ɛ Oliver ɜ

Kdyby měl Oliver zpětně vybrat tu nejlepší večerní procházku ze všech evropských měst, byla by to ta v Praze. 

Lidí kolem nich bylo méně než v Paříži nebo ve Vídni. Tentokrát vyšli dřív, protože po tom, co se Elias opět skoro vyvrátil, Oliver si stanovil podmínku, že budou s procházkami pokračovat jen v případě, že vyjdou dříve, aby se také dříve vrátili.

S Prahou se jim to stejně nepovedlo. Vyšli dříve, vyšli v osm hodin, vyjeli lanovou dráhou na Petřín, pak se vydali na Pražský hrad, přes Karlův most na Staroměstské náměstí a rozhodli se jít zpátky na hotel až u Národního muzea. Byla jedna hodina ráno.

Oliver se ale do toho města naprosto zamiloval. A Elias také. 

Možná se mu ale právě tato procházka líbila z více důvodů. Možná se mu líbilo, jak za celou cestu nezmínili Waltera a Elias mu místo toho vyprávěl více o jeho dětství. Líbilo se mu, když si Elias odskočil na záchod, Oliver jim zatím koupil trdelníky plněné nutellou a Elias pak málem začal skákat radostí, když se vrátil. A v neposlední řadě se mu líbilo, když ho Elias objal, protože Oliver u Hradu zahlédl kluka s nápisem 'FREE HUGS' a když Oliver zavtipkoval, že si pro jedno objetí půjde, Elias  ho objal se slovy, že kvůli tomu nemusí objímat cizince. 

Když ho Elias ale pustil, sám se k cizinci vydal a objal ho taky. Oliver se musel zasmát.

Celou dobu Oliver Eliase fotil. A měl tolik dobrých fotek, že kdyby se s ním nevídal každý den, možná by si dal i nějakou na tapetu.

Na hotel se tedy vrátili v podobný čas jako vždy. Tentokrát se ale nerozešli do svých pokojů, i když zbývalo k tomu málo. Když ale Oliver hledal kartu od svého pokoje, Elias za ním si odkašlal. Oliver se na něj otočil. "Uhm, nechceš spát dneska u mě? Ví, že to zní asi blbě, ale zdálo se mi, že pokaždý, co jsem spal s někým v místnosti, spalo se mi lépe."

Olivera to nemálo překvapilo. Po každé procházce šli každý do svých pokojů a přespávali u sebe navzájem jen, když se navštívili. Nikdy se ale tahle přímo Elias Olivera nezeptal.

"Tak jo," vyklopil ze sebe nakonec Oliver. "Jen... vezmu si nějaké věci."

Elias na něj počkal. Oliver si pobral pyžamo a hygienické potřeby a tak se tedy vydali k Eliasovi na pokoj. Tam se Oliver jako první osprchoval, po něm Elias. O půl druhé už leželi oba v posteli a Oliverovi se únavou zavírala víčka. Elias naopak vypadal, že na něj spánek ani zdaleka nepřichází, a i když Oliver opravdu chtěl zůstat vzhůru s ním, za chvíli spánku plně podlehl. 

A i když usnul jako první, ráno se probudil až po Eliasovi. "Spal jsi?" zeptal se ho Oliver.

Elias se podíval na hodinky. "Celých šest hodin, to je úspěch," usmál se spokojeně. To Olivera docela uklidnilo. 

Nasnídali se a společně se vydali v deset hodin do vestibulu hotelu, kde je už čekala Harper. Oliver teoreticky mohl zůstat na hotelu, protože Eliase čekala jen další zvukovka, ale stejně by se nudil. 

Později byl moc rád, že se takhle rozhodl.

Jakmile Elias se zvukovou zkouškou skončil (a Oliver opět pořídil pár fotek), oba dva si šli i s Harper a dalšími lidmi z týmu projít arénu, aby se v ní trochu zorientovali. Dělalo se to na každém koncertu. 

Narazili na fotobudkut. Jedna byla na každém koncertě, byla maximálně pro dva lidi, kteří si do ní mohli vlézt a vyfotit si sérii malých foteček na památku z koncertu. Plakát Eliasova turné v ní byl jako pozadí a pod čočkou foťáku se nacházelo pár serepetiček pro obvzláštnění fotky.

Harper se zastavila. "Vyfoťte se v ní," kývla na Eliase s Oliverem.

Oliver si přímo prohlížel fotky, které vyfotil, a tak zmateně vzhlédl. Harper pokračovala: "Lidé si myslí, že se to platí. Nefotí se tolik lidí, kolik jsme čekali. Navíc jsme dlouho nepřidali nic s vámi oběma. Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Věřte mi, fanoušci se do té budky pohrnou, když budou vědět, že jste v ní seděli taky." Podívala se na Eliase. "Až to budeš přidávat, zdůrazni, že je to zdarma."

Elias našpulil pusu, pokrčil rameny, odtáhl závěs budky a zmizel za ním. Harper natáhla ruku k Oliverovi, aby jí dal foťák. "Furt jsi i výherce soutěže," okomentovala Oliverův výraz.

