ɛ Elias ɜ

Být součástí vyšetřovaní, když se nacházel na jiném kontinentu, bylo docela namáhavé.

Policie mu pravidelně dávala vědět, jak vyšetřování postupuje. Záběry z Eliasových kamer se daly do médií, jestli by pachatele někdo nepoznal, a čtvrtý den v Jižní Americe měl štěstí - muže se podařilo identifikovat a Elias neměl tušení, o koho jde. Zbývalo už je jen dopadnout.

Každým dnem očekával, kdy se objeví v médiích fotka, kterou ukradli. Ta, kde se s Oliverem líbali. Furt se ale nic nedělo a Elias si dělal už falešné naděje, že se to třeba ani nestane. Že lidé, co ho vykradli, mávli nad fotkou rukou s pomyšlením, že jim je k ničemu, a nebudou to dále řešit.

Škoda z celého toho incidentu byla vyčíslena na menší částku, než čekal. To ho alespoň uklidnilo. To, že na Olivera narazili, je donutilo se dát k odchodu.

Stále ho ale štvalo, že mu rozbili vázu, kterou mu koupila babička, když byla ještě naživu, aby mu pogratulovala k prvnímu koncertu v Los Angeles.

Měl za sebou tři koncerty. Čtyři ještě zbývaly.

A právě před tím čtvrtým mu Oliver napsal vyděšenou zprávu. Je to tady. Zveřejnili tu první fotku.

Elias hned jeho číslo vytočil. Byl přímo sám na toaletách v aréně, kde mu za hodinu začínal koncert. "Co? Kde?" zeptal se hned, jak to Oliver zvedl.

"Podívej se na Twitter, Instagram, kdekoliv. Ta fotka, kterou jsem vyfotil u vašich koluje."

Elias si trochu oddechl. Této fotky se tolik nebál, protože měl na ni ruku přes oči a byla trochu mázlá. Nebude problém vyvrátit, že to on není. Alespoň doufal.

Dal si hovor s Oliverem nahlas a najel na Twitter. Když aktualizoval hlavní stránku, hned na něj fotka vyjela ve třech různých článcích. "Už to vidím," zamumlal si spíše pro sebe.

"Ty druhý fotky nikde nevidím," řekl Oliver.

"Jasně. Když budou vyčkávat, více vydělají. Nedivil bych se, kdyby všech pět fotek prodávali postupně, každou dvakrát tak drahou. Nebo by zakryli tebe a pak by chtěli pěkný balík za fotky bez úprav."

"Jak to můžou takhle dělat? Nejde pak náhodou zjistit, odkud to jde?" zeptal se Oliver.

"Nemusí. Tohle mají nějak pojištěný."

Oliver si povzdechl. "Jak moc je tohle špatný?"

"Není. Tahle fotka půjde lehko vyvrátit. Tohle by mohl být kdokoliv, kdo je mi jen trochu podobný. Bude to v pořádku," ujistil ho, ale vlastně tak ujišťoval tak trochu i sám sebe.

Elias překlikl na hovor a vyžádal si video hovor. "Dávám tomu tak dvě minuty, než mě Harper začne nahánět."

Oliver video hovor přijmul a Elias tak hned uviděl, že je doma a odpočívá v posteli. Když i on uviděl konečně Eliase, usmál se. "Strašně ti to sluší."

"Tobě taky. Ty modřiny ti tak trochu konturují obličej," zavtipkoval.

Oliver se krátce zasmál, ale pak zvážněl. "Bojím se, co ty pitomé fotky můžou způsobit. Neměl jsem je z pracovny brát."

"V pracovně byli taky. Pár věcí tam zmizelo. Je dost možné, že by ty fotky našli i tam."

"Neměl jsem tě ani tenkrát políbit," pokračoval Oliver, jako by Elias nic neřekl. "Všechno by bylo teď jinak."

Elias se zamračil. "V nemocnici jsi mi říkal, jak na mě po turné nedokážeš jen tak zapomenout a teď lituješ všeho, co se mezi námi stalo?"

"Možná. Malý kus papíru a nutí mě pochybovat úplně po všem," zamumlal Oliver s našpulenou pusou.

