ɛ Elias ɜ

Elias nemohl říct, že Oliver je jeho přítel, protože ani Oliver ho takto nenazýval.

"Co vůbec jsme?" zeptal se ho Elias v noci c hotelovém pokoji v Bratislavě.

Oliver vzhlédl od fotek, které třídil pro Harper. "No... nevím jak ty, ale nenazval bych to oficiálním vztahem."

Elias nakrčil obočí. "Protože o tom nikdo neví?"

"To taky. Ale protože turné skončí a kdo ví, jestli se vůbec ještě uvidíme."

Elias naprázdno otevřel pusu, ale Oliver měl pravdu. Nemohl ani zůstat jeho fotografem, protože když se nekonalo žádné turné, na Harpino místo nastoupila plně její máma a Harper opět byla zase jen jeho fotografkou. Teď vlastně Oliver jen ulehčoval Harper práci.

Navíc bydleli tři hodiny cesty od sebe. Nebylo to moc, ale pro Eliasův vytížený život ano.

Poraženecky sklopil hlavu. "Pravda," zamumlal.

A tak pro něj Oliver byl jen kluk, který se mu líbil. Kluk, který ho držel při zemi, i když by ho Elias nejraději nazýval svým přítelem a ignoroval všechny ty překážky. Oliver byl ale realista - ten je rozhodně neignoroval.

Elias tedy pokračoval s turné nejlépe, jak mohl. Přežíval zvukové zkoušky, na koncertech ze sebe vydával vše a co se týkalo Olivera... Zkrátka by se rád pochválil za to, že vždy, když potřeboval Olivera, zatáhl ho alespoň někam, kde je nikdo neviděl a políbil jej pro další motivaci do života. Až pak pro sebe měli noc v hotelovém pokoji.

Bylo to těžké. Ale Elias byl na tohle zvyklý a Oliver vypadal, že mu to taky nevadí. Ale ruku do ohně by za to nedal, Oliver uměl dobře skrývat emoce, jak už Elias stihl zjistit.

"Až se vrátíme z turné, Olivere," promluvila Harper a Oliver zvedl pohled, "zaplatila jsem ti ještě hotel na dva dny." Přemístila pohled na Eliase. "A pokud ti to nevadí, ráda bych, kdybyste i s Oliverem natočili nějaké scény od vašich."

Elias překvapeně vykulil oči. "To jsem nečekal."

"Já mám natáčet?" podivil se Oliver. Doteď jen fotil.

"To je jedna možnost. Říkala jsem si, že když jste si bližší, bylo by to pro tebe příjemnější," řekla Eliasovi. "Dali bychom Oliverovi takovou menší kameru s připnutým mikrofonem. V tom dokumentu by to ve výsledku byly scény na tři minuty. Druhá možnost je poslat s tebou profesionální tým plný neznámých lidí."

"Oh," vydal ze sebe Elias. "Tak to bude Oliver příjemnější." Mnohem příjemnější.

Harper svou pozornost přesměrovala zpátky na Olivera. "Nemusíš se bát, dám ti veškeré instrukce a ty záběry také nemusí být profesionální. Čím víc autentické, tím líp."

Seděli v restauraci s celým jeho týmem a jedli večeři. Evropské turné totiž mělo za tři dny skončit a za čtyři už měli letět zpátky domů. Pouze po týdenní pauze se pak měli vydat do Jižní Ameriky a po dvou týdnech tam měli ukončit turné pár koncerty zpátky v USA.

Zkrátka měli spolu s Oliverem už jen necelé dva měsíce.

"V pohodě," odpověděl Oliver s plnou pusou. "Udělám cokoliv, dokud to nebude Eliasovi vadit."

Vadit? pomyslel si Elias. Dva dny strávené s Oliverem navíc a ještě doma. Už teď věděl, že Harper hotel platit nemusela, protože ať už u něj doma nebo u jeho rodičů, volná postel pro Olivera se najde v obou domech.

A nebo jeho vlastní postel. Přece jen od začátku byli zvyklí spát společně.

"Udělala bych to sama, ale musím vyřešit pár věcí s mámou," vysvětlila Harper. "Takže zkusíme to s Oliverem."

Hned po večeři se Elias zvedl a nevěnoval jedinou pozornost Oliverovu zmatenému pohledu. Doběhl k Harper a šeptl jí, jestli by si mohli promluvit o samotě. Společně pak došli do rohu místnosti a otočili se k ostatním zády.

"Tak jo," šeptl Elias. "Co máš s Oliverem za problém?"

Harper se na něj nechápavě podívala. "Problém? Doslova ho posílám k tobě domů, proč bych měla problém?"

"Za prvé, říkáš to, jako by to byla tvá poslední možnost a nic jiného ti nezbývalo. Za druhé, mimo tohle, přijde mi, že se k němu chováš jinak. I on si toho všiml."

Harper protočila očima, ale než stihla promluvit, Elias pokračoval. "Nesebere ti práci. Má smlouvu do konce turné, pak je fotografování zase celé tvoje. Myslel jsem, že si ráda, jak ti odlehčil práci."

