ɛ Oliver ɜ

Nevěděl proč, ale dům Eliasových rodičů ho překvapil.

Možná čekal podobnou vilu, jakou měl Elias, ale jeho rodiče stále bydleli v tom stejném domě, ve kterém oba synové Avilovi vyrůstali. Byl to větší dům, ale stále naprosto obyčejný.

Když se v něm objevil Oliver i s malou kamerou, Eliasovi rodiče byli nejistí, šlo to vidět. Pak jim ale Elias Olivera pořádně představil, povyprávěl pár historek z turné a Avilovi úplně zapomněli, že tam byl Oliver jako kameraman.

"Mohl bych s vámi natočit zítra krátké povídání o Eliasovi?" zeptal se jich Oliver opatrně u večeře, kterou jim Elisova máma připravila.

"Co nám zbývá," usmál se pan Aliva a nandal Oliverovi další kopeček šťouchaných brambor. Přišlo mu, že brzo praskne, ale zdálo se mu nezdvořilé jídlo odmítnout.

"Budeš tady i spát?" zeptala se paní Alivová. "Mám ti nachystat pokoj?"

Oliver začal vrtět hlavou a už chtěl zdvořile odmítnout, protože mu Harper zaplatila hotel kousek odsud, ale Elias ho předběhl. "Bude. Nic chystat nemusíš, postarám se o to."

A tak šli po večeři "připravit" Oliverův pokoj. Když Elias povlékal polštář a hodil ho zpátky bez toho, aby zapnul knoflíčky, promluvil. "Jen ať to vypadá. Budeš spát u mě. Pokud samozřejmě proti tomu nic nemáš."

Samozřejmě, že neměl. Turné se blížilo ke konci, už jim zbývala jen Jižní Amerika a pár koncertů v USA, chtěl být s Eliasem, co nejvíce.

Zároveň by ale neměl. O to totiž bude těžší se s ním rozloučit.

Po večeři se šli ještě projít. Elias mu ukazoval místa, kam jako malý chodil, hřiště, kde jezdíval na kole. Šli i kolem kolem altánku v parku, kde prý měl Elias svůj první sólo koncert ve třinácti letech, hrál na kytaru a zpíval písničku od Bruna Marse. Oliver nic neříkal, protože vše točil a nemohl se vyjadřovat. Až když kameru tipl, našpulil uraženě rty. "Očividně umíš zpívat a hrát na kytaru a stejně jsi mi ještě nikdy nezazpíval ani nezahrál."

"Byl jsi doslova na každém mém koncertě," uchechtl se Elias.

"Chtěl bych tě někdy slet bez všech těch efektů a nazvučení."

Elias se na něj dlouze díval. A pak jen pokrčil rameny.

Když pak večer Oliver vylezl ze sprchy a vrátil se do Eliasova pokoje, Elias seděl na okraji postele s kytarou v ruce a něco si tiše zpíval. Zvedl hlavu a kývnul na sedačku, kterou měl u stěny, aby se Oliver posadil. "Tak aby sis nestěžoval."

Ještě, než začal, Oliver popadl kameru. Zapnul nahrávání.

Elias začal vybrnkávat jednotlivé tóny a pak spustil text té písničky, u které měl Oliver podezření, že se pří jejím psaní inspiroval v něm. Přestal po chvíli kontrolovat, co natáčí, možná už kameru držel křivě, ale ztratil se v Eliasově hlase, který zněl bez té show kolem téměř až intimně.

Když skončil, Oliver nasucho polkl. "Kde jsi vzal inspiraci na tuhle písničku?" zeptal se.

Elias odložil kytaru. "Takže jsi to poznal?"

Oliver se pousmál. "Takže mám pravdu? V našem přátelství?"

Elias neodpověděl. Sedl si zpátky na kraj postele, zapřel se o ruce a jen se ušklíbl. To Oliverovi jako odpověď stačilo.

Přešel k němu, také se posadil na okraj, ale nakonec si i lehl na záda. Do pár sekund ležel Elias vedle něj. "Chceš se na něco dívat? Nebo si jen povídat? Nebo jít spát?"

Oliver k němu otočil hlavu. Elias zase k němu. Chvíli se na sebe dívali, dokud Oliver nezvedl ruku. Položil ji Eliasovi na tvář, zavřel oči a spojil jejich rty.