V tu chvíli mu začala volat Harper. Elias si povzdechl. "Je to tady, Harper volá. Je čas to vyřešit. Ne, že až se po koncertu podívám na telefonu, najdu tady rozchodovou zprávu."

Oliver se uchechtl. "Co si o mně myslíš? Přes zprávu bych to neudělal."

"Zkusím ti věřit."

"Měl bys."

"Tak jo. Zavolám ti zítra pořádně."

Tipl hovor. Povzdechl si, párkrát se zhluboka nadechl a pak opustil toalety. Harper se na něj vrhla téměř okamžitě. "Jsi to ty?" zeptala se ho. "Prosím, řekni, že to nejsi ty."

Elias stáhl rty do úzké linky. "Oliver to vyfotil," šeptl.

Harper se plácla do čela. "Panebože. Ne, bude to v pohodě. Když jsem si ani já nebyla jistá, jestli jsi to ty, nikdo nemůže stoprocentně říct, že jsi to ty."

"Přesně má slova."

Harper se na něj otočila. "Je tady ještě něco, co bych měla vědět?"

Elias se rozhlédl kolem sebe. V místnosti bylo až moc lidí, a tak ji odvedl do klidnějších prostor. "Je. Je tady ještě jedna série fotek, kterou ukradli taky."

Harper nakrčila obočí. "A?"

"Pamatuješ na tu fotobudku v Praze?"

Harper nevěřícně zavrtěla hlavou. "Neříkej mi-"

"Jo..." přerušil ji Elias.

"Proto Oliver tak vyletěl a nechtěl, abych je viděla, že?"

Elias přikývl. "A my dva tam jdeme krásně poznat. Bohužel."

"Proč, proč, proč," mumlala si Harper pro sebe. Začala chodit kolečka kolem místnosti. "Boha, máma tě zabije."

"Jo, to vím," odpověděl Elis tiše.

"To bude strašný skandál." Podívala se na něj. "Musí najít toho, kdo to udělal dřív, než stihne zveřejnit i tyto fotky."

"To se lehko řekne, ale hůře dělá," uchechtl se Elias.

Harper se otřepala. "No, jdeme to vyřešit. Chceš přiznat, že na té fotce jsi ty nebo ne?"

"Cože?" překvapil se Elias.

"Ležíš tam polonahej, no co. Polonahej si i na obálce časopisu. Nechám to na tobě. Mohl bys přitom upozornit na to, že ti byla odcizena soukromá fotografie a že je její zveřejňování nelegální. Nechci dělat něco, co by ti bylo proti srsti. Jestli se ty druhé fotky taky dostanou do oběhu, budeme to muset vyřešit i s Oliverem. Já bych byla klidně proto, abyste třeba svůj vztah zveřejnili před tím, než se to stane takhle, pokud by vám to nevadilo, ale je mi jasný, že matka bude proti tomu."

Elias chvíli přemýšlel, jestli slyší dobře, protože rozhodně tohle nečekal. Čekal ututlání v největším možném měřítku, čekal naštvanou Harper. Ne tohle.

"Uhm, tak jo," odpověděl po chvíli. "Potvrdím, že jsem to já a upozorním na zcizení. Stejně probíhá vyšetřování, tohle s k tomu jen přidává."

"Dobře," kývla Harper. "Jen... neříkej nic mámě. Jí by se to asi nelíbilo. Já už to s ní nějak vyřeším."

"Děkuju," odpověděl Elias a myslel to stoprocentně vážně. Její máma uměla být dost nepříjemná žena, když chtěla.

"Ale jak říkám, doufejme, že ty druhé fotky se ven nedostanou. Nejsem si jistá, jak bychom vyřešili tohle."

Elias jen přikývl a už se chtěl dát k odchodu, když ho Harper ještě zastavila. "Vážně bych vám přála, aby se nic z tohoto nestalo. Abyste to nemuseli řešit. Nebo aby sis mohl randit, jak se ti zachce a nic netajit."

"Díky, Harper," pousmál se Elias. "Fakt za všechno."