Přetáhl si tedy foťák přes hlavu a podal ho Harper. Pak se také vydal k budce a posadil se vedle Eliase, který si už hrál s nastavením. "Wow, tohle je fakt chytrý," prohlásil. "Můžeš si tady vybrat kolik fotek na pásku, který ti vyjede, chceš, i jak dlouhou prodlevu mezi fotkami chceš. Tak jsem dal tři fotky a pět sekund mezi jednotlivými fotkami."

"Okay," špitl Oliver. Elias se k němu následně přitiskl, protože i když budka byla pro dva lidi, na šířku zase tolik neměla. Pak mu i dal ruku kolem krku. "Tak pouštím, úsměv!"

Oliver se uvolnil hned prvním bliknutím blesku. Vyfotili tak s Eliasem tři fotky, kde dělali ksichty jak malé děti, a za chvíli uslyšeli Harper, jak volá, že fotky úspěšně venku vyjely. 

Stoupl si, aby vyšel z budky ven, ale Elias ho chytil za zápěstí a stáhl zpátky. "Vyfotíme se ještě jednou," zvolal, aby ho Harper slyšela. Pak už tišším hlasem řekl jen Oliverovi: "Mám poloprázdnou peněženku, chtělo by to něco do ní."

"Fotku se mnou?" uchechtl se Oliver, ale i tak se posadil zpátky. Elias jeho ruku stále nepouštěl, i když se začal zase hrabat v nastavení. Počet fotek nastavil na nejvyšší, tedy na pět. Ještě ale odpočet k první fotce nezapnul.

"Pět fotek s tebou," upřesnil Elias. "Do soukromé kolekce."

Tohle spojení už Elias jednou použil po tom, co ho Oliver vyfotil na focení v Japonsku a pak tu fotku nikam nepřidal, i když byla ze všech nejlepší. 

Elias zapnul odpočet a přitiskl se k Oliverovi ještě více, až se jejich hlavy dotékaly. První fotka.

Elias se odtáhl a pobaveně se na Olivera podíval, protože musel vypadat úplně mimo. "Co je? Jsi v pohodě?" zeptal se. Blik. Druhá fotka.

Nebyl v pohodě. Nebyl ani trochu, když tak seděl ve stísněném prostoru přimáčknuý na Eliasovi, který jeho ruku stále nepouštěl. A jeho činy byly pro jednou zase rychlejší než hlava.

Bilo mu v tu chvíli srdce jako o závod a v dalších sekundách ještě zrychlilo, protože se předklonil, zavřel oči, ať raději nic nevidí, ať si to ještě nerozmyslí, položil Eliasovi dlaň na tvář a krátce ho políbil. Blik. Třetí fotka.

Díky té se vzpamatoval. "Sakra," vyklopil ze sebe, když se bleskurychle zase stáhl. "Promiň, já vím, že tohle nemůžu-" Oslepil ho blesk. Čtvrtá fotka.

Vyhýbal se Eliasovu pohledu, a tak neviděl jeho ruku, která Olivera následně chytila za bradu a zvedla mu hlavu. Elias opět jejich rty spojil a tentokrát už jen tak nepřestali. Blik. Poslední fotka. 

Ani jeden to nejprve nezaregistrovali. Eliasovy ruce se přemístily na Oliverovu tvář a líbal ho s takovou něžností, kterou Oliver ještě nezažil. Nikdy předtím se s klukem nelíbal, ale už teď by přísahal, že jejich rty do sebe zapadaly lépe než s Pheobe.

Pak se Elias prudce odtrhl. "Ty fotky."

Více říkat nemusel. Oliver vyletěl ze svého místa, rukou odhrnul závěs takovou silou, že ho div úplně nestrhl, a už uviděl, jak se Harper natahuje pro čerstvě vytisknuté fotky. Stačila sekunda a už by je měla, ale Oliver pásek fotek popadl dřív, než mohla ona. "Uhm, d-díky," vykoktal.

Harper se na něj zamračila. "Co je?"

"Nic, chci se jen na ně podívat," odpověděl Oliver co nejklidněji. Pak se na pás fotek podíval. 

Byla by katastrofa, kdyby ty fotky někdo uviděl, protože na třetí a poslední se líbali. Oliver by si pravděpodobně hned musel sbalit kufry a jeho výhra by byla u konce. Elias by jistě měl také nemálo problémů.

Elias pomalu vyšel z budky a přešel k Oliverovi. Vzal mu z ruky fotky, přelétl je pohledem a schoval si je do kapsy. "Díky, mám památku," promluvil nahlas. 

Harper je chvíli zmateně sledovala, ale pak to vzdala. Otočila se na patě a i s ostatními se vydala dál. 

Elias se k Oliverovi naklonil. "Tak to bylo pěkně o fous," uchechtl se a spokojeně se vydal za svým týmem.

Oliver zůstal ještě chvíli zaraženě stát. Vážně právě políbil toho Eliase? A vážně ho Elias políbil zpátky? 

Popoběhl, aby ostatní dohnal. Srovnal krok s Eliasem, ale celou dobu se vyhýbal jeho pohledu, protože i když se ještě před pár sekundami líbali, teď nevěděl, co to pro ně bude znamenat. 

ɛ ɜ

hehe, spešl thingy for you :] doufám, že máte krásný den :]