A zase si pomyslel: líbal toho Eliase. A ten ho líbal zpátky.

V druhé ruce měl stále zapnutou kameru, a tak ji palcem zaklapnul, aby video ukončil. "To budu muset vymazat pak," okomentoval, když Elias zmateně zvedl hlavu po zvuku klapnutí.

Oliver té chvíle využil, vyšvihl se a obkročmo si sedl na Eliase. Pak se k němu znovu sklonil a začal ho líbat všude možně. Elias vzdychl.

Oliver se se smíchem narovnal. "Jak daleko mají tví rodiče ložnici?" zeptal se.

"Na druhé straně chodby," odpověděl rychle a přetáhl si přes hlavu už od Olivera vyhrnuté triko. Potom se zvedl to sedu natolik, kolik mu to sedící Oliver na jeho rozkroku dovolil, popadl ho za týl, přitáhl si ho zase k sobě a zpátky si lehl. Eliasovy prsty se přemístily na lem Oliverova trika, a přece by ho v tom Oliver nenechal. Naposledy se narovnal, také sundal triko a když ho odhodil, shlédl na Eliase.

Vzpomněl si na jejich první setkání. Na to, jak ho nebyl schopný málem ani rozeznat od bratra. Jak k němu nebyl zrovna milý a nesnášel jeho hlas jen proto, že ho milovala jeho bývalá.

A teď s ním byl v posteli. A měl tušení, kam to mířilo.

Elias ho zatahal za ruku, aby se k němu zpátky sklonil, ale Oliver měl na mysli něco jiného. Natáhl se za Eliase, kde se válel filmový foťák, který dříve Elias vytáhl, ale na procházku ho vzít zapomněli.

Ukázal mu ho. "Můžu?" zeptal se.

Elias nakrčil obočí. "Co přesně?"

"Vyfotit tě. Tady, takhle. Do soukromé sbírky," pousmál se. Elias pod ním totiž vypadal naprosto pohádkově.

Elias se krátce zasmál, ale přikývl. "Do soukromé sbírky, to můžeš."

Oliver si přiložil hledáček k oku. Elias začal dělat přehnané pózy, aby Olivera rozesmál, ten ale i tak v jednu chvíli zmáčkl spoušť a fotku vyfotil.

Když o chvíli později vyjela, Oliver se usmál. Byla sice trochu mázlá, ale líbilo se mu, že nešlo ani pořádně vidět, že je to Elias. Na fotce natahoval jednu ruku k foťáku, druhou měl skrčenou před oči a šel vidět jen jeho široký úsměv. A jeho výrazné klíční kosti.

Oliver se svalil vedle Eliase a fotku mu ukázal. "Tak co, světoznámá hvězdo, je tahle fotka bezpečná, abych si ji nechal?"

Elias mu fotku vzal a chvíli si ji prohlížel. "Vždyť ani nejde poznat, že jsem to já."

"Ale já to vím. O to lepší, ne?"

Elias se k němu otočil a objal ho. Jeho ruka i s fotkou zajela do zadní kapsy Oliverových džínů. "Mně by bylo jedno, i kdybych tam šel vidět celej."

"Měl bys být opatrnější," rýpl si Oliver. "Co kdybych ji chtěl prodat za miliony? Slavný Elias v posteli s neznámým klukem."

"Ani nejde poznat, že bys byl v posteli se mnou."

"Někdo to fotit musel."

"Dobře, nejde poznat, že by byl se mnou v posteli kluk."

Oliver neodpovídal. Jen se uchechtl a zase spojil jejich jejich rty. Elias měl ještě ale poslední poznámku. "Já vím, že bys to neudělal. Neprodal tu fotku. Věřím ti."

Aniž by nechal Olivera odpovědět, zaměstnal jeho rty jinak. A jeho ruce taky. A vlastně celé jeho tělo.

Jestli nedokázal uvěřit tomu, že se s Eliasem líbal, s tím Eliasem, po kterém šílela polovina světa, už mu vůbec nešlo přes hlavu, že se s ním vyspal. Že poznal každou část jeho těla, kterou mohl.

Miloval to. Miloval to všechno, co spolu měli. A bál se toho okamžiku, až to všechno skončí.

ɛ ɜ

tentokrát postuju uprostřed němčiny, i need help