"O to nejde," povzdechla si. "Jako ještě aby mi sebral práci, to určitě. To by se nestalo. Jen... až budete doma, sleduj ho. Nevím, mám z něj pocit, že se nám moc nepovedlo vybrat někoho, kdo by se do tebe nemohl zabouchnout. Víš, jak to myslím. Jen nechci, aby na tebe někdy zkusil něco, co by ti bylo nepříjemný."

Elias na ni chvíli tupě zíral. A pak vyprskl smíchy. Několik lidí v místnosti se na ně otočilo.

"O to tady jde?" zeptal se šeptem. "Bojíš se, že na mě něco zkusí?"

"Já nevím, přijde mi, že se k tobě chová jinak. Vždyť tě na začátku nenáviděl, proč změnil názor? Společně s tím, jak se na tebe dívá, musí jít buď o tohle, nebo ti jde po penězích."

Elias se znovu rozesmál. Harper toho tolik nevěděla. Neznala Olivera. Nevěděla, že jeho peníze mu byly úplně fuč a když se nedávno šli po dlouhé době zase projít, trval na tom, že kafe pro oba zaplatí tentokrát on, protože Elias platil minule.

"Harper," oslovil ji Elias. "V Oliverovi se mýlíš. Věř mi. A mýlíš se i ve mně"

Harper se na něj zmateně podívala. Elias její pohled ignoroval.

"Nemusíš se bát. Já jsem rád, že jste vybrali právě Olivera. Tohle turné mi byl vážně velkou oporou."

"Vážně?" ujišťovala se Harper s pochybami v hlase.

"Vážně. A udělalo mi radost, že může jet k našim právě on. I když tebe bych tam samozřejmě taky uvítal, máma tě dlouho neviděla a furt se mě na tebe ptá," pousmál se.

"Tak dobře. Promiň. Neznám ho tolik, asi jsem udělal ukvapené závěry," omluvila se.

"V pohodě. Jen jsem se chtěl ujistit, co se děje."

Haprer koukla přes jeho rameno na Olivera. "Tak to jsem naopak ráda, že ti byl oporou."

Elias se otočil, aby se také podíval na Olivera. Seděl stále u stolu a dělal něco na telefonu. "Ani nevíš jakou," ušklíbl se a vydal se k ostatním dřív, než se ho Harper mohla znovu vyptávat.

Na jednu stranu mu bylo líto, že když se tak sblížil s Oliverem, neměl tolik času na Harper. Možná i proto se chovala jinak.

Došel k Oliverovi a poťukal mu na rameno. Ten leknutím nadskočí, ale oddechl si, když uviděl Eliase. "Jdeme?"

"Jasně," odpověděl a zvedl se ze židle. Byli v hotelové restauraci a tak jim stačilo jen nastoupit do výtahu. Elias ani nekomentoval, jak Oliver automaticky zamířil do jeho pokoje místo svého. Pokud si dobře pamatoval, Oliver si do toho svého neodnesl ani věci.

"Cos jí chtěl?" zeptal se nevinně. Elias ho ale podezíral, že to ví moc dobře.

"Ptal jsem se jí, proč se k tobě chová jinak."

Oliver protočil očima. "Proč?"

"Nechceš to snad vědět?"

"Možná chci."

"Řeknu ti to na pokoji," slíbil mu.

Než ale na pokoj došli, Elias stihl zapomenout, co mu chtěl říct. Možná taky proto, že Oliver ihned přešel ke svému kufru a vytáhl z něj triko, aby si mohl vysvléct košili, na kterou si stěžoval, když už na večeři šli. Předtím se ale oblékal v koupelně po sprše, teď si odhodil triko na postel a košili začal odepínat.

Už si ji téměř sundal, když se mu zasekla na zápěstích. Tam na knoflíky zapomněl. "Odepneš mi je na zápěstí?" zeptal se Eliase.

Až v tu chvíli si Elias uvědomil, jak upřeně ho sledoval. Odkašlal si, přešel k Oliverovi, který měl odhalenou už celou hruď a knoflíky mu po jednom odepnul.

Pak ale Oliverovu ruku nepouštěl. Položil si ji na pas a přitáhl ho tak blíže k sobě. Pak se sklonil a ačal mu dávat malé polibky na krk.

"Eliasi..." vzdychl Oliver, ale dále už nic nenamítal.

Elias mu prsty pomalu přejížděl po zádech a bavil se nad Oliverovou reakcí. Pak se narovnal a začal se věnovat jeho rtům.

Když turné začínalo, ani ve snu ho nenapadlo, že by se o pár měsíců později tady líbal s výhercem soutěže a chtěl by z něj nejraději strhnou veškeré oblečení.

Tam ale ještě nebyli. Už tohle byl pro Eliase odvážný krok.

A zrovna chtěl Elias vysvléct Oliverovi košili úplně, začal mu zvonit telefon.

Přerušil jejich polibek a povzdechl si. Oliver se zasmál. "Vezmi to, ať to není podezřelý."

Byla to jeho máma. A zatímco s ní telefonoval skoro půl hodiny, ležel v Oliverově klíně, zatímco mu Oliver jemně masíroval hlavu.

Předešlé turné tomuto nesahalo ani po kotníky.

ɛ ɜ

pls, 80% této kapitoly jsem napsala v deseti minutách před pilates a 30 minutové jízdě busem po-

dneska kapitola fakt být neměla. zítra píšu test. nic neumim.

tak si ji aspoň pořádně užijte 😌