ɛ Elias ɜ

Ty máš přítele?

Elias hleděl na zprávu od Waltera. Přišla mu přesně deset minut po tom, co na Instagramu zveřejnil vše, co doteď tajil. Od toho okamžiku uběhlo už šestnáct hodin. Elias stále zíral na zprávu, na kterou ještě neodpověděl.

Pak, když byl o hodinu na tréninku s Paulem, přišla mu od něj další zpráva.

To mi ani neodpovíš? Víš, proč jsem to mezi námi ukončil? Protože jsi chtěl vše tajit. A teď tohle...

Tu si přečetl až v šatně. Málem zase hodil telefonem o zeď, ale neměl ho ani jeden den, nerad by ho zase rozbil.

Když seděl v autě na cestě z tréninku, odepsal mu. Mám. Takže si žádné naděje nedělej.

Elias neměl na tomto telefonu, který si pořídil teprve ráno, nainstalované žádné sociální sítě. Tak trochu i záměrně. Vyhýbal se raději reakcím internetu, médií i všech ostatních. Ráno mu Oliver pár titulků přečetl, samé dobré, ale na druhou stranu si byl jistý, že ty špatné mu Oliver schválně neříkal.

Když dojel domů, stálo na příjezdové cestě policejní auto.

Nejprve se trochu zděsil, jestli svým coming outem něco neporušil, ale pak si uvědomil, že to je blbost. Mohli přijet kvůli vloupání nebo včerejší dražbě Oliverovy identity.

Řidič ho vyhodil před hlavními dveřmi a Elias rychlým krokem vešel dovnitř. Dva strážníci seděli u stolu s Oliverem a podle toho, že jim Oliver teprve naléval vodu, to vypadalo, že přijeli před chvíli. "Ah, už je tady," ozval se Oliver, když si Eliase všiml.

Elias se se strážníky pozdravil. Jednoho už znal, ten druhý tu byl ale poprvé. "Máme pro vás dobré zprávy," oznámil jim starší z nich, když se Elias posadil. Na jmenovce měl jméno Parker. "Před několika desítkami minut jsme přijali do vazby dva muže. Máme oba dva lupiče, kteří se sem vloupali, díky vodítku, které jsme zjistili včera v redakci toho bulvárního časopisu."

Eliasovi jakoby v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Oliver byl stále jako na trní. "Uhm, víte, proč to udělali? Stál za tím někdo jiný?" zeptal se.

Elias se na něj podíval. Asi mu nebylo příjemné mluvit o lidech, co ho zmlátili téměř k nepoznání, ale zároveň chtěl vědět více. Elias mu pod stolem položil dlaň na stehno, aby mu naznačil, že už je vše v pořádku.

"Zatím moc informací nemáme," promluvil druhý policista, Keller. "Kolegové na stanici je vyslýchají. Poslední informací, kterou jsme dostali v autě, bylo, že někdo si je najal. A jelikož vloupání bylo nebylo násilné, víme, že byl použit kód vašich dveří, je možné, že to byl někdo z vašeho blízkého okolí. Napadá vás někdo?"

Všechny oči u stolu se přesunuly na Eliase. Ten ale zavrtěl hlavou. "Nemám tušení." Byl si jistý jenom tím, že jestli to byl opravdu někdo z jeho okolí, nedokázal by tomu snad ani uvěřit.

"Dobře. Uvidíme, jestli řeknou něco více. Každopádně veškerý váš majetek, který stihli ukradnout, už u sebe nejspíš nemají. Nic jsme zatím nenašli, nejspíš už to rozprodali někde na černém trhu. Budeme se snažit zjistit více."

Eliasovi byl jeho majetek docela jedno. Tím, že narazili na Olivera, toho moc nestihli ukrást, jen malé předměty, které měli nějakou hodnotu, jako třeba pár jeho hodinek, ale také jednu menší malbu, která byla ovšem originál. Na záznamu z kamer šly vidět jejich tašky, které byly téměř prázdné, když utíkali pryč.

Jediné, co chtěl, bylo, aby je zavřeli. Aby dostali pořádný, mastný trest za to, co udělali Oliverovi a za to, co se jejich vloupáním rozpoutalo.

"Našli jsme alespoň tohle," promluvil opět Parker a vytáhl z kapsy dva kousky lesklého papíru. Jeden čtvercového formátu, druhý podlouhlý s pěti fotkami. Elias překvapeně otevřel ústa. Byly to ty fotky, které jim ukradly. "Je to sice důkaz, ale více je to vaše soukromí, takže tady je máte. Nejspíš už existují nějaké kopie, ale uvidíme, co bude v našich silách. Co se toho bulváru týče, soutěž byla stažena a vyšetřování pokračuje. Prozatím mají zákaz cokoliv publikovat, dokud vyšetřování neskončí."

Na Eliasově obličeji se postupně vyformoval úsměv. Tolik dobrých zpráv nedostal hodně dlouho. Všechno zase vypadalo, že se vrací do normálu.

Policisté jim ještě chvíli říkaly detaily o tom, co se stalo a co se hlavně bude dít dál. Oliver se měl další ráno dostavit na stanici, aby potvrdil, kdo z obou mužů ho zbil, protože se k tomu samozřejmě ani jeden nehlásili.

"Chceš, abych jel zítra s tebou?" zeptal se Elias, jakmile policisté odjeli. "Jinak si můžeš půjčit auto, samozřejmě. Nebo řidiče. Můžeš si vybrat," ušklíbl se. Měl hned lepší náladu.

"Máš zítra určitě nějakou práci, ne?"

Elias zavrtěl hlavou. Nebyla to ale pravda. Měl. Snad by to šlo ale... upravit. Měl schůzi s Harper od devíti, kdyby se na stanici vydali na osm, mohl to s Oliverem stihnout.

"Tak jo," přikývl Oliver. "Budu rád, když pojedeš se mnou."

Elias se usmál. Oliver mezitím přešel zpátky ke stolu, kde se válely fotky, které jim byly odcizeny. Vzal je do ruky a podíval se na ty, kde byli oba. "Vážně jsem si myslel, že je už nikdy neuvidím."

"Asi je zamknu do trezoru. Nebo nevím," uchechtl se Elias.

Oliver mu je následně podal. "Aspoň do té peněženky si je dej, když už nic." Pak si skousl ret, jakoby chtěl zabránit tomu, aby se usmál. "Wow, vážně se zase vše obrací k dobrému. Je mi jasný, že někde budou nějaké kopie těch fotek, že je beztak někdo ještě má, ale teď je mi to jedno. Mám radost alespoň za to, co se vyřešilo."

Elias si fotky vzal, letmo na ně koukl a pak si je strčil do zadní kapsy. Vyvalil se na sedačku a povzdechl si. "No jo, tak čas si náladu zase zkazit. Jdu si stáhnout alespoň Instagram."

Oliver se posadil vedle něj. "Nevím, proč pořád očekáváš tak špatné reakce. Máš za sebou stále hromadu fanoušků, kteří tě podporují. Hromadně nahlašují všechny nenávistný komentáře a zprávy. Sleduju to celý den, je to fakt k neuvěření."

"Vážně?"

"Jo," potvrdil Oliver. "Ale taky se snaží přijít na to, s kým chodíš. Naprosto analyzují naše ruce. A moje jméno se stejně objevuje často."

"Dokud nic nepotvrdím, jistí si být nemůžou."

Oliver se namáčkl k Eliasovi a hlavu mu položil na rameno. Čekal, až se Elias přihlásí ke svému účtu na Instagramu, aby se podívali na reakce společně. Hned jak Elias jeho poslední fotku rozklikl, všiml si, že už teď měla největší počet lajků ze všech jeho příspěvků. "Wow..." vydechl.

Oliver natáhl ruku a rozklikl komentáře. Sotva se načetly, přišlo Eliasovi upozornění. Byla to zpráva od Waltera. Posílal mu video.

"Walter ti píše?" zarazil se Oliver.

Elias upozornění prstem oddělal. "Jo. Nic to není, jen mi psal, jestli je to pravda. Tak jsem mu napsal že jo a ať si neděla žádné naděje."

V tu chvíli přišla další zpráva. Takže teď už můžu tohle poslat do světa?

Elias se zamračil. Neměl tušení, o co by mohlo jít, každopádně se bál podle té druhé zprávy chat rozkliknout, když byl Oliver hned vedle něj.

"O čem mluví?" zeptal se hned Oliver a narovnal se.

"Nemám tušení."

"Tak to rozklikni, ne?"

Elias nasucho polkl. Zprávu ale opravdu rozklikl, protože by to stejně dřív nebo později udělal. A ať už v ní bylo cokoliv, Oliver se to taky stejně dozvěděl.

Hned toho ale zalitoval. Video se automaticky spustilo. Elias neměl tušení, kde se takové video vzalo, ale okolnosti poznával hned. Byli ve Walterově studiu a byli sami. Podle svého sestřihu Elias poznal, že to bylo, když spolu pracovali na albu. Elias na videu si přesedl na Walterův klín a začali se líbat. Podle úhlu kamery to musela být nějaká kamera schovaná u monitoru počítače.

"Co to-" vydal ze sebe Elias, ale větu nedořekl. Oliver odvrátil pohled a schoval si hlavu do dlaní.

"My nemůžeme mít prostě chvíli klid," zamumlal.

Elias dále sledoval video. Už na něm byl bez trika. Když se ale podíval, kolik z videa zbývalo, ukazovalo to pouze deset sekund.

Přišla mu další zpráva. Mám víc, jestli chceš.

Elias neváhal. O co ti sakra jde? Kdes to vzal?

Nečekal na jeho odpověď, obrazovku vypnul a telefon odložil stranou. Natočil se k Oliverovi. "Olivere-"

"Nic neříkej," přerušil ho Oliver. "Ty máš nějakou minulost s Walterem, já zase s Pheobe. Já jen... nechci se na to dívat."

"Netuším, kde to vzal. Musel mít ve studiu někde kameru, o které jsem nevěděl," řekl přece jen Elias. Potřeboval to Oliverovi vysvětlit.

Ten se na něj podíval. "Myslíš... myslíš, že by to vloupání mohla být jeho práce?" zeptal se.

Elias otevřel pusu, že odpoví. Že zavrtí hlavou a řekne, jak by to Walter neudělal, protože takový není. Také by ale nikdy do něj neřekl, že si je tajně natočí a pak mu to pošle se zprávou, jak to zveřejní celému světu, když si našel někoho jiného. Znal tedy vůbec Waltera?¨

"Nevím, proč by šel po mých věcech," odpověděl upřímně. "A upřímně, předtím mě nikdy nenapadl. Nechci ale dělat ukvapené závěry."¨

Oliver zhluboka vydechl. "Nálada zkažená," zamumlal a postavil se. "Jdu si dát sprchu. Zkus zatím zjistit, co po tobě sakra chce."

S těmito slovy odešel. Vypadal opravdu naštvaně a Elias se mu ani nedivil. Jak dlouho měli radost z novin, které jim policie přinesla? Deset minut?

Vzal do ruky zase telefon. Čekala ho zpráva od Waltera. Proč jsem ti nebyl dostatečně dobrý?

Povzdechl si. Na tohle teď vážně neměl síly. Telefon zase odložil a vydal se za Oliverem, aby ho odchytl ještě dříve, než se začne sprchovat. Potřeboval chvíli klidu a byl si jistý, že ať už šlo Walterovi o cokoliv, ať už to myslel vážně nebo ne, chvíli určitě ještě nic neudělá.

Oliver byl ještě v ložnici a bral si ze skříně oblečení na převlečení. Elias k němu tiše došel, zezadu ho objal a zabořil mu hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem. "Já jen chvíli nechci nic řešit," zamumlal.

Oliver položil věci zpátky do skříně, otočil se v jeho náruči a smutně se pousmál. "Tak jo. Chvíli si asi dovolit můžeme."

Spojil jejich rty a Elias se hned cítil lépe. Hned totiž na chvíli zapomněl, co se zase stalo.

ɛ ɜ

další příběh, kde je nenechám chvíli v klidu, heh. ale nebojte, už to bude lepší.