ɛ Oliver ɜ

Dříve, než jeho rodiče vůbec řešili fakt, že jejich syn má kluka, vyjadřovali se k tomu, jak bohatý ten jeho přítel vlastně je.

Oliver je musel poslouchat celou cestu domů od Eliase. Okomentovali každou věc, kterou u něj stihli vidět. Až na druhý den za ním přišla máma do pokoje, aby si promluvili.

"Proč si nám to nikdy neřekl? Bál ses?" zeptala se.

Oliver k ní vzhlédl. "Co? To, že se mi líbí i kluci? Nepřišlo mi to potřebný, když jsem měl holku," odpověděl upřímně. A jeho máma ho znala. Věděla, že Oliver nikdy moc nemluvil o věcech, na které se ho přímo nezeptala. A na tohle se jí rozhodně nenapadlo zeptat.

"Takže... nevadí vám to?" ujistil se. "Ani tátovi? Nerad bych, abyste mě kvůli tomu neměli rádi. Nebo Eliase."

"Jak už jsem říkala, je to překvapivé. Ještě když si Eliase neměl rád, než si s ním odjel na to turné." Tvářila se naprosto vážně. Tak Oliver poznal, že jí to stále vrtá hodně hlavou. Ale jinak měl z jeho rodičů dobrý pocit. "A co nemocnice?" zeptala se po chvíli, nejspíš aby změnila téma. "Nebylo to zadarmo, ne?"

Oliver se uchechtl, protože jim už říkal, že Elias vše zaplatil, ale chápal, že když to vyslovil sekundy po tom, co jim oznámil, že spolu s Eliasem chodí, nedávali pozor. "Zaplatil všechno. Teď se bude ještě vyřizovat nějaké odškodnění kvůli té soutěži, že mi bylo jako vítězi ublíženo na zdraví."

"Oh, to jsem nevěděla," zareagovala jeho máma. Ještě chvíli si s ním povídala, přičemž se vyhýbala tématu jejich vztahu, a pak odešla. Večer přišel jeho táta a vše probíhalo podobně.

Oliverův stav se rychle zlepšoval, přesto nezvažoval, že by do Jižní Ameriky odletěl. A už vůbec ne po Eliasově proslovu na koncertě v Brazíli, protože by se bál před lidmi ukázat.

Video z koncertu uviděl na Twitteru hned pod hashtagem #BrzySeUzdravOlivere. Když ten hashtag rozklikl, málem se rozbrečel. Bylo tam tolik fotek ať už jen jeho nebo s Eliasem (těch bylo více, protože Oliver sólové fotky moc nepostoval) a tolik slov podpory, že ho to opravdu dojalo.

Nejvíc ho ale dostal Eliasův celý proslov, protože s ním mluvil půl hodinu před koncertem a z jejich rozhovoru rozhodně nevyplývalo, že by se chystal něco takového udělat.

Oliver nerad volal Eliasovi jako první. Nemohl totiž vědět, kdy má čas a kdy ne a po koncertech mu nerad volal, protože jejich hovory se klidně mohly natáhnout do řádů hodin, ale chtěl, aby si Elias taky někdy odpočinul. Tentokrát ale vyhmátnul čas, kdy by Elias mohl být už zpátky na hotelu, a zavolal mu. Pro něj bylo teprve osm hodin večer, ale Elias měl půlnoc.

A vytipoval čas správně. Ne nadarmo to věděl, když se s Elias půlku turné po každém koncertě scházeli.

"Podle našeho předchozího hovoru to nevypadalo, že promluvíš do duše půlce národa, hele," řekl jako první.

Elias se zasmál. Bylo to pohlazení pro Oliverovy uši. "Ono to totiž plánované nebylo. Nevím, manažerka mě možná zabije, ale Harper mi dala tu možnost se k fotce přiznat. Tak jsem toho využil. Ta část o tobě byla ale čistá improvizace."

"Bylo to pěkný. Hlavně ta část, jak si tvrdil, že jsem u tebe byl kvůli projektu," ušklíbl se. "Ale samozřejmě to chápu."

"Viděl jsi sociální sítě? Ten hashtag?"

"Kde myslíš, že jsem viděl tvůj proslov?"

"Aha." Znovu se zasmál. Oliver litoval, než nezapnul videohovor, ale stejně to podle okolních zvuků znělo, že se Elias teprve dostává na hotel.

"Už jsi na hotelu?" zeptal se.

"Jo. Jsem ve výtahu, už jdu k pokoji," odpověděl. "Dneska asi ale neusnu. Jsem úplně nabitý energií z koncertu. Bylo to skvělý dneska."

Oliver se pousmál. "To jsem rád." Pak uslyšel cinknutí výtahu. Chvíli se bavili, než se dostal Elias ke svému pokoji a hned, jak uslyšel zavření dveří, se mu na obrazovce objevila žádost o videohovor.

"Můžu si vypnout hned kameru? Vypadám strašně. Už tři hodiny jsem se nezvedl z postele," zamumlal Oliver.

"Oba nebo nikdo," odpověděl Elias. "Já tě chci taky vidět."

A tak Oliver žádost přijal. A v duchu si zanadával, jak Elias vypadal desetkrát líp jako on. Na to si ale mohl už zvyknout.

Povídali si skoro dvě hodiny. Oba už leželi v posteli a i když Elias tvrdil, že je plný adrenalinu, Oliver hovor ukončil právě proto, že Elias usnul. Ještě předtím ale samozřejmě pořídil snímek obrazovky, aby pak mohl Eliase něčím škádlit.

A tak vypadaly jejich další dny - Elias tak vytížený, že byl rád, když stihl Oliverovi zavolat, zatímco ten se válel v posteli osmdesát procent dne a aby se neřeklo, začal si alespoň opakovat látku na přijímačky na vysokou, které se blížily.

Pak konečně nastal den, kdy se Elias vracel. Byli domluvení tak, že Elias v pátek přiletí a v sobotu pro Olivera někoho pošle. Tentokrát slovo dodržel a nerozhodl se pro Olivera přijet sám. Ten by totiž vsadil všechny prsty, že byl Elias z turné vyřízený.

Pohybovat se mohl už bez komplikací, incident připomínaly už jen poslední malé modřiny, které postupně mizely. Pachatelé stále nebyli dopadeni a fotky nezveřejněny. Vše zamrzli v jednom bodě.

Když řidič vjel na Eliasův pozemek, Olivera nejprve opět pohltila vlna nervozity z místa, kde ho napadli, ale ta hned zmizela, když uviděl Eliase.

Ten ihned poslal řidiče pryč, ani ho nenechal, aby Oliverovi vytáhl z auta kufr s věcmi. Hned jak byli v bezpečí domu, Elias mu téměř skočil kolem krku. A to byl vyšší.

"Jsi v pořádku," vydechl, jako by i po těch dvou týdnech očekával, že se bude sotva hýbat.

Ale nestěžoval si. Přitiskl se k Eliasovi a užíval si jeho přítomnost. "Ještě aby ne," odpověděl.

Elias se od něj odtáhl a po dlouhé době ho pořádně políbil, protože už i Oliverův ret se vracel do původní podoby. Pak ho znovu objal.

Tento přivítací proces trval dobré dvě minuty, kdy ho jen Elias tiskl k sobě. To sám Oliver se musel nakonec osvobodit. Možná mu už docházel kyslík.

Elias si ho pak ještě chvíli prohlížel, jako by ho viděl poprvé v životě. "Vypadáš jinak."

Oliver chtěl zavtipkovat, ale věděl, že celý ten incident byl pro Eliase citlivé téma. "Ty taky," pousmál se. Nebyla to pravda. Elias vypadal furt stejně.

Oliver si zanesl věci do Eliasovy ložnice a odešel odtud jen s dvěma páry plavek. "Napadlo mě, že bychom mohli na chvíli do bazénu. Můžeš mi tam povyprávět, jaké bylo turné," navrhl, i když všechno o turné už věděl z jejich hovorů. Zkrátka se mu minule Eliasův bazén dost zalíbil.

Elias neprotestoval, vzal si od Olivera své plavky a za chvíli byli ve vnitřní části bazénu. Nevydrželi tam ale dlouho, protože vířivka hned vedle byla zkrátka více lákavá.

A tak tam seděli namáčknutí vedle sebe, jakoby snad pro sebe neměli vířivku celou, Elias s hlavou na Oliverově rameni si hrál s jejich prsty a přece jen Oliverovi vyprávěl o událostech z turné, které mu nestihl říct po telefonu. "Dylan už mě pěkně štve. A myslím, že si toho taky všímá. Kdybych měl někoho dobrého v záloze, hned bych ho vyhodil."

"Jak to?" zeptal se Oliver. Za celé turné se Dylanovi spíše vyhýbal, protože mu byl opravdu nesympatický. Moc dobře si ale pamatoval na jejich první interakci, kdy ho Dylan obvinil, že je určitě jen Elisovou hračkou.

"Kéž by Tobiasovi nikdy před ním neuteklo, že jsem gay," povzdechl si. "On opravdu musí být homofob jak něco."

"Měl nějaké narážky?"

"Dylan má vždycky narážky."

"Můžu mu dát přes hubu?"

"Jo."

Oba se zasmáli. Hned byla nálada lepší.

Vířivka se jim automaticky přepnula na klidnější program. Bublinky se postupně vytratily a Oliver tak uviděl jejich propletené ruce. Elias zas jeho pár posledních modřin. Narovnal se, zvedl Oliverovu ruku a prohlížel si ji, jako by byla něco vzácného. I tu první noc z nemocnice Elias zkoumal každou jeho ránu a nejspíš si také každou dával za vinu. Teď už nevypadal tak smutně.

"Nikdy tě nechci už vidět v takovém stavu jako v té nemocnici," řekl tiše. Pustil Oliverovu ruku a podíval se na něj. "Byl to příšerný pocit."

Na to Oliver nevěděl co říct. Jen si byl jistý, že kdyby se jim to stalo opačně, taky by ho to dost rozhodilo.

Elias ho pohladil po tváři a otočil ho k sobě. Pak spojil jejich rty.

Oliverovi se objevili v břiše motýlci. "Tak moc jsi mi chyběl," vydechl mezi polibky.

Bublinky se kolem nich zase rozjely. Oba jim ale nevěnovali nejmenší pozornost.

ɛ ɜ

tak a teď už nesmím psát. ŠKOLA ŠKOLA ŠKOLA NATLUČTE MI TO NĚKDO DO HLAVY