alespoň do té doby, dokud to Oliver strpěl, protože její hudební styl byl docela něco jiného než jeho nebo Eliasův. Takže asi v polovině cesty ji odpojil a připojil svůj telefon.

Ze začátku musel v jeho seznamu písniček sjet hodně dolů, protože za poslední dobou si ukládal jen Eliasovy písničky. Před turné totiž neměl uloženou jedinou a teď z toho byla skoro celá jeho diskografie. Jak předtím jeho písničky nesnášel už jen z principu, že všichni je milovali, teď bral jako luxus, že může poslouchat hlas svého přítele kdykoliv a kdekoliv. 

Nakonec přece jen začal s jednou Eliasovou. Jmenovala se Be Alright a byla jednou z Oliverových úplně nejoblíbenějších. Hned, jak ji Elias poznal (k čemuž mu stačila doslova jedna sekunda), ze široka se usmál a začal zpívat. 

"Tu miluju," prohodil, když skončil první refrén.

"Jo, já právě taky."

"Chtěl jsem ji zpívat na turné, ale Harper chtěla ať vyberu více písniček z toho nejnovějšího alba."

"Ještě že tak, jinak bych asi propadl tvému kouzlu už ten první koncert," zavtipkoval a Elias se zasmál. 

Tazia vzadu protočila očima. "Bože, ať už jsme tam."

Elias si před vjezdem do jejich města nasadil sluneční brýle, aby šel méně poznat, a zavezl Taziu až před dům. "Nezapomeň na zítřejší výlet!" zavolal na ni Oliver z okna.

Pak Elias vycouval a vydali se k Oliverovi domů, což bylo jen o pár ulic dál. Měli půl hodinové zpoždění, z čehož si Oliver hlavu nedělal. Vždy se mohli vymluvit na dopravu. 

Jakmile Elias zaparkoval na příjezdové cestě před bránou, která vedla k nim na zahradu, Oliver se rychle odepnul. "Počkej, asi ti otevřu bránu, abys zajel na zahradu. Tak luxusní auto, aby nám stálo před barákem, když už pravděpodobně celá ulice ví, že s tebou chodím... Nebo by si mysleli, že tě využívám jako sugar daddyho."

Elias se uchechtl a trochu se uvolnil. Opravdu vypadal nervóznější než před jeho největšími koncerty turné, kde bylo až osmdesát tisíc lidí. To Olivera pobavilo.

Když Elias zaparkoval a Oliver se otočil na dům, hned si všiml táty, jak stojí ve dveřích na zahradu s kávou v ruce. Dramaticky si usrkl. Oliver trhl pohledem k Eliasovi, jestli si jeho táty taky všiml, ale zatím to tak nevypadalo. "Pěkný auto," zvolal. "Co to je?"

Elias se tak lekl, že chyběl kousek, aby se nepraštil o dveře kufru, když se narovnával. Zmateně se otočil za zdrojem hlasu. "Uhm, dobrý den," pozdravil jako první. Pak se podíval na své auto. "Tohle? Mercedes-Benz GLE," odpověděl nejistým hlasem.

Oliverův táta uznale přikývl. "Fakt pěkný. Auta, to já rád. Ale víš co, takový pěkný já nevidím každý den."

Oliver věděl, že jeho táta má rád auta, nenapadlo ho ovšem, že se bude chovat jako vyměněný, jakmile uvidí to Eliasovo. Nehledě na to, celá takhle situace ho nesmírně bavila. 

"Klidně se v něm můžete někam projet," nabídl Elias. 

"To ne, ještě bych s ním něco udělal," zasmál se jeho otec. Oliver raději nezmiňoval, že Elias má doma v garáži zaparkované ještě jedno takové. 

Oliver si vzal od Eliase kufr, Elias popadl ten svůj a vydali se k domu. Když procházeli kolem táty, Oliver ho rychle objal. "Ahoj, tati."

Když procházel Elias, potřásl si s ním rukou. "Doufám, že tě naše skromné bydlení neurazí."

Oliver vyprskl smíchy, ale udržel to v sobě. Elias začal koktat. "N-ne, vůbec ne. Samozřejmě, že ne. Vlastně se cítím jako doma u rodičů, mají podobný dům."

"Jen si hodíme věci nahoru a hned se vrátíme k obědu, jo?" oznámil tátovi Oliver, když už stáli u schodů. Z kuchyně se linula vůně hotového jídla. 

Kufry tedy vytáhli nahoru a zanesli je k Oliverovi do pokoje. Když byl Oliver zraněný a byl doma místo na turné v Jižní Americe, koupil si novou (a hlavně větší) postel, kterou mu pak otec složil. Teď byl neuvěřitelně rád, že to tak udělal, protože do té staré by se s Eliasem pohodlně nevešli.

Zase to nebyla královská postel jako u Eliase, ale jak říkal jeho táta. Proti Eliasovi bydleli zkrátka skromně.

Oliver za nimi zavřel dveře pokoje. "Já umírám," začal se smát. 

Elias po něm hodil naštvaným pohledem. "Však počkej, až přijedeš k nám. Budeš to samý."

"Já už tvoje rodiče poznal."

"To ale nevěděli, že jsme spolu."

Taky pravda. Přesto byl ještě v pozici, kdy se mu mohl smát. 

"Ale je to dobrý. Myslím, že tím autem sis tátu získal. Už jen stačí, aby ses s ním večer díval na Top Gear a bude tě mít raději jak mě."

"A co, s tvou mámou mám péct koláčky?"

"Mohl bys."

Co Olivera překvapilo nejvíc, bylo, že opravdu s jeho mámou koláčky pekli. Elias na to narážel, protože mu Oliver nedávno říkal o tom, jak výborné malé koláčky jeho máma umí. Když pak na ně při obědu došla řeč, rozhodla se, že je k večeru upečou. 

A tak bylo šest hodin a Oliver zavazoval Eliasovi zástěru, přičemž už měl sám jednu na sobě. Stačilo jim totiž pět minut, aby byli celí od mouky a Oliverova máma na ně pokřikovala se smíchem, aby nedělali takový nepořádek. 

Překvapilo ho, jak Eliase přijali. Taky se toho samozřejmě trochu bál, ještě když byl Elias milionář, kterého znal celý svět. Stačilo ale, aby přijel pěkným autem a zašpinil si zástěru od mouky, aby si jeho rodiče získal. To Oliver nečekal.

Když už bylo pozdě večer a připravovali se jít spát, Oliver ještě skočil do kuchyně, aby jim napustil trochu vody. Otec si ho všiml a ještě si ho do obýváku zavolal. 

"Nechci si raději půjčovat Eliasovo auto, ale myslíš, že by v mě v něm mohl svézt?" zeptal se a Oliver se tentokrát smíchu nebránil.

"Jestli ho budeš mít rád jen kvůli autu, tak ne," odpověděl.

"Samozřejmě, že mě nezajímá jen jeho auto!" bránil se. "Je to fajn kluk. Nevím, asi jsem čekal, že bude namyšlený. Měl jsem smíšený pocity, než přijel. Ještě když jsem věděl, že jsi ho před tím turné také neměl rád."

Oliver se opřel o rám dveří. "Jo, asi jsem jako ty čekal, že bude takový."

Jeho táta se uchechtl. "Viděl jsem, co se stalo na tom posledním koncertě. S Pheobe. Tu jsem míval taky rád, škoda, že ti udělala to, co ti udělala."

"Eliase budeš mít raději," odpověděl Oliver sebevědomě. "Má přece Mercedes GHL."

"GLE, Oli," opravil ho táta pobaveně. Oliver protočil očima. 

"To je toho."

"Já jsem hlavně rád, že nechodíš neustále naštvaný a otrávený jak po tom, co ses s Pheobe rozešel. Bylo to s tebou k nevydržení."

"Tak to počkej, až se Elias za těch pár dní vrátí domů a já ho neuvidím kdo ví jak dlouho. Budu k nevydržení taky." Oba se zasmáli. "Dobrou, tati," rozloučil se s ním pak a vydal se zpátky nahoru. Odložil sklenice vody na noční stolek, přimáčkl se zezadu na Eliase a objal ho.

"U táty jsi stoprocentně prošel," zašeptal. Elias už bl skoro v polospánku, přesto zamumlal něco v odpověď, co mu ale Oliver nerozuměl.

Pak usnul taky.

ɛ ɜ

já se vám přiznám, já včera normálně i trochu brečela kvůli všem těm komentářům, jak se vám včerejší kapitoly líbily nebo vaše slova podpory, jak jsem po operaci :')

děkuju! ily too <3