Nenapsal žádný oficiální příspěvěk. Když už měl koncert, vyjádřil se k incidentu v pauze mezi písničkami. Věřil, že se to i tak dostane všude. "Možná jste si všimli, že jsou tomu tak dvě hodiny, co se na internetu objevila fotka, na které mám být údajně já," promluvil k celé aréně. "A já vám nebudu lhát. Na té fotce opravdu jsem já. V domě mých rodičů, v mém pokoji, kde jsem vyrůstal. Myslím, že už z tohoto jde pochopit to, že tahle fotka se na veřejnost dostat neměla."

Odkašlal si. Ze zvyku pohledem prohledal první řady, ale Olivera tam samozřejmě neviděl. "Tato fotka mi byla odcizena při vloupání, o kterém již jistě víte. Nejspíše byla prodána za pěkný balík. Někdo se rozhodl vydělat na mém soukromí. Já vím, že ta fotka vám nic neříká, možná jen to, že jsem v posteli a bez trika," uchechtl se, "přesto je tohle celé nelegální a proto podniknu určité kroky, aby se to neopakovalo. A vás prosím o solidaritu. Neukládejte si onu fotografii, neposílejte ji dál a nahlašte každou stránku, kde ji najdete. Vím, že už ji z internetu nikdy nedostanu, ale věřím, že všichni tady na tomto koncertě, mí fanoušci, jste slušní lidé. A chápete, proč je to tak špatně."

Odmlčel se a znovu se podíval do prvních řad. A bylo mu jasné, že ho jeho manažerka zabije za to, co se chystal udělat, ale zkrátka když už byl v tom, chtěl se vyjádřit plně. Mělo o Oliverově situaci vyjít oficiální prohlášení, ale nechtěl, aby o tom někdo lhal.

"A ještě jedna věc," uvedl svou další řeč. "Je to nějakých deset dní od toho, co mě vykradli. A možná jste si všimli, že tady na této větvi turné není výherce soutěže, Oliver." Našel pohled Harper. Kupodivu naštvaně nevypadala. "Oliver byl totiž v době činu v mém domě. A měl tu smůlu, že se s lupiči potkal. Utrpěl vážná zranění a vše je v řešení." Arénou, která doteď tiše naslouchala, se prohnala vlna rozruchu. "Rád bych na to upozornil, protože tohle není v pořádku. Jsem sice slavný, dobrovolně jsem se vystavil tomu, že mám teď hodně omezené soukromí, ale myslím, že každý může souhlasit, že co se stalo, překročilo všechny možné hranice."

Uviděl několik lidí, jak přikyvuje. "Nemusím vám vysvětlovat, co Oliver u mě dělal, je to mé soukromí, ale nechci další pověsti a fámy. Oliver na tomto turné také spolupracuje jako můj fotograf a pracuje s námi na jednom projektu."

Harper se usmála. Elias nevěděl, jak by tuhle řeč měl ukončit. "A tak bych rád teď promluvil k těm, co se rozhodli neoprávněně navštívit můj dům. Není to cool. Není to lidský. A jestli máte ještě něco, co byste chtěli předat veřejnosti, věřte, že dřív nebo později vás to dožene."

Povzdechl si a zasmál se. "Omlouvám se. Pojďme se vrátit ke koncertu, něco-"

Přerušil ho bouřlivý potlesk, který ho i přes sluchátka na odposlech málem ohlušil. Lidé začali pískat, vykřikovat, projevovat podporu. Eliasovy oči vyhledaly opět Harper, která sama divoce tleskala a ukázala na Eliase zvednutý palec. Oddechl si.

I když takto zahustil atmosféru, nakonec to byl jeden z nejlepších koncertů turné. Energie se po jeho proslovu úplně změnila a byla to show, kterou by klidně bral na každém koncertě. Už při koncertu se na sociálních sítích rozběhl projekt s hashtagem #BrzySeUzdravOlivere a jeho fanoušci začali bojkotovat veškeré neověřené informace a fámy.

Věděl, že to nezachrání situaci, pokud se ty druhé fotky dostanou do bulváru, ale hned měl z celé situace lepší pocit. Alespoň na chvíli.

ɛ ɜ

hahahahha